Zajímavá města a místa celého Egypta

-MENNEFER-

Staroegyptsky Men-Nefer (Mennefer) nebo Hut ka Ptah (palác Ptahova ka - míněn je zdejší velký chrám boha Ptaha) a řecky Memfis. Město bylo po celou historickou éru Starověkého Egypta hlavním městem prvního dolnoegyptského kraje (nomu), ALE TAKÉ PRVNÍM HLAVNÍM MĚSTEM CELÉ STAROEGYPTSKÉ ŘÍŠE, a to v dobách prvního velkého období zvané Stará říše. Roli sídelního města vlády plnil Mennefer i později, a to až do dob Nové říše.

Jeho ruiny, které jsou dochované pouze ve velmi malém množství se nacházejí u vesnice Mit Rahina, což je 30 km jižně od nynějšího hlavního města Egypta Káhiry v místech, kde se Nil větví a začíná delta. Ideální místo na výstavbu prvního hlavního města právě sjednoceného Egypta. ZDE SE TOTIŽ STÝKALY HRANICE OBOU NYNÍ SJEDNOCENÝCH KRÁLOVSTVÍ.

Podle Manethovo legendy založil město mýtický panovník Meni krátce po sjednocení království okolo roku 3 000 př. n. l., který výstavbu nového hlavního města velmi dobře promyslel. Město se mělo nacházet na naplaveninách Nilu, tudíž v místech kam vtéká nilská voda v době záplav. Meni nechal proto odklonit Nil ze svého koryta a spojení s ním a městem zajišťovali kanály zároveň sloužící jako zavlažovací prostředek zdejší půdy. K ochraně před velkou vodou dále posloužily také hráze a retenční nádrže.

Založení tohoto města je však přisuzováno Narmerovi u nějž je jeho existence doložena.

Jako hlavním městem se však Mennefer stal až na počátku 3. dynastie okolo roku 2 700 př. n. l., kdy se také začalo značně rozvíjet. Doposud byl Mennefer pouhou ,,pevností" obehnanou (bílými) zdmi, která vznikla ještě před odkloněním Nilu, aby zatím rozestavěné město dočasně chránila před záplavami.

Tato nejstarší část Menneferu se nazývala Ineb Hedž (Inebuhedž) - BÍLÉ ZDI, jak se Mennefer zatím jmenoval. V době Prvního přechodného období se Mennefer nazýval Džedsut (,,věčné místo"), a to podle Tetiho přilehlého pyramidového komplexu. Od dob Střední říše bylo známé jako Anchtauej (,,život obou zemí"). Teprve až od dob Nové říše bylo město nazýváno jako Mennefer, a to opět podle zdejšího pyramidového komplexu, komplexu Pepiho I. (Mennefer - ,,přetrvávající v kráse").

Město rychle získávalo na světovém významu a lidé, kteří sem přicházeli HO POVAŽOVALI ZA BRÁNU DO EGYPTA.

Lidé se do města nejčastěji dostávali po vodě - Nilu, jak jinak, že ano. Lodě s pasažéry zakotvili ve zdejším světoznámém přístavu PERUNEFER, který zajišťoval hlavně spojení s okolním a mezinárodním obchodem. Podle doposud nalezených vykopávek se Perunefer nacházel na severu města.
Mennefer měl jako město prvořadého významu a dlouhé historie rozsáhlé pohřebiště na západním břehu Nilu, podle kterého si můžeme představit alespoň přibližnou představu o celé aglomeraci. V současnosti je Menneferská nekropole pro snadnější orientaci rozdělena na území, které nesou jména nejbližších sídel: Abú Rawáš, Gíza, Záwíja al-Arjan, Abúsir, Sakkára a Dahšúr. Kromě toho současná Mit Rahína se nachází prakticky nad částí starověkého urbanistického centra.

Status Menneferu jako hlavního města přetrval osm po sobě jdoucích dynastií. Svého nejvyššího vrcholu dosáhl asi v dobách 6. dynastie JAKO STŘEDISKO PTAHOVA KULTU a zdejší menneferské triády. Jeho sláva však poté neupadla!

Ve městě se nacházeli dohromady tři velké chrámy menneferské triády. Mimo Ptahova chrámu to byl chrám jeho manželky Sachmet, který ležel přibližně v severní části města a chrám jejich syna Nefertuma.

Sláva tohoto velkého města začala pozvolna upadat až v dobách Nové říše, kdy rychle vzrostl věhlas slavných Théb (Vesetu), avšak bylo nadále důležitým politickým, vojenským i duchovním centrem země.

Posledního kousku slávy zbavila Memfidu až Alexandrie, avšak město neupadlo v úplné zapomnění a nezaniklo, to až v dobách středověku, kdy bylo rozebíráno a jeho ruiny použity na stavbu Káhirského starého města.

(Částečné zdroje: sk.wikipedia.org a masch.blog.cz)

-VESET-

Není slavnější staroegyptské město než je Veset (starověké jméno celé zdejší oblasti včetně Údolí králů) nebo staroegyptsky NIW(ET) IMN, COŽ ZNAMENÁ MĚSTO AMONOVO. Dnes jej známe spíše jako Théby (jméno od řeckých cestovatelů) či Luxor (dnešní název). Zvěsti o něm sahají až do STARÉ ŘÍŠE, KDY BYLO NA VÝCHODNÍM BŘEHU ZALOŽENO, AVŠAK AŽ DO POČÁTKU STŘEDNÍ ŘÍŠE BYLO POUHÝM BEZVÝZNAMNÝM PROVINČNÍM MĚSTEČKEM.

DÍKY KULTU BOHA AMONA, KTERÝ ZDE SÍDLIL A ZAČAL SE ROZŠIŘOVAT PO CELÉ ZEMI, SE MĚSTO PŘIBLIŽNĚ OD ROKU 2 060 PŘ. N. L. RYCHLE ROZRŮSTALO, A TO HLAVNĚ DÍKY SLOUČENÍ A PŘIČLENĚNÍ NĚKOLIKA VESNIC. ZA NOVÉ ŘÍŠE SE STALO NEJVĚTŠÍM, NEJHUSTĚJI OBYDLENÝM A NEJVĚHLASNĚJŠÍM MĚSTEM TEHDY ZNÁMÉHO SVĚTA A SAMOZŘEJMĚ HLAVNÍM MĚSTEM ŘÍŠE. Jeho rozloha byla asi 100km² a počet obyvatel v dobách té největší slávy dosahoval přibližně 50 až 60 tisíc.

Díky síle a moci Egypta nabyli Théby nadále svou pozici NEJMOCNĚJŠÍHO A NEJVLIVNĚJŠÍHO MĚSTA SVĚTA. Lze říci, že Théby měli za Nové říše všechna možná nej.

Proč právě zde založit toto město bylo Egypťanům celkem jasné. JEHO ÚKOLEM BYLO KONTROLOVAT VŠECHNY TRASY PO KTERÝCH SE DOPRAVOVALO DO MĚSTA ZLATO Z DOLŮ V NŮBII. Později se díky tomuto úkolu Théby STALI NEJVĚTŠÍM TRŽIŠTĚM V EGYPTĚ, protože po zabezpečených cestách samozřejmě putovaly i běžné obchodní karavany A VĚHLAS MĚSTA TAK DÍKY NIM JEŠTĚ VZROSTL. TRHY A OBCHODY SE STALY NEJDŮLEŽITĚJŠÍ THÉBSKOU EKONOMICKOU SLOŽKOU.

Město nabízelo návštěvníkům široké množství zábavy, obchodů, taveren, ubytovacích prostorů, nemocničních a popřípadě i školních zařízení a ovšem svatostánků a ostatních staveb i památek. Právě v Thébách se nachází největší počet obelisků (ve starověku s pozlacenými vršky - pyramidiony) i chrámových staveb z nichž velká část se dochovala až dodnes a u kterých se ve starověku mačkala doslova hlava na hlavě, zejména na prostranstvích před karnackým a luxorským chrámem a na alejích lemovaných sfingami, z nichž ta vedoucí k luxorskému chrámu spojovala jižní a severní část města. Avšak velký počet obyvatel i návštěvníků se shlukoval také v nespočtu malebných a hustě zastavěných čtvrtích, které nabízely ve svých obchodech a tržištích zboží všeho druhu a samozřejmě i toho exotického.

V takovýchto čtvrtích bydlelo pestré seskupení menšin, a to i z dalekých zemí, některým z těchto menšin byly dokonce vymezeny i celé vlastní čtvrtě. Bohatí obyvatelé bydleli většinou ve svých okázalých vilách s velkými zahradami v předměstských čtvrtích dále od Nilu v blízkosti zavlažovacích kanálů.

Do centra města by jsme se dostali stovkami ulic a proto ŘEK HÉRODOTOS POPSAL THÉBY JAKO MĚSTO STA BRAN.

Théby by se dali dále popsat jako stát ve státě, NÝBRŽ BYLO ZCELA SOBĚSTAČNÉ A SVÝM OBYVATELŮM I OBCHODNÍKŮM POSKYTOVALY VŠE CO POTŘEBOVALI, a to od obilovin až po nerosty.

Město mělo nadále jeden z nejlepších policejních sborů v zemi. VELKOU ČÁST Z JEHO PRACOVNÍKŮ TVOŘILI UROSTLÍ NŮBIJCI (Nůbie totiž poskytovala jako jedna z říšských provincií faraonovi daň ve formě pořádkových sil), které šlo lze potkat na každém rohu.

THÉBY, ABY BYLY SCHOPNY USPOKOJIT HLADOVÉ ŽALUDKY A VÉST VELKÉ OBCHODY, DISPONOVALY HUSTOU SÍTÍ ZAVLAŽOVACÍCH KANÁLŮ, jež sloužily i jako dopravní uzel. Byly rozvedeny převážně na východních předměstích, kde začínala poušť. Zde se velká část obyvatel také kromě pěstování plodin věnovala přípravě mrtvých těl a jejich rakví i hrobek, jelikož posmrtný život BYL V THÉBÁCH VELIKÝM BIZNISEM.

ZÁNIK TOHOTO ÚŽASNÉHO MĚSTA ZAPŘÍČINILO MINIMÁLNĚ JEDNO ZEMĚTŘESENÍ NA KONCI STAROVĚKU, ALE PŘEDEVŠÍM JEJ VYPLENILI V 7. STOLETÍ N. L. ASYŘANÉ A BĚHEM STŘEDOVĚKU A NOVOVĚKU ROZEBRALI VELKOU ČÁST ZBYTKŮ MĚSTA I SAMOTNÍ EGYPŤANÉ NA VÝSTAVBU NOVÝCH BUDOV. Naštěstí alespoň ty nejvýznamnější památky se z velké části dochovaly.

(Částečné zdroje: cs.wikipedia.org, starovekyegypt.net a masch.blog.cz)

-ABEDŽU-

Město bylo založeno již v Předdynastické době, TUDÍŽ SE STALO JEDNÍM Z NEJSTARŠÍCH MĚST ostatně jako všechna známá velkoměsta Horního Egypta. Avšak Abydosu se z těchto měst dostalo věhlasu nejvyššího. Leží cca. 100 km severozápadně od Théb (dnešního Luxoru).

Zdejší lokalita a později město sloužilo především JAKO NEJVÝZNAMNĚJŠÍ NEKROPOLE V CELÉM STARÉM EGYPTĚ. Proto dnes Abydos také nazýváme ,,národní hřbitov starých egypťanů".

Věhlas Abydosu či Abydu vzrostl mnohem více až v době Střední říše, KDY SE ZDE PLNĚ USADIL USIRŮV KULT (v nejstarších dobách zde byl místo něj uctíván nám méně známý Chentiimentiu, jeden z nejstarších bohů podsvětí), jež v tomto městě prostě musel být uctíván, jelikož byl bohem mrtvých. Staří Egypťané věřili již od Předdynastické doby, že se zde NACHÁZÍ DOKONCE USIROVA HROBKA.

Od dob Střední říše jsem proudilo velké množství občanů, aby zde Usirovi obětovali alespoň jednou za život. Lidé se zde většinou při ,,blízké přítomnosti" tohoto boha přimlouvali, aby je do země mrtvých po jejich smrti vpustil, že nespáchali nic proradného atd. Dnes na celé zdejší lokalitě můžeme nalézt nehorázně velké množství CENNÉHO ODPADU na němž jsou různé znaky. Jsou to převážně keramické misky, na kterých se obětovalo Usirovi.

Toto místo se stalo jedním z nejvýznamnějších náboženských center celého Starého Egypta.

Nejvýznamnější památky, které se dochovaly do dnešních dob pocházejí až z dob Nové říše. Tou nejznámější je chrám Sethiho I., který po jeho smrti dokončil syn Ramesse II.. Tento chrám se stejně jako ten Hatšepsutin nebo Ramessův v Abů Simbel nepodobá běžným egyptským chrámům. Vede k němu vzestupná rampa uprostřed se schodištěm. Ta vedla na chrámovou terasu. Chrám je charakteristický svými početnými odtokovými bazénky, jež užívaly kněží na svou očistu. Celá budova je zdobena nádhernými scénami znázorňující boje.

Tou nejznámější pamětihodností přímo v tomto chrámu je známý ABYDOSKÝ KRÁLOVSKÝ SEZNAM, JEŽ OBSAHUJE JMÉNA CELKEM 76 KRÁLŮ V NEPŘETRŽITÉM SLEDU OD NARMERA AŽ PO SETHIHO I., za jehož nástupce byl sestaven. Je to jeden z nejcennějších zdrojů, jež nám dává jména panovníků, ale také usnadnil sestavení chronologického sledu samotných panovníků.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

-ALEXANDREIA-

Alexandrie je jediným městem z dob starověku, jež je osídleno až dodnes. Dochovalo se také několik památek, avšak většina pochází z římské doby. Ty z ptolemaiovské jsou z většiny pohřbeny na dně pobřežních vod Středozemního moře a ty další již neexistují včetně slavné alexandrijské knihovny.

Město je poměrně mladé. Bylo založeno v celkem prosperující oblasti, jelikož zde byl již od dob Tutanchamona významný přímořský přístav. Založení se datuje do roku 331 př. n. l. a známe i přibližný měsíc, duben. Město zde založil ALEXANDR VELIKÝ (makedonský vládce) a to brzy poté, CO OSVOBODIL CELOU EGYPTSKOU ZEMI OD KRUTÉ PERSKÉ NADVLÁDY.

Město bylo VYBUDOVÁNO PODLE PLÁNU, narozdíl od většiny staroegyptských měst, a to architektem DEINOKRATEM Z RHODU.

Stalo se novým centrem země a zastínilo všechny dosavadní egyptská velkoměsta a zřejmě i slavná města okolních národů. Po smrti Alexandra Velikého se toto město stalo sídelním městem ŘECKÉ DYNASTIE ZVANÁ PTOLEMAIOVSKÁ, jíž byl Alexandr Veliký zakladatel. Bylo mu zde vybudováno velké mauzoleum, jež bylo další velkou alexandrijskou pamětihodností, která se nám ale rovněž nedochovala.

Alexandrie se stala z převážné části zejména řeckým městem, jež se stalo dá se říct jejich městským státem. Řekové samotní tvrdili, že Alexandrie NELEŽÍ V EGYPTĚ, ALE NÝBRŽ U EGYPTA, což ptolemaiovským panovníkům umožnilo odprostit se od faraonské tradice. Vládli Egyptu a přitom zůstali příslušníky antické civilizace s výraznými mocenskými ambicemi v řeckém světě. Toto tvrzení odůvodňovali tím, že na jihu za městem se nachází jezero Maerotis, jež bylo tou pomyslnou hranicí mezi Egyptem a Řeckem.

Na vrcholu starověké slávy mohla mít Alexandrie dokonce i 1 milion obyvatel a z toho asi jen 25 - 30 % rodilých egypťanů, kteří v tomto městě nedosahovali vyšších pozic a ženy již vůbec ne a to v celé egyptské říši.

Ekonomika města jenom vzkvétala a to především s NÁMOŘNÍM OBCHODEM. Alexandrie se stala nejvýznamnějším přístavem ve středomoří a velkým překladištěm. Zde se samozřejmě shromažďovalo velké množství kupců a to z celého tehdy známého světa. Město umožňovalo obchodníkům snadný přístup do blízkého orientu, který byl již přítomný v samotné Alexandrii. STALO SMĚSICÍ EGYPTSKÉ I ŘECKÉ ARCHITEKTURY.

Brzy se město stalo hlavním střediskem HÉLENISTICKÉHO SVĚTA A TAKÉ MIMO JINÉ I HLAVNÍM CENTREM VZDĚLANOSTI. Byl zde vybudován slavný MÚSEION S PROSLULOU KNIHOVNOU, která uchovávala až 700 000 svazků. Bylo centrem vědeckého bádání a vzdělanosti, v němž působili významní učenci z celého antického Středomoří.

O významu města vypovídá i stavba MAJÁKU NA OSTROVĚ FARU HNED NAPROTI MĚSTSKÉMU PŘÍSTAVU, počítaného mezi sedm divů starověkého světa, jež se nám ale také nedochoval, jelikož byl silně poničen zemětřesením a jeho trosky a to ,,co ještě stálo" bylo brzy rozebráno lidmi.

Ptolemaiovskou vládu ukončilo dobytí Egypta císařem Oktaviánem Augustem a následná SEBEVRAŽDA KRÁLOVNY KLEOPATRY VII. v roce 30 př. n. l. Alexandrie se tak dostala POD ŘÍMSKOU NADVLÁDU.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

-IUNU-

Bylo vybudováno na východním břehu Nilu nedaleko Menneferu jako přední středisko egyptské říše k uctívání STÁTNÍHO SLUNEČNÍHO KULTU BOHA RE A S NÍM ÚZCE SPOJENÉHO BOHA ATUMA. Dnes se Iunu (místo pilířů) a celá zdejší archeologická oblast nazývá Heliopolis, což znamená MĚSTO SLUNCE. Název pochází z řečtiny.

Iunu je spolu s Menneferem a Bůto NEJSTARŠÍM MĚSTEM NILSKÉ DELTY, jež bylo osídleno již od předdynastického Egypta a později se stalo hlavním městem 13. dolnoegyptského nomu, tedy pouhým HLAVNÍM KRAJSKÝM MĚSTEM A NIKDY SE NESTALO HLAVNÍM MĚSTEM CELÉ ŘÍŠE. Mimo jiné bylo Iunu dlouho NEJVĚTŠÍM MĚSTEM CELÉ ŘÍŠE. Díky své poloze bylo předním místem pro stykEgypta s ostatními starověkými kulturami Předního východu.

DNES JE HELIOPOLIS OSTATNĚ JAKO VŠECHNA STAROEGYPTSKÁ MĚSTA V TROSKÁCH, které nejsou rozhodně nikterak rozsáhlé. STARÉ MĚSTO JE NYNÍ SOUČÁSTÍ KÁHIRY, PŘESNĚJI JEJÍM PŘEDMĚSTÍM OSTATNĚ JAKO GÍZA a je nyní již téměř zastavěnou oblastí. MĚSTO POSLOUŽILO BĚHEM STŘEDOVĚKU OPĚT JAKO PŘEDNÍ STAVEBNÍ MATERIÁL KE STAVBĚ KÁHIRY. Další zbytky města (základy a obvodové zdi staveb a domů) se nacházejí přímo pod živoucí Káhirou a obdělávanými oblastmi, přesněji pod nánosy bahna a to až 15 - 20 metrů hluboko a tak je velmi těžké tyto oblasti archeologicky prozkoumat.

Některé památky však lze spatřit, je to však pouze několik kamenných bloků nesoucí zejména jméno Ramesse II., soch (nejznámější patří Senvosretovi I.) a několik nalezených hrobek, do kterých však není možný přístup. Ty sloužily jako posmrtné domy Reových kněží. Největší pamětihodností heliopolisu je však zdejší obelisk pocházející již z dob Senvosreta I., tedy ze Střední říše. Je to chrámový Re-Atumův obelisk, jež je vysoký necelých 21 metrů a váží 120 tun a co je zajímavé stále stojí na své původní poloze a je podle odhadů nejstarší egyptský obelisk.

Nejznámější městskou stavbou však byl zmíněný SLUNEČNÍ CHRÁM, ve kterém byl obelisk umístěn a který se nám kromě obelisku a několika málo cihlových a kamenných zlomků NEDOCHOVAL. Chrám byl ve starověku nazýván PER ATUM (později zřejmě per Re-Atum) a také PER AA (velký dům) = palác slunečního boha.

PRÁVĚ ZDE V TÉTO OBLASTI se z prvotních vod vynořil pahorek, na kterém stál Atum, jež vytvořil první život, avšak na CELOSTÁTNÍ ÚROVNI POZDĚJI PŘEVLÁDAL REŮV KULT, který se ztotožňoval s Atumem, a tak se také ,,usadil" právě v tomto městě. 

CO JE DŮLEŽITÉ, VE MĚSTĚ BYLA UCTÍVÁNA PŘEDNÍ STAROEGYPTSKÁ ENNEÁDA (DEVATERO PRVNÍCH STAROEGYPTSKÝCH BOHŮ). TA SE SKLÁDALA Z ATUMA-REA JEHO DĚTÍ ŠU A TEFNUTY, JEJICH DĚTÍ GEBA A NUTY A JEJICH DĚTÍ USIRA, ESET, SUTECHA A NEBTHETY.

V pozdějších dobách (asi od Střední říše), kdy se dostal do popředí kult boha Hora vzniklo božstvo zvané Re-Harachtej, což byla kombinace Hora a Rea a představovala ranní formu slunce. Toto božstvo se ihned ve městě dostalo do popředí.

Zde ve městě byl nadále uctíván i POSVÁTNÝ BÝK MNEVIS, jež je ztělesnění boha Rea. Ti zde měli své formální pohřebiště a to severně od města.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

-PI-RAMESSE-

Snad nejkrásnější staroegyptské město, jež bylo v Egyptě i v celém starověku vystavěno, založil slavný faraon Ramesse II. Z DŮVODŮ GEOPOLITICKÝCH a to na soutoku tehdejších obchodních a politických proudech, jejichž centrem bylo Středozemí. Oblast navíc oplývala hustou vegetací a i širokou zvěřinou, COŽ USNADŇOVALO POZDĚJŠÍ ZÁSOBOVÁNÍ MĚSTA. Tato oblast se dnes nachází v okolí dnešních měst Tell ed-Dabaa a Kantír.

MĚSTO PI-RAMESSE NAHRADILO ZA RAMESSEOVA ŽIVOTA DOSAVADNÍ HLAVNÍ MĚSTO ŘÍŠE THÉBY A JEHO HLAVNÍM ÚKOLEM BYLO CHRÁNIT EGYPT PŘED ASIJSKÝMI NÁJEZDNÍKY.

Oblast, ve které bylo Pi-Ramesse vybudováno byla osídlena již od hyksoských dob, kdy zde bylo založeno SUTECHOVO CENTRUM NA UCTÍVÁNÍ JEHO KULTU. Rozrůstat se však začalo od dob 19. dynastie, přesněji od dob Ramesse I. (dědeček Ramesse II.), jež si zde vystavěl letní sídlo. Odtud také pocházel samotný Ramesse II.

Ramesse II. zde zahájil rozsáhlou výstavbu a přál si, aby jeho město PŘEDČILO VŠECHNA OSTATNÍ, což se mu také podařilo. Bylo téměř přesyceno nádhernými SOCHAMI, OBELISKY, ZAHRADAMI atd. Ale jeho charakteristikou byla především modrá až tyrkysová barva, jíž byla omítnuta většina rámů oken a dveří domů. Město tak získalo příhodnou přezdívku ,,TYRKYSOVÉ MĚSTO".

Město se rozrostlo asi do velikosti 10 km2, a tak bylo rozděleno pro lepší přehlednost do ČTYŘ MĚSTSKÝCH ČTVRTÍ: západní byla pojmenována podle Amona, východní podle Astary, severní podle místní bohyně Nebeši a jižní část vznikla přestavbou staršího centra Sutechova kultu.

Výstavbu města měl na starost faraonův nejbližší architekt a armádní velitel MAJ, JEŽ NAPLÁNOVAL PŘESNÉ URBANISTICKÉ ROZVRŽENÍ, A TÍMTO SE TAK LIŠILO OD VĚTŠINY OSTATNÍCH STAROEGYPTSKÝCH MĚST, KTERÉ VZNIKLY A ROZRŮSTALY SE BEZ JAKÉHOKOLIV ROZVRŽENÍ. Ve městě nechyběly obytné domy, vily, zahrady, chrámy, správní budovy ani řemeslnické čtvrti. Důležitou součástí města byla KASÁRNA, kde sídlili pozemní i námořní jednotky, připravené kdykoli zasáhnout v nedaleké Asii.

Město i přístav byly zřízeny na SPOJNICI DVOU RAMEN NILU - západního, tzv. Reových vod, a východního, tzv. vod Avaris. Nové hlavní město tak CHRÁNILA VODNÍ HRADBA. Přístav ZVANÝ PERUNEFER byl ze Středozemního moře snadno přístupný a byly v něm zbudovány rozsáhlé doky, takže do něj připlouvalo velké množství lodí.

V souladu s tradicemi, které panovník velmi ctil, byly v centru Pi-Ramesse na všech čtyřech světových stranách vystavěny důležité stavby - na jihu Ramessův palác, na západě Amonův velechrám a na severu svatyně zasvěcená bohu Ptahovi.

PI-RAMESSE SE STALO POLITICKÝM CENTREM ZEMĚ A THÉBÁM ZŮSTALA JEN NÁBOŽENSKÁ ROLE.

Město ZŮSTALO SLAVNÉ I PO RAMESSOVĚ SMRTI A TO ASI 150 LET. Zůstalo by však zřejmě mnohem déle nedošlo-li by k postupnému vysoušení ramen Nilu, na kterých bylo město vystavěno -> město bylo tak odříznuto od lodní a tedy i obchodní dopravy, ale hlavně od největšího zdroje pitné vody.

Co je pozoruhodné, celé město bylo v této době ROZEBRÁNO A JAKO SKLÁDAČKA PŘESUNUTO DO OBLASTI, KAM SE NYNÍ STOČILY VODY NILU (nové nilské rameno). Město bylo nazváno TANIS. Bylo to velmi slavné město a tak nebylo lehké ho jen tak opustit -> egypťané se ho snažili zachovat a proto přistoupily k tomuto rozhodnutí. Přestěhovat celé město byla velmi těžká a namáhavá práce a trvala rozhodně několik let, ale lidé DOSPĚLI K VYTOUŽENÉMU CÍLI.

(Částečný zdroj: starovekyegypt.net a masch.blog.cz)

-PER-VADŽET-

Slavné HLAVNÍ ČI OCHRANNÉ MĚSTO DOLNÍHO EGYPTA, KTERÉ BYLO V HÉLENISTICKÉM OBDOBÍ NAZVÁNO BŮTO znali staří egyťané pod svými dvěma názvy - častější Per Vadžet a Džebu. mMuselo být vybudováno již v době, kdy byl Dolní Egypt ještě oficiálně samostatným královstvím, TEDY V PŘEDDYNASTICKÉ DOBĚ A JE ZŘEJMĚ NEJSTARŠÍM MĚSTEM NILSKÉ DELTY.

Na počátku historie města SESTÁVALO ZE DVOU SAMOSTATNÝCH MĚST - PE A DEB, KTERÉ BYLY DOMOVEM MÍSTNÍ BOHYNĚ VADŽET A V JEDNOM Z NICH SE NALÉZALA JEJÍ SLAVNÁ VĚŠTÍRNA A POZDĚJI VELKÝ CHRÁM. POSLÉZE SE STALA OCHRÁNKYNÍ CELÉHO DOLNÍHO EGYPTA A JEJÍ VYOBRAZENÍ BYLO VŽDY NA DVOJITÉ KORUNĚ HORNÍHO A DOLNÍHO EGYPTA FARAONA A TO V PODOBĚ KOBRY S NÍŽ BYLA BOHYNĚ SPOJOVÁNA.

Během historické éry zastávalo Bůto pouze POST HLAVNÍHO MĚSTA 5. DOLNOEGYPTSKÉHO NOMU, hlavním městem celé nilské delty se opět stal až v Ptolemaiovské době a nacházelo se asi 95 km na jih od Alexandrie na jižním břehu Bůtského jezera.

Ostatně jako v Horním Egyptě se rozvíjely před sjednocením místní kultury (nejznámější jsou Nakkádské), tak i zde právě v této oblasti byly pěstovány, avšak po sjednocení obou zemí ji nahradila hornoegyptská. To nám dává jasné svědectví, že HORNÍ EGYPT SI ZÍSKAL MOC NAD TÍM DOLNÍM.

Jak jsem se již zmínil, ve městě byla uctívána bohyně Vadžet, a tak se tu KAŽDOROČNĚ KONALY SLAVNÉ OSLAVY NA JEJÍ POČEST, avšak kromě ní zde měli menší chrám i HOR A BASTET, JEJICHŽ KULT BYL ZDE TAKÉ PĚSTOVÁN.

Město začalo zřejmě POSTUPNĚ ZANIKAT ROZEBÍRÁNÍM STAVEBNÍHO MATERIÁLU OD KŘESŤANSKÉ EPOCHY.

-ICTAUEJ/IKTOVEJ-

O tomto městě není mnoho známo, především to, že jej založili panovníci velké 12. dynastie v době Střední říše ZA ÚČELEM VYBUDOVÁNÍ SÍDELNÍHO MĚSTA, KTERÉ SE VŠAK NESTALO HLAVNÍM MĚSTEM ŘÍŠE. V TÉTO DOBĚ TOTO POSTAVENÍ STÁLE NÁLEŽELO SLAVNÉMU MENNEFERU. Jeho poloha není dodnes pevně lokalizována, avšak lze předpokládat, ŽE SE NALÉZALO POBLÍŽ PYRAMIDOVÉHO MĚSTA PANOVNÍKŮ TÉTO DYNASTIE - LIŠTU.

NIJAK VÝZNAMNĚ SE NEPROSLAVILO ani například řemeslnou výrobou, a tak po skončení Střední říše BYLO POSTUPNĚ OPOUŠTĚNO.

Jelikož město nebylo lokalizováno, není zde nic co bych vám mohl přiblížit, avšak že nějaké takové město existovalo, jsem považoval za důležité vám sdělit. Je až udivující, že město, ve kterém sídlila vláda a ve Střední říši bylo tak druhé nejvýznamnější v zemi se dodnes ani ve zlomcích zřejmě vůbec nedochovalo.

-ACHETATON-

MĚSTO BYLO ZALOŽENO KACÍŘSKÝM FARAONEM ACHNATONEM, TEDY V DRUHÉ POLOVINĚ 18. DYNASTIE asi 200 km severně od Théb v nížinaté oblasti mezi pohořími, jež jedno z nich svým vrcholem dodnes připomíná horizont nad kterým každé ráno vychází slunce. BYL TO JEDEN ZE SYMBOLŮ NOVÉHO A POUZE JEDINÉHO BOŽSTVA ZVANÉ ATON, KTERÉ BYLO DALŠÍM ZE SLUNEČNÍCH BOHŮ.

Ihned po dokončení výstavby PŘEVZALO OD THÉB FUNKCI HLAVNÍHO MĚSTA, ALE PŘEDEVŠÍM FUNKCI HLAVNÍHO NÁBOŽENSKÉHO CENTRA!

CO JE ZAJÍMAVÉ, ŽE MĚSTO DÁ SE ŘÍCI STALO STÁTEM VE STÁTĚ. ODPROSTILO SE ODE VŠECH STAROSTÍ ŘÍŠE, ALE PŘEDEVŠÍM OD SVÝCH OBYVATEL, KTEŘÍ ŽILI MIMO MĚSTO. Samotný počet obyvatel přesahoval číslo cca. 30 000. Velká část z nich si zde žila nad poměry A VŠICHNI TITO VYSOCE POSTAVENÍ BYLI FARAONOVI PŘÍVRŽENCI.

MĚSTO BYLO NAVRHNUTO A VYSTAVĚNO V DOSLOVA ROZDÍLNÉM UMĚLECKÉM SLOHU NEŽ V TYPICKÉM EGYPTSKÉM, ale především bylo na rozdíl od většiny egyptských sídel přesně naplánováno.

DOMINOVAL ZDE VELMI ROZLEHLÝ CHRÁM, KTERÝ BYL NAVRŽEN TAK, ABY DO VŠECH JEHO ZÁKOUTÍ PRONIKALO BOŽÍ SLUNEČNÍ SVĚTLO. Rozprostíral se spolu s palácem a veřejnými budovami podél hlavní městské ulice ZVANÉ ,,KRÁLOVSKÁ CESTA" NAD KTEROU, PŘÍMO V CENTRU MĚSTA SE VYPÍNAL UNIKÁTNÍ ZASTŘEŠENÝ MOST VEDOUCÍ DO DVOU ČÁSTÍ PALÁCE. NAZÝVAL SE ,,OKNO ZJEVENÍ", JELIKOŽ V JEHO PROSTŘEDNÍ ČÁSTI BYLA VELKÁ VYHLÍDKA, KDE PANOVNÍK PŘIJÍMAL OVACE DAVU A PŘEDÁVAL RŮZNÁ OCENĚNÍ.

Dál od centra, směrem na jih, se rozkládala vilová čtvrť. Na severu se zase vypínalo několik paláců a jako v Thébách, tak i zde se nacházela vesnice řemeslníků a to kousek za městem. TI ZDE TAKÉ PRACOVALI NA SKALNÍCH HROBKÁCH.

PO SMRTI ACHNATONA MĚSTO BĚŽNÝ LID OPUSTIL a vysocí úředníci, přívrženci Achnatona byli zbaveni svých titulů a poníženi či byli popraveni.

Následně vylidněné město bylo rozebráno na nové stavby A PŘÍPADNÉ FRESKY ACHNATONA A JEHO ŽENY NEFERTITI ČI BOHA ATONA BYLY OTESÁNY!

Dnes se zde nachází pouze rozlehlá a takřka prázdná písečná planina, KTERÁ VŠAK SKRÝVÁ NĚKOLIK VZÁCNÝCH PŮDORYSŮ BUDOV.

TATO OBLAST SE NAZÝVÁ TELL EL-AMARNA, což je však podle většiny badatelů, kteří zde pracovali nesprávný název, neboť označuje dvě moderní vesnice ležící poblíž.

-OMBOS/NBWT -> NBUT ČI NUBT-

Město je zřejmě jedním z nejstarších sídel v Egyptě. Nejstarší zmínky o něm pocházejí již z roku 4 400 př. n. l.

Na počátku bylo známo jako Nbut (či Nubt), jež je překládáno jako ,,město zlata". BYLO TAK POJMENOVÁNO DÍKY JEDINÝM ZLATÝM DOLŮM V EGYPTĚ, které se nacházely v jeho blízkosti.

Během klasického starověku bylo město známo jako Ombos.

DNES SE ÚZEMÍ NA KTERÉM SE MĚSTO NACHÁZELO JMENUJE PODLE BLÍZKÉHO MĚSTA NAKÁDA, kterého je součástí.

JE NEJSLAVNĚJŠÍ PŘEDDYNASTICKOU NEKROPOLÍ. TO NESE DÍKY SVÝM MRTVÝM PRVKY VŠECH TŘÍ KULTUR, ZVANÉ NAKÁDSKÉ, KTERÉ SE ZDE A V BLÍZKÝCH MĚSTECH BADÁRÍ, GIRZA, HIERAKONPOL A KÁU EL-KEBÍR A JEJICH OKOLÍ VYVÍJELY PŘED VZNIKEM STAROEGYPTSKÉ ŘÍŠE.

Kromě slavného pohřebiště a dalších již méně významných pohřebišť se zachovalo mnoho dalších pozůstatků umožňujících přesné zařazení do jedné z kultur a určit přibližný rok vzniku.

Vystavěno bylo na západním břehu Nilu na okraji pouště 30 kilometrů severně od Luxoru a usídlil se zde kult obávaného boha pouště a chaosu Sutecha.

(Částečný zdroj: en.wikipedia.org)

-IUNET/TANTERE-

Je městem s přímou přítomností pouště a jediné co z něj do dnešních dob přetrvalo je opět pouze chrám, který se ostatně jako chrám v Edfu dochoval v celkem dokonalém stavu, neboť CHRÁM BYL TOTIŽ VYSTAVĚN BĚHEM ŘECKOŘÍMSKÉHO OBDOBÍ PRO BOHYNI HATHOR, avšak nebyl nikdy dokončen. 

Město nalezneme asi 60 km severně od dnešního Luxoru poblíž města Qena. 

Většina staroegyptských měst je dodnes živoucími centry, avšak zde to není tento případ, i přesto že ve starověku byla Iunet  či Tantere velkolepým hlavním městem 6. hornoegyptského nomu. 

Bylo zde také založeno později významné ZVÍŘECÍ POHŘEBIŠTĚ, ZEJMÉNA VŠAK ZDE BYLY POHŘBÍVÁNY KRÁVY, což je logické neboť kráva symbolizovala zjev bohyně Hathor.

Avšak město se může pyšnit i lidským ARCHAICKÝM POHŘEBIŠTĚM a pohřebištěm z pozdějších období.

(Částečný zdroj: ancientworlds.net)

-ABU-

Slavné město, jež se ve starověkém Egyptě jako jediné rozkládalo na nilském ostrově, BYLO PŘEVELICE DŮLEŽITÝM CENTREM OBCHODU I ARMÁDY, JEŽ ZDE MĚLA SVÉ ZÁZEMÍ ABY CHRÁNILA JIŽNÍ EGYPTSKÉ HRANICE PŘED VÝBOJNÝMI NŮBIJCI NEBOŤ NŮBIE BYLA NEJDŮLEŽITĚJŠÍM ZDROJEM ZLATA A NAVÍC BYLA EGYPTSKOU PROVINCIÍ. JINÉ JEDNOTKY VYRÁŽELY JIŽ OD DOB STARÉ ŘÍŠE DO NŮBIE NA VÝPRAVY.

Obchod, armádu i svou hustou osídlenost muselo město zvládat i přes to, že kvůli velmi malé rozloze ostrova se město nemohlo dále rozrůstat. Rovněž disponovalo i velkým přístavem neboť musel zvládat i VÝVOZ ŽULY DO ŘÍŠE na obřích prámech, kterou město mělo povinnost zajistit.

Ve městě ve faraonských dobách známých jako město mezi vodami se obchodovalo zejména se slonovinou, po které město dostalo svůj název - Abu i následný řecký název - Elefantina, dále s ebenovým dřevem, samozřejmě se zlatem, jež se zde také zpracovávalo a v neposlední řadě to byly vzácné kovy - smaragdy a tyrkysy.

Nadále bylo i důležitým hospodářským centrem neboť bylo hlavním městem 1. hornoegyptského nomu, ALE CO JE DŮLEŽITÉ JE, ŽE BYLO I VELKÝM NÁBOŽENSKÝM CENTREM. PRÁVĚ ZDE SE NACHÁZEL VELECHRÁM BOHA CHNUMA, JEŽ OVLÁDAL NILSKÉ VODY. ZDE U MĚSTA PODLE STARÝCH EGYPŤANŮ ZAČÍNAL PRAMEN NILU A KONČIL SVĚT.

Podle egyptské mytologie věznil Chnum vody Nilu pod svým velkým sandálem ve své jeskyni. Vždy když nohu nadzvedl, vypustil blahodárnou vodu, která přinesla honosné nebo slabé záplavy.

Pozůstatky města leží přímo naproti dnešnímu velkoměstu Asuán, stále na samém jihu země.

(Částečný zdroj: masch.blog.cz)

-PER-BAST-

Hlavní město 18. dolnoegyptského nomu, jehož ruiny se nacházejí u dnešní velké Pelusiánské větve Nilu v deltě, JE NÁM ZNÁMO JAKO MĚSTO KOČEK, NEBOŤ PRÁVĚ ZDE MĚL KULT KOČIČÍ BOHYNĚ BASTET SVOJE CENTRUM, a to v úžasném chrámu a věštírně uprostřed města.

MĚSTU VZROSTL VĚHLAS TEPRVE POTOM CO TEN EGYPTSKÝ POČAL UPADAT. 22. dynastie přinesla městu královskou rezidenci spolu s vládou, 23. dynastie dovedla město k vrcholu jeho moci a první perská okupace se postarala o konečný úpadek města, AVŠAK VĚHLAS CHRÁMU ZŮSTAL STEJNÝ A V ŘECKÉ DOBĚ DOKONCE BYL ZNÁM I V DALEKÝCH ZEMÍCH, především pak v Řecku neboť Bastet byla v té době spojována s Artemis.

Jelikož byly kočky posvátné, je samozřejmé že právě v jejich městu jim byla zřízena nekropole.

VLÁDA 22. DYNASTIE UDĚLALA Z MĚSTA NEJVĚHLASNĚJŠÍ OBLAST V DELTĚ, ale také byla obdobím přerozdělování půdy (například odměny krále Psametika jónským žoldákům v podobě pozemků) a obdobím výstavby zavlažovacích kanálů, avšak jeden obří délky byl budován za krále Neka II., aby sloužil jinému účelu - propojení obchodních cest. Nebyl však nikdy dokončen. Měl vést od Bubastisu až do Rudého moře.

Staroegyptský název pro město byl Per-Bast. Bubastis je řeckého původu.

(Částečný zdroj: en.wikipedia.org)

-CHEMENU-

Chemenu či řecky Hermopolis Magna ve staroegyptštině znamená ,,město osmera" a vztahuje se tedy k osmi prvotním stvořitelským božstvům, jež zde byly uctíváni.

Toto hlavní město 15. hornoegyptského nomu se nacházelo na území dodnes málo obývaném území Středního Egypta. Bylo to významné město mezi středy Dolního a Horního Egypta a v dobách, kdy byly hlavním městem celé říše Théby, se jim město téměř rovnalo. 

Město zastávalo pozici velkého výběrčího mýtného od lodí plavících se po Nilu. Dnes je město známé především díky JEHO POHŘEBIŠTI NA PROTĚJŠÍM BŘEHU NILU. ZVANÉ JE BENÍ HASANN. VE STAROVĚKU SE PROSLAVILO JAKO SÍDLO BOHA THOVTA. Mimo to zde byl uctíván ještě bůh tyfón ztotožňovaný s hrochem.

Město zanikalo poměrně rychle v dobách muslimských dobyvatelů, kteří kámen z budov používali na své stavby.

(Částečný zdroj: sk.wikipedia.org)

-HENEN NESU-

Pozůstatky staroegyptského hlavního města 20. dolnoegyptského nomu se dnes nalézají 15 km západně od moderního Bení Suefu. Staroegyptský název města by se dal přeložit jako ,,dům královského dítěte". Dnešní název města je Herakleopolis Magna pocházející ze starořeckého jazyka. V arabštině je tato oblast známá jako Ihnasiya Umm el-Kimam.

Základy města byly položeny prostými osadami pravděpodobně již v průběhu pravěku či v předdynastické době. Přesné datum není známo, ale lze předpokládat toto zařazení, AVŠAK PALERMSKÝ KÁMEN NAZNAČUJE, ŽE MĚSTO ROZHODNĚ EXISTOVALO V DOBÁCH 1. DYNASTIE.

OPRAVDOVÉ PRVNÍ POZNATKY O TOMTO MĚSTĚ MÁME AŽ Z DOB PRVNÍHO PŘECHODNÉHO OBDOBÍ, KDY ROVNĚŽ DOSÁHLO SVÉHO VRCHOLU MOCI. V TOMTO, OBDOBÍ ZŘEJMĚ V DOBÁCH 9. A 10. DYNASTIE, SE STALO DOKONCE HLAVNÍM MĚSTEM DOLNÍHO EGYPTA.

Z této doby se dochovalo značně hrobů místních hodnostářů a jejich kaplí.

Na počátku Střední říše ovládli Théby celou zemi a opět ji sjednotili a ukáznili a zbavili tak Henen Nesu vládou nad Dolním Egyptem. MĚSTO SE ZAMĚŘILO TAK NA PĚSTOVÁNÍ KULTU BOHA HERYSHAFA.

Od této doby bylo město běžným hlavním nomovým městem, AVŠAK ZA TŘETÍHO PŘECHODNÉHO OBDOBÍ OPĚT ZÍSKALO NA VÝZNAMU. Vzrostla výstavba nových budov a rekonstrukce těch stávajících. Navíc město opět využilo nespořádaného stavu v zemi A UPEVNILO SI TAK POST DŮLEŽITÉHO NÁBOŽENSKÉHO A POLITICKÉHO CENTRA V ŘÍŠI.

Za ptolemaiovské doby město stále prosperovalo, avšak došlo k sloučení boha Heryshafa s řeckým bohem Heraklesem.

Za římské doby se tu usazovalo velké množství římských dobyvatelů a vznikalo zde mnoho jejich hrobek vystavěných ve smíšené staroegyptské a řecké kultuře a pohřebních kultech. TUDÍŽ MĚSTO ZANIKLO ZŘEJMĚ AŽ V PRŮBĚHU STŘEDOVĚKU. Jenže jelikož to bylo dobré místo pro život, bylo vhodné pro život i během středověku, a tak zanikalo velmi pozvolna.

(Částečný zdroj: en.wikipedia.org)

-NECHEN-

Město známé spíše pod řeckým pojmenováním Hierakonpolis vzkvétalo na samém počátku staroegyptské historie v Předdynastické době, A TO V HORNÍM EGYPTĚ JAKO JEDNO Z PRVNÍCH A ZÁROVEŇ TEDY I NEJSTARŠÍCH MĚST NA ÚZEMÍ SAMOTNÉHO EGYPTA. První zmínky pocházejí již z období kultury Nakáda I. (více o ní bude uvedeno v dokumentu na stránce prezentace a dokumenty), kdy se zde usadili kočovní lidé přicházející z oblastí Sahary. Počet obyvatel narostl do dob největšího věhlasu asi na 5 000 až 10 000 obyvatel, to však nelze s přesností ale potvrdit. 

Dnes se Nechen nachází na území již zaniklého třetího hornoegyptského nomu asi 100 km severně od Asuánu, tedy nijak daleko od přirozených staroegyptských státních hranic. I PO SVÉM NEJVĚTŠÍM ROZMACHU SI MĚSTO UDRŽELO VÝZNAMNÉ POSTAVENÍ, A TO PŘEDEVŠÍM DÍKY KULTU BOHA HORA, JEHOŽ CHRÁM BYL ZŘEJMĚ NEJSTARŠÍ V ZEMI.

Dnes je zde obdivována a studována především jiná stavba, poněkud více dochovaná, a to takzvaná PEVNOST Z NEPÁLENÝCH CIHEL, jež nechal vystavět poslední král 2. dynastie Chasechemuej. Přesto, že je tato stavba známá jako pevnost, neměla zjevně žádný vojenský účel. JEJÍ PRAVÝ VÝZNAM NENÍ DOSUD ZNÁM, ALE PRAVDĚPODOBNĚ SLOUŽILA K UCTÍVÁNÍ FARAONOVA KULTU.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

-DEIR EL-MEDINA-

Vznik této odloučené vesnice můžeme datovat do dob výstavby první hrobky budované v Údolí králů na západním břehu Nilu, jelikož jak víme, vesnice sloužila jako domov pro vyjímečnou kastu řemeslníků a dělníků skrytých zde před okolním světem, ABY SE O ZDEJŠÍCH HROBKÁCH NIKDO NEMOHL DOVĚDĚT. Tedy, byl to počátek 18. dynastie. 

JE TO DODNES NEJZACHOVALEJŠÍ EGYPTSKÉ OSÍDLENÍ, A TO HLAVNĚ DÍKY TOMU, ŽE NEBYLO VYBUDOVÁNO NA BŘEZÍCH NILU, KDE BY ZJEVNĚ TAKÉ PODLEHLO ZKÁZE V PODOBĚ NILSKÉ VLÁHY A ZÁPLAV, NÝBRŽ ŽE BYLO VYBUDOVÁNO DOSTI VYSOKO VE ZDEJŠÍCH ZÁPADOTHÉBSKYCH SKALÁCH. 

Nejprve bylo ve vesnici vybudováno přibližně 60 domků, v celku prostorných, i když se tak z ulic nemuselo zprvu zdát. Obydlí bylo totiž obdélníkového tvaru, a tak se táhlo daleko od ulice. Další a největší rozkvět zažívala od dob vlády faraona Haremheba, kdy na pohřebištích panoval v podstatě nepřetržitý a čilí ruch. Vesnice mohla mít během 19 a 20. dynastie kolem 1 200 obyvatel.

LIDÉ ZDE ŽILI V OHRANIČENÉ OSADĚ OBDÉLNÍKOVÉHO TVARU 50X130 METRŮ. Asi za 19. dynastie bylo v této osadě vybudováno dalších deset domů, tedy počet vzrostl na 70 a k tomu bylo vybudováno dalších 50 příbytků mimo ohraničený areál. ZDE BYLY TAKÉ BUDOVÁNY SOUKROMÉ HROBKY STAVITELŮ KRÁLOVSKÝCH HROBEK. Areál rozdělovaly v severozápadním směru dvě hlavní ulice. Veškeré ulice zde byly vybudovány v pravoůhlém tvaru, a tak bylo snadnější například pro zdejší policii střežit všechny ulice a udržovat pořádek v nich. Do vesnice se navíc vstupovalo pouze jedinou branou.
(Částečný zdroj: masch.blog.cz)

-EGYPTSKÝ LABYRINT-

Ve Fajjúmské oáze se nachází spousta významných archeologických lokalit a velké množství stavebních památek z různých období Starověkého Egypta. ASI NEJZAJÍMAVĚJŠÍ LOKALITOU JE MĚSTO ZALOŽENÉ SENUSRETEM II. (12. dynastie) VÝCHODNĚ OD JEHO PYRAMIDY V DNEŠNÍM LÁHÚNU. Často označované pod starším názvem Kahun. 
CO JE NA MĚSTĚ ÚŽASNÉ JE, ŽE JAKO JEDNO Z MÁLA BYLO VYSTAVENO VE STAROVĚKÉM EGYPTĚ PODLE PŘESNÉHO PLÁNU, a to především pro úředníky, kněží a řemeslníky pracující na stavbě pyramidy Senusreta II.
Založeno bylo kolem roku 1 880 př. n. l. a pojmenováno Hetep Senusret a jeho rozloha zahrnovala pouze 350 x 400 metrů. Bylo vskutku nevelké, avšak přesto hustě obydlené. Lze ho přirovnat k Deir el-Medině, taktéž bylo ohraničeno cihlovou zdí a sestávalo ze dvou částí. V menší, východní části bylo okolo neuvěřitelných 200 domů vzhledem k velikosti města. Ovšem tyto domy většinou sestávaly ze tří hlavních místností, dále z venkovní kuchyně (zastřešenou rákosím), popřípadě z toalety a dvoru. Na rovnou střechu domu vedlo schodiště. Bylo to čtvrť řemeslníků.
O něco větší, západní části města se nacházely domy úředníků a dvořanů, které dokazují vysokou kulturu bydlení příslušníků vládnoucí vrstvy. V těchto prostorných domech se nacházely přijímací sály pro hosty, obytné místnosti pro majitele a jeho rodinu, ložnice, dvory, koupelny a skladištní prostory.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ Z OBJEVŮ UČINĚNÝCH VE MĚSTĚ JE SOUBOR HIERATICKÝCH PAPYRŮ, JEŽ OBSAHUJÍ LITERÁRNÍ TEXTY, ODBORNÁ POJEDNÁNÍ, ZÁZNAMY PRÁVNÍHO A HOSPODÁŘSKÉHO CHARAKTERU A RŮZNÉ DOPISY. TYTO PAPYRY NALEZL OBJEVITEL TOHOTO MĚSTA V ROCE 1 884. Na černém trhu v Káhiře se následně objevily další pozoruhodné papyry. Po zakoupení berlínským muzeem a jejich následném zpracováí se ukázalo, že jsou součástí chrámu v Hetep Senusret. Obsahují chrámový deník, seznamy kněžích, chrámové účty a úřední dopisy, takže představují důležitý pramen k poznání úlohy chrámů a postavení kněžích v egyptské společnosti na začátku 2. tisíciletí pr. n. l.
A nyní se dostáváme k samotnému označení labyrint. Je jím zádušní chrám panovníka Amenemheta III. rovněž z 12. dynastie umístěného blízko k tomuto městu. Chrám byl ve starověku tak pozoruhodný a velkolepý, že o něm nadšeně píše nejen Hérodotos ve svých dějinách, ale také další významní učenci starověku (Diodór, Strabón a Plinius). 
CHRÁM MĚL MÍT VE SVÉ NADZEMNÍ ČÁSTI CELKEM 3000 MÍSTNOSTÍ VČETNĚ CHODEB, DVORŮ, SLOUPOVÝCH SÍNÍ A SVATYNÍ. KDYŽ V TĚCHTO MÍSTECH DĚLAL V LETECH 1 888 - 1 889 ARCHEOLOGICKÉ VÝKOPY VŠUDYPŘÍTOMNÝ PETRIE, PODAŘILO SE MU LOKALIZOVAT LABYRINT NA PLOŠE VYMEZENÉ OHRADNÍ ZDÍ A MĚŘÍCÍ 300 X 240 METRŮ. Bohužel vlastní stavba téměř zmizela a o její existenci svědčí jen malé zbytky zdí, úlomky sloupů a kamenná suť.
(Částečný zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala)

-CHRÁM FÍLÉ (PILAK)-

Kultovní chrám zasvěcený bohyni Eset, datovaný do let 380 - 300 př. n. l. Nádherná stavba zachráněná před stoupajícími vodami přehrady byla vystavěna na malém ostrově uprostřed Nilu.

Jméno ostrova Fílé znamená ,,konec" - ve významu nejjižnější okraj Egypta. Stavbu chrámu zahájil Ptolemaios II. a dokončili ji římští císaři. Chrám byl zasvěcen bohyni Eset, manželce Usira a matce Hora. Uvedená trojice bohů dominovala celé staroegypstké kultuře. Jejich příběh obsahuje všechny prvky shakespearovských témat.

Eset je významná postava Starověkého světa. Bývá spojována s pohřebními obřady, ale jako čarodějka, která vzkřísila Usira, bývá rovněž vnímána coby dárkyně života, léčitelka a ochránkyně králů. Byla známá jako ,,matka boží" a znázorńována s trůnem na hlavě. V římském období se její kult rozšířil po celém impériu. Chrám zasvěcený bohyni Eset se nacházel dokonce až na území dnešního Londýna. 

Chrám na ostrově Fílé byl takřka zničen vodami Asuánské přehrady budované v šedesátých letech minulého století. Naštěstí se jej podařilo zachránit díky spolupráci egyptské vlády a UNESCO. Při operaci, jež se vyrovnala výkonům starověkých stavitelů, byl celý ostrov obehnán hrází a vysušen. Poté byl každičký kamenný blok chrámového komplexu označen a přestěhován. 

Jednotlivé bloky byly posléze znovu sestaveny dohromady jako gigantické puzzle na výše položeném místě na ostrově Aglika. Celý projekt trval deset let a zachránil před zničením jeden z nejkrásnějších egyptských chrámů.

Ke konci starověku raní křesťané pak přeměnili hlavní sloupovou síň chrámu na kapli. Na ostrově dokonce začaly vznikat další kostely, ze kterých se však do dnešních dní žádný nedochoval.

Chrám obklopený skalisky a modrými vodami Nilu se stal častým cílem návštěvníků přijíždějících do Asuánu. Dostat se k němu můžete pouze vyhlídkovým motorovým člunem. Plavba lodí se tak stane nezapomenutelným zážitkem. Vyplouvá se z přístaviště lodí v Šellal, které se nachází asi 8 km od centra Asuánu. Tady si také zakoupíte vstupenku do chrámu a na přístavním mole už pak jen čekáte, která ze zdejších kotvících malých lodí vás vezme na palubu. 

Aglika dnes vítá turisty starověkým přístavištěm, u něhož stojí malý otevřený chrám postavený Nechtnebefem I. Tento kiosek je nejstarší památkou na ostrově, ale dochovala se z něj pouze část výdlážděné plochy a několik sloupů. Za monumentem vystoupáte po schodišti a následně se před vámi otevře rozlehlé nádvoří lemované dvěma dlouhými kolonádami, kde se dochovalo i několik chrámových vestaveb. Nejvýraznější je chrám Arensnufise zasvěcený neznámému núbijskému bohu. Kolonády jsou zakončeny 18 metrovými vysokými pylony.

Nejpřitažlivější památkou ostrova je však samozřejmě již zmiňovaný chrám bohyně Eset, který je také jakousi jeho dominantou. Při vstupu se nachází mohutný pylon zdobený reliéfy vládce pobíjejícího své nepřátele. Na pravé části vnitřní strany pylonu jsou zobrazeni kněží, kterak nesou Esetinu velkou posvátnou bárku. Před bárkou stojí faraon, který plavidlo vykuřuje kadidlem. Podobné vyobrazení najdete také na pylonu v Edfú. V průchodu na stěnách chrámu jsou patrné nápisy, které zde zanechaly Napoleonova vojska. Připomínají francouzské vítězství nad Mamlúky v bitvě u pyramid. Veškeré detaily v tomto chrámu jsou mistrovsky propracované a chrám se tak stal místem vyhledávaný nejen turisty, ale také zaujatými egyptology.

(Částečný zdroj: Oživlý Egypt/Mark Millmore)

-CHRÁMY V ABÚ SIMBELU-

Na odlehlém místě v Núbii, známém nyní jako Abú Simbel, se tyčí nad nilským údolím dvě monumentální stavby.

Abú Simbel je místem, kde stojí dvě z nejpozoruhodnějších staveb Starověkého Egypta - obrovské skalní chrámy Ramesse II. a jeho hlavní královské manželky královny Nefertari. Ramesse II. nařídil, aby tyto kamenné chrámy byly vytesány přímo do rostlé skály na na úbočí hory. Stavby mají obvyklý plán egyptských skalních hrobek. Místo bylo vybráno jak kvůli pískovci, tak utváření krajiny. 

Větší chrám je zasvěcen bohům Amonovi, Reovi, Reharachtejovi, Ptahovi a zbožštěnému Ramessovi II.

Menší chrám, ležící o trochu severněji, je zasvěcen Ramessově manželce Nefertari a bohyni Hathoře. Oba chrámy však měly odlišný půdorys. Velký chrám tvoří dvě pilířové sině a mnoho postranních komor, za nimiž následoval vestibul a velká kaple. Menší chrám se omezoval na síň, vestibul a malou kapli.

Návštěvník Velkého chrámu vstupuje do ohromné síně lemované osmi masivními pilíři se sochami, které zobrazují Ramesse II. jako boha Usira. Za nimi je menší pilířová síň vedoucí do vestibulu a kaple, v níž jsou sedící sochy bohů: Ramesse, Ptaha, Amenrea a Reharachteje. V chrámu Nefertari je rovněž síň se šesti pilíři se sochami Hathory, vestibul a kaple, v níž Ramesse ochraňuje socha bohyně Hathor. Reliéfy na vnitřních stěnách chrámů oslavují Ramessova četná vojenská vítězství a také zachycují královský pár při náboženských obřadech.

Po vybudování Vysoké přehrady u Asuánu byly chrámy ohroženy stoupající hladinou vody Násirova jezera a musely být rozřezány a přeneseny o 180 m dále do vnitrozemí, na místo položené o 65 m výše.

Před chrámem obráceným k východu a zasvěceným Nefertari a Hathoře stojí šest soch 10 m vysokých. Čtyři z nich znázorňují Ramesse II. a dvě jeho královnu Nefertari, stejně velkou jako faraon, což bylo tehdy neobvyklé. Všechny sochy vytesané do skály mají vykročenou levou nohu. Královnu zdobí symboly bohyně Hathory - koruna se dvěma pery, sluneční kotouč a kravské rohy.

Dva páry 21 m vysokých sedících soch Ramesse II. lemují vchod Velkého chrámu a vévodí chrámové fasádě. Královské postavy, z nichž ta nejvíce vlevo je nejlépe dochovaná, mají na hlavě dvojité koruny Horního a Dolního Egypta a roušku Nemes.

Reharachtej se sokolí hlavou stojí v nice nad hlavním vstupem a společně s malou sochou bohyně Maat a žezlem vas symbolizují trůnní jméno vládce.

(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie/Starověký Egypt)

-LUXORSKÝ CHRÁM-

Luxorský chrám tvoří spolu s Velkým Amonovým chrámem v Karnaku náboženský komplex, který byl hospodářským i duchovním střediskem thébského kraje. 

Luxorský chrám, umístěný na umělém nábřeží kvůli ochraně před nilskými záplavami, z velké části postavili dva z největších faraonů - Amenhotep III. a Ramesse II. - na místě starší svatyně z 12: dynastie. Původní chrám se skládal ze skupiny menších prostor a kaplí uspořádaných okolo velkého peristylu s dvojitou řadou papyrových sloupů. Za vlády Achnatonovy byly práce na chrámu přerušeny a pokračovaly až za Tutanchamona. Ten chrám vyzdobil reliéfy později uzurpovanými Haremhebem. Své největší slávy však luxorský chrám dosáhl za vlády Ramesse II. 

Ten přidal nový sloupový dvůr, mnohem větší než ten starší, postavený Amenhotepem III. Vcházelo se do něj mohutným pylonem, před nímž stály dva obelisky a šest kolosálních soch. Dal také vyzdobit chrám reliéfy a nápisy, většinou oslavujícími jeho jeho vládu a úspěchy. Například vstupní pylon pokrývá veliký reliéf zobrazující bitvu u Kadeše, v níž Ramesse II. porazil Chetity. Jako poslední přispěl k budování chrámu Nektanebo I., který také opatřil cestu procesí sfingami s lidskými hlavami. Alexandr Veliký chrám později opravil do původního stavu ,,jako za Amenhotepa III."

Chrám byl určen především pro každoroční oslavy svátku Opet, při němž byly sochy Amona, Muty a Chonsua neseny ze svých svatyní v Karnaku do Luxoru, kde se před sochou Amona opakovaly obřady faraonovy korunovace. 

V I. století př. n. l. byl vchod do vnitřního chrámu zazděn a změněn na svatyni pro římské oddíly a od 4. do 6. století byl celý chrám součástí římského vojenského tábora. Po Římanech přišli křesťané a na lokalitě bylo vybudováno několik kostelů, jeden uvnitř ramessovského velkého dvora. Na něm pak byla postavena mešita Abú el-Haggág užívaná dosud.

(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie/Starověký Egypt)

-CHRÁM V KARNAKU-

Kultovní chrám byl zasvěcen třem bohům. Svému účelu sloužil přibližně od roku 2055 př. n. l. do roku 100 n. l. Je to nejrozlehlejší náboženská stavba, jaká kdy vznikla.

Chrám v Karnaku byl starými Egypťany nazýván ipet-isu (,,nejvybranější ze všech míst"). Jedná se o chrámové město stavěné více než 2000 let a zasvěcené vesetské boží trojici - Amonovi, Mut a Chonsuovi. Dnes již opuštěné místo dokáže stále zastínit mnohé divy moderního světa a ve své době muselo vyvolávat pocit posvátné bázně. 

Pro většinou negramotné starověké Egypťany se jednalo o skutečný domov bohů. Je to současně nejrozlehlejší stavba sloužící k náboženským účelům, jakou kdy člověk postavil. Pokrývá plochu přibližně 1,5 km x 0,8 km a po takřka dvě tisíciletí sem přicházeli poutníci. Jen samotná Amonova svatyně zabírá plochu více než 24 hektarů a vešlo by se do ní deset průměrných evropských katedrál. Sloupová síň o délce 165 metrů se 134 sloupy zůstává dodnes největší chrámovou síní na celém světě. Kromě hlavní svatyně se zde nachází několik menších chrámů společně s rozlehlým jezerem o rozměrech 129 x 77 metrů.

Během každoročních slavností se po něm plavily posvátné bárky zdejší trojice bohů. Jezero lemovaly sklady a obydlí kněží společně s voliérami pro vodní ptáky. 

Nejvýznamnější událostí, která se v Karnaku odehrávala, byl každoroční svátek Opet trvající sedmadvacet dní, jenž se pořádal vždy v době nilských záplav, kdy lidé nemohli pracovat na svých polích. 

Svátek byl oslavou spojení mezi faraonem a bohem Amonem, jenž se stal v době Nové říše státním božstvem. Procesí začínala v Karnaku a končila v luxorském chrámu vzdáleném 2,4 km směrem na jih. Amonova socha se koupala v posvěcené vodě, oblékala do jemné látky a zdobila stříbrnými i zlatými šperky.  Kněží poté umístili sochu boha do svatyně a pak do obřadního člunu opatřeného tyčemi k přenášení. Nakonec z chrámu vyšel sám faraon následován kněžími s člunem na ramenou. Všichni společně poté kráčeli ulicemi lemovanými zástupy lidu. Spolu s nimi pochodoval oddíl núbijských vojáků, kteří tloukli do bubnů, a hudebníci doprovázející svými nástroji zpěv kněží. Okolní vzduch zatím plnil dým z kadidla. 

V luxoru vešel faraon s kněžími do chrámu, kde se prováděly obřady, díky nimž se na panovníka přenášela Amonova moc. Tím se měla zajistit plodnost půdy a bohatá úroda. Když faraon nakonec vyšel z posvátného chrámu ven, uvítaly jej pozdravy početných zástupů. 

Během slavnosti dostávali lidé zdarma chléb a pivo. Některým byl dokonce povolen i vstup do chrámu, kde směli položit bohům otázku. Kněží poté sdělovali odpovědi buď přes zakrytá okna nacházející se vysoko ve zdi, nebo z nitra dutých soch. 

(Částečný zdroj: oživlý Egypt/Mark Millmore)

-CHRÁMY ZÁPADNÍHO VESETU (THÉB)-

DEIR AL-BAHRI: Místo, které leží téměř přímo naproti Karnaku, bylo tradičně spojené s místním kultem Hathor, bohyně v podobě krávy. Jako místo pro své zádušní chrámy si ho zvolili Nebhepetre Mentuhotep z 11. dynastie a královna Hatšepsovet z 18. dynastie. Mentuhotepův chrám byl spojen přímo s pohřebištěm, ale Hatšepsovet si dala připravit dvě hrobky. Jednu ve vzdáleném údolí Vádí Sikkat Takat Zaid a druhou v údolí králů. Brzy po dokončení Hatšepsovetina chrámu vybudoval Thutmose III. chrámový komplex pro boha Amona a kapli bohyně Hathor mezi dvěma staršími stvbami. Na dvoře Mentuhotepova chrámu dal postavit pavilon. 

MENTUHOTEPŮV ZÁDUŠNÍ CHRÁM: Ačkoli původní nápad museli dostat již architekti pyramidových komplexů Staré říše, plán, který umístil jednotlivé části chrámu na terasách různých výšek, se v Egyptě pokusil uskutečnit teprve Mentuhotep svým chrámem. Použil zde i další nový prvek, sloupořadí (portiko) v zádušní části terasy. Tento prvek navazoval na hrobky typu saff starších králů 11. dynastie.

Přístup k volně stojící přední části chrámu vedl po 46 m široké vzestupné cestě, která začínala v nyní již zaniklém údolním chrámu. Chrám tvoří nádvoří obehnané na třech stranách zdmi a terasa s nyní již velmi poškozenou stavbou typu mastaby, která byla pravděpodobně spojena s kultem boha slunce. Ve východní části nádvoří se nachází otvor známý jako ,,báb al-hosan", který je spojen dlouhou podzemní pasáží s pravděpodobně symbolickou, nedokončenou královskou hrobkou. V západní části nádvoří byl háj tamariškových a sykomorových stromů podél obou stran rampy sestupující na terasu zdobenou reliéfy zobrazujícími procesí bárek, válečná tažení, lovecké scény atd., z nichž se zachoval velký počet malých fragmentů v různých muzeích. Mastaba, která byla dominantním rysem chrámu, je obklopena na všech stranách sloupovou arkádou. V její západní části jsou umístěny svatyně šesti soch královských žen z doby Nebhepetreho vlády. 

Vnitřní část chrámu, která je vytesána do útesu, se skládá z peristylového a hypostylového dvora na východ a na západ od vchodu k podzemní pasáži, která po nějakých 150 m vede k vlastní hrobce. Z královského pohřbu a pohřební výbavy se nalezlo jen málo. Skalní svatyně v zadní části vnitřní budovy byla hlavním kultovním místem chrámu, ve kterém se uctíval zesnulý král. 

ZÁDUŠNÍ CHRÁM HATŠEPSOVET:  Chrám byl částečně vytesán do skály a z části stojí volně na terase. Jeho stavitelé využili a rozvinuli podivuhodné architektonické představy autora jeho o 550 let staršího předchůdce a svůj chrám postavili dále směrem na sever. Dokonce i dnes, ve svém poškozeném stavu, představuje chrám jedinečnou harmonii mezi lidským dílem a přírodním prostředím. Jeho původní podoba se stromy, záhony květin a množstvím sfing a soch musela působit ještě silnějším dojmem. Chrám byl postaven mezi 7. a 22. rokem vlády Hatšepsovet a Thutmose III. a na jeho stavbě se podílelo mnoho vysokých státních úředníků, mezi jinými i vlivný ,,hlavní správce Amona", Senenmut.

Údolní chrám je doložen svými deposity v základech, ale budova sama se nezachovala, částečně v důsledku blízkosti nového chrámu Ramesse IV. Monumentální vzestupná cesta, široká asi 37 m, lemovaná sfingami a kaplí pro bárku, vedla ke třem dvorům, které ležely v řádě a na rozdílných úrovních. Byly přístupné rampami a kolonádami (portiky), které chránily slavné reliéfy. Reliéfy zobrazují mohutné čluny, speciálně postavené k přepravě obelisků z Asuánu do Karnaku pro chrám boha Amona (dolní kolonáda), dále zobrazují božské zrození a korunovaci Hatšepsovet (severní polovina střední kolonády) a obchodní námořní výpravy do exotické africké země Punt (jižní polovina střední kolonády). Horní kolonáda, kterou tvoří Usirovy sloupy lemované kolosálními sochami královny, stála před horním dvorem. Klenuté komnaty na severní a jižní straně tohoto dvora byly zasvěceny Hatšepsovet a jejímu otci Thutmosemu I. a bohům Ra-Harachtejovi a Amonovi, jejichž kult byl hlavním kultem chrámu. 

Řada výklenků v zadní (západní) stěně haly obsahovala sochy královny a vchod v této stěně vedl k vlastní svatyni. Nejhlubší komnatu svatyně dal vytesat Ptolemaios VIII. Euergetés II. ale jinak je architektura chrámu pozoruhodně prosta pozdějších zásahů. Přístup k samostatným svatyním Anubise a Hathor vedl druhým dvorem.

ZÁDUŠNÍ CHRÁM RAMESSE II. ČI RAMESSEUM: Zádušní komplex Ramesse II., který Diodoros poněkud zavádějícím způsobem nazývá ,,hrobkou Osymandya ", a který je dnes znám jako Ramesseum, se skládá z vlastního chrámu, skladišť postavených z cihel a dalších staveb. Hrobka Ramesse II. se nachází v Údolí králů. 

Vnitřní uspořádání kamenného chrámu je dost ortodoxní, ačkoliv poněkud složitější, než bývalo obvyklé: dva dvory, hypostylová hala, řada předpokojů, vedlejší komnaty, hala bárky a svatyně. Celkový plán chrámu je poněkud neobvyklý, protože je rovnoběžníkový spíše než pravoúhlý. To bylo pravděpodobně způsobeno tím, že se držel orientace staršího, malého chrámu, který byl zasvěcen Tuji, matce Rmesse II., a současně byly pylony obráceny směrem k chrámu v Luxoru na východním břehu. Tujin chrám se nachází na sever od hypostylové haly Ramessea.

1. a 2. pylon Ramessea jsou zdobeny reliéfy, které mezi jinými scénami zobrazují bitvu u Kadeše. Před plošinou u hypostylové haly stávaly původně dva žulové kolosy Ramesse II. Horní část jižní sochy je nyní v Britském muzeu, ale hlavu druhé sochy lze stále ještě spatřit v Ramesseu. První komnata za hypostylovou halou má astronomický strop a mohla sloužit jako chrámová knihovna. Obvyklý chrámový palác stál jižně od chrámového dvora. 

MADÍNAT HABÚ: Jedním z nejstarších míst v thébské oblasti, těsně spojeným s Amonem, je místo ležící naproti Luxoru, staroegyptsky Tjamet (nebo Džamet). Hatšepsovet a Thutmose III. zde postavili chrám pro boha Amona. Ramesse III. vedle něho vybudoval svůj zádušní chrám a obě stavby obehnal masivní cihlovou hradbou. Uvnitř ohradních zdí se nacházely dílny, skladiště, administrativní budovy a obydlí kněží a úředníků. Madínat Habú se stal centrem administrativního a ekonomického života Théb a tuto úlohu plnil po několik staletí. 

Dokonce se zde začaly stavět hrobky a náhrobní kaple, zvláště pro božské adorátorky 25. a 26. dynastie. Místo bylo obýváno až do středověku. 

(Částečný zdroj: Svět Starého Egypta/John Baines a Jaromír Málek)

-CHRÁM V EDFU-

Edfu leží u řeky nad širokým údolím a jeho poloha byla ideální k osídlení, protože místu nehrozí zatopení a není izolováno, i když se nachází v blízkosti pouště. Ptolemaiovský chrám byl součástí většího okrsku, který se rozprostíral směrem na východ a jih pod dnešním moderním městem a svou rozlohou musel odpovídat rozsáhlým zbytkům západní části. Západní část je obehnána vnitřní a vnější ohradní zdí, která pochází z období Staré říše. Novější hradba probíhá vně vnějšího ohrazení a pochází snad z 1. přechodného období. 

Uvnitř hradeb a na jejich vrcholu se nacházejí pozůstatky města ze Staré říše a řecko-římského období. Novější hradba byla postavena v místě hrobek z konce Staré říše a 1. přechodného období, které leží dále na západě. Jsou mezi nimi dosti velké mastaby a roztroušené nálezy stél, soch a obětních stolů z 2. přechodného období a Nové říše.

Z chrámu Ramesse II. se zachoval pouze základ. V souladu s konvencí směřoval k Nilu a musel být součástí mnohem menší stavby než byla stavba následující. Novější chrám připomíná svého předchůdce branou na svém prvním dvoře, která stojí v jedné řadě s branou mezi dvěma masivy staršího pylonu. Tvoří komplex s malou branou na jihu a s domem zrození, který leží na jih od brány v pravém úhlu k hlavnímu chrámu. Chrám je nejzachovalejším chrámem v Egyptě a jeho tvar je archetypem. Stavební nápisy, které jsou psány v horizontálních pásech na vnějších částech chrámu, uvádějí mnoho detailů o stavbě, kterou začal v roce 237 př. n. l. Ptolemaios III. Euergetés. Vnitřní část byla dokončena v roce 212 př. n. l. a vyzdoben v roce 142 př. n. l. Vnější hypostyl byl postaven samostatně a byl dokončen v roce 124 př. n. l. Jeho výzdoba a výzdoba dalších vnějších částí byla dokončena v roce 57 př. n. l. Práce většinou pokračovaly bez ohledu na politickou situaci, ale byly přerušeny na více než 20 let v období nepokojů v Horním Egyptě za Ptolemaia IV. Epifana a Ptolemaia V. Epifana. 

Neobvyklá orientace chrámu směrem k jihu může být důsledkem charakteru místa. Za pylonem se rozkládá jediný velký, zachovalý dvůr, jehož sloupy mají páry hlavic odlišných tvarů, což je obvyklé u staveb tohoto období a zpestřuje to jinak uniformní tvary. Brány vedou za chrám k oblasti ohraničené kamennou ohradní zdí, která je pokračováním vnější zdi dvora. Výjevy a nápisy na plochách ohradních zdí zaznamenávají i seznamy darů půdy, které chrám dostával. Seznamy byly pravděpodobně přeneseny z démotického originálu, který vypráví o mýtickém založení chrámu. 

Velkolepý soubor reliéfů s ,,dramatickým" textem rituálu oslavuje vítězství Hora nad jeho nepřítelem Sutechem. 

Pozoruhodným rysem vnitřní části chrámu je subtilní využití světla a tmy. Některé prostory zůstávají zcela temné, ale jinde prochází světlo otvory mezi sloupy hypostylové haly, štěrbinami ve střeše nebo úhlem, který svírá střecha a zeď. Obecně se postupuje ze světla do tmy a do svatyně přicházelo jenom směrem od osy. Celkový efekt musel být nesrovnatelně větší, když reliéfy měly ještě své původní barvy. 

Monolitický naos z vysoce leštěného syenitu ve svatyni obsahoval dřevěný svatostánek s kultovním obrazem boha, který byl pravděpodobně vysoký asi 60 cm a byl vyroben ze dřeva vykládaného zlatem a drahokamy. Jedná se o nejstarší předmět v chrámu, který pochází z doby Nektaneba II.

Vnější prostory domu zrození jsou velice poškozené, ale dobře se zachovala svatyně a ambit. V jižním ambitu jsou reliéfy chráněny před obvyklými severními větry a některé reliéfy si dokonce zachovaly svou barvu, která dává představu o široké škále barevných tónů užívané v tomto období. 

Chrám v Edfú byl zcela zbaven svého nábytku a zařízení v době, kdy přestal sloužit, což bylo osudem i ostatních chrámů. Jen šťastnou náhodou se zachoval pár kolosálních jestřábů, jejichž sochy lemují vchod a jedna stojí u dveří hypostylové haly. Součástí monumentální výzdoby chrámu byla skupina soch, které nyní leží na dvoře. Jedná se o sochy mladých hochů v nadživotní velikosti, které pravděpodobně zpodobňují mladého boha Iheje nebo Harsomtoveje, a které musely odlehčovat současnou strohou podobu chrámu. 

(Částečný zdroj: Svět Starého Egypta/John Baines a Jaromír Málek)

-DENDERA-

Staroegyptsky Iunet nebo Tantere, řecky Tentyris, byla hlavním městem 6. hornoegyptského nomu, které se těšilo velké důležitosti. V dobách klasického starověku se však středisko místního osídlení přesunulo do Keny na východní břeh Nilu. Chrámový komplex nyní stojí osamocen na okraji pouště. 

Nekropole v Dendeře obsahuje hrobky z raně dynastického období, ale její nejdůležitější fáze spadá do konce Staré říše a prvního přechodného období. Kraje byly tenkrát prakticky samosprávné, a ačkoli Dendera nepatřila k nejdůležitějším částem Horního Egypta, místní hodnostáři zde zbudovali celou řadu větších mastab, z nichž však pouze jedna je opatřena jakousi výzdobou, kromě stél a falešných dveří. V západní části lokality se nacházejí katakomby s cihlovou klenbou, v nichž jsou uloženy zvířecí pohřby zejména ptáků a psů. Naproti tomu pohřby krav se nalézají na různých místech nekropole. Vždyť kráva byla jednou z podob bohyně Hathory.

Byla tu objevena i malá kaple Nebhepetre Mentuhotepa, která je nyní znovu postavena v Káhirském muzeu. Stavba, v níž se nacházejí i Merenptahovy nápisy, sloužila spíše královskému kultu než bohyni, a byla pravděpodobně přičleněna k hlavnímu chrámu. 

Chrámový komplex je orientován jako obvykle směrem k Nilu, jenž zde teče od východu na západ. To znamená, že chrám je obrácen k severu, i když to byl pro Egypťany symbolický ,,východ".

Monumentální Domitianova a Traianova brána je zasazena do mohutné ohradní zdi z cihel a ústí do otevřeného prostoru, kde se na západní straně nalézá dům zrození z římského období. Je to nejmladší dochovaný chrám podobného typu. Bylo to rituální místo, na němž bohyně Hathor porodila malého Iheje, jenž obvykle představuje mladistvé období bohů stvořitelů. Chrám byl zbudován, když dřívější stavbu, s níž započal Nektanebés I., přesekly základy prvního dvora hlavního Hathořina chrámu. Oba domy zrození jsou nyní zpřístupněny. Značně se od sebe liší svými plány i výzdobou. Hned na jih od staršího domu zrození se nachází cihlové ,,sanatorium", kde se návštěvníci mohou vykoupat v posvátných vodách, nebo mohou ,,přemýšlet" - strávit noc v naději, že se jim od bohyně dostane blahodárného snu. 

Hlavní chrám je největší a nejkrásněji vyzdobenou stavbou své doby. Mohutné základy pravděpodobně obsahují mnohé kvádry z předchozí stavby, na jejímž místě chrám stojí. V místě byly nalezeny i fragmenty z dřívějších období, ale žádné stavby. Chrámové nápisy zmiňují zejména Pjopeje I. a Thutmose III. 

Nejprve byla postavena zadní část chrámu, bylo to pravděpodobně na konci 2. století př. n. l. První jmenovaný panovník je Ptolemaios XII. Aulétes, ale většina kartuší je prázdná, pravděpodobně z důvodu bojů v královské rodině v 1. století př. n. l. Vnější sloupová síň byla vyzdobena v období mezi vládou Augusta a Nerona a nacházejí se v ní řecké dedikační nápisy z roku 35 n. l. 

Chrám je zbudován podle klasického plánu. Sloupy dvou síní a ,,novoročního nádvoří" mají hlavice ve tvaru sistra, posvátného hudebního nástroje bohyně Hathory. Jejich užití vyvolává obraz bohyně Hathory v podobě krávy zjevující se mezi rostlinami v močále stvoření. Uprostřed jižní vnější stěny se rovněž nachází reliéf sistra, který byl kdysi pozlacen, aby tak jednak prokazoval svoji důležitost a aby též připomínal bohyni Hathoru, ,,zlato bohů". Všechny obrazy sistra byly v raně křesťanském období silně poškozeny. 

K nejzajímavějším částem chrámu patří zdobené ,,krypty". Je to celá řada místností umístěných nad sebou ve třech poschodích, které jsou zabudovány v tlusté vnější zdi. Sloužily především k ukládání kultovního náčiní, archiválií a magických odznaků sloužících k ochraně chrámu. Jejich výzdoba sleduje chrámovou osu a nejdůležitější reliéfy, mezi nimiž opět převládají sistra, se nacházejí právě na chrámové ose. Ve zdi jsou zabudována i schodiště, která vedou na střechu a opět odtamtud sestupují. Na střeše se nachází stánek, v němž se konal rituál spojení bohyně se slunečním kotoučem. Je tu i pár Usirovských svatostánků. Z jednoho z nich pochází slavný denderský zvěrokruh, který je nyní umístěn v pařížském Louvru. Dendera byla jednou z mnoha Usirových hrobek a svatostánky, které nemají přímý vztah k bohyni Hathoře, sloužily k oslavě jeho vzkříšení. Výjevy jeho smrti snad byly předváděny na posvátném jezeře na západ od chrámu. 

Hned na jih od chrámu bohyně Hathory se nachází chrám zrození Esety, který byl vyzdoben za vlády císaře Augusta a který používá základové kvádry ze zničené ptolemaiovské stavby. Východní brána ohrazení, rovněž z římských časů, vede k tomuto chrámu, který je jedinečný tím, že má dvojí orientaci. Jeho vnější místnosti míří k východu a vnitřní místnosti míří k severu, k chrámu bohyně Hathory. Ústřední výjev zrození Esety byl však poškozen.

Na východ od chrámu leží část města s chrámem boha Hora z Edfú uprostřed. Stejnému bohu snad byl zasvěcen i chrám, který se nachází asi 500 m od hlavního ohrazení a z něhož se dochovaly zbytky pocházející z římského období.

Trojice božstev uctívaných v Edfú a v Dendeře si byly velmi podobné. Skládaly se z Hora, Hathory (nebo Esety) a Iheje nebo Harsemtoveje. Hathor z Dendery a Hor z Edfú se setkali při obřadu posvátné svatby, když bohyně Hathor postoupila dále na jih.

(Částečný zdroj: Svět Starého Egypta/John Baines a Jaromír Málek)