Hospodářství země

KAPITOLY

(1). Starověký Egypt/KEMET

(2). Náboženstvím ovlivněné hospodářství

(3). Státní správa:

*zahájení hospodářské/politické éry v Archaické době

*hospodářství/politika za Staré říše

*hospodářství/politika za Střední říše

*hospodářství/politika za Nové říše

(4). Body státní správy jednotlivých období
(5). Zemědělství

(6). Daně a poplatky

(7). Staroegyptská měna
(8). Státní úředníci a administrativa
(9). Soudní spory

-STAROVĚKÝ EGYPT/KEMET-

Hlavní města: (Stará až Nová říše) Mennefer - Memfis/Iktovej - Lišt/Veset - Théby

Přední kulturní, politická a náboženská centra: Yunu - Heliopolis/Abedžu - Abydos/Pi-Ramesse

Rozloha: (ŠxD) Dolní Egypt 260x180 km/Horní Egypt 10x950 km

Počet obyvatel: (Stará až Nová říše) 900 000 - 1 000 000/2 500 000 - 3 000 000

Hustota zalidnění: venkov 5 - 40 obyvatel na km²/město 5 000 - 20 000 na km²

HDI - neboli úroveň vyspělosti (bereme v potaz onu dobu): období říší = velmi vysoké (1 až 2 místo z středomořských a blízko východních říší)/období přechodných dob = střední až vysoké (značný propad politické, ekonomické i životní úrovně)

Jazyk (mluvený): staroegyptština (původ ze semitských - asijských a hamitských - afrických jazyků), v průběhu dějin se v zemi rozšířili jazyky přistěhovalců

Národnostní složení: Egypťané, Asyřané, Féničané, Achájové, obyvatelé Kypru, arabského poloostrova, Malé Asie, řeckých ostrovů, zemí na území dnešního Afghánistánu a další (zejména v Nové říši bylo velmi pestré)

Náboženství: polyteismus (mnohobožství zahrnující takřka 2 000 božstev národních i lokálních)

Státní zřízení: svrchované království/říše

Vznik: cca. 3 200 či podle novějších studií cca. 3 100 př. n. l. (kolem roku 3 150 př. n. l. období tzv. nulté dynastie)

Hlava státu: faraon

Měna: naturálie (nejčastěji se směňovaly za zboží potraviny a prosté předměty denní potřeby)

-NÁBOŽENSTVÍM OVLIVNĚNÉ HOSPODÁŘSTVÍ-

EGYPTSKÉ HOSPODÁŘSTVÍ BYLO ŘÍZENO  PEVNÝM ŘÁDEM NAZVANÝM PODLE BOHYNĚ MA'AT, JELIKOŽ TATO BOHYNĚ ZASTUPOVALA PRVKY JAKO JE PRAVDA, HARMONIE, STABILITA ČI SPRÁVNÉ JEDNÁNÍ A PRÁVĚ TYTO PRVKY V SOBĚ SPRÁVNÍ ŘÁD ZAHRNOVAL. JEJICH ÚKOLEM BYLO REPREZENTOVAT VŠECHNO TO, CO JE SPRÁVNÉ A !NUTNÉ! PRO SPRÁVNÝ BĚH VŠEDNÍCH ZÁLEŽITOSTÍ. Je to doslova univerzální neměnný kosmický řád zahrnující svět lidí i svět bohů a jejich vzájemné nejen propojení, ale i závislost.

Výrazem fungování Maat ve světě bohů jsou především mýty a legendy, ve světě lidském to jsou společenská pravidla a osobní lidská mravnost. V důsledku toho v egyptském pojetí splývalo respektování morálních pravidel v jedno s podporováním a udržováním kosmického řádu, jejich nedodržování naopak mohlo vést k jeho narušení. Zhroucením Maat by došlo k zániku světa a vítězství chaosu (egyptsky isfet). Ten se ve Starém Egyptě opakoval nejméně třikrát a to během období zvaných Přechodné doby, která představovala zhroucení nejenom hospodářského systému, ale i společenského.

ŘÁD MAAT ŠIROCE OVLIVŇOVAL ŽIVOT A MYŠLENÍ VŠECH EGYPŤANŮ, A TAK JE NAD SLUNCE JASNÉ, ŽE STAROEGYPTSKÝ HOSPODÁŘSKÝ SYSTÉM PODLE NĚJ MUSEL FUNGOVAT. SNAD NEJVÍCE SE PROJEVOVAL V SOUDNICTVÍ, KDE SOUDCI SOUDILI PŘÍMO PŘED ZRAKY BOHYNĚ MAAT, JEŽ SE ZDE NACHÁZELA V KAMENNÉ PODOBĚ. PRAVDOMLUVNÝ A SPRAVEDLIVÝ ZDE TAK MUSEL BÝT KAŽDÝ Z ÚČASTNĚNÝCH.

OD NEJVYŠŠÍCH VLÁDNÍCH PŘEDSTAVITELŮ AŽ PO BĚŽNÉ STÁTNÍ ÚŘEDNÍKY SE VYPÍNAL VLIV NÁBOŽENSTVÍ, A TAK KAŽDÁ NOVÁ VYHLÁŠKA, ÚZEMÍ ČI JAKÉKOLIV STÁTNÍ ZAŘÍZENÍ (ŠKOLY, ,,NEMOCNICE", SOUDY, ÚŘADY...) POD NĚJ SPADALO A JEJICH SPRÁVU SI ROZDĚLOVALY RŮZNÉ SVATOSTÁNKY.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

-STÁTNÍ SPRÁVA-

*ZAHÁJENÍ HOSPODÁŘSKÉ/POLITICKÉ ÉRY V ARCHAICKÉ DOBĚ:

Archaická doba, TEDY OBDOBÍ PRVNÍCH DVOU DYNASTIÍ, POLOŽILA ZÁKLADY FARAONSKÉHO ŘÁDU I ADMINISTRATIVY, JEŽ IKDYŽ S MALÝMI ZMĚNAMI PŘETRVAJÍ DO KONCE STAROEGYPTSKÉ HISTORIE. Tyto základy byly tvořeny ve městě zvaném CÍNEV (THINIS ČI TJENU), v oblasti nedaleko Abydu.

Historické anály pojednávající o této době NELZE BRÁT JAKO DOKONALÝ ZDROJ, JELIKOŽ BYLY SEPSÁNY POZDĚJI A TO DO PALERMSKÉHO KAMENE. ZA NEJDŮVĚRYHODNĚJŠÍ LZE POVAŽOVAT POUHÁ OZNAČENÍ NA STŘEPINÁCH DŽBÁNŮ A EBENOVÝCH ČI SLONOVINOVÝCH TABULKÁCH, AVŠAK SVÝM ZPŮSOBEM NAPOMÁHAJÍ I KRÁLOVSKÉ NEKROPOLE V ABYDU, SAKKÁŘE A HELUÁNU Z PRVNÍCH DVOU DYNASTIÍ.

PRVNÍM ZE ZAKLADATELŮ FARAONSKÉHO ÚŘADU A SAMOTNÉ ADMINISTRATIVY BYL (bájný) NARMER, KTERÝ VOJENSKY PŘIPOJIL DOLNÍ EGYPT K HORNÍMU EGYPTU A VYTVOŘIL TAK VELKÉ A POZDĚJI MOCNÉ KRÁLOVSTVÍ. JEHO NEJBLIŽŠÍ NÁSLEDOVNÍCI VE VOJENSKÉ POLITICE POKRAČOVALI A JAKÉKOLIV MÍSTNÍ REVOLTY BYLI SCHOPNÍ POTLAČIT. Později při vytvoření dostatečně stabilního státu nebylo již takovéto politiky zapotřebí.

NÁSLEDNÝM BODEM PANOVNÍKŮ BYLO VYTVOŘENÍ PROSPERUJÍCÍHO HOSPODÁŘSTVÍ, JEŽ BYLO NYNÍ SNADNĚJŠÍ UTVOŘIT DÍKY PŘÍSTUPU KE STŘEDOZEMNÍMU MOŘI (snadnější obchodování) A VOJENSKY K NOVÝM ÚZEMÍM.

ZAPOČALO ROZSÁHLÉ PLÁNOVÁNÍ A BUDOVÁNÍ ZAVODŇOVACÍCH KANÁLŮ, KTERÉ PROBÍHALO POD TÍM NEJPŘÍSNĚJŠÍM DOHLEDEM, ABY SE TAK DÍKY ÚČINNÉ KOORDINACI ZJISTILY VYŠŠÍ VÝNOSY PŮDY. DÍKY TOMUTO POČINU SE POSTUPNĚ MNOHONÁSOBNĚ ROZŠÍŘILO PĚSTOVÁNÍ TRADIČNÍCH KOMODIT (obiloviny, ovocné sady, rozkvět vinné révy, ovoce a zelenina).

NADÁLE BYLA ZEMĚ ROZDĚLENA DO PŘIBLIŽNĚ TŘICETI OSMI NOMŮ DO KTERÝCH PANOVNÍK VYBÍRAL JEJICH PŘEDSTAVITELE.

TYTO POČINY JSOU DNES NAZÝVÁNY FARAONSKOU EKONOMIKOU, která vyšla z monarchie a stala se jednou z jejích největších opor. TA PO VYHLÁŠENÍ PRVNÍCH PANOVNÍKŮ ZŮSTANE BOŽSKOU PODSTATOU A SVOU SAMOTNOU POVAHOU JE ROVNĚŽ ,,ODRAZEM EGYPTA". 

První dvě dynastie ustanovily i samotnou královskou titulaturu, která v jejím prvním článku říká, ŽE KRÁL JE BŮH - HOR. Jeho božský charakter vysvětluje zejména důležitost, jaká je od počátku přikládána svátkům bohů. KRÁLOVSKÁ TITULATURA V SOBĚ ZAHRNUJE I DVA DŮLEŽITÉ PRVKY MONARCHIE, JEŽ JE SJEDNOTITELSKÁ A JEJÍ DUALITA JI PŘIROZENĚ PŘIPOUTÁVÁ K ÚZEMÍ EGYPTA: KRÁL JE NEBTY (,,ten, který má dvě milenky" = Nechbet a Vadžet, titulární božstva Horního a Dolního Egypta). DÁLE JE POJMENOVÁN TITULEM NESUT-BIT (,,ten, jenž náleží rákosu a včele" = vyjadřuje jeho spojení s prvky flory a fauny, představující obě součásti království a jež je více pozemský).

V této době byly ustanoveny tyto tři tituly, jež později vzniklo dohromady pět. ROVNĚŽ BYL ZAVEDEN DŮLEŽITÝ RITUÁLNÍ SVÁTEK, KTERÝ MĚL ZARUČIT STÁLOST NOVÉHO POLITICKÉHO SYSTÉMU - SVÁTEK ZVANÝ SED, KTERÝ SE SLAVIL PŘI TŘICÁTÉM A ZŘÍDKA KDY PŘI  ŠEDESÁTÉM VÝROČÍ NÁSTUPU NA TRŮN.

BOŽŠTÍ PANOVNÍCI Z CÍNEVU VYTVOŘILI A UPEVNILI S POMOCÍ PRONIKÁNÍ DO CIZÍCH ZEMÍ PROSPERUJÍCÍ KRÁLOVSTVÍ, OVLÁDAJÍCÍ OKOLNÍ SVĚT VE SNAZE ZAJISTIT MÍR A BEZPEČÍ.

(Částečný zdroj: Egypt / Claire Lalouettová)

*HOSPODÁŘSTVÍ/POLITIKA ZA STARÉ ŘÍŠE:

OD STARÉ ŘÍŠE SE FARAON STÁVÁ ABSOLUTNÍM VLÁDCEM A ZASTUPOVAL PĚT NEJVYŠŠÍCH POSTŮ: JEDINÝ OPRAVDOVÝ VLASTNÍK POZEMKŮ, ZÁKONODÁRCE, SOUDCE, VELEKNĚZ A VELITEL ARMÁDY V JEDNÉ OSOBĚ, což určilo opravdu významnou etapu ve staroegyptské historii a to již brzy po nástupu Džosera, prvního krále 3. dynastie (není vůbec jasné proč založil novou 3. dynastii) a zároveň Staré říše. Další informace, jež by nám poskytli nějakou představu o hospodářství ve Staré říši jsou bohužel stále kusé.

AVŠAK VÍME, ŽE MĚSTO MENNEFER, KTERÉ ZALOŽIL NARMER NA HRANICI DOLNÍHO A HORNÍHO EGYPTA, BYLO NYNÍ DOKONČENO A CELÁ VLÁDA JSEM PŘESÍDLILA A USTANOVILA HO HLAVNÍM MĚSTEM ŘÍŠE. TAKTO ZÁROVEŇ POSVĚTILI SPOJENÍ OBOU KRÁLOVSTVÍ A JEDNOZNAČNĚ USTANOVILY ZEMĚ JAKO KRÁLOVSTVÍ.

Odsud faraon vládl svou světskou mocí, nařizoval (v egyptštině UDJ MEDU, ,,mít slovo") a soudil (UDJA, ,,rozdělit spravedlivě") A JAKO NOVINKOU V JEHO KRÁLOVSKÉM ÚŘADU BYLO UDĚLOVÁNÍ VEŘEJNÝCH AUDIENCÍ NA TRŮNĚ PŘED SVÝM VLASTNÍM PALÁCEM. NADÁLE VLÁDL PROSTŘEDNICTVÍM DVORSKÝCH SLUŽEB NAZÝVANÝCH VE STAROEGYPTŠTINĚ OSTATNĚ JAKO KRÁLOVSKÝ PALÁC PER AA -> VLÁDA A DUCHOVENSTVO. BYL TO JEDEN Z PRVNÍCH PRVKŮ ODSTUPŇOVANÉHO SYSTÉMU, JELIKOŽ SAMOTNÝ CÍNEVSKÝ SYSTÉM JEDINÉHO SPRÁVCE ŘÍŠE - FARAONA, NEBYLO JIŽ MOŽNÉ NADÁLE PROVOZOVAT.

V DOBĚ 4. DYNASTIE BYL ZALOŽEN TAKZVANÝ TITUL VEZÍRA (v egyptštině TJATY), KTERÝ BYL FARAONOVÝM PŘÍMÝM ZÁSTUPCEM, JEHO OČIMA I UŠIMA A MOHL BÝT POUZE JÍM JMENOVÁN. JEHO RUKAMA PROCHÁZEJÍ VŠECHNY DOKUMENTY URČENÉ PANOVNÍKOVI, JE VEDOUCÍM JUSTICE A ŘÍDÍ I NOVĚ ZALOŽENÉ MINISTERSTVA (DOMY), KRÁLOVSKÝ ARCHIV ČI ÚŘEDNÍKY ZAJIŠŤUJÍCÍ SPOJENÍ S PROVINČNÍ ADMINISTRATIVOU, POLICII, VEŘEJNÉ PRACE I ŘÍČNÍ PLAVBU. BYL DOSLOVA DRUHÝM FARAONEM.

Od 5. dynastie se státní správa rozšířila zřejmě nejvíce. Přibilo minimálně jednou tolik úředníků, JELIKOŽ VŠECHNA MINISTERSTVA SE ROZDĚLILA NA DVĚ POLOVINY A TO Z TOHO DŮVODU, ABY SE JEDNA STARALA O ZÁLEŽITOST DOLNÍHO EGYPTA A TA DRUHÁ O ZÁLEŽITOSTI HORNÍHO EGYPTA. PŘESTO VŠAK ZŮSTAL JEDINÝ NEJVYŠŠÍ VEDOUCÍ MINISTERSTVA - KANCLÉŘ. Ti byli vybírání králem mezi nomarchy či armádními generály.

V DOBĚ 5. DYNASTIE VŠICHNI VEDOUCÍ KANCLÉŘI VŠECH MINISTERSTEV VYTVOŘILI NA POPUT KRÁLE TAKZVANOU RADU DESETI, JEŽ SE STALA NEJVYŠŠÍM SPRÁVNÍM ORGÁNEM V ZEMI.

Snad bez žádné změny zůstaly provinční správní orgány ve třiceti osmi nomech, v nichž stále panují králem vybraní nomarchové s trojí funkcí: JAKO ADJ MER ŘÍDIL ÚDRŽBU KANÁLŮ A ROZŠIŘOVAL JEJICH SÍŤ, JAKO HEKA HUT SPRAVOVAL KRÁLOVSKÉ POZEMKY A JAKO SEŠEMU TA ZODPOVÍDAL ZA ÚTVARY POLICIE A ZA ODVOD REKRUTŮ DO ARMÁDY.

V HORNÍM EGYPTĚ SE Z DŮVODU ŠIROCE ROZROSTLÉ ÚŘEDNÍ MAŠINÉRIE, KTERÁ ZAČÍNALA BÝT (I V DOLNÍM EGYPTĚ) ČÍM DÁL TÍM VÍCE TĚŽKOPÁDNĚJŠÍ, ZAČÍNALY FORMOVAT KLANY KTERÉ ZASTUPOVAL NOMARCHA A JEŽ SE SNAŽILI O NEZÁVISLOST VŮČI ÚSTŘEDNÍ MOCI, A TAK NĚKTEŘÍ NOMARCHOVÉ ZAVEDLI DĚDIČNOST FUNKCÍ A SVÉ NOMY POVAŽOVALI ZA STÁT VE STÁTĚ. DÍKY TOMUTO ,,POBUŘOVÁNÍ" BYLA V MENNÉFERU JEŠTĚ ZA DOB 5. DYNASTIE STVOŘENA FUNKCE ,,GUVERNÉRA JIHU", POVĚŘENÉHO DOHLEDEM A KOORDINACÍ VLÁDY V HORNÍM EGYPTĚ. I PŘESTO ZA DOB PEPIHO II. (V 6. DYNASTII) NOMARCHOVÉ A JEJICH ÚŘEDNÍCI OPĚT JIŽ PLNĚ ODPOROVALI CENTRÁLNÍ MOCI A TO JEŠTĚ VÍCE -> VYBUDOVANÝ SYSTÉM I EKONOMIKA SE ZAČALA HROUTIT A VŠECHNY PRAVOMOCI, JEŽ MĚL V RUKOU PANOVNÍK ZAČALI BÝT POSTUPNĚ PODKOPÁVÁNY. 

VYBUDOVANÝ HOSPODÁŘSKÝ SYSTÉM BYL TAKÉ SAMOZŘEJMĚ OVLIVŇOVÁN DUCHOVNÍM ASPEKTEM A TO V PLNÉM ROZSAHU. Každý z aspektů královy moci byl kladen pod autoritu určitého boha, COŽ BYL ZPŮSOB, JAK SKLOUBIT OSTATNÍ BOŽSTVA A ,,PODŘÍDIT" JE VELKÉMU BOHU V HELIOPOLI, kde byl tehdy uctíván centrální náboženský REŮV KULT. PANOVNÍK JE JEHO ZTĚLESNĚNÍM NA ZEMI A NADÁLE SJEDNOCOVAL KDYSI SAMOSTATNÉ KULTY. BOHOVÉ PŘIJÍMALI KRÁLE PŘI KORUNOVACI A PODÍLELI SE NA ŽIVOTĚ V KRÁLOVSTVÍ. NEEXISTOVAL TEHDY ROZKOL MEZI MOCÍ SVĚTSKOU A DUCHOVNÍ.

(Částečný zdroj: Egypt / Claire Lalouettová)

*HOSPODÁŘSTVÍ/POLITIKA ZA STŘEDNÍ ŘÍŠE:

HOSPODÁŘSTVÍ STŘEDNÍ ŘÍŠE SESTÁVALO Z ROZLIŠNÝCH PRVKŮ OPROTI STARÉ ŘÍŠI A TO PROTO, ŽE MONARCHOVÉ JEŽ TOTO KRÁLOVSTVÍ OBNOVILI SI NAPLNO UVĚDOMOVALI NÁSLEDKY MATERIÁLNÍ A MORÁLNÍ ŠKODY, KTERÉ PŘINESL ŠIROKÝ VLÁDNÍ APARÁT A RYCHLE SE ROZVÍJEJÍCÍ ADMINISTRATIVA STARÉ ŘÍŠE A PROTO SE SNAŽILI SESTAVIT CO NEJSILNĚJŠÍ A NEJPŘÍSNĚJŠÍ PRAVIDLA A SESTAVIT PŘEHLEDNÉ ROZVRŽENÍ VLÁDNÍHO A ÚŘEDNÍHO APARÁTU. Takovéto upevňování a rozvoj království bylo nejdůležitějším úkolem králů celé 12. dynastie.

To můžeme již snadněji analyzovat  z četnějších a přesnějších dokumentů té doby - UDÁVAJÍ PŘEDEVŠÍM NÁSLEDOVNICKÉ PRÁVO A SPOLUREGENSTVÍ V KRÁLOVSKÉM ÚŘADĚ. NÁSLEDOVNICKÉ PRÁVO BYLO UPLATŇOVÁNO I VE VLÁDNÍM ČI ÚŘEDNICKÉM APARÁTU. TOTO PRÁVO ZAHRNUJE I ZPŮSOBY ŘÍZENÍ ÚŘADU, ÚZEMÍ NEBO I LIDÍ, JEŽ NÁSLEDOVNÍK ZDĚDIL. PŘEDPOKLÁDALO SE, ŽE TENTO NÁSLEDOVNICKÝ SYSTÉM BUDE MÍT BLAHODÁRNÝ ÚČINEK NA CELOU ZEMI -> KLID, MÍR A PROSPERITA.

Za prvé byly opět vytyčeny nomy, ALE PŘEDEVŠÍM A CO NYNÍ MOHL POUZE VYKONÁVAT KRÁL A NE BĚŽNÁ PROVINČNÍ ADMINISTRATIVA, KTERÁ BYLA NYNÍ OMEZENÁ PŘEDEVŠÍM POUZE NA VEDOUCÍ PRACOVNÍKY, BYLO STANOVENÍ DĚLÍCÍCH LINIÍ NILSKÉ VODY, KTERÁ DÍKY SPRÁVNÉ KOORDINACI VYDÁVALA VÍCE PLODIN.

JEDNA Z MÁLA FUNKCÍ, JENŽ ZŮSTALA ZACHOVÁNA, BYLA FUNKCE VEZÍRA, KTERÝ VŠAK JIŽ NEBYL VEDOUCÍM MINISTERSTEV, NÝBRŽ TAKZVANÝCH ,,TŘICETI VELKÝCH NA JIHU". TI BYLI POVĚŘENI POVINNOSTMI PRÁVNÍMI I POLITICKOU PRAVOMOCÍ. KAŽDÝ Z NICH PRACOVAL V JEDNOM NOMU HORNÍHO EGYPTA A JEHO PŘEDNÍM ÚKOLEM BYLO DOSLOVA ,,PODCHYCENÍ NOMARCHY" DANÉHO NOMU, KTERÝ BYL JAKO TITUL NADÁLE ZACHOVÁN A NADÁLE DOKONCE VYKONÁVAL I STEJNÉ ÚKOLY JAKO VE STARÉ ŘÍŠI. A CO JE ZARÁŽEJÍCÍ, ŽE JSOU NADÁLE KRÁLOVSKÝMI ÚŘEDNÍKY, KTEŘÍ BYLI POUZE ÚZCE PODŘÍZENI PANOVNÍKOVI A TEN DOKONCE SOUHLASÍ, ABY JAKO V DOBÁCH NEPOKOJŮ NA KONCI STARÉ ŘÍŠE BYLI NADÁLE POHŘBÍVÁNI VE SVÝCH PROVINČNÍCH NEKROPOLÍCH A NE V TÉ STÁTNÍ. ALE CO JE DŮLEŽITÉ JE PŘÍSNĚ DOHLÍŽENO NA DĚDIČNOST JEJICH FUNKCE -> SÁM PANOVNÍK NOVÉHO NOMARCHU (U VÝZNAMNÝCH ŠLECHTICKÝCH RODIN PRINCE) STANOVOVAL.

AVŠAK FUNKCE NOMARCHY Z BEZPEČNOSTNÍCH DŮVODŮ BYLA NAKONEC V POLOVINĚ 12. DYNASTIE VE VĚTŠINĚ NOMŮ ZRUŠENA A O PÁR LET POZDĚJI JIŽ ABSOLUTNĚ VE VŠECH A TO I V DOLNÍM EGYPTĚ. TO LZE TVRDIT I O ,,TŘICETI VELKÝCH NA JIHU". ROZDĚLENÍ DO NOMŮ VŠAK BYLO NADÁLE ZACHOVÁNO A VŠECHNY MĚLI NEJSPÍŠE JEDINÉHO URČENÉHO SPRÁVCE.

PO ZRUŠENÍ NOMARCHISTICKÉHO ÚŘADU BYL OPĚT JEDINÝM SPRÁVNÍM CELKEM POUZE KRÁLOVSKÝ PALÁC, ABY SE TAK PŘEDEŠLO OPRAVDU VŠEM POKUSŮM O ZHACENÍ MONARCHIE OSOBNÍMI AMBICEMI NĚKTERÝCH ÚŘEDNÍKŮ. AVŠAK ZAVEDENÍ DÁVNÉHO CÍNEVSKÉHO SYSTÉMU NEBYLO NIKOLI NIJAK ZAMÝŠLENO, PANOVNÍK NEBYL V PALÁCI JEDINÝM SPRÁVCEM ŘÍŠE, AVŠAK BYL SAMOZŘEJMĚ TÍM NEJVĚTŠÍM A MĚL VŽDY POSLEDNÍ SLOVO.

KRÁLOVÉ STŘEDNÍ ŘÍŠE SE NESTARALI POUZE O ZACHOVÁNÍ ŘÍŠE, ALE SAMOZŘEJMĚ I O BLAHO SVÝCH PODDANÝCH. JEDEN Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍ POČINŮ UČINILI V OÁZE FAJJŮM (jihozápadně od současné Káhiry), které dodává vodu největší rameno Nilu Bahr Júsuf. BYL ZDE ZALOŽEN SYSTÉM KANÁLŮ A REGULACI VODY V NICH ŘÍDILA STAVIDLA. NÁSLEDNĚ ZDE VZNIKLA VELKÁ PLANINA PRO PĚSTOVÁNÍ PLODIN. NADÁLE BYLY NA JIŽNÍCH A SEVEROVÝCHODNÍCH HRANICÍCH VZTYČENY PEVNOSTI ZA ÚČELEM ODRAŽENÍ POTENCIÁLNÍCH NEPŘÁTEL.

(Částečný zdroj: Egypt / Claire Lalouettová)

*HOSPODÁŘSTVÍ/POLITIKA ZA NOVÉ ŘÍŠE:

OBRODA ZEMĚ I HOSPODÁŘSTVÍ PŘIŠLA Z JIHU, Z MĚSTA THÉB, jež od této doby získávalo na významu. HYKSÓSI NEBYLI SCHOPNI UDRŽET NADVLÁDU NAD HORNÍM EGYPTEM, A TAK ZDE THÉBŠTÍ PRINCOVÉ POSLÉZE VYTVOŘILI PO FARAONSKÉM ZPŮSOBU MALÉ KRÁLOVSTVÍ. Toto malé království utvořila 17. dynastie, JEJÍŽ POSLEDNÍ VLÁDCOVÉ OSVOBODILI EGYPT TÍM, ŽE UCHVATITELE VYHNALI. Panovník Kames zničil libyjskou oázu Bahría, křižovatku cest, umožňujících přímé spojení mezi Súdánem a Středním Egyptem. Ahmose se zmocňuje měsra Avaris a pronásleduje uchvatitele, kteří odtáhli až do Kanaánu. EGYPT JE NYNÍ SVOBODNÝ.

Egyptské království v této době již nebylo jedinou mocností na blízkém východě. NYNÍ BYL EGYPT V TÉTO DOBĚ OHROŽOVÁN Z VENČÍ SVÝMI NEKLIDNÝMI SOUSEDY, NA PRVNÍM MÍSTĚ MITANNI, a tak bylo pro nově obrozený Egypt nutné ustanovit jisté kroky pro ochranu své země. EGYPT VSADIL BA SVOU SILNOU ARMÁDU, VLASTNÍ OSOBNÍ ODVAHU A POMOC AMONREA A ZAHÁJILI SKUTEČNOU DOBYVAČNOU POLITIKU.

První myšlenka říše - ustanovit val zemí ekonomicky závislých a strategicky ochranných, o nějž se opře Egyptské impérium - je důsledkem politických událostí, k nimž došlo v okolním světě, a nevyplývá z touhy připojit si cizí země.

PRO OCHRANU VLASTI, PROSPERITY A JEJICH STAROVĚKÉ SPOLEČNOSTI SE PROTO Z EGYPŤANŮ, MILUJÍCÍCH KLID A MÍR, STANOU VÁLEČNÍCI, KTEŘÍ OVLÁDNOU ORIENT A BRZY SE STANOU PÁNY ROZLEHLÉ ŘÍŠE.

Od 18. dynastie vzniká jakési vědomí impéria, odpovídající zřejmě federalizační ideji. Dobyté asijské země představují jakési seskupení státu, z nichž si každý uchovává převážnou část své autonomie. Pojítkem mezi provinciemi říše je náboženství, a hlavně faraon, jehož božská osoba splývá s osobností všech bohů.

Za thutmosovců není říše jen politický útvar, ALE VELKÉ DUCHOVNÍ SESKUPENÍ OKOLO OSOBY FARAONA, KTERÝ SE ZPODOBŇUJE SE VŠEMI VELKÝMI BOHY ORIENTU I STŘEDOMOŘÍ. Tak vládce Egypta a vůle Amonrea vítězí nad světem.

Za ramessovců se vědomí impéria zaměřuje na vojenskou oblast a zvýrazňuje ,,divy", jimiž dobývání obdařuje faraona.

Na počátku 19. dynastie je rovnováha na východě velmi křehká. Řádí zde války a spřádají se intriky, nekončící politické hry kombinují nepřátelství a diplomacii. Na obzoru jsou další zvraty, ALE EGYPT JE NYNÍ SPRAVOVÁN BOJOVNÝMI KRÁLI S VYSOKÝMI AMBICEMI A ZEMĚ BRZY ZÍSKÁ SVÉ PRVENSTVÍ I BLAHOBYT A PŘINUTÍ JINÁ KRÁLOVSTVÍ, ABY SE SKLONILA PŘED JEHO SÍLOU A VĚHLASEM.

(Částečný zdroj: Ramessova říše/Claire Lalouettová)

-BODY STÁTNÍ SPRÁVY JEDNOTLIVÝCH OBDOBÍ-

Panovníci vládnoucí krátce po sjednocení Egypta stojí za založením prvních prvků politického řízení; NA POČÁTKU VZNIKL SAMOZŘEJMĚ ÚŘAD KRÁLE A JEHO ÚŘEDNÍ PEČETĚ V NICHŽ JSOU VEPSÁNY TITULY A PĚT JMEN PANOVNÍKA, které byly základním prvkem královského úřadu. Královská osoba až do konce Archaické doby soustředila ve svých rukou veškerou státní moc. POTÉ SE ALE STÁTNÍ SPRÁVA ZAČALA ROZŠIŘOVAT.

Asi v dobách 4. dynastie vznikl nový úřad - úřad vezíra, JEŽ BYL IHNED PO KRÁLI DRUHOU NEJMOCNĚJŠÍ OSOBOU V ZEMI. I přes poměrné rozšiřování státní správy od konce Archaické doby MĚL PANOVNÍK VŽDY POSLEDNÍ SLOVO A NEOMEZENOU MOC, JEŽ MU PŘETRVALA AŽ DO KONCE HISTORIE STARÉHO EGYPTA.

Největší rozšiřování státní správy započalo v dobách 5. dynastie, což odstranilo dosavadní velké královo břemeno. VLÁDA SE OD TĚCHTO DOB ORIENTOVALA PŘEDEVŠÍM NA ROZLIČNÉ POTŘEBY POLÍ A SPOTŘEBU VE SVÝCH NOMECH -> PROVINČNÍ POLITIKA.

Základní body státní správy za Staré říše:

• ZA PRVÉ TO BYLY STÁTNÍ ÚŘADY A DOMY (ministerstva): NEJVYŠŠÍM BYL KRÁLOVSKÝ PALÁC PER AA (,,úřad vlády"), kde se soustředila ta nejvyšší politika a administrativa. Dalším z pomyslného žebříčku důležitosti je BÍLÝ DŮM, který řídil finance a naturální daně, jež plnily jeho obsáhlé sýpky zrním. Druhým domem byl DŮM POLÍ, jež dohlížel na statky a úrodu. Třetím domem byl DŮM VODY. Ten koordinoval jednotlivá nilometrická pozorování a plánoval zavodňování. ČERVENÝ DŮM řídil správu královského zádušního kultu a duchovenstvo a DŮM ARMÁDY (zřejmě nejvhodnější název) zajišťoval zásobování a velení armády. Nejméně informací se dostává o zbývajících pěti domech.
• ZA DRUHÉ VZNIKLY KRÁLOVSKÉ ARCHIVY, které byly hlavní součástí velechrámů předních staroegyptských božstev. Samozřejmě v nich byly uloženy všechny důležité státní dokumenty. Některé sloužili egypťanům jako jeden z předních zdrojů o jejich minulosti.
• Třetí důležitou složkou nové státní správy byly takzvané nomy (kraje). Jejich ohraničení záviselo na politické a administrativní potřebě či na potřebě zavodňování. V dobách 5. dynastie měl Horní Egypt 20 a Dolní Egypt 18 nomů. K nomům byly přiděleny i jejich vlastní titulatury (kultovní znaky), tedy zvíře, rostlina či nějaký předmět. Ke každému z nomů byl faraonem určen nomarcha (hejtman), pověřený především správou a údržbou zavlažovacích kanálů, odváděním daní z polí a lomů či dolů a odváděním rekrutů.

Základ faraonské správy byl položen a následující dynastie Staré říše (šestá) ho dovede dokonce a zdokonalí. Monarchistická instituce bude soustředěna okolo krále-boha disponujícího veškerou mocí svou posvátnou povahou.

Základní body státní správy za Střední říše:

• ZA PRVÉ TO BYLA SPOLEČNÁ VLÁDA OTCE - FARAONA A JEHO SYNA, KTERÝ BYL URČENÝ JAKO NÁSLEDNÍK TRŮNU. Mělo se tak zaručit hladkému přechodu vlády na následníka. Toto nové pravidlo také zahrnuje způsoby řízení území a lidí v jeho pravomoci, tedy jsou to pravidla, jež určují jak má vypadat ideální král a jeho obezřetná vláda. Monarcha má rozdávat radost, ALE MUSÍ BÝT TAKÉ PROZÍRAVÝM A ZKUŠENÝM VŮDCEM. Všechna tato opatření mají zabránit tomu, aby se díky rozšířeným pravomocím kněží, šlechticů i úředníků znovu říše nerozpadla.
• TO SE DOSTÁVÁME K DRUHÉMU ZÁKLADNÍMU BODU SPRÁVY STŘEDNÍ ŘÍŠE, JÍMŽ JE BLAHODÁRNÝ VLIV MONARCHIE NA SVÉ PODŘÍZENÉ. TO ČINÍ ZE ZEMĚ KLIDNÝ A PROSPERUJÍCÍ STÁT DLE VŮLE BOHA. Vnitřní politika současných králů zaměřená na upevňování a rozvoj království byla velmi významná. Již na počátku Střední říše byly samotným faraonem (Amenemhetem I.) vytyčený nomy a stanoveny dělící linie vody. Panovníci rozsáhlými pracemi upravili oázu Fajjům. Založili zde systém kanálů, které regulovaly vodu a vytvořily velkou úrodnou rovinu. Vezírovy funkce zůstali stejné, ale jeho pomocníky už nejsou ,,vedoucí misí" (zabezpečující spojení s nomy v Horním Egyptě), ale ,,Třicet Velkých na jihu" pověřených nejen povinnostmi právními, ale též politickou pravomocí. Nejdůležitější věcí nové politiky bylo rovněž ,,podchycení nomarchů". 
• TŘETÍM BODEM JE BUDOVÁNÍ MOCNÉ ARMÁDY A OCHRANNÝCH PEVNOSTÍ NA HRANICÍCH ŘÍŠE, JEŽ MĚLI ZA ÚKOL ODRAZIT JAKÉKOLI NEZVANÉ HOSTY, A TO ZEJMÉNA NA HRANICI SEVEROVÝCHODNÍ DELTĚ NILU A NA JIHU NA HRANICI S NŮBIÍ. 

Aktivní a energická zahraniční politika byla nyní nezbytná jak kvůli ochraně hranic, tak pro zajištění hospodářského rozmachu. Cílem nebylo dobývání, ale bylo nutné jednak ustavit bdělou gardu na hranicích a zajistit, aby tyto hranice nebyly znovu prolomeny, jednak zabezpečit mimo přirozené hranice Egypta pás podmaněných území, jež by tvořila nárazníkové pásmo mezi královstvím a případnými uchvatiteli. Šlo tedy o rozumnou obrannou politiku a hospodářský rozvoj, nikoli o ambiciózní uchvatitelské snahy.

Základní body státní správy za Nové říše: 

• PRVNÍM BODEM NOVÉ VLÁDY V NOVÉ ŘÍŠI BYLA DOBYVATELSKÁ POLITIKA, KDY SE Z MÍRUMILOVNÝCH EGYPŤANŮ STALI VĚHLASNÍ VÁLEČNÍCI. TI BRZY OVLÁDLI ORIENT A STALI SE PÁNY ROZLEHLÉ ŘÍŠE. Egyptští králové jsou totiž nuceni hájit své království, ohrožené cizími politickými ambicemi. První myšlenka říše - ustavit val zemí ekonomicky závislých a strategicky ochranných, o nějž se opřelo egyptské impérium - bylo důsledkem politických událostí, k nimž došlo v okolním světě, a nevyplývá z touhy připojit si cizí země. 
• DRUHÝM VÝZNAMNÝM BODEM JE JAKÁSI IMPERIÁLNÍ IDEOLOGIE. TO JEST VĚDOMÍ IMPÉRIA, ODPOVÍDAJÍCÍ ZŘEJMĚ FEDERALIZAČNÍ IDEJI. Dobyté asijské země představující jakési seskupení států, z nichž si každý uchovává převážnou část své autonomie. Pojítkem mezi provinciemi říše je náboženství, a hlavně faraon, jehož božská osoba splývá s osobností všech bohů. V této imperiální ideologii vystupuje Amon-Re a promlouvá o dobývání a zvýrazňuje ,,divy", jimiž obdařuje faraona, a dále hovoří o všeobecném podmanění národů říše. 
• TŘETÍM BODEM STÁTNÍ SPRÁVY JE JEJÍ VEDENÍ. Důležitý je každý vysoký hodnostář. Muže se zdát, že v říši opět narostl počet jejích vedoucích služebníků a dalších dychtivých osobností. Svým způsobem je to pravda. Nejdůležitější osobou v administrativě je nyní vezír (faraon má samozřejmě poslední slovo), nebo spíše vezíři. Thutmose III. tuto funkci rozdělil a jmenoval vezíra pro Horní Egypt a vezíra pro Dolní Egypt. Tato funkce byla velmi důležitá a bylo nezbytné, aby osoba jmenovaná do této funkce jí prováděla spravedlivě. K tomuto morálnímu závazku se pojila spousta materiálních úkolů. Zejména však vezír musel vysílat posly k nomarchům a starostům na všechny potřebné kontroly a jmenoval všechny komisaře pro Horní i Dolní Egypt a ti mu každé čtyři měsíce podávali hlášení o všem, co se děje, a předávali mu každý dokument, který obdrželi od tribunálů v jejich okrsku. VE VEZÍROVÝCH RUKOU BYLO CELÉ STÁTNÍ SOUKOLÍ, ALE STÁLE JE V ÚZKÉM KONTAKTU S PANOVNÍKEM. 

Za Nové říše proudily do Egypta tributy ze všech stran. Obchodní aktivita v míru se oživovala a vrátila se prosperita. Králové odložily zbraně a věnovali se zhodnocování svých držav. Texty opěvují blahodárnou velikost Ramessovců. O Setim II. se říkalo: ,,dokonalý bůh, ka Egypta, živitel celé země". Je tím, kdo učinil, aby byly Théby zaplaveny všemožnými krásnými a dobrými věcmi, potravinami a živobytím. Ramesse II. byl zase panovníkem hojnosti, velkým monarchou živitelem, bohatě obdařeným bohem Ptahem.

(Částečný zdroj: Egypt / Claire Lalouettová)

-ZEMĚDĚLSTVÍ-

OSUD CELÉHO STARÉHO EGYPTA ZÁVISEL POUZE NA NILU, NA ŘECE CTĚNÉ DOKONCE VÍCE NEŽ ZBOŽŇOVANÉ SLUNCE. Vždyť Nil každoročně dával egyptskému lidu DÍKY SVÝM ZÁPLAVÁM, KTERÉ V SOBĚ PŘINÁŠELY ŽIVOTODÁRNÉ ŽIVINY, POTRAVINY A ZÁROVEŇ I NÁSLEDNÉ ZAJIŠTĚNÍ STABILITY EKONOMIKY. 

NIL BYL JIŽ OD ARCHAICKÉ DOBY KOORDINOVÁN TAK, ABY DODÁVAL JEŠTĚ VÍCE ŽIVIN, A TO DÍKY ZAVLAŽOVACÍM KANÁLŮM DO SUŠŠÍCH OBLASTÍ A STAVIDLŮM, KTERÉ NADÁLE ČÁSTEČNĚ PŘEDCHÁZELY NECHTĚNÝM AŽ MOC VYSOKÝM ZÁPLAVÁM.

Životodárné záplavy se opakovaly s různou silou, ale zato opakovaně každý rok, a to od června (s blížícím se letním slunovratem). Hladina Nilu začala každý den poměrně rychle stoupat o 4 až 8 centimetrů. V červenci a v srpnu se řeka začala vylévat a zavlažovat vyschlá pole, v září záplavy kulminovaly. Poté co vody zcela opadly (v polovině listopadu) se na vlhká a nyní znovu úrodná pole ihned vypravily všechny rolnické rodiny, jež byly přísně podřízeny svým správcům - šlechtě.

Pole byla vždy vyměřována (pro určité správce) a !podle jejich velikosti! byla až do dob Nové říše určována daň, jež platily správci (ovšem z více polí). Od dob Nové říše i ještě před vytyčením polí, byla však již určována !přibližná velikost úrody! a to díky velikosti záplav, které byly před kulminací měřeny takzvanými nilometry, díky kterým se poté vypočetly daně, jež stále odvádějí správci. Po celou historickou éru nebylo nijak přesně určováno, co se má na určitém poli pěstovat. Zemědělci obdrželi semena jak pšenice, ječmene tak i zeleniny a následně bylo jejich každodenním úkolem starat se o určené vytyčené políčko (o které se většinou starala jedna rodina) a snažili se, aby pole dosáhlo správného výměru. Kdyby se tak nestalo, následoval by výprask a konečná výplata, která se odváděla z části sklizně, by rozhodně nepotěšila a do příští sklizně by zjevně nevydržela.

Zemědělci měli na sázení a následné opečovávání polí CELÉ ČTYŘI MĚSÍCE. V POSLEDNÍCH ČTYŘECH MĚSÍCÍCH ROKU ZEMĚDĚLCI SKLIDILY SVÉ SNAŽENÍ, KTERÉ BYLO POTÉ IHNED (buď na mlatu či před sýpkou) PŘEKONTROLOVÁNO A PŘEPOČÍTÁNO A PO ODEČTENÍ MEZD PRO ZEMĚDĚLCE A ČÁSTI URČENÉ SPRÁVCŮM, BYL ZBYTEK ODVEDEN JAKO DAŇ DO STÁTNÍCH SÝPEK. Odtud byly plodiny odváděny do státní správy, na státní projekty i na výplaty státních zaměstnanců. 

Během posledního ročního období - záplav, kdy zemědělci a ostatní rolníci nemohly pracovat na polích, mohly nabízet své služby jako dělníci, aby tak samozřejmě získaly další peníze na obživu rodiny. 

Zemědělství jsem zařadil mezi kapitoly o hospodářství, protože jde o HLAVNÍ STAROEGYPTSKOU EKONOMICKOU SLOŽKU. VELIKOST SKLIZNĚ URČOVALA JAKÝ BUDE BLAHOBYT ZEMĚ V NÁSLEDUJÍCÍM ROCE. Ten šlo lze poznat z cen všeho zboží a především potravin. Lidé se modlili, aby sklizeň byla každý rok alespoň průměrná.

Velikost záplav závisela každoročně vždy na velikosti sněhové pokrývky v Habešských horách a jeho následnému tání a také na dešťových srážkách v Etiopské vysočině. Tato všechna vad pak stékala přímo do Nilu. To však egypťané nevěděli, věřili totiž, že oceán obklopující svět, obývala síla nazývaná Hapi. Z vůle slunečního boha nechával bůh ,,brány Nilu" (ta se nalézala u prvního kataraktu) - Chnum, vpustit vody oceánu do Nilu. 
V polovině července se po sedmdesáti dnech znovu objevuje Sirius a obyvatelé nilského údolí již vědí, že její návrat znamená začátek záplav.

ZEMĚDĚLCI OBDĚLÁVALI PŮDU POMOCÍ DŘEVĚNÉHO RÁDLA, TAŽENÉHO DVĚMA KRÁVAMI, POTOM V PRŮBĚHU ŘÍJNA ZASELI DO ÚRODNÉHO BAHNA, KTERÉ PO SOBĚ ZANECHALA USTUPUJÍCÍ ŘEKA, A ZRNÍ BYLO ZAŠLAPÁNO DO ZEMĚ OVCEMI NEBO VEPŘI. PO POMALÉM VZKLÍČENÍ V ZIMĚ SE NA JAŘE UŽ MOHLO SKLÍZET. Obilí sekali srpem (rukojeť byla ze dřeva, čepel z pazourku) ve výši kolen, což na polích zanechávalo spoustu slámy, kterou potom vybíraly ženy. Sklizené obilí se převáželo na zádech oslů. Mlácení se ještě nepoužívalo, snopy se dávaly do velkých sítí s dosti širokými oky. Tento těžký náklad museli naložit na osla často tři až čtyři muži. Úroda pak byla dopravena ke vstupu do vesnice. Mezitím lidé připravili žernov. Na prostranství, kde se zrno oddělovalo, byly klasy rozestřeny na zem špicemi ke středu, potom pošlapány zvířaty: osly, volky nebo ovcemi. Tato zvířata se pohybovala v kruhu ve směru hodinových ručiček a vodiči je nutili, aby stále zachovávala rovnou linii, takže krok zvířat uprostřed byl pomalejší než těch, která šla po obvodu. Kdyby došlo k nějakému zmatku, klasy by nebyly na všech místech pošlapány rovnoměrně. Obvykle bylo zapotřebí čtyř vodičů pro osly a dvou pro volky. 

Když byla tato práce hotová a prostranství zvolněno, většinou nějaký rolník dokončil mlácení holí. Zatímco někteří stavěli pomocí vidlí stoh ze slámy, bylo zrní přenecháno ženám, které je čistily. Stoh měl tvar komolé pyramidy a jeho stavbě věnovali rolníci všechny své síly, protože musel vydržet celý rok. Aby se zabránilo jeho zhroucení, zabodli do vrcholu dvě papyrové tyče. Všechny stohy slámy byly totiž ve své horní části ozdobeny dvěma proti sobě obrácenými okolíky. Ženy se lněnými rouškami chránícími vlasy před prachem čistily zrní pomocí košťátka, ošatky na provívání nebo síta. Pak bylo zrní odměřováno tehdejší dutou mírou (asi 13l) a odnášeno do sýpek. 

(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová a starovekyegypt.net)

-DANĚ A POPLATKY-

Ve Starém Egyptě by jsme měli stálou všudypřítomnou jistotu, a to SMRT A DANĚ ZVANÉ BAKU. Již od počátku egyptských dějin BYLY DANĚ PLACENY V PODOBĚ NATURÁLIÍ, což znamená v potravinách, produktech či vykonanou prací.

V NEJSTARŠÍCH DOBÁCH TEDY ASI BĚHEM ARCHAICKÉHO OBDOBÍ PUTOVAL SAMOTNÝ FARAON PO SVÉ ZEMI A OSOBNĚ S NĚKOLIKA ÚŘEDNÍKY DANĚ VYBÍRAL. POZDĚJI OD DOB STARÉ ŘÍŠE BYL ZA ODVEDENÍ DANÍ ODPOVĚDNÝ VEZÍR, KTERÝ KONTROLOVAL DAŇOVÝ SYSTÉM STANOVOVANÝ HLAVNÍMI NOMOVÝMI SÝPKAMI ČI POTRAVINOVÝMI DOMY, KTERÉ SPADALI POD HLAVNÍ BÍLÝ DŮM. Ty byly povinny denně podávat zprávu o množství dostupných zásob.

DAŇ POTRAVINOVÁ (splácena bohatými rodinami): AŽ DO DOBY NOVÉ ŘÍŠE SE DANĚ STANOVOVALY PODLE VELIKOSTI POZEMKŮ (polí), KTERÉ SPRAVOVALI ŠLECHTICOVÉ A NĚKTEŘÍ DALŠÍ BOHATÍ OBČANÉ. TI JAKO VLASTNÍCI PŮDY (propůjčené od faraona) BYLI KAŽDOROČNĚ POVINNI SPLÁCET DAŇ A TO PŘESNĚ PODLE VÝMĚRY. POLE VŠAK OBDĚLÁVALI FARMÁŘSKÉ ČI ROLNICKÉ RODINY, KTERÉ DOKONCE MUSELI VYMĚŘENOU DAŇ ZA ŠLECHTICE OSOBNĚ ODEVZDÁVAT. Velké pole propůjčené farmářské rodině = větší úroda -> větší daň a malé pole propůjčené farmářské rodině = menší úroda -> menší daň. Této úrovně rolníci museli vždy dosáhnout, jinak si mohli zasloužit i výprask.

VE STARÉ ŘÍŠI DAŇOVÝ SYSTÉM TAKÉ ZAHRNOVAL TAKZVANÉ SČÍTÁNÍ DOBYTKA, které probíhalo vždy jednou za dva roky. Ovšem toto sčítání mohlo proběhnout každý rok a to v dobách, kdy vznikaly národní projekty (pyramidy). Tímto sčítáním získával faraon informace o tom jak jeho země prosperuje.

OD DOB NOVÉ ŘÍŠE BYLY DANĚ STANOVOVÁNY JIŽ VÝHRADNĚ PODLE VELIKOSTI ŽIVOTODÁRNÝCH ZÁPLAV. ÚŘEDNÍKY BYLA VŽDY STANOVENA PODLE NILOMETRŮ PŘIBLIŽNÁ VELIKOST ZÁPLAV A NÁSLEDNÁ ÚRODA NA JEDNOTLIVÝCH POLÍCH. Určené velikosti úrody se museli farmářské rodiny na propůjčených polích samozřejmě snažit co nejlépe dosáhnout.

DAŇ PRACOVNÍ: TU VYKONÁVALI ZEJMÉNA ROLNICKÉ A FARMÁŘSKÉ RODINY, KTERÉ PRACOVALI PRO STÁT U TÉ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ EKONOMICKÉ SLOŽKY (pěstování obilí a zeleniny) A ZA TO OBDRŽELI MZDU. DÍKY TOMU BYLI OD OSTATNÍCH DANÍ OSVOBOZENI.

Byla jim svěřována pole a semena. Starost o pole nebyla lehká práce a navíc pracovali denně od rána do večera dvě roční období, které měli dohromady osm měsíců. Zasloužené čtyřměsíční volno nadešlo teprve s počátkem období záplav po odvedení daně ze sklizně. Zbytek sklizně jim byl ponechán a musel vystačit po celý následující rok. Avšak tyto výplaty nebyly nijak velké, a tak aby rodiny ekonomicky nestrádali, vyhledávali zejména muži často nějaké uplatnění jako sezonní dělník. Tyto rodiny měli opravdu těžký život.

DAŇ PRODUKTOVÁ: TUTO DAŇ ODVÁDĚLI ŘEMESLNICKÉ RODINY. JEJÍ VELIKOST ZÁVISELA NA VELIKOSTI SORTIMENTU A ZISKU MAJITELE. Ta byla odnášena do místních skladů a řemeslníci měli na oplátku možnost v těchto skladech a v jiných skladovacích zařízeních volný výběr různého zboží.

DAŇ SPOČÍVALA VE FORMĚ VYPRODUKOVANÉHO ZBOŽÍ. Například malý výrobce papyrů, který do roka zhotovil dejme tomu 2 000 kusů, musel státu odvést takových 100 kusů.

DAŇ Z DOMÁCNOSTI A POZEMKU (velmi podobná dani produktové): PRO OSTATNÍ OBYVATELSTVO (služebníci, dělníci, písaři a ostatní úředníci, dozorci, obchodníci atd.), KTERÉ NEPLATILO ANI JEDNU Z PŘEDEŠLÝCH DANÍ BYLO POVINNOSTÍ PLATIT DAŇ Z DOMÁCNOSTI A TO PODLE JEJÍ VELIKOSTI OPĚT V MÍSTNÍCH SLADECH.  Jak vidíte, daně byly opravdu všudypřítomné.

Veškeré daně byly řízeny podle sklizně, takže byly odevzdávány tedy na konci roku. Vezírovy zodpovídal za výběr daní NOMARCHA A KRAJSKÉ SÝPKY A SKLADY.

POPLATKY: Platili je zejména veškeří pouliční potulní obchodníci, kteří chtěli prodat své zboží na tržištích anebo na ulicích. TITO OBCHODNÍCI BYLI VELMI DOBRÝM ZDROJEM FINANCÍ PRO MĚSTSKÉ A VESNICKÉ KASY.

JEDNÍM Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍM POPLATKŮ, KTERÝ PUTOVAL AŽ DO STÁTNÍ KASY BYLO CLO, jež se splácelo ihned v nejbližším pohraničním městě či vesnici.

Obchodníci putovali z cizích zemí do egyptských nomů zejména po staletí vymezených stezkách, které byly dokonce střeženy armádními složkami.

(Částečné zdroje: cs.wikipedia.org a starovekyegypt.net)

-STAROEGYPTSKÁ MĚNA-

VE STAROVĚKÉM EGYPTĚ SE AŽ DO DOB ŘEKŮ NEPLATILO, NEOBCHODOVALO A NEVYDÁVALY SE MZDY DNEŠNÍM ZPŮSOBEM!

MINCE A JIŽ VŮBEC BANKOVKY ZDE NEEXISTOVALY. Ve Starověkém Egyptě veškeré finanční operace probíhaly ve stylu naturálií -> SMĚŇOVÁNÍ JÍDLA A ZBOŽÍ S POMOCÍ SMLOUVÁNÍ!

Příklad: Zákazník i obchodník se nejdříve dohodli na ceně. Prodejce nejdříve nabídl potenciálnímu zákazníkovi jím určenou cenu. Jestli zákazník s cenou nesouhlasil, byl obchodník ochoten jít s cenou dolů a to tak dlouho dokavaď zákazník nesouhlasil, avšak přesto se snažil nabízet poměrně vysoké ceny jako například amforu piva za jeden obyčejný proutěný košík.

Nakupování by však nebylo možné nebylo by výplaty. Zaměstnanec byl za svou vykonanou práci DENNĚ ČI MĚSÍČNĚ odměněn pevně stanovenou mzdou jestli byl státním zaměstnancem nebo mzdou vypočtenou ze zisku jestli byl zaměstnancem soukromého sektoru. Výplata byla vydávána převážně v jídle, ale také i v běžném denním zboží.

MZDA V SOBĚ ZAHRNOVALA PŘEDEVŠÍM PYTLÍK SE ZRNÍM, ZELENINU (obzvláště levnějších odrůd), SUŠENÉ RYBY A POPŘÍPADĚ I KOŘENÍ, MLÉKO NEBO TAKÉ MASO (obzvláště drůbež) ČI PEČIVO (zejména pšeničný chléb). Jednalo se zejména o základní  potraviny, jež byly v nízkém až středním množství vydávány převážně vládním pracovníkům nižších pozic a ostatním běžným zaměstnancům. Lidé na vyšších postech obvykle obdrželi pestřejší a samozřejmě větší příděl.

Mzdy se vydávaly zřejmě nejčastěji měsíčně, poté co vedení sečetlo všechny zisky anebo byly mzdy pevně stanoveny na celý rok podle velikosti úrody (na úřadech a v ostatních státních budovách). Ovšem existovaly i výplaty denní či možná i týdní (na konci každé dekády), avšak to samozřejmě vyžadovalo nadbytečnou administrativu.

STANOVENÍ MZDY OSTATNĚ JAKO STANOVENÍ DANÍ ZÁVISELO A TO PŘEDEVŠÍM U VLÁDNÍCH PRACOVNÍKŮ, VŽDY NA VÝŠI ÚRODY. Byl to jednoduchý a přece promyšlený systém, KTERÝ POČÍNAL VYBRÁNÍM ZNAČNÝCH DANÍ Z SKLIZNĚ, JEŽ BYLY POSLÉZE DOPRAVENY DO STÁTNÍCH SKLADŮ (sýpek a státních pekáren). POSLEDNÍM KROKEM BYLO JIŽ POUHÉ VYUŽÍVÁNÍ TĚCHTO PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ A TO ZEJMÉNA VE FORMĚ VÝPLAT PRO STÁTNÍ ZAMĚSTNANCE. ZBYTEK SKLIZNĚ, KTERÝ ZBYL PO ODVEDENÍ DANÍ, BYL ROVNOU PONECHÁN JEDNOTLIVÝM FARMÁŘSKÝM RODINÁM, JEŽ TAKÉ BYLY VLÁDNÍMI PRACOVNÍKY. Ovšem i tento zbytek mohl být samozřejmě odveden do státních skladů a posléze farmářům vydáván.

Například běžný zaměstnanec v ,,nemocnici" (které podléhaly městským chrámům či se v nich přímo nacházely -> státní zaměstnanec) jako asistent lékaře či ,,sestřička" v roce průměrné sklizně obdržel/a na konci měsíce například 30 bochníků obyčejného pšeničného chleba a k tomu možná ještě čtyři pytlíky zrní nebo třeba deset cibulí a osm mrkví či naopak obdržel/a tolik zrní, aby z něj mohlo vzniknout minimálně 30 bochníků chleba. Na uživení rodiny se dá říci, že to postačilo i přes to, že živitelem rodiny býval výhradně pouze muž.

Takovouto výplatu by jsme měli s největší pravděpodobností, a to podle výměry, zaručenou každý měsíc až do konce nové sklizně. Ovšem problém nastal, když úroda byla vysoce podprůměrná a sýpkám se nedostávaly ani rezervní potravinami. Potom nebyly samozřejmě schopné zajistit klidný průběh následujícího roku. Tato období znamenala jak malou, minimální a v nejhorším případě možná i žádnou výplatu. Navíc ceny všeho včetně základních potravin vzrostly či některé zboží bylo prostě nedostatkové (především základní potraviny pěstované na polích). V nejhorších případech se vyskytl hladomor (mohli by jsme se s ním setkat obzvláště v dobách první poloviny prvního přechodného období a na konci Nové říše a na počátku třetího přechodného období).

V takovýchto dobách zkrachovala spousta obchodních a řemeslnických rodin, jež měli v některých obdobích volný výběr z vládních zásob = materiál (stavební suroviny, kovy, rostlinné produkty atd.). I přes tuto finanční úlevu nedokázali často přestát státní krizi.

-STÁTNÍ ÚŘEDNÍCI A ADMINISTRATIVA-

Egypt vděčil za svou stabilitu a prosperitu vysoce stratifikované byrokracii, která velmi efektivně řídila zemi, její zdroje a lidi. Na vrcholu hierarchie stáli vyšší státní úředníci podléhající faraonovi. 
Faraon postupoval některé ze svých povinností vysoce postaveným úředníkům ve státní správě, protože musel plnit obrovské množství náboženských, administrativních soudních a vojenských povinností - příliš mnoho, než aby je mohl vykonávat osobně. Od počátku Staré říše bylo celkové řízení regionální administrativy svěřováno vezírovi, jakémusi premiérovi, který byl po králi nejdůležitějším mužem v zemi. Tento úřad byl natolik významný a náročný, že se od 18. dynastie rozděloval na dva úřady: král jmenoval zvlášť vezíra pro Horní a Dolní Egypt.
Vezíři dohlíželi na správu a řízení země a působili jménem faraona též jako nejvyšší soudci. Význam a zodpovědnost tohoto postavení a riziko spočívající v soustředění veliké moci v rukou jediné osoby vedly k tomu, že se titul vezíra uděloval jen mužům, kteří si získali faraonovu důvěru. Nebylo možné jej získat pouhým usilováním o kariéru v administrativě.
Prosperita Egypta byla založena také zejména na síti písařů rozptýlených po celé zemi. Vedli účty a psali zprávy na nespočetné papyry, jež nám umožňují nahlédnout do společenského a hospodářského života starého Egypta.

Nejstarší písemné záznamy v Egyptě byly úřední povahy: jde o malé štítky s podrobnými informacemi o pohřební výbavě, nalezené v hrobkách panovníků ,,nulté" dynastie. Předběžné zprávy nebo poznámky si písaři zapisovali na ostraka, úlomky kamene, které později vyhodili. Důležitější administrativní záznamy se však psaly na papyrus. Papyry se uchovávaly v archivech vládních institucí a chrámů s vlastním úřednictvem. Všechny administrativní papyry byly popsány kurzivním hieratickým nebo démotickým písmem. Hieroglyfy byly pro potřeby každodenního života příliš těžkopádné. 
Významným ústředním archivem veškerých těchto informací byla kancelář vezíra, třídící a klasifikující papyry týkající se správy a distribuce pozemků, výše každoročních záplav, výběru daní, kariér úředníků, hlášení o místní správě a rovněž výsledků soudních sporů.
Administrativní papyry se zhotovovaly z archů, širokých zpravidla 20 cm, které se později slepovaly dohromady do souvislého svitku dostatečně dlouhého k účelu, jaký měl písař na mysli.
Četné administrativní papyry objevené v zádušním chrámu panovníka Neferirkarea na pohřebišti v Abúsíru, severně od Sakkáry, se týkají záležitostí chrámu. Jsou zde soupisy potravin, mastí a látek poskytnutých chrámem a texty vykreslující každodenní život kněží, kteří zde pracovali. Tito kněží měli prospěch ze slunečního chrámu, jejž Neferirkare nechal vybudovat, ale dosud nebyl objeven. Zvyk zvýrazňovat důležité pasáže červeným inkoustem namísto černého se ustavil již v této fázi Staré říše. To můžeme právě vidět na zmíněných papyrech. 
Papyry objevené v zádušním komplexu panovníka 5. dynastie Neferirkarea v Abúsíru představují jedny z nejstarších známých dokumentů psaných hieratickým písmem. V této fázi byly znaky stále poměrně blízké hieroglyfům, z nichž byly odvozeny.
(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie - Starověký Egypt)

-SOUDNÍ SPORY-

Nejčastějším podmětem, který dohnal občany až před soudní dvůr, byly sousedské hádky, spory, domácí nesváry, krádeže, nezaplacené dluhy, ale také i vážné zločiny, o nichž se dovídáme z nalezených popsaných papyrů a ostrak. 

Soud musel být spravedlivý dle bohyně Ma'at prostřednictvím které soudci vykonávali svůj úřad. Vždy byli vyslyšeny obě soudící se strany a přítomní svědci, což je dnešní běžný postup. Soudící se strany se u soudy soudili převážně sami a výkladu přihlížela i soudní porota. Následné tresty byly často tělesného či finančního původu. Ovšem vyskytovalo se i vyhnanství či trest smrti. Co je zajímavé, že někdy byli potrestány obě strany.

Častým přečinem mezi prostými obyvateli byla krádež, při které šlo zejména o různé menší nebo větší předměty vyšší hodnoty, a to měděné nástroje, měděné nádoby, látky, obilniny, pečivo, mouka, pivo nebo košíky. Ze soudních záznamů vychází najevo, že se jednalo o celkem jednoduché případy, kdy okradený znal nebo alespoň tušil totožnost viníka, jenž se posléze před soudním sborem ke krádeži skutečně přiznal. Ukradenou věc potom musel vždy vrátit nebo nahradit.

Doklady mají egyptologové ovšem i na takové přečiny, jakými byly urážky, pomluvy a křivá nařčení. Přečiny tohoto druhu byly pečlivě vyšetřovány a přísně trestány, neboť to byla vážná urážka osoby, jak dokazují mnohé zápisy.

VE STARÉM EGYPTĚ BYLY OVŠEM TAKÉ ZCELA BĚŽNÉ RŮZNÉ RODINNÉ SPORY, KTERÉ SE ČASTO DOSTÁVALY AŽ K SOUDU, A DOMÁCÍ NESVÁRY. 

SESTAVA SOUDŮ VE STARÉM EGYPTĚ BYLA ZDÁ SE PODOBNÁ DNEŠNÍ SESTAVĚ (NAPŘÍKLAD V ČR). Na vrcholu se zřejmě nacházel nejvyšší soud (či nejvyšší soudy pro Dolní a pro Horní Egypt), jež mimo jiné samozřejmě řídil soudy nižších instancí. Dále nejspíše existovali krajské soudy (neboli nomové), které řídili již závažnější případy, pokud nebyl nižší soud schopen či nemohl případ soudit. A nakonec se tedy dostáváme k městským soudům, které řídili samozřejmě to nejširší spektrum denních záležitostí určitého města a místní oblasti.

(Částečný zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala)