KAPITOLY
(1). Lidé v umění
(2). Život lidí a lidé samotní
(3). Humanismus a společenská pravidla chování
(4). Jiné národy a kultury na území Egypta
(5). Králové a královny
(6). Architekti, umělci/řemeslníci a dělníci
(2). Život lidí a lidé samotní
(3). Humanismus a společenská pravidla chování
(4). Jiné národy a kultury na území Egypta
(5). Králové a královny
(6). Architekti, umělci/řemeslníci a dělníci
(7). Aplikované umění
(8). Amarnské umění
(9). Stély - knihy z kamene
-LIDÉ V UMĚNÍ-
V této kapitole se podíváme na člověka z jeho osobního pohledu, na jeho fyzickou charakteristiku. Jak si přáli vyhlížet? Co považovali za ideál krásy? Atd.
Nejlepšími výpovědními zdroji o tehdejším vkusu pro nás jsou MALBY, RELIÉFY A SOCHY. Lidé těmito způsoby vyobrazení si jsou VELMI PODOBNÍ a to s minimálními odchylkami během celé 3 000 leté historie říše.
Kulturní díla vyobrazují obyvatelstvo V TRADIČNÍCH OBLECÍCH, S NALÍČENÍM, SE ŠPERKY, PŘI PRÁCI ČI VE VOLNÉM ČASE. Ženy jsou povětšinou, ač to třeba nebyla pravda, vyobrazovány SE SVĚTLOU POKOŽKOU, VELMI ŠTÍHLÉ AŽ S TÉMĚŘ PLOCHÝM TĚLEM (ve vyobrazeních z profilu). Na vyobrazeních žen nevynikaly tak OBLÉ BOKY JAKO KULATÁ, MALÁ, ALE ZATO PEVNÁ ŇADRA. Avšak to společnost, především muži, nepovažovali za jeden z důležitých aspektů krásy, přednost dávali jako správná humanistická společnost VNITŘNÍ KRÁSE A SMÝŠLENÍ URČITÉHO ČLOVĚKA. Zajímavostí je, že mumie starších žen, aby ani po smrti nepřišli o své patřičné křivky, si nechávali z vosku a pilin dávat na příslušná místa vycpávky a to z důvodu, že během neúprosných let jim prsa poklesla a povisla.
Typický muž se vyobrazoval, ať šlechtic či obyčejný rolník, S ŠIROKÝMI RAMENY PŘECHÁZEJÍCÍMI V PLOCHÉ A PEVNÉ BŘICHO A ÚZKÉ BOKY. Muž očekával, že po dokončení jeho vyobrazení jak na stěně tak v kameni - soše bude vypadat MLADISTVĚ, STATNĚ A VŮBEC ÚCHVATNĚ.
Avšak existují i vyjímky ve vyobrazování a to jak u mužů tak i u žen, ovšem tato odlišná vyobrazení zobrazují většinou muže, protože ženy byly POVAŽOVÁNY ZA IDEÁL KRÁSY.
(Částečný zdroj: Lid obou zemí/Barbara Mertz)
Běžný život občanů a jejich denních činností zobrazuje nespočet soukromých i královských hrobek, které jsou dá se říci z 80 % tím nejdůležitějším zdrojem o životě ve Starém Egyptě. Všechny hrobky v průběhu celé historické éry zobrazují ta samá témata. Je tedy jasné, že takto lidé žili stejně po celé zemi a celých 3 000 let. BYLO DŮLEŽITÉ UDRŽOVAT ŘÁD, HARMONII A ZABĚHLÝ ZPŮSOB ŽIVOTA, JINAK BY DO SVĚTA VSTOUPIL CHAOS.
Je nám ukazován zejména život farmářů na polích a chov dobytka. DÍKY TĚMTO VÝJEVŮM JSME SVĚDKY CELÉHO PROCESU SETÍ, RŮSTU, SKLIZNĚ A USKLADNĚNÍ OBILÍ, PORODU UŽITEČNÉHO ZVÍŘETE I JEHO PORÁŽKY, ŽIVOTA V DOMÁCNOSTECH A TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU I PŘÍCHODU DÍTĚTE NA SVĚT A NÁSLEDNĚ I O CESTĚ DO ZÁSVĚTÍ A SAMOTNÉM POSMRTNÉM ŽIVOTĚ. TYTO VÝJEVY JSOU ČASTO PROPOJENY S HUMOREM, BĚŽNÝM DENNÍM POJETÍM, CITEM, EMOCEMI, VÁŽNOSTÍ A PROFESIONALITOU A ROZHODNĚ NEJSOU NIKDY MONOTÓNNÍ.
Je nám předváděn bohatý, radostný a spokojený život i v těžkých životních či namáhavých situacích. PŘEDEVŠÍM MÁME TAKÉ MOŽNOST ZJISTIT CHOD HOSPODÁŘSTVÍ A TOHO JAK SE V DANÉM OBDOBÍ DAŘILO. Na některých výjevech vidíme dlouhé zástupy nosičů a nosiček (běžných obyvatel - rolníků) obětin/daní, směřující k pánovi statku o který se starají prostřednictvím údržbou pole a dobytka. To nám umožní posoudit bohatství získaných produktů.
Od dob 6. dynastie máme možnost zjistit, jak probíhal lov a rybolov. Takovéto výjevy se posléze stali poměrně oblíbenými a citově zabarvené a co nejlépe zachycené. V harmonické a důmyslně vyvážené kompozici je šlechtic, stojící na plavidle dvakrát - z jedné strany keře proti sobě, z druhé loví harpunou největší ryby v řece. Přitom ho doprovázejí ženy a děti věnující se každý své činnosti, TO ABY UMĚLEC PŘEDEŠEL PŘÍLIŠ VELKÉ STRNULOSTI.
VÝJEVY V HROBKÁCH MĚLI PROSTŘEDNICTVÍM JEDNÍM ZE SVÝCH ÚKOLŮ ZAJISTIT VĚČNOST BEZ NEBEZPEČÍ, a to výjevy obsahující sport v rodině, budoucí potěšení gurmánů, ale též rituální gesto, půlící ryby (v mytologii možné nepřátele boha slunce) a ničící zlovolné síly, je ztělesněné ve vší pernaté a kožešinové zvěři.
ROVNĚŽ TAKÉ SAMOZŘEJMĚ ZOBRAZUJÍ VĚČNOST PLNOU VESELÍ: k tomu se vážou četná zpodobnění přátelských banketů, hudebních a tanečních scének, promenády v nosítkách nebo závody na Nilu.
Tyto všechny výjevy pomáhají materiálně přispět k co nejšťastnějšímu přechodu na onen svět a ke znovuzrození. PŘI VYKONÁVÁNÍ POHŘEBNÍCH RITUÁLŮ ROVNĚŽ POSKYTUJÍ SVOU MAGII.
Lidé se stali velkým účelem vesmíru a starostí bohů i králů. Od dob Střední říše SE ČLOVĚK DOKONCE STAL OCHRAŇOVANÝM A PODPOROVANÝM PRVKEM A NAVÍC MÁ ZEJMÉNA ZCELA VOLNÝ PŘÍSTUP K POSMRTNÉMU ŽIVOTU. To se týká i zřízení hrobky a i ten nejchudší člověk má nyní možnost vstoupit před poslední soud vedený Usirem a doufat ve věčný život na onom světě.
Nejchudší občané se na onen svět DOSTÁVALI ČASTO JAKO VEŠEBTI NESOUCÍ NA SVÉ HRUDI INSIGNIE JEJICH ŘEMESLA. Jejich používání bylo avšak rozšířeno více teprve až za dob 18. dynastie. Jejich zmrtvýchvstání je zaručeno díky reliéfům a malbám na stěnách hrobek.
Od dob Střední říše po téměř dvou stech letech rozpadajícího se království, kdy je obnovena celá země, se objevuje vůbec nová filozofie ohledně existence člověka. Po získaných zkušenostech z let minulých JSOU LIDÉ VŮČI SVÉMU ŽIVOTU VÍCE SKEPTIČTÍ A Z BUDOUCNOSTI JSOU LEHCE NERVÓZNÍ. EGYPŤANÉ JSOU PROTO ODTEĎ ZNÁMI JAKO LIDÉ, JEŽ SI DOKÁŽÍ ŽIVOT UŽÍVAT KAŽDOU VTEŘINU A TO I PŘI TĚŽKÉM ŽIVOTNÍM ÚDĚLU.
Již od 11. dynastie dva tisíce let před řeckou filozofií se na březích Nilu v banketních zpěvech vytesaných na stěnách hrobek objevuje epikureismus. Tyto zpěvy byly nepochybně zpívány při pohřebních hostinách.
POUČENÍ TĚCHTO ZPĚVŮ HLÁSÁ, ŽE ČLOVĚK BY MĚL HLEDAT ŠTĚSTÍ V KAŽDÉM OKAMŽIKU, TĚŠIT SE I Z PROSTÝCH RADOSTÍ ŽIVOTA. Jsou to plody nového království - Střední říše, které byly pěstovány již po dobu jednoho tisíciletí.
Lidé se stali velkým účelem vesmíru a starostí bohů i králů. Od dob Střední říše SE ČLOVĚK DOKONCE STAL OCHRAŇOVANÝM A PODPOROVANÝM PRVKEM A NAVÍC MÁ ZEJMÉNA ZCELA VOLNÝ PŘÍSTUP K POSMRTNÉMU ŽIVOTU. To se týká i zřízení hrobky a i ten nejchudší člověk má nyní možnost vstoupit před poslední soud vedený Usirem a doufat ve věčný život na onom světě.
Od dob Střední říše po téměř dvou stech letech rozpadajícího se království, kdy je obnovena celá země, se objevuje vůbec nová filozofie ohledně existence člověka. Po získaných zkušenostech z let minulých JSOU LIDÉ VŮČI SVÉMU ŽIVOTU VÍCE SKEPTIČTÍ A Z BUDOUCNOSTI JSOU LEHCE NERVÓZNÍ. EGYPŤANÉ JSOU PROTO ODTEĎ ZNÁMI JAKO LIDÉ, JEŽ SI DOKÁŽÍ ŽIVOT UŽÍVAT KAŽDOU VTEŘINU A TO I PŘI TĚŽKÉM ŽIVOTNÍM ÚDĚLU.
Již od 11. dynastie dva tisíce let před řeckou filozofií se na březích Nilu v banketních zpěvech vytesaných na stěnách hrobek objevuje epikureismus. Tyto zpěvy byly nepochybně zpívány při pohřebních hostinách.
POUČENÍ TĚCHTO ZPĚVŮ HLÁSÁ, ŽE ČLOVĚK BY MĚL HLEDAT ŠTĚSTÍ V KAŽDÉM OKAMŽIKU, TĚŠIT SE I Z PROSTÝCH RADOSTÍ ŽIVOTA. Jsou to plody nového království - Střední říše, které byly pěstovány již po dobu jednoho tisíciletí.
(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)
Správný člověk se měl distancovat veškeré PÝCHY, PROJEVOVAT POKORU A PROSTOTU. Člověk mohl být dokonce i moudrým, KDYŽ JEDNODUŠE KONAL DOBRO A DOBROČINNÉ SKUTKY, BYL TRPĚLIVÝ A DOKÁZAL SE SEBEOVLÁDAT, PROJEVOVAL ÚCTU, CHOVAL SE ZDVOŘILE NA HOSTINĚ I V PŘÍTOMNOSTI VYSOKÉ OSOBY A VYJADŘOVAL ŠŤASTNÉ, SPOKOJENÉ A HARMONICKÉ VYSTUPOVÁNÍ. To jsou nezbytné vlastnosti pro harmonický společenský život.
-HUMANISMUS A SPOLEČENSKÁ PRAVIDLA CHOVÁNÍ-
Jak má vypadat správný egypťan, citoval ve svém moudrém učení vezír Ptahhotep, jež uvedl prospěšná pravidla pro život ve společnosti a základní vlastnosti, které má mít člověk ve svém osobním životě. MORÁLKA A SPRÁVNÉ CHOVÁNÍ BYLY NEODLUČITELNÉ.
ROVNOVÁHU A ŘÁD VE SVĚTĚ ZAJIŠŤOVALA BOHYNĚ MAAT. Každý zvlášť si svou vlastní rovnováhu zajišťoval PRAVDOU A SPRAVEDLNOSTÍ. TYTO VLASTNOSTI MUSELI BÝT KAŽDÝM DODRŽOVÁNY, avšak existovali i tací, jež narušovali rovnováhu a řád Maat tím, že tyto vlastnosti porušovali.
Tyto vlastnosti a zkušenosti s tím spojené byly předávány z otce na syna i z matky na dceru A UČINILI ZE STARÝCH EGYPŤANŮ VELMI MOUDRÝ I POČESTNÝ NÁROD.
Byla to světská morálka, která byla zaznamenána v nesčetných textech A TY SE STALI ZÁSADNÍM PODKLADEM KE STANOVENÍ MORÁLKY HEBREJSKÉ A KŘESŤANSKÉ.
Vysoký humanismus způsobil, že již od nejstarších dob žila na území Egypta vytříbená civilizace, KTERÁ BYLA VELMI CITLIVÁ NA POJMY PRAVDA, SPRAVEDLNOST A DOBROČINNOST A ROVNĚŽ BYLA SPOJENA S ROZUMOVÝMI HODNOTAMI.
(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)
-JINÉ NÁRODY A KULTURY NA ÚZEMÍ EGYPTA-
Egyptská říše již od počátku svého vzniku postupně čím dál tím více OVLIVŇOVALA OKOLNÍ SVĚT A NE POUZE KULTUROU, ALE TAKÉ SILNÝM HOSPODÁŘSTVÍM A SVOU HOJNOSTÍ, a tak lidé z dalekých zemí jsem putovali za obchody a někteří z nich se zde i usazovali z důvodu lepších životních podmínek. V dobách Nové říše byli již cizincům především ve městech věnovány i celé čtvrtě (každá čtvrť pro určitý národ).
Růst cizích národů v Egyptě započal již v dobách Staré říše, ale z důvodu ještě nevelkého věhlasu země JSEM PUTOVALO ZA LEPŠÍM ŽIVOTEM MÁLO LIDÍ. Období Staré říše tak díky tomu jako jediné mělo oproti pozdějším dobám historie země velké plus = země byla téměř VE STOPROCENTNÍM BEZPEČÍ PŘED PŘÍPADNÝMI NÁJEZDNÍKY TOUŽÍCÍCH PO BOHATSTVÍ A MOCI ZEMĚ.
Stará říše teprve ZNAMENALA ROZKVĚT HOSPODÁŘSTVÍ A NÁDHERNÉ KULTURY, KTERÁ SE NAKONEC STALA TAK SILNOU, ŽE PŘETRVALA CELOU HISTORICKOU ÉRU STAROVĚKÉHO EGYPTA A TO I V DOBÁCH CIZÍCH VLADAŘŮ. Staroegyptskou kulturu však ovlivňovaly i cizí prvky a to obzvláště národů jež v některých obdobích kolonizovali či vládly Egyptu, AVŠAK NE DO VELKÉ MÍRY.
Zhroucení Staré říše z hospodářského důvodu a sucha ZNAMENALO POZASTAVENÍ PROUDĚNÍ CIZINCŮ DO ZEMĚ A TĚŽCE VYBUDOVANÝ EGYPTSKÝ VĚHLAS V CIZÍCH ZEMÍCH ZAČAL PŘIROZENĚ UPADAT.
Okolo roku 2 060 př. n. l. byla v zemi opět nastolena stabilita a řád, Nil každoročně daroval spoustu plodin a věhlas země nabíral rychlý vzestup a to díky vojenské síle -> RŮST ÚZEMÍ A PEVNÉ UPEVNĚNÍ HRANIC, NADÁLE NIČENÍ KORUPCE A PŘÍSNÝ DOZOR V ZEMI NAD BYROKRACIÍ -> NOVÝ PODLE EGYPŤANŮ DOKONALÝ HOSPODÁŘSKÝ SYSTÉM. Do země opět započali a snad i ve větším počtu proudit lidé z cizích zemí a to i z těch velmi dalekých. Velmi tak stoupl počet černošských, asijských i evropských obyvatel.
Blahobyt země začal přitahovat i POTENCIONÁLNÍ NEPŘÁTELE, kteří jak jistě určitě někteří víte nakonec I PŘES SÍLU ARMÁDY STŘEDNÍ ŘÍŠI ROZVRÁTILI: ASIJŠTÍ HYKSOSOVÉ A NŮBIJCI. Tento problém si egypťané uvědomovali již během Střední říše, a tak vytvořili mnoho strážních pevností na jihu země i na severovýchodních hranicích.
Národ, který zemi rozvrátil JE NAZÝVÁN HYKSOSOVÉ. Pocházeli z oblasti dnešní Palestiny a podařilo se mu ovládnout celý Dolní Egypt až po hlavní město Iktovej poblíž Menneferu i samotný Mennefer, a tak ztratil Egypt město s největším počtem kasáren v zemi.
Vzniklo tak druhé nestabilní období egyptských dějin a egyptská země byla doslova velmi malá. Nyní byla ze severní i z jižní strany hranic ohrožována znepřátelenými národy a rozkládala se od Théb, které byly nakonec spásou země až po Mennefer.
Z Théb povstala silná spása, avšak až v dobách 17. dynastie (Druhé přechodné období započalo asi v polovině 13. dynastie), spása jménem Sekenenre Tao a jeho synové Kamose a Ahmose. Sekenenre Tao v bojích neuspěl a zemřel na spoustu těžkých zranění. Jeho první syn Kamose také neuspěl, teprve až AHMOSE PO DLOUHÝCH LETECH ZEMI OSVOBODIL A HYKSOSE VYHNAL. Ahmose založil novou svěží dynastii zvanou osmnáctá a s ní vznikla i námi nazývaná Nová říše, třetí a poslední velké a zároveň NEJVĚTŠÍ OBDOBÍ RODILÝCH EGYPŤANŮ.
V této době jste mohli v Egyptě naleznout ŠIROKOU ŠKÁLU CIZÍCH NÁRODŮ, kteří zde mohli UCTÍVAT SVÉ BOHY a některé z nich EGYPŤANÉ DOKONCE PŘIJALI ZA SVÉ.
-KRÁLOVÉ A KRÁLOVNY-
KRÁLOVÉ: Stávali se bohy žijícími na zemi a jejich úřad byl privilegovanou součástí náboženství. Jejich postavení a jméno bylo známo díky veškeré moci, jež drželi ve svých rukou. PŘIBLIŽNĚ OD DOB 4. DYNASTIE BYLI SPOJOVÁNI SE SLUNEČNÍM BOHEM REEM A OD DOB NOVÉ ŘÍŠE I S BOHEM AMONEM.
Slunce bylo s faraonem spojováno prostřednictvím pyramid i obelisků. AVŠAK JE TU I POUTO TĚLESNÉ, JELIKOŽ FARAON JE POVAŽOVÁN ZA ,,REOVA SYNA". Za dob 5. dynastie, aby se lépe projevilo spojení královského kultu s tím božským, je u východní stěny pyramid faraonů vystavěn sluneční chrám spolu se zádušním chrámem panovníka.
Rozličné texty oslavující faraona obsahují příval obrozujících slov, jež připodobňují krále k vesmíru a rozličným bohům soustředěným v jeho osobě. Jsou to tvořivá slova obsahující velkou magii. TY ZAJISTÍ ŽIVOT VĚČNÝ MONARCHOVI, PÁNU PROSTORU, ČASU A POZNÁNÍ.
KONEC 6. DYNASTIE PŘINESL OSLABENÍ VÍRY VE ZCELA BOŽSKÉHO A NEJMOCNĚJŠÍHO - MONARCHU.
Od dob Střední říše mají panovníci samozřejmě stále božskou podstatu, JSOU ŽIJÍCÍM BOHEM NA ZEMI, ALE JEJICH POSTAVENÍ BYLO MENŠÍ NEŽ U BOHŮ ŽIJÍCÍCH NA OBLOZE. TO CO SE ZÁSADNĚ ZMĚNILO, BYLO VNÍMÁNÍ FARAONA JAKO VŠEMOCNÉHO VLÁDCE A FARAONÉ SI TOTO VNÍMÁNÍ LIDU UVĚDOMOVALI A PŘIPOUŠTĚLI. Nyní byli stvořeni z jistého důvodu a byli zde pro lid.
RE SE JIŽ V TÉTO DOBĚ ZTOTOŽŇUJE S AMONEM A ZAJIŠŤUJE OCHRANUKRÁLOVSTVÍ I PANOVNÍKA.
Panovník již není chápán pouze jako chladný a vzdálený samovládce: napříště je poručenskou mocností, jež může být také připodobněna ke všem blahodárným prvkům přírody, schopným ochránit lid, jemuž je blízká.
KRÁLOVNY: Prostřednictvím důkazních materiálů pocházejících z Egypta, zjistíme, že teorii o nástupnictví skrze ženy napomáhá pouze série nesmyslných odchylek a vysvětlení. Dědička nutně musí být dcerou královy hlavní manželky. Tato teorie ale zkrátka nefunguje. Svědčí proti ní až příliš mnoho vyjímek.
KRÁLOVNY: Prostřednictvím důkazních materiálů pocházejících z Egypta, zjistíme, že teorii o nástupnictví skrze ženy napomáhá pouze série nesmyslných odchylek a vysvětlení. Dědička nutně musí být dcerou královy hlavní manželky. Tato teorie ale zkrátka nefunguje. Svědčí proti ní až příliš mnoho vyjímek.
UROZENÝM DÁMÁM NEBYLO UPÍRÁNO PRÁVO NA TRŮN, AVŠAK V ZEMI, KDE VLÁDLI MUŽI TO NEBYLO PŘÍPUSTNÉ Z JINÉHO OHLEDU. Několik panovnic nám dokazuje, že i přesto se vládnoucího postu ujaly, avšak kolik přesně toť otázka. STOPROCENTNĚ JSME SI JISTI POUZE TŘEMI KRÁLOVNAMI - HATŠEPSUTOU, KLEOPATROU A KRÁLOVNOU SEBEKNOFRU vládnoucí na konci Střední říše (první prokazatelná královna-faraon), která podle vědců - mužů minulých století zapříčinila její rozpad především proto, že to byla žena. To samé bylo přisuzováno královně Neitokret vládnoucí na konci Staré říše. Tu známe pouze z řeckých zdrojů.
Jednou z posledních vládnoucích královen je královna z 1. dynastie ke které jsou přisuzovány dvě umělecky vypracované hrobky. Další královnou by mohla být i Nefertiti, jež možná vládla společně s manželem, ALE ROVNĚŽ JÍ JE PŘIPISOVÁNO I JMÉNO NÁSLEDUJÍCÍHO FARAONA SMENCHKAREA, TO JE VŠAK SPORNÉ.
Pár královen mělo možnost vládnou jako regentka za svého syna, který byl na vládnutí ještě mladý, AVŠAK VLÁDLY JEHO JMÉNEM. To je důkazem toho, že zastávaly významné postavení. V jistých kulturách by úřad regenta připadl některému z mužských příbuzných, například strýci. Otázku nástupnictví ve Starověkém Egyptě můžeme vysvětlit jednoduše - na trůn usedl panovníkův nejstarší syn, jehož měl s hlavní manželkou. Pokud hlavní manželka porodila pouze dcery, byl dalším v pořadí syn druhé manželky. Jestliže král zemřel, aniž po sobě zanechal mužské dědice, mohl svého nástupce ustanovit ve své závěti, anebo se trůnu zmocnil nejsilnější a nejvlivnější z jeho dvořanů. Někteří mohli patřit ke vzdálenému příbuzenstvu. V mnoha případech se panovníkův zplnomocněnec oženil s jeho dcerou. Což samozřejmě dělat nemusel, neboť trůn měl jistý, avšak dvořané takový počin považovali za dobrý nápad, obzvlášť byla-li k dispozici vhodná nevěsta.
Již od dob 1. dynastie byly pro královny stavěny rovněž honosné hrobky jako pro jejich manžely, avšak nemuseli dosahovat stejných rozměrů (pyramidy královen ze 4. dynastie v Gíze). JE TO PROTO, ŽE JEJICH VLIV SE NEVYROVNAL MANŽELOVU - KRÁLOVU. ALE JIŽ ZA 1. DYNASTIE SE KRÁLOVNY I ŽENY OBECNĚ TĚŠILI UZNÁNÍ A MOCI.
DO DOB 18. DYNASTIE MĚL PANOVNÍK NĚKOLIK MANŽELEK, AVŠAK V TÉTO DOBĚ VLIV URČITÝCH KRÁLOVEN VZROSTL, PROTO MĚL PANOVNÍK TEDY VÍCE MANŽELEK, ALE JEDNU HLAVNÍ.
Vzestup urozených žen vyvrcholil usednutím královny Hatšepsut na trůn, kde setrvala přes dvacet let. I ona byla nejdříve pouhou regentkou, a to posléze mocného Thutmose III. I přesto, že to byl energetický muž, usedl na trůn až dlouho po dvacátém roce života (běžně se ujímali králové tohoto postu, když dosáhli puberty), neboť Hatšepsut ze sebe učinila faraona a upírala mu tak nárok na trůn až do její smrti. SVÝM POHLAVÍM OHROMILA CELÝ EGYPT, NEBOŤ TRADICE A DOGMATA MĚLY VELMI HLUBOKÉ KOŘENY, A TAK SE RADĚJI ZAČALA OBLÉKAT JAKO MUŽ A STEJNĚ TAK SE NECHALA VYJADŘOVAT NA VŠECH JEJÍCH VÝJEVECH.
Po sto letech se, i když ne přímo jako faraon, účastnila státních záležitostí hlavní manželka faraona Amenhotepa III. zvaná Teje. Byla prý neurozeného původu, ale důkazy dokládají, že pocházela z vlivné rodiny, a tak se během výchovy stala tvrdohlavou a především průbojnou a je také známo, že Amenhotep III. byl nejspíše ,,pod pantoflem".
PO AMARNSKÉM OBDOBÍ ZTRATILA ROLE KRÁLOVNY NA VÝZNAMU, kromě ženy jménem Tausret, která se OBČAS pyšnila titulem král. Musím připomenout, že to bylo v dobách 19. dynastie, kde i přesto, že byl stát pevný a prosperující, byla přece jen politická situace poměrně zmatená. O této ženě se ví velmi málo, především to, že nebyla dcerou krále. Proto není vůbec jasné jak se vlastně dostala k moci a navíc v té době i přes svůj závažný handicap - pohlaví.
V pozdější časech Nové říše získávaly královny nové pozice svědčící o určitém stupni politického vlivu. JEJICH TITUL ZNĚL ,,BOŽSKÁ MANŽELKA". TO MÁ ZŘEJMĚ PŘIPOMÍNAT, ŽE MĚLY ROVNĚŽ DŮVĚRNÝ VZTAH S BOHEM AMONEM A NEJENOM POUZE SE SVÝM MUŽEM. AMON BYL SKUTEČNÝM OTCEM KRÁLOVSKÉHO SYNA. KE KRÁLOVNĚ PŘISTUPOVAL PROSTŘEDNICTVÍM FARAONA, KTERÝ BYL ZÁROVEŇ JEHO ZTĚLESNĚNÍM - FARAON BYL BOHEM.
V této době mohly také zastávat pozici místokrále. Božská manželka tak nahradila panovníka, avšak nikdy nevystupovala již v roli faraona.
Egyptské královny a také i prosté ženy vedly v zemi celkem příjemný život a měly svá práva. V TOMTO SMĚRU BYLI EGYPŤANÉ VELMI CIVILIZOVANÍ, a to v době, kde se ve všech okolních zemích považovaly ženy za něco méně než například drahé kovy.
Egyptské královny a také i prosté ženy vedly v zemi celkem příjemný život a měly svá práva. V TOMTO SMĚRU BYLI EGYPŤANÉ VELMI CIVILIZOVANÍ, a to v době, kde se ve všech okolních zemích považovaly ženy za něco méně než například drahé kovy.
(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová a Lid obou zemí/Barbara Mertz)
-ARCHITEKTI, UMĚLCI/ŘEMESLNÍCI A DĚLNÍCI-
ARCHITEKTI: Toto vážené a dobře hodnocené povolání zastávalo pouze několik stovek občanů z celého národa. Nebyly totiž ani školy se zaměřením přímo na tento obor, musely postačit znalosti z oboru písařství a případně matematiky. Vykonávali toto zaměstnání tedy vzdělání lidé pocházející zejména ze střední, ale především pak z vysoké vrstvy. Někteří architekti se neopomněli zmínit o svém životopise a úspěších na stěnách svých hrobek.
Nelze však považovat architekty přesně za architekty v dnešním slova smyslu, NEBOŤ NEJBLÍŽE TÉTO FUNKCI MĚL DOZORČÍ ZVANÝ PŘEDSTAVENÝ PRACÍ, kterým pomáhali pomocné síly, jež téměř vše organizovaly (zejména písaři). Tu nejtěžší práci však vykonávali samozřejmě dělníci, předáci, posádky lodí, řemeslníci atd. DNES ZA PRAVÉ ARCHITEKTY POVAŽUJEME POUZE TY OSOBY, KTERÉ NA SVÉ STAVBĚ ZVĚČNILI, ŽE JI VZTYČILY ČI POSTAVILY.
Představení prací měli na starost veškerou pracovní sílu, zajištění materiálu a administrativu, i když v podstatě vše jen pouze více méně podepisovali a stvrzovali v platnost. BYLI TEDY SPÍŠE ÚŘEDNÍKY (vysokými úředníky, jež spadali do vysoké sociální vrstvy), jež se mimo jiné jakožto představení prací, museli zajímat O ROZVRŽENÍ, PŘEDSTAVU BUDOVY A SESTAVENÍ VŠECH PLÁNŮ. Není však jisté, jak své plány pojímali a zdali vůbec nějaké měli, avšak nějaké skicy jsou vystavovány ve světových muzeích, ale jsou natolik prosté, ŽE JE OPRAVDU NELZE POVAŽOVAT ZA HOTOVÝ PROJEKT. Jsou to v podstatě pouhé náčrty částí v budově a navíc POSTRÁDAJÍ JAKÉKOLIV MĚŘÍTKO A V ROZMĚRECH JSOU ZÁVAŽNÉ NEDOSTATKY.
Tyto náčrty či plánky sloužily pouze pro lehkou představu. VEŠKERÉ PRACE SE NEJSPÍŠE ODVÍJELY POUZE V DUCHU SLOVNÍHO PŘEDÁVÁNÍ ČI PŘÍMÉHO ROZHODNUTÍ PŘEDÁKA, AVŠAK I PŘESTO JE STAROEGYPTSKÁ ARCHITEKTURA DOKONALÁ a je tedy jasné, že například chrám v Dér el-Bahrí se tímto způsobem prostě asi postavit nedal.
STAŘÍ EGYPŤANÉ POUŽÍVALI K BUDOVÁNÍ STAVEB MODELY, především k pohřebním stavbám, AVŠAK NELZE JE POVAŽOVAT ZA ARCHITEKTONICKOU PŘEDLOHU. a co se týče chrámů a známých staveb, nedochovala se sebemenší připomínka ke způsobu jejich vzniku.
Jako předloha tedy SLOUŽILA NEJSPÍŠE SAMOTNÁ PŘÍRODA, ze které egypťané odčerpali i ty sebemenší detaily a navíc často sloužily jako předloha i starší stavby.
UMĚLCI/ŘEMESLNÍCI: Na stavbě jakékoliv budovy spolupracovali najednou veškeré pracovní oddíly začínající u dělníků a končící u písařů. Staveniště bylo tedy velmi hektickým místem, PŘESTO VŠAK DOBŘE ORGANIZOVANÝM. Jakmile dělníci a zedníci dokončili například jednu část místnosti, ihned nastoupili kreslíři a započali svou práci, zatímco druhá část místnosti je teprve ve výstavbě. TENTO SYSTÉM ZARUČOVAL RYCHLEJŠÍ DOKONČENÍ PRACÍ.
Přesto opravdu ve výstavbě panovala hierarchie a jednotlivé kroky na sebe navazovaly.
Po dokončení hrubé části stavby natoupila nejdříve četa zedníků či i dělníku ovládající toto řemeslo. Ti ještě před nanesením reliéfů a barev MUSELI POVRCH STĚN PEČLIVĚ VYHLADIT A VEŠKERÉ PRASKLINY A PROHLUBNĚ VYPLNIT SÁDROU. Jestliže byl nějaký úsek stěny opravdu špatné kvality, pokryli jej tenkou vrstvou omítky.
Potom přicházeli na ředu další nezbytní pracovníci - kreslíři (někdy tuto funkci zastávali malíři), jejichž úkolem bylo podle hierarchie tehdejšího uměleckého kánonu NAČRTNOUT OBRYSY BUDOUCÍHO RELIÉFU ČI BASRELIÉFU POMOCÍ ČERVENÉHO OKRU A POMOCÍ JAKÉSI MŘÍŽKY POUŽÍVANÉ PŘI NÁČRTU JEDNOTLIVÝCH POSTAV. Měřítka téměř každé nalezené mřížky se mírně liší, avšak lidská postava byla od chodidel až po korunu vysoká nejspíše 19 čtverců. I jednotlivé části postavy měla pevně daná měřítka a pro různé potřeby větších či menších rozměrů výjevu bylo možné čtverce dle potřeby zvětšit či zmenšit.
Mřížky se na zeď rýsovaly pomocí nástroje podobnému pravítku anebo příložníku, avšak linky vytvářel tak, že motouz namočil do červeného okru, napnul jej jako tětivu luku a pustil.
Jako další nastoupili sochaři, jež měli jediný, přesto však nejtěžší a nejdelší úkol - VYTESÁNÍ FIGURY ČI ODSEKÁNÍ POZADÍ, ABY VÝJEV VYSTOUPIL. Nejčastěji právě používali odsekávající formu, neboť sluneční svit zvýrazňoval vystouplé figury. Tento způsob byl mnohem náročnější než samotné vytesávání výjevu.
Další prací sochařů/kameníků BYLA VÝROBA SOCH včetně jejího vyhlazení hrubým kamenem nebo pískem a nanesením detailů.
Na vytěženém bloku byly nejprve na všech čtyřech stranách provedeny náčrty, pak došlo k hrubému opracování a to měděnými nástroji - dláty, vrtáky a pilkami. Potom přišla na řadu malba. Sochy z vápence a ostatních měkkých kamenů byly celé omalovány, zatímco sochy z žuly či čediče, kterých si lidé cenily měly pouze barevně zvýrazněné oči, obočí, rty, čelenky a koruny.
Jako poslední přicházeli na řadu malíři. Jimi použité barvy se v jednotlivých epochách lišily, AVŠAK VŽDY BYLY JEDNODUCHÉ A OMEZENÉ URČITÝMI KONVENCEMI.
Mužská pleť získala červenohnědý a ženská pleť žlutý odstín. OBĚ BARVY BYLY ZJEVNĚ DŮLEŽITÉ, NEBOŤ SE VYSKYTUJÍ I U BOŽSTEV.
Největší rozmach a projev talentu umožnily umělci zvířata, obzvláště pak ptáci, jež jsou znázorněny natolik přesně, že jdou rozeznat jednotlivé druhy i naznačení textury peří a u jiných zvířat textury srsti.
DĚLNÍCI: Existovala skupina kvalifikovaných dělníků, jež celoročně vykonávali toto zaměstnání, avšak v období záplav své služby nabízeli i chudí zemědělci, kteří neměli po čtyři měsíce co na práci a jež by rádi do rodinného rozpočtu zanesli i další příjmy a nejenom ty ze sklizně.
Dělníci neměli často stálé zaměstnání a najímal si je soukromý sektor i stát. Svou práci měli nejistou a pouze na dobu určitou. Řadili se rovněž mezi tu nejnižší společenskou podskupinu, ovšem společně se služebníky, kteří také prodávali své služby.
U velkých vládních projektů měli hrazenou však dokonce veškerou zdravotní péči a stravu na staveništi a bylo jim rovněž zajištěno živobytí přímo u staveniště a jejich mzdy by potěšili každého prostého občana. Také jim byl udělen větší nárok na odpočinek a pracovali jen několik hodin denně, avšak ostatní dělníci vedli těžký život. Každou stavbu tlačil čas a některé plány byly vytyčovány během výstavby, a tak na dělníky byly kladeny vysoké nároky, tudíž se jim dostávalo málo volna a dokonce až po několika dnech.
Měli nárok na odpočinek při nemoci, brali si volno když to nutně potřebovali a byla jim vyplácena mzda, avšak ostatní odměny byly vzácné, neboť dělníci často pracovali v soukromém sektoru, kde nebyly peníze nazbyt. DO TOHOTO ZAMĚSTNÁNÍ SE HLÁSILI POUZE Z VLASTNÍ VŮLE A UŽ VŮBEC ALE NEBYLI OTROKY.
Dále jim byl zařizován stavební materiál, neboť ti nejběžnější dělníci neměli zřejmě představu o množství a o tom co potřebují a věnovali se tedy pouze hrubé stavbě.
Jako další nastoupili sochaři, jež měli jediný, přesto však nejtěžší a nejdelší úkol - VYTESÁNÍ FIGURY ČI ODSEKÁNÍ POZADÍ, ABY VÝJEV VYSTOUPIL. Nejčastěji právě používali odsekávající formu, neboť sluneční svit zvýrazňoval vystouplé figury. Tento způsob byl mnohem náročnější než samotné vytesávání výjevu.
Další prací sochařů/kameníků BYLA VÝROBA SOCH včetně jejího vyhlazení hrubým kamenem nebo pískem a nanesením detailů.
Na vytěženém bloku byly nejprve na všech čtyřech stranách provedeny náčrty, pak došlo k hrubému opracování a to měděnými nástroji - dláty, vrtáky a pilkami. Potom přišla na řadu malba. Sochy z vápence a ostatních měkkých kamenů byly celé omalovány, zatímco sochy z žuly či čediče, kterých si lidé cenily měly pouze barevně zvýrazněné oči, obočí, rty, čelenky a koruny.
Jako poslední přicházeli na řadu malíři. Jimi použité barvy se v jednotlivých epochách lišily, AVŠAK VŽDY BYLY JEDNODUCHÉ A OMEZENÉ URČITÝMI KONVENCEMI.
Mužská pleť získala červenohnědý a ženská pleť žlutý odstín. OBĚ BARVY BYLY ZJEVNĚ DŮLEŽITÉ, NEBOŤ SE VYSKYTUJÍ I U BOŽSTEV.
Největší rozmach a projev talentu umožnily umělci zvířata, obzvláště pak ptáci, jež jsou znázorněny natolik přesně, že jdou rozeznat jednotlivé druhy i naznačení textury peří a u jiných zvířat textury srsti.
DĚLNÍCI: Existovala skupina kvalifikovaných dělníků, jež celoročně vykonávali toto zaměstnání, avšak v období záplav své služby nabízeli i chudí zemědělci, kteří neměli po čtyři měsíce co na práci a jež by rádi do rodinného rozpočtu zanesli i další příjmy a nejenom ty ze sklizně.
Dělníci neměli často stálé zaměstnání a najímal si je soukromý sektor i stát. Svou práci měli nejistou a pouze na dobu určitou. Řadili se rovněž mezi tu nejnižší společenskou podskupinu, ovšem společně se služebníky, kteří také prodávali své služby.
U velkých vládních projektů měli hrazenou však dokonce veškerou zdravotní péči a stravu na staveništi a bylo jim rovněž zajištěno živobytí přímo u staveniště a jejich mzdy by potěšili každého prostého občana. Také jim byl udělen větší nárok na odpočinek a pracovali jen několik hodin denně, avšak ostatní dělníci vedli těžký život. Každou stavbu tlačil čas a některé plány byly vytyčovány během výstavby, a tak na dělníky byly kladeny vysoké nároky, tudíž se jim dostávalo málo volna a dokonce až po několika dnech.
Měli nárok na odpočinek při nemoci, brali si volno když to nutně potřebovali a byla jim vyplácena mzda, avšak ostatní odměny byly vzácné, neboť dělníci často pracovali v soukromém sektoru, kde nebyly peníze nazbyt. DO TOHOTO ZAMĚSTNÁNÍ SE HLÁSILI POUZE Z VLASTNÍ VŮLE A UŽ VŮBEC ALE NEBYLI OTROKY.
Dále jim byl zařizován stavební materiál, neboť ti nejběžnější dělníci neměli zřejmě představu o množství a o tom co potřebují a věnovali se tedy pouze hrubé stavbě.
(Částečný zdroj: Barbara Mertz/Lid obou zemí)
-APLIKOVANÉ UMĚNÍ-
Toto umění se zaměřovalo zejména na předměty denní potřeby, tedy nábytek, šperky, toaletní potřeby, nádobí, a tak dále. Všechny tyto předměty ve starověkém Egyptě podle tehdejšího kánonu doslova VYŽADOVALY PEČLIVOST A CITLIVOST egyptského umělce či výrobce určité věci, PRO NĚJŽ MĚL KAŽDÝ TVAR SVOU DŮLEŽITOST, BYL HARMONICKY A KRÁSNÝ A ČASTO MĚLA VÝZDOBA PŘEDMĚTŮ JISTOU MAGICKOU SÍLU.
NÁBYTEK: Důležitou součástí nábytku byly židle a taburety, jež byly někdy opatřeny nízkým opěradlem. Křesla měla zvýšená opěradla pro záda i ruce. A teď se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu u těchto kusů nábytku, KONCE NOHOU BYLY FORMOVÁNY JAKO BÝČÍ (kopyta mohla být někdy potažena i zlatem a mědí), poté také jako lví tlapy. Do struktury tohoto nábytku byly také zahrnuty VYŘEZÁVANÉ HLAVY ŠELEM, které byly často umisťovány nad zadními nohami na sedadle. TAKTO EGYPŤANÉ NAVODILY TAKOVÉTO ŽIDLI MAGICKOU MOC, NEBOŤ TAK VĚŘILI ŽE ŽIDLE BUDE SVÉHO UŽIVATELE CHRÁNIT. Častným dekorativním prvkem byl rovněž papyrus (jako rostlinný symbol mládí a obnovy).
Postele jsou velmi zajímavým kusem nábytku. Vyráběné byly z cedrového nebo levnějšího akáciového dřeva. Měly vyplétaný konopný rám a zarážku na nohy, často ozdobenou květinovými motivy. I U POSTELÍ JE SAMOZŘEJMĚ POUŽITA SYMBOLIKA LVÍCH, BÝČÍCH TLAP. Někteří movitější občané měli své postele opatřené nebesy, jež byly podpírány sloupky ve tvaru stanových kolíků. Přes nebesa se dával lněný závoj, který mohl sloužit jako moskytiéra.
Tento užitkový mobiliář doplňovaly truhlici k uschování předmětů denní potřeby, dále zdobené skříňky, nízké stoly, kulaté stolky a dvoumístné pohovky.
JIŽ V DOBÁCH PRVNÍCH PYRAMID OVLÁDALI EGYPTŠTÍ NÁBYTKÁŘI ŽLÁBKOVÁNÍ, ČEPOVÁNÍ, UMĚLI VYKLÁDAT DŘEVO KAMENY, KOVEM NEBO SKLEM.
ŠPERKY: DOSAHOVALY NEHORÁZNÉ KVALITY, VKUSU A KRÁSY. Spadají jsem náhrdelníky, pektorály, diadémy, náramky, prsteny, naušnice. Zejména tyto předměty se do dnešních dob dochovaly v širokém množství a to i křehce vypadající šperky. DOKONALE BYLA SLADĚNA HARMONIE BAREV, JEŽ BYLA KOMBINACÍ ZLATA, STŘÍBRA, KARNEOLU, LAZURITU A OBZVLÁŠTĚ VYHLEDÁVANÉHO A DRAHÉHO TYRKYSU.
Techniky jako bylo přihrádkování a tepání umožňovaly komponování scén, jež zdobily zejména obdélníkové destičky, spočívající na hrudi jako přívěsky náhrdelníků.
Výsledné práce v sobě kombinovaly květinové zvířecí nebo čistě geometrické motivy.
TOALETNÍ PŘEDMĚTY: Početnými zdobenými toaletními potřebami byla zrcadla, skládající se ne ze skla NÝBRŽ Z KOVOVÉHO DISKU (zejména měděného), upevněného ještě v různě zpracovaných rukojetích.
Dále do toaletních potřeb samozřejmě řadíme všemožnou kosmetiku. Takový toaletní stolek obsahoval různé nádoby s mastmi, pudry a vonné esence. Dražší nádoby lze také řadit mezi umělecky zpracované, neboť znázorňovaly například gazelu či kobylku. Drahé byly také nádoby z alabastru či obsidiánu. Skleněné flakony nebo vázy sloužily k uchování tekutých parfémů.
NÁDOBÍ: Na počátku egyptských dějin bylo nádobí vyráběno pouze z pálené hlíny a bylo nanejvýš lakováno. DOSTI BRZY VŠAK BYLO OVŠEM VYRÁBĚNO Z DRAŽŠÍCH A TRVALEJŠÍCH MATERIÁLŮ JAKO BYLA MĚĎ (měděné konvice...), BRONZ (bronzové karafy...) A ALABASTR. Hojně se rozvinulo domácí hrnčířství, kde vypalované nádobí vyráběli zejména ženy.
(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)
-AMARNSKÉ UMĚNÍ-
V egyptské historii existovala doba, sice krátká, ale zato velmi vybočující z pevných egyptských tradic a výše uvedeného umění. Za jejím vznikem stojí NE ODVÁŽNÝ ČI NOVÁTORSKÝ FARAON, ALE PODLE STARÝCH EGYPŤANŮ KRUTÝ ANEBO DIVNÝ ALE BEZPROSTŘEDNĚ KACÍŘSKÝ FARAON, JEŽ ZAVEDL NIKDY NESLÝCHANÝ MONOTEISMUS, PROTI KTERÉMU BYLO TĚŽKÉ OPOVRHOVAT A UCTÍVAT STARÁ BOŽSTVA.
Tento počin velmi ZASÁHL DO ŽIVOTA VŠEHO OBYVATELSTVA NEBOŤ VEŘEJNÝ ŽIVOT BYL PŘÍSNĚ OVLIVNĚN NOVÝM STYLEM ŽIVOTA A UMĚNÍM.
Pohled jeho veličenstva na svět BYL VELMI REALISTICKÝ A LZE HO POVAŽOVAT TAKÉ ZA VELIKÉHO FILOZOFA, SNÍLKA, CITLIVÉHO A PODLE EGYPTOLOGŮ HLAVNĚ SLABÉHO VLÁDCE, tak o něm vyprávějí písemné zdroje jeho či pozdější doby a všechna zachovalá vyobrazení, jež ukazují jeho fyzickou postavu: POVISLÉ BŘICHO S OCHABLÝMI SVALY, VYTÁHLÝMI HOLENI A JEHO CHARAKTERISTICKÝM VYTÁHLÝM OBLIČEJEM A ZADNÍ ČÁSTÍ HLAVY.
Jeho ženská postava by nebyla zas tak neobvyklá, ale stavba jeho lebky je poměrně nezvyklá, avšak nedá se v tomto případě mluvit o fyzickém postižení. Achnaton byl spíše PSYCHICKY TROCHU JINÝ, AVŠAK NEMYSLÍM TÍM POSTIŽENÝ! Vyrůstal ve velmi ctihodné rodině, tradičně zbožné, jež uctívala rozličná božstva, nadále byla typicky budovatelskou a dobyvačnou egyptskou dynastií. A PRÁVĚ ZDE BYL ZŘEJMĚ KÁMEN ÚRAZU -> ACHNATONA ZŘEJMĚ TOTO SMĚŘOVÁNÍ EGYPTSKÉHO NÁRODA POD VEDENÍM BOHŮ VELMI ODPUZOVALO A NEHODLAL V TOM DÁLE POKRAČOVAT.
Krátce po svém nástupu na trůn PŘIJAL POUZE JEDINÝ KULT BOHA K UCTÍVÁNÍ, KULT BOHA ATONA, JEŽ BYL DO TÉTO DOBY CELKEM BEZVÝZNAMNÝ A NA JEHO POČEST SE NECHAL PŘEJMENOVAT Z NÁSTUPNICKÉHO JMÉNA AMENHOTEP IV. NA ACHNATON, SLUŽEBNÍK ATONŮV. NADÁLE NĚKOLIK SET KILOMETRŮ NA SEVER OD THÉB ZALOŽIL MĚSTO, KDE SE KULT TOHOTO BOHA MĚL USÍDLIT, MĚSTO ZVANÉ ACHETATON A ODTUD POČAL ŘÍDIT NOVÝ EGYPT, NAPROSTO ODLIŠNÝ OD TOHO STARÉHO.
Jeho dobu kralování dnes nazýváme AMARNSKOU DOBOU ČI AMARNSKÝM UMĚNÍM. Založil v podstatě nový Egypt, ve kterém byly ničeny chrámy starých bohů, zejména ty Amonovi a zákony jimi ovlivněné, TEDY VLASTNĚ CELÉ HOSPODÁŘSTVÍ.
Amarnským uměním se nazývá proto, ŽE DRASTICKY ZASÁHLO DO NÁBOŽENSKÝCH POSTOJŮ, KTERÉ OVLIVŇOVALY EGYPTSKÉ UMĚNÍ. OBRAZ JE VÍCE REALISTICKÝ, CELKOVÁ ZTUHLOST JE PRYČ, PŘIBYLO KŘIVEK, CITŮ V OBLIČEJÍCH, OSOBY SE VÍCE DOTÝKAJÍ, SKULPTURY JSOU JEMNĚJŠÍ, OBLEJŠÍ A PŮSOBÍ STRNULE. VŮBEC CELKOVĚ DOŠLO K UVOLNĚNÍ TAK OBLÍBENÝCH PRAVIDEL UMĚNÍ I ETIKY. ACHNATON NARUŠIL EGYPTSKÉ SMÝŠLENÍ A ZPŮSOBIL TAK NÁSTUP ODPORNÉ DEKADENCE.
Avšak stále ve vyobrazeních nacházíme , že se umělci od již dlouho zaběhnutého uměleckého směru nemohli plně odpoutat - POSTAVYJSOU STÁLE V PROFILU A PŘIZPŮSOBENY K POHLEDU ZEPŘEDU, PALÁCE A DOMY JSOU STÁLE V ONÉ MATOUCÍ KOMBINACI SCHÉMATICKÉ KRESBY A NADHLEDU ATD.
VELMI CTIL PRAVDU A SPRAVEDLNOST, COŽ BYL PŘÍSNÝ ŘÁD BOHYNĚ MAAT, KTEROU VŠAK NEUCTÍVAL. POVAŽOVAL SE ZA OPRAVDU VELKÉHO PRAVDOMLUVNÉHO A SPRAVEDLIVÉHO VLÁDCE A SVÉ PŘEDKY POVAŽOVAL ZA NEDODRŽUJÍCÍ TYTO PRAVIDLA.
Svou vládu soustředil převážně na vzkvétání svého města, jakoby zapřel zbytek své vlasti a jejího věhlasu ve světě, který nesmírně rychle upadal a okolní národy tak již neměli Egypt v úctě. Ovšem co je ještě horší je, ŽE EGYPT UPADAL HOSPODÁŘSKY - LIDÉ HLADOVĚLI A STÁTNÍ KASA CHUDLA, AVŠAK ŠLECHTICOVÉ V ACHETATONU ŽILI STÁLE V LUXUSU.
Tento umělecký směr končí IHNED PO SKONU ACHNATONA, IHNED PO NÁSTUPU JEHO SYNA TUTANCHATONA, IHNED PŘEJMENOVANÉM NA SLAVNÉHO TUTANCHAMONA, ABY OPĚT VYJÁDŘIL SVOU ÚCTU K AMONOVI. OPĚT OTEVŘEL A OPRAVIL PONIČENÉ CHRÁMY STARÝCH BOŽSTEV. ZA JEHO VLÁDY DOŠLO K ZNIČENÍ ACHNATONOVA MĚSTA I CHRÁMŮ A STESÁNÍ JEHO JMÉNA ZE VŠEHO CO NELZE ZNIČIT, AVŠAK TUTANCHAMON ZŘEJMĚ NA SVÉHO OTCE NEZANEVŘEL, VŽDYŤ TO BYL PŘECE JEN JEHO OTEC, KTERÝ SVÉHO SYNA NA VŠECH VYOBRAZENÍCH HÝČKAL. LIDEM I VLÁDOU BYL PONĚKUD NEOBLÍBENÝCH, A TAK SE STANOVOVALY INTRIKY NA JEHO SVRŽENÍ.
(Částečný zdroj: Barbara Mertz/Lid obou zemí)
-STÉLY - KNIHY Z KAMENE-
Stély mnoha typů, tvarů a rozličně zdobené pocházejí z doby od Staré říše po římské časy a patří k nejvýznamnějším památkám starého Egypta.
Stély se obvykle dělaly z vápence, pískovce, ale i z tvrdších druhů kamene, jako je žula, v pozdějších dobách také ze dřeva. Na výšku měřily od 40 cm po 4 m a mohly stát samostatně či být součástí stěny. Zpravidla byly obdélníkové s rovným nebo zaobleným vrškem, ale objevují se v nespočetných dalších variantách. Hieroglyfy a výzdoba bývaly vytesány v zapuštěném reliéfu.
Stély plnily několik funkcí. Existovaly stély votivní, pamětní a hraniční, ale největší skupinu tvoří stély hrobové. Představují jeden z nejvýznamnějších prvků staroegyptských hrobek. Je na nich znázorněn majitel stély, často s rodinou, jak se modlí k jednomu nebo několika bohům mrtvých a žádá pozůstalé o obětiny. Nápisy vyjmenovávají i jeho tituly. Autobiografický text obsahující další informace o osobním životě bývá méně častý. V mastabách Staré říše fungovaly stély jako nepravé dveře, symbolizující přechod mezi tímto a oním světem, které umožňovaly zemřelému přijímat obětiny. Ty byly jednak skutečné, jednak byly zastoupeny na nepravých dveřích napsanými formulemi.
Pamětní stély umisťovali do chrámu faraonové, popřípadě jejich vyšší úředníci, aby popsali významné události vlády. Patří k nim Kamosova stéla o porážce Hyksosů, Stéla vítězství o tažení núbijského faraona Pijeho při znovudobývání země a Restaurační stéla Tutanchamonova. Ta zevrubně popisuje náboženské reformy nařízené po amarnském období. V ptolemaiovské době se dekrety, jež vydával faraon a kněží, psaly na stély v hieroglyfech, démotickém písmu a řečtině. Nejslavnější je Rosettská deska.
Nejjednodušší hraniční stély vymezovaly kraje polí, ty nejpropracovanější určovaly hranice země, zejména na jihu. Achnaton jako jediný vymezil stélami hranice svého nového hlavního města v Tell el-Amarně.
(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie/Starověký Egypt)