Obecné o Starověkém Egyptě

KAPITOLY

(1). Úvod

(2). Obecné:

*obecné informace

*staroegyptská země jako taková

*staroegyptský národ

(3). Správci říše:

*faraon a jeho tituly a poznávací insignie

*vezír

*vrchní generál armády

*vrchní velekněz

*nomarchové

*rada deseti (kancléři)

(4). Královské dynastie
(5). První faraoni

(6). Pravěký Egypt

(7). Předdynastické období

(8). Archaické období

(9). Stará říše

(10). První přechodné období

(11). Střední říše

(12). Druhé přechodné období

(13). Nová říše

(14). Třetí přechodné období

(15). Pozdní období
(16). Ptolemaiovské období

(17). Římské období
(18). Pax Aegyptica

(19). Poznámky k historické studii

-ÚVOD-

,,Starověký Egypt. Slova, jež v nás už po staletí vyvolávají údiv, úctu, obdiv, ba dokonce vášeň, ale také představy o zemi faraonů, která sice zanikla před dvěma tisíciletími, nicméně v nás stále vyvolává tyto pocity a dohání nás k myšlence, jak toto všechno vzniklo, jak tehdy lidé žili, jak mohli budovat v tak velkém měřítku a jak toto všechno mohlo přetrvat v pouštním žáru, a to nejenom stavby, ale také kultura, zvyklosti a náboženství této už dávno zaniklé, úžasné a moudré civilizace." (M. C. Egypto)

-OBECNÉ-

*OBECNÉ INFORMACE:

STAROVĚKÝ EGYPT. Tato říše, která nás uchvacuje již po více jak 200 let, ba dokonce už od dob středověku, byla již během starověku uznávána jinými národy jím její jméno a země známá jako jedna z NEJVĚTŠÍCH, NEJMOCNĚJŠÍCH ale také NEJSTARŠÍCH CIVILIZACÍ.
Centrem civilizace se stala oblast v SEVEROVÝCHODNÍM ROHU AFRIKY podél toku Nilu až k
oblastem prvního nilského kataraktu (přirozená jižní hranice), kde se usadila, a to již kolem roku 700 000 př. n. l. z důvodu postupných ZMĚN KLIMATU V OBLASTECH SAHARY. Zhoršující se podmínky donutili pravěké lidi doputovat až k údolí Nilu, které je DODNES ÚRODNÉ. PRAVIDELNÉ NILSKÉ ZÁPLAVY a pouze JEDNODUCHÉ ÚPRAVY PŘIROZENÉHO NILSKÉHO PROSTŘEDÍ umožnili přeměnit zdejší nilskou půdu ve VÝNOSNOU ZEMĚDĚLSKOU OBLAST.
NEBÝT NILU, NEBYLO BY ANI EGYPTA. Byl to právě on, který způsobil soustřeďování se
obyvatelstva v jeho oblastech a dal tak vzniknout uchvacující civilizaci, JEHO SOBĚSTAČNOSTI, NEZÁVISLOSTI NA OKOLNÍCH NÁRODECH  A NÁSLEDNĚ I ETNOCENTRISMU jako výrazný znak staroegyptské civilizace. AVŠAK EGYPT LZE POVAŽOVAT, A TO DOKONCE Z JEDNÉ POLOVINY I DAREM POUŠTĚ, NEBOŤ KDYBY NEVYSYCHALY PRALESY NA SAHARSKÉ PLANINĚ, NEPOČALY BY ZDEJŠÍ OBYVATELÉ VYSYCHAJÍCÍCH PRALESŮ A SAVAN PUTOVAT ZA VLHČÍM A ÚRODNĚJŠÍM ÚDOLÍM NILU.

Pozdější mocenský vliv egyptských panovníků zahrnul postupně i OBLAST NŮBIE (na jihu dnešního Egypta) a POLOOSTROVA SINAJE (v severovýchodním cípu Egypta), ale také východní a západní oblasti Egypta VČETNĚ OÁZ. Egyptský stát se tak postupně ZNAČNĚ ZVĚTŠIL.
STAROEGYPTSKÁ CIVILIZACE TRVALA A KONTINUÁLNĚ SE ROZVÍJELA PO DOBU VÍCE NEŽ TŘI TISÍCILETÍ. Egypťané si této kontinuity byli vědomi a učinili ji součástí své historické paměti – v průběhu dějin se v obdobích krizí či úpadku do své minulosti obraceli a hledali v ní inspiraci pro´soudobé kulturní i politické koncepce.
SAMOTNÝ VZNIK STARÉHO EGYPTA JE DATOVÁN PŘIBLIŽNĚ DO DOBY KOLEM ROKU 3 200 PŘ. N. L. Tehdy hornoegyptský monarcha NARMER SJEDNOTIL DVĚ KRÁLOVSTVÍ - HORNÍ A DOLNÍ EGYPT. A již v těchto raných dobách díky kulturním obdobím stvořených vzniklými společenstvími a poté pospojované dohromady vznikly typické KULTURNÍ, POLITICKÉ, IDEOLOGICKÉ a NÁBOŽENSKÉ RYSY, které Egypťané v následujících třech tisíciletích dále rozvíjeli, a to až do zániku jejich milované země.
Nositelem této pozoruhodné kulturní, společenské a politické stability bylo SPECIFICKÉ EGYPTSKÉ POJETÍ SVĚTA A KRÁLOVSKÉ MOCI, jejíž autorita jako instituce zůstala po více než tři tisíciletí prakticky nezpochybněna. Díky tomu „důležité aspekty faraonské civilizace mohly zůstat několik tisíciletí relativně nedotčené a prodělat jen kombinaci kulturní a politické transformace na počátku Arabské doby v roce 640 - 641 n. l“.

V době zvaná Nová říše DOSÁHL STARÝ EGYPT SVÉHO VRCHOLU, kdy získal zatím největší imperiální charakter a stal se tak NEJMOCNĚJŠÍ a ROZHODUJÍCÍ ŘÍŠÍ v celé širší oblasti středomoří. Staroegyptská říše se nyní rozkládala až po hranice DNEŠNÍHO EGYPTA S DNEŠNÍ LIBYÍ, do VÝCHODNÍCH OBLASTÍ ETIOPIE, po HRANICE DNEŠNÍ SÝRIE a DNEŠNÍHO TURECKA a podél toku Nilu až ke ČTVRTÉMU NILSKÉMU KATARAKTU. Z předchozího uvedeného textu se dá odvodit, že okolní národy museli mít k Egyptu VELMI VELKÝ RESPEKT.
V této době egyptský národ doslova HOSPODÁŘSKY A KULTURNĚ JENOM KVETL a stále si v okolním známém světě POSILOVAL SVOU POZICI NEJMOCNĚJŠÍHO STÁTU. Z hojnosti tohoto státu přesněji této doby těžilo až NĚKOLIK EGYPTSKÝCH GENERACÍ, avšak vše netrvá navěky a egyptská říše pomalu, ale jistě SLÁBLA, a to převážně z důvodu opakujících se ÚPADKŮM CENTRÁLNÍ MOCI a KONFRONTACÍ S NOVĚ VZNIKAJÍCÍMI STÁTY, jimž Egypťané
z dlouhodobého hlediska NEDOKÁZALI ÚSPĚŠNĚ ČELIT. Starý Egypt se tak nejdříve stal průměrným středomořským státem, zatím stále s rodilou egyptskou vládou, která byla však stále zkorumpovanější a slabší i včetně armády. To vedlo spíše k DEFENZIVNÍMU POJETÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKY a nakonec k opakovanému OVLÁDNUTÍ EGYPTA CIZÍMI NÁRODY KE KONCI JEHO HISTORIE. To byli nejdříve Núbijci dále Asyřané, Peršané, Řečtí vládci a nakonec Římané.
Samotní rodilí Egypťané svůj Egypt již neovládli a znovu nenastolili stabilitu, avšak ale po dlouhých a poměrně i krutých (Asyřané a Peršané) obdobích cizích nadvlád se Egypťané znovu DOKÁZALI CHOPIT NA NĚJAKOU DOBU VLÁDY (29. - 30. dynastie). Bylo to období velmi KRÁTKÉ, a to asi pouze 50 let (cca. 390 - 340 př. n. l.). Období plné NESTABILITY VLÁDY, a tak se následně země znovu dostala DO RUKOU CIZÍCH VLÁDCŮ, opět krutým Peršanům, ale pouze již na velmi krátkou dobu. 
Roku 332 př. n. l. osvobodila Egypt od krutých Peršanů MAKEDONSKÁ ARMÁDA POD VEDENÍM ALEXANDRA VELIKÉHO (Makedonského), kterého Egypťané UVÍTALI JAKO OSVOBODITELE, a tak ho JMENOVALI SVÝM KRÁLEM a egyptská říše se stala makedonskou provincií. Později PTOLEMAIOVSKOU ZEMÍ, jež byla dynastie následovníků Alexandra Velikého.
Mohlo by se zdát, že egyptská kultura byla ovlivněna národy, kteří v ní po dlouhou dobu vládli, ale NENÍ TOMU TAK STOPROCENTNĚ PRAVDA. Staroegyptská civilizace zůstala, tedy alespoň stále z kulturního a tudíž i politického hlediska velice VITÁLNÍ A SVÉBYTNÁ. Teprve od přelomu 2. a 3. století n. l. (velký římský vliv) je POZOROVATELNÝ NEPOCHYBNÝ ÚPADEK TVŮRČÍ INVENCE. Její definitivní zánik přinesl až nástup KŘESŤANSTVÍ.
Staroegyptská civilizace dosáhla významných úspěchů NA POLI HMOTNÉ, ZNALOSTNÍ I DUCHOVNÍ KULTURY, o nichž svědčí např. BUDOVÁNÍ ROZSÁHLÝCH KAMENNÝCH MONUMENTŮ (pyramidy, chrámy, paláce…), PAMÁTKY PÍSEMNICTVÍ ČI DOKLADY O ADMINISTRATIVNÍ A SPOLEČENSKÉ ORGANIZACI.
Díky tomuto a mnohému dalšímu lze považovat staroegyptský národ OPROTI OSTATNÍMU STAROVĚKÉMU SVĚTU ZA POMĚRNĚ VYJÍMEČNÝ, JEDINEČNÝ, ale také ZA MODERNÍ. Je zřejmé, že Starověký Egypt významným způsobem PŮSOBIL NA PŘÍSLUŠNÍKY OSTATNÍCH STAROVĚKÝCH NÁRODŮ. Otázka míry jeho skutečného vlivu na utváření ostatních starověkých civilizací je ovšem stále předmětem diskusí. Až do současné doby je inspirací pro řadu kulturních a duchovních proudů např. hermetismu.

STAROEGYPTSKÁ ŘÍŠE ZANIKLA ROKU 30 PŘ. N. L., A TO VPÁDEM ŘÍMANŮ NA EGYPTSKÉ ÚZEMÍ. Egypt byl následně přičleněn k Římu jako jeho další provincie a byl jí až do pádu velké římské říše. V době kdy římská říše začala postupně upadat, asi sto dvacet let před jejím zánikem, se v Egyptě mocně rozšiřovala křesťanská víra lidmi (potomky starých Egypťanů) ZVANÝMI KOPTOVÉ. Ti násilným způsobem narušili prozatím dobrou harmonii v provincii, ale především pak ničili všechny symboly, modly i veškeré svatostánky starého polyteistického náboženství.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

*STAROEGYPTSKÁ ZEMĚ JAKO TAKOVÁ:

Podle starých Egypťanů Egypt stvořili bohové jako SOUHRN JASNĚ OHRANIČENÝCH ÚZEMÍ: pouštní zóny (poušť Libyjskou a Arabskou), moře (Středozemní a Rudé) a území nahromaděná podél unikátní osy života, jakou je údolí řeky Nil.
TOTO CELÉ ÚZEMÍ PŘEDSTAVUJE JEDEN VELKÝ GEOGRAFICKÝ CELEK STARÉHO SVĚTA.
Například Řecko a Řím, jež byly dalšími starověkými mocnostmi, ale této úrovně nikdy nedosáhly. Po
celou dobu historie byly bez jakékoliv geografické ucelenosti. Za vším stál Nil. Zapříčinil vznik jedné z největších starověkých civilizací. BEZ NILU BY NEBYLO EGYPTA, vždyť také MODELUJE JEHO KRAJINU A TVAR, JE JEHO PRAMENEM ŽIVOTA. Pro staré Egypťany začínal jeho tok v Abu (dnešní Elefantině/Asuánu), jež do světa živých vpouštěl bůh Chnum.
NIL NEJEN VYTVÁŘÍ KRAJINU, ALE PŘEDEVŠÍM OVLIVŇOVAL HOSPODÁŘSTVÍ A CO VÍC BYL HLAVNÍ KOMUNIKAČNÍ SPOJNICÍ MEZI AFRIKOU, STŘEDOMOŘÍM A ASIÍ.
Nil dával život nejenom lidem, ale i přírodě. Ve svých vodách přinášel spoustu úrodného bahna, díky kterému byly břehy a blízké okolí přímo prorostlé vegetací. Zdejší starověké podnebí BYLO PODSTATNĚ VLHČÍ, a tak se zeleň nacházela i na dnešních zcela vyprahlých oblastech (například u Gízských pyramid, v okolí Hatšepsutina chrámu atd.). 
V této době žila v Egyptě také PESTRÁ POPULACE HLUČNÝCH, DOMESTIKOVANÝCH, DIVOKÝCH, POŽIVATELNÝCH NEBO NEBEZPEČNÝCH ZVÍŘAT. Divocí býci, divočáci a vepři, nejrůznější druhy ptáků (křepelky, vrabci, holubi, čejky, ledňáčci, plameňáci, ibisi atd.), nesčetné druhy ryb, ale také nejnebezpečnější tvorové žijící jak ve vodě, tak i na souši: krokodýlové, hroši a hadi téměř všech druhů.

K prvním činnostem zdejších lidí patřili LOV A RYBOLOV. Brzy se připojil i CHOV DOMESTIKOVANÝCH ZVÍŘAT, zejména hovězího dobytka, na nějž dohlíželi pastevci na zdejších stepích či pastvinách, a to mezi močály nebo řekou, poli a lesy. Tato zóna byla vždy pečlivě uchovávána.
Člověk zde byl od prehistorických dob USEDLÍKEM, vesničanem a musel tedy pro vytvoření zemědělských a pasteveckých podmínek PŘETVÁŘET KRAJINU. Během léta byla totiž níže položená území ZAPLAVENA a ušetřena zůstala jen vyšší místa. Zemědělec pochopil užitek, který mu to přinese: jednak ZÍSKÁ PŮDU ZPLANÝROVÁNÍM NÁNOSOVÉHO BAHNA A VYROVNÁNÍM PROLÁKLIN, jednak USMĚRNÍ VODU DO PŘEDEM VYKOPANÝCH KANÁLŮ A MŮŽE PAK PODLE POTŘEB ZAVLAŽOVAT PŮDU. Tak se stal Egypťan čtvrtého tisíciletí př. n. l. trpělivou a dlouhou prací PÁNEM ZÁPLAV, a poskytl tak zúrodněné zemi polidštěné vzezření.
Jestliže vybudování této sítě kanálů začalo velmi brzy, dále se však VYVÍJELO TEPRVE V DOBĚ  3 200 PŘ. N. L.: pro zajištění výkonnosti celého nového systému BYLO TOTIŽ NUTNÉ UVÉST V SOULAD NA CELÉ ROZLOZE ÚDOLÍ NILOMETRICKÁ POZOROVÁNÍ A PŘEDVÍDAT ROZMÍSTĚNÍ KANÁLŮ PODÉL ŘEKY; do této obrovské práce bylo nutno zapojit tisíce pracovníků, vybavených přepravními koši a motykami.
Tato práce, ZPRVU ZAMÝŠLENÁ Z DŮVODŮ EKONOMICKÝCH, nesla zároveň s sebou I POTŘEBY POLITICKÉ: USTAVENÍ CENTRÁLNÍ MOCI, JEDNOTNÉ A SILNÉ VLÁDY CELÉHO ÚDOLÍ, jež bude moct plánovat práce. PŘIROZENÁ NUTNOST VZNIKU KRÁLOVSTVÍ JE ZDE OČIVIDNÁ. Později, když Egypt prožíval společenské krize, ohrožující ústřední moc, zavládl hlad a bída, protože zavodňování UŽ NEBYLO ŘÍZENO.
Egyptskou krajinu PŘESNĚ URČUJÍ PŘÍSNÉ PŘÍRODNÍ LINIE: ze západu na východ a jejím středem je Nil či osa táhnoucí se z jihu na sever, na jehož obou březích jako by bylo vše přesně zkopírované: hustá rostlinná říše, bažinaté prérie, za ní políčka ohraničená zavlažovacími kanály a za nimi teprve nekonečná poušť táhnoucí se kam až oko dohlédne. Přesto se v tomto jedinečném souhrnu území, vytvořených od jihu k severu, objevuje DRUHOTNÁ GEOGRAFICKÁ DUALITA.
V Horním Egyptě je země VÍCE VYPRAHLEJŠÍ A KLIMA JE SPÍŠE KONTINENTÁLNÍ, AVŠAK ZEMĚ JE STEJNĚ ÚRODNÁ JAKO V DOLNÍM EGYPTĚ. Přítomnost pouště a z ní vystupující útesy je více viditelná. Přesto se zde nachází značný počet lidských sídel, avšak NEPŘÍLIŠ LIDNATÝCH, COŽ PLATÍ O CELÉ OBLASTI HORNÍHO EGYPTA. Velká část lidských sídel se zde nachází již od prehistorických dob a jsou nám velmi známá: ELEFANTINA, EDFU, DENDERA, THÉBY (v prehistorických začátcích malé nevýznamné město), ABYDOS, SIJÚT A HERMOPOLIS; obyvatelé těchto oblastí jsou převážně zemědělci, chovatelé dobytka a drobní řemeslníci. Jsou drsní, protože jejich život je těžký. Přesto z této oblasti vzejdou mocní lidé, kteří sjednotí Egypt v jednu říši.
Dolní Egypt je nevelká (600 x 200 km) nánosová a úrodná rovina, jež vytváří nilskou deltu, a to severně od Mennoferu. Klima je zde zejména kvůli bližší přítomnosti moře MÍRNĚJŠÍ A VLHČÍ. ŽIVOT SE ZDE SOUSTŘEDÍ VE VELKÉM MNOŽSTVÍ MĚST A OSAD (BUTO, SAIS, BUBASTIS, TANIS ATD.) A ZALIDNĚNÍ CELÉ OBLASTI JE PODSTATNĚ VĚTŠÍ A VYSPĚLEJŠÍ. Zdejší obyvatelé jsou více zaměření na řemesla a administrativu.
I přes přítomnost pouští a moří, které tvořili přirozené egyptské hranice, nebyl Egypt nikdy izolovanou zemí. Živě komunikoval s okolním světem, a to zejména obchodně, prostřednictvím Nilu, moře a souše.

(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)

*STAROEGYPTSKÝ NÁROD:

Historie staroegyptského, tedy egyptského národa se začala psát už tehdy, kdy k toku Nilu dorazili kvůli příznivějším životním podmínkám první lidé z oblastí Sahary a Etiopie v dobách paleolitu koncem sedmého tisíciletí př. n. l.. Zakládali zde osady a postupně zde ZALOŽILI SPOLEČENSTVÍ V RÁMCI JEDNÉ CIVILIZACE SE SPOLEČNOU MINULOSTÍ. V LIDECH SE USÍDLILI SILNÉ SPECIFICKÉ RYSY, jež jsou základem každého národa.
Svědkem prvotní komunity JE EGYPTSKÝ JAZYK, obnášející slovní zásobu (několik stovek slov), jež můžeme nalézt právě v jazycích afrických národů, kteří do Egypta doputovali.
V dobách čtvrtého tisíciletí do Egypta začali proudit semitské kmeny z oblastí Arábie, kteří rychle splynuli s původním obyvatelstvem. Díky tomu zatím primitivní egyptská rasa PROŠLA HLUBOKÝMI ZMĚNAMI. Egyptský jazyk je totiž svou syntaxí a slovníkem ZÁSADNĚ JAZYKEM SEMITSKÝM.
Afrika a Asie se takto mísí, aby se vytvořila „egyptská rasa", rasa silná, jejíž typ později odolá pronikání Řeků, a dokonce i Arabů; chceme-li si představit starověkého Egypťana, stačí se podívat na lidi, které dnes potkáváme například v ulicích Káhiry, Luxoru, Asuánu atd.
Staří Egypťané BYLI VELMI OPTIMISTICKÝM A VESELÝM NÁRODEM, a to i obyčejný rolník, tak nám to říkají nesčetné reliéfy a malby. Užívali si každého dne a svůj každodenní úděl a práci brali s nadhledem. Byli to nadále také lidé VELMI POHOSTINNÍ, PŘÍVĚTIVÝ, NEPŘÁTELÉ NEPOŘÁDKU A LIDÉ MILUJÍCÍ ŽIVOT A POHODU POKOJNÝCH DNŮ, ale především to byli lidé VELMI HUMANISTIČTÍ A NESMÍRNĚ CITLIVÍ, to dokazuje jejich nádherné procítěné UMĚNÍ, LITERATURA A NÁBOŽENSTVÍ.
I když neplatila stoprocentní rovnoprávnost mezi chudými a bohatými, jejich duchovní hodnoty jsou stejné: SNAHA O VÍTĚZSTVÍ SPRAVEDLNOSTI A PRAVDY, PÉČE O DOBROČINNOST, PĚSTOVÁNÍ LÁSKY KE KULTUŘE, HLEDÁNÍ POKOJNÝCH RADOSTÍ A POTĚŠENÍ, VZDÁLENÝCH VŠEMU NÁSILÍ A VÝSTŘELKŮM.
TYTO CHARAKTERISTIKY EGYPTSKÉHO NÁRODA SE PROJEVUJÍ PO CELOU DOBU JEHO
EXISTENCE.

(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)

-SPRÁVCI ŘÍŠE-

*FARAON:

Ve staroegyptštině ,,PER AA” či obvykleji ,,NISUT BITEJ”. Znamená to ,,KRÁL HORNÍHO A DOLNÍHO EGYPTA”. Označení farao či faraon začalo být používáno v hebrejském a později i v řeckém jazyce. Panovník byl svým lidem chápán jako člověk dvojí podstaty - božské i lidské současně, což zastává většina egyptologů. Svým prostřednictvím spojoval svůj lid s bohy. Božství krále bylo dáno především božstvím jeho úřadu – věčné královské moci.

Egyptský král tedy byl výjimečnou bytostí – jako jediný mohl přirozeně a sám ze své podstaty jako syn boha (nejobvykleji boha slunce, ale i jiných) pobývat ve společnosti bohů a v kultické sféře mu proto byla přisuzováno božství, jako individuální bytosti však patrně nikoli. Egypťané nejspíše svého panovníka chápali jako reprezentaci božského principu v lidském světě, jeho jakési manifestační zpřítomnění.

V počátečních obdobích starověku užíval panovník jediné jméno zapisované do tzv. serechu, rámečku v podobě stylizovaného paláce s opevněným průčelím. Vývoj královské titulatury byl uzavřen v době Střední říše, od kdy její plná podoba sestávala z celkem pěti jmen uvozených výhradními znaky vypovídajících o králově podstatě. Tato jména pěti různých aspektů vyjadřovala dva základní principy ideologie královské moci: jednak božskou roli krále a její vztah k lidské přirozenosti konkrétního nositele titulů, jednak princip duality Egypta sjednocením dvou jeho částí (tj. Horní a Dolní Egypt) pod vládou jednoho panovníka.

TITULY A POZNÁVACÍ INSIGNIE: PROSTŘEDNICTVÍM SYMBOLŮ KRÁLOVSKÉHO ÚŘADU, JEŽ SI PANOVNÍK BRAL NA SEBE, MOHL JEHO ÚSTY PROMLOUVAT SÁM VELKÝ BŮH HOR. Nejznámější z nich byla pokrývka hlavy zvaná NEMES (viz obrázek faraona vlevo), jež nosili rovněž muži všech společenských vrstev. Nemes se nosila uvázaná kolem hlavy a pokrývala krk i ramena a vzadu se uvazovala. 
Na faraonské nemes  ji vpředu zdobil prvek nazývaný URAEUS, tvořený podobou KOBRY A SUPICE, SYMBOLY DOLNÍHO A HORNÍHO EGYPTA. Hlavním znakem královského úřadu však byla SPOJENÁ KORUNA OBOU ZEMÍ: BÍLÁ A ČERVENÁ. Existovaly také koruny obou samotných zemí: ČERVENÁ KORUNA DOLNÍHO EGYPTA A BÍLÁ KORUNA HORNÍHO EGYPTA. Od dob 18. dynastie nosili panovníci též MODROU ČI VÁLEČNOU KORUNU.

Koruny a pokrývky hlavy byly většinou zhotovovány z organických materiálů, a proto se nám nedochovaly. Jejich podobu ale naštěstí známe díky mnoha obrázkům a sochám.

Berla a důtky - Berla (staroegyptsky heka) se podobá pastýřské holi a symbolizuje faraonskou roli pastýře svého lidu. Berla sloužila rovněž jako hieroglyfický znak pro slovo ,,vládnout” či ,,vládce”. Důtky (staroegyptsky nechacha) představují faraonovu moc.

Kobra a supice - URAEUS má podobu kobry plivající jed a představuje představenou bohyni Dolního Egypta nesoucí jméno VADŽET. Byla nazývána rovněž žhnoucím okem Reovým a egypťané ji považovali za ochranu proti zlu.

Supice představovala NECHBET, supí bohyní Horního Egypta. Byla ochránkyní matek, dětí a faraonů.

Společně se obě bohyně nazývaly NEBTEJ čili DVĚ PANÍ. Tvořili jeden z titulů, z nichž se skládalo panovníkovo jméno - známé jako ,,JMÉNO NEBTEJ”.

Všech pět titulů (jmen) znělo: HOR, DVĚ PANÍ, ZLATÝ HOR, KRÁL HORNÍHO A DOLNÍHO EGYPTA A PÁN DVOJÍ ZEMĚ, SYN REŮV A PÁN DIADÉMŮ.

(Částečné zdroje: cs.wikipedia.org, Oživlý Egypt/Mark Millmore a Dějiny lidstva/John Farndon)

*VEZÍR:

Slovo vezír, jež dnes používáme nejen pro označení STAROEGYPTSKÝCH PREMIÉRŮ, ALE TAKÉ PRO DNEŠNÍ OZNAČENÍ MINISTRŮ V ARABSKÝCH ZEMÍCH, pochází z perského jazyka a znamená doslova nosič břemene nebo pomocník, což je pro staroegyptského vezíra PŘÍHODNĚJŠÍ OZNAČENÍ.

Ve Starověkém Egyptě měl vezír druhé nejdůležitější postavení ve státní sféře, a to samozřejmě hned po faraonovi. Byl jeho hlavním zástupcem a jeho slova byla stejně vážená jako ta faraonova a ostatně jako faraon byl NEJVYŠŠÍM SOUDCEM A NEJVYŠŠÍM SPRÁVCEM VEŠKERÉ ADMINISTRATIVY.

Osoba vezíra se začala vyskytovat teprve až od Snofruovi vlády, tedy OD POČÁTKU ČTVRTÉ DYNASTIE. Jeho úkolem bylo určovat hlavní provinční správce - nomarchy, avšak jeho NEJDŮLEŽITĚJŠÍM POVĚŘENÍM BYLO, A TO ,,PÁNOVOU VŮLÍ BÝT PANOVNÍKOVÝMA OČIMA A UŠIMA". 
JEHO RUKAMA NADÁLE PROCHÁZELI VŠECHNY DŮLEŽITÉ ZÁLEŽITOSTI, JEŽ SMĚŘOVALY K FARAONOVI. VEZÍR BYL NADÁLE NEJVYŠŠÍM SPRÁVCEM DVOU NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH STÁTNÍCH DOMŮ (ÚŘADŮ) ÚSTŘEDNÍ ADMINISTRATIVY: BÍLÉHO DOMU (STÁTNÍ POKLADNA) A DOMU POLÍ (ZEMĚDĚLSTVÍ), ALE TAKÉ KRÁLOVSKÝCH ARCHIVŮ. KONTROLUJE TÉŽ ÚTVARY POLICIE, VEŘEJNÉ PRÁCE A ŘÍČNÍ PLAVBU.

VEZÍR BYL VŽDY JMENOVÁN POUZE KRÁLEM A BYL MU PŘÍMO PODŘÍZEN. Jako premiér anebo předseda vlády každé ráno probíral s monarchou státní záležitosti. Funkce nomarchů byla ZACHOVÁNA AŽ DO KONCE HISTORICKÉHO OBDOBÍ.

(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)

*VRCHNÍ GENERÁL ARMÁDY:

Tato funkce VYŽADOVALA ABSOLUTNÍ VĚRNOST. Člověk jež ji vykonával sloužil totiž po boku samotného faraona. VYRÁŽEL S NÍM NA VÁLEČNÁ TAŽENÍ ČI VELEL JEHO ARMÁDĚ NA TAŽENÍCH, NA KTERÝCH NEBYL FARAON OSOBNĚ PŘÍTOMEN. Samotný vrchní generál byl především HLAVNÍM PŘEDSTAVENÝM VŠECH VOJÁKŮ. Panovníkovi a vezírovy nadále vypomáhal v otázkách vojenské politiky, což bylo JEHO PŘEDNÍM ÚKOLEM.

*VRCHNÍ VELEKNĚZ:

Ve Starověkém Egyptě tato funkce jako taková neexistovala, avšak nejvyšší z veleknězů zřejmě byly určováni. Na společenském žebříčku se nacházeli na stejném místě jako nejvyšší generálové, a to ihned za vezírem. TUDÍŽ JEJICH SLOVA BYLA NADMÍRU DŮLEŽITÁ A ZNAMENALA ZÁSADNÍ VÝVOJ UDÁLOSTÍ.

Tito lidé měli za úkol PEVNĚ ŘÍDIT A DOHLÍŽET NA STÁTNÍ NÁBOŽENSTVÍ A NAVRHOVAT VEZÍROVY ČI FARAONOVI NOVÉ POŽADAVKY NEBO VYHLÁŠKY, JEŽ BY BYLY PODLE JEJICH ÚSUDKU VHODNÉ. URČOVALI NADÁLE VEDOUCÍ KNĚZE do chrámů, nemocnic a škol, o jejichž výstavbě rovněž rozhodovali. Jejich poslední a nejdůležitější funkcí bylo ŘÍDIT A ,,OPEČOVÁVAT” boha v nejvyšším státním chrámu (Reův chrám v Heliopolisu a Amonův chrám v Karnaku v Thébách).

*NOMARCHOVÉ:

Nomarcha neboli HEJTMAN určitého kraje byl svým nadřízeným, TEDY VEZÍREM URČOVÁN, ABY SPRAVOVAL ZDEJŠÍ MAJETEK A NÁSLEDNÉ DANĚ JEJICHŽ VÝBĚREM BYL POVĚŘEN. ZODPOVÍDAL TAKÉ ZA ODVOD REKRUTŮ DO ARMÁDY ČI NA ÚZEMÍ PLÁNOVANÝCH ,,NÁRODNÍCH PROJEKTŮ”, AVŠAK SE SOUHLASEM URČITÉHO OBČANA. Jeho pravomoc byla neomezená, a to na území celého svého kraje. Jediný kdo mohl jeho funkci ovlivňovat byl vezír a faraon.

Typický staroegyptský nomarcha byl často zobrazován s obřadním vousem a těžkou parukou, s nimiž docházel do svého úřadu a na výběrčí místa.

Nomarcha byl sice určován vezírem, ale to pouze tehdy když se nedostávalo nomarchových následovníků. Tato funkce byla totiž DĚDIČNÁ, A TO OD DOB PRVNÍHO PŘECHODNÉHO OBDOBÍ.

*RADA DESETI (KANCLÉŘI):

Rada deseti byla zavedena jako NEJVYŠŠÍ ADMINISTRATIVNÍ ORGÁN (A RADA) ZA DOB PÁTÉ DYNASTIE. Seskupovala VŠECHNY VEDOUCÍ ÚŘEDNÍKY JEDNOTLIVÝCH DOMŮ (MINISTERSTEV), jež bylo, jak vyplývá z názvu podkapitoly, deset.

-KRÁLOVSKÉ DYNASTIE-

V každém dokumentu, v každé knize či v každém filmu o Starověkém Egyptě slyšíme ,,tento obelisk byl vystavěn za dob 18. dynastie, tento panovník vládl v dobách 12. dynastie atd.” Ale co to byly ty dynastie? Dynastie byly ,,ČISTÉ” LINIE PANOVNICKÝCH RODŮ. To znamenalo, že všichni potomci byly (museli být) pokrevní.

V určitém období nastoupil na trůn či se chopil moci nový faraon z nové neboli cizí rodiny a založil tedy tak novou panovnickou dynastii, námi třeba nazývanou 19. dynastie, 20. dynastie, 21. dynastie apod.

Po sjednocení Egypta v jednu říši okolo roku 3 200 př. n. l. BYLA ZALOŽENA PRVNÍ STAROEGYPTSKÁ DYNASTIE, A TO SAMOTNÝM ZAKLADATELEM MONARCHIE NARMEREM. Vývin dynastií nebyl nikdy přerušen, a to až do roku 30 př. n. l., kdy se Egypt stal římskou provincií.

Jak jste nyní zjistili panování dynastií přetrvalo více jak 3 000 let, přesto se jich za tu dobu vystřídalo pouze 31, což se může zdát málo, ale ukazovalo to dokonalou stabilitu a pevnost království, kdyby těchto aspektů nebylo, o trůn by se nepřetržitě bojovalo, ikdyž v určitých obdobích historie země tomu tak skutečně bylo. Stalo se dokonce, že některé dynastie vládli ve stejnou dobu, tedy společně, ale každá v jiné části země. Nejvíce společně vládnoucích dynastií známe z nestabilního období zvané Třetí přechodné období.

Člověk (vojevůdce, hodnostář atd.), který nastoupil na trůn (někdy i silou) založil novou dynastii a stal se faraonem. Jeho prvním a nejdůležitějším úkolem bylo UDRŽET či někdy dokonce znovu vytvořit harmonii a stabilitu v zemi. Jeho následovníci byly většinou pokrevní synové, přesněji nejstarší synové hlavní z manželek, které jak přikazovala královská etika musel mít s nejbližšími rodinnými příslušnicemi, tedy a to většinou s vlastní sestrou anebo sestřenicí či pokud to bylo nevyhnutelné i s nevlastní sestrou. MUSELA SE TOTIŽ ZACHOVAT ČISTOTA NOVÉ KRÁLOVSKÉ KRVE, ALE TAKÉ TO ZNAMENALO, ŽE FARAON SE CHOVÁ JAKO BŮH (V EGYPTSKÉM PANTHEONU SI BĚŽNĚ BRALI BOZI SVÉ SESTRY ZA MANŽELKY)!

Jestli panovník nezanechal potomka, tak většinou DOŠLO K ZALOŽENÍ NOVÉ DYNASTIE. Založit novou dynastii mohl pouze vysoký hodnostář, ovšem docházelo i ke korunovaci prostšího občana, a to hlavně za dob nepokojů. K dosažení trůnu byly spřádány i intriky, kdy mladší z faraonových synů nebo konkubína, matka, dělali cokoli, aby syn dosáhl trůnu.

-PRVNÍ FARAONI-

Období prvních faraonů je pro dnešní egyptology teprve začátek bádání. TAKZVANÁ NULTÁ DYNASTIE DOKONCE EXISTUJE POUZE NĚKOLIK LET. Dnes egyptologové důsledně pátrají po tom, kdo to byli první králové a jaký byl vůbec počátek egyptské historie. Odpovědi nejvíce poskytují archeologické výkopy a cenné nálezy z počátku 3 tisíciletí př. n. l.

Pozornost egyptologů a dalších vědců se v tomto směru bádání zaměřuje na nestarší osídlené oblasti v Egyptě. SAMOZŘEJMĚ SE ZABÝVAJÍ OBLASTÍ NAKÁDA, KDE BYLA OBJEVENA DNES SLAVNÁ HROBKA Z TOHOTO OBDOBÍ ZVANÁ ,,KRÁLOVSKÁ HROBKA V NAKÁDĚ". 

Dále se pozornost archeologů soustřeďuje na oblast Abydos. ZNÁMÝ EGYPTOLOG PETRIE TU V ROCE 1 899 ODKRYL HROBY Z DOB 1. DYNASTIE. V TÉ SAMÉ DOBĚ V JINÉM STAROVĚKÉM MĚSTĚ - HIERAKONPOLI, VEDL ROVNĚŽ ÚSPĚŠNÉ VÝKOPY PETRIEHO MLADÝ SPOLUPRACOVNÍK QUIBELL. JEHO NÁLEZY SE ŘADÍ MEZI TY NEJVĚHLASNĚJŠÍ EGYPTSKÉ PAMÁTKY. VE ZDEJŠÍM HOROVĚ CHRÁMU UČINIL OBJEV SLAVNÉ KAMENNÉ PALICE KRÁLE ŠTÍRA A KAMENNOU PALETU JEHO NÁSLEDOVNÍKA NARMERA. Tyto nálezy ukázali pravost břidlicových úlomků znázorňujících scény z dob prvních faraonů uložených v muzeích, kterým ale ze začátku nevěnoval nikdo nikterak zvláštní pozornost. Až o mnoho let později od uložení v muzeích. Zapříčinily rovněž věnování pozornosti Archaické a Předdynastické době.

Quibellovi další nálezy a poznatky například z oblasti Sakkáry nám dovolily alespoň z části nějaké historické uspořádání tehdejších dějin. 

Rovněž díky pohledu egyptologů se na Horní a Dolní Egypt hledí rozdílně. HORNÍ EGYPT BYL DOMOVEM PRO LOVCE A KOČOVNÍKY A DOLNÍ PRO ZEMĚDĚLCE A ZÁHY ŘEMESLNÍKY A DÍKY POZNATKŮM NAPŘÍKLAD DÍKY NARMEROVĚ PALETĚ VÍME, ŽE PODMĚT K VYTVOŘENÍ JEDNOTNÉHO STÁTU PŘIŠEL TEDY Z VOJENSKY ZDATNĚJŠÍHO HORNÍHO EGYPTA - Z OBLASTI MEZI CÍNEVEM, ABYDEM A HIERAKONPOLÍ. 

Největší úspěch na poli sjednocování učinil král Štír, který rozšířil svou moc až po oblast dnešní Káhiry a jeho nástupci Narmer a Aha posléze připojili Dolní Egypt k Hornímu a dokončili tak vznik jednotného a samostatného státu.

Ví se i to, že ještě před samotným sjednocováním se Hierakonpolští vládci považovali za vtělení boha Hora. Měli samozřejmě rovněž výsadní postavení a nechávali se pohřbívat u svého sídelního města. Až dynastičtí panovníci mají sjednoceného Egypta založili současně systém dvou ústředních královských pohřebišť v Abydu a Sakkáře. TITO PANOVNÍCI MAJÍ TEDY VŽDY DVĚ HROBKY A NECHÁVAJÍ SE ZŘEJMĚ SYMBOLICKY POHŘBÍVAT JAKO HORNOEGYPTŠTÍ VLÁDCI V ABYDU, ALE ZÁROVEŇ JAKO DOLNOEGYPTŠTÍ VLÁDCI V SAKKÁŘE.

(Částečný zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala) 

-PRAVĚKÝ EGYPT-

První lidé se na březích Nilu objevili již poměrně dávno před paleolitickým obdobím. BYLI TO KOČOVNÉ KMENY, které antropolog  Leakey označuje jako PEBBLE CULTURE, tedy kulturou hlazeného (nebo také leštěného) pazourku.

Slavná francouzská egyptoložka Christiane Desroches Noblecourt objevila na terasovitých úbočích Thébského pohoří oddělující Saharu od Nilského údolí při společných výzkumech s prehistorikem Debonem, s profesorem Bibersonem, prehistorikem a antropologem, a s profesorem Coquem, odborníkem na geomorfologii pazourkové pracovní nástroje, pocházející s největší pravděpodobností z období hlazeného pazourku. Užitkové předměty dnes uložené v muzeu v Louvru, byly devadesátiprocentně zhotoveny rukama lovců divé zvěře, pradávných předků dnešních feláhů, kteří žili na nedalekých vyvýšených planinách, zarostlých bujnou vegetací. Okolní krajina se hemžila slony a žirafami, jejichž podoba se nám zachovala na starověkých kresbách, ještě dnes patrných na úbočích slavné Thébské západní hory, zakončené vrcholem ve tvaru pyramidy.

Pokud by se prehistoričtí kočovníci vydali dále směrem na jih, došli by patrně až do míst, kde se už zklidněné vody řeky, nazývané bílý Nil, mísily s vodami modrého Nilu, vytékajícího z jezera Tana v Etiopii.

Mohutný vodní tok, každoročně se rozlévající po okolní krajině, SPLAVOVAL Z BŘEHŮ ČÁSTEČKY ÚRODNÉ PŮDY a putoval až ke Středozemnímu moři.

V DOBÁCH NEOLITU SI LIDÉ ZAČALI BUDOVAT JEDNODUCHÉ PŘÍSTŘEŠKY Z VĚTVÍ, POZDĚJI SI JIŽ STAVĚLI CHATRČE Z NILSKÉHO BAHNA. Tyto primitivní příbytky později nahradila obydlí obdélníkového tvaru ze SUŠENÝCH CIHEL, vyrobených ze směsi říčního bahna a zuhelnatělé slámy.

Nil tak obyvatelům poskytoval I STAVEBNÍ MATERIÁL, který se na stavbu domů používá dodnes.

Hřbitovy odkryté na neolitických sídlištích jednoznačně dokazují, že obyvatelé úrodných nilských břehů MĚLI JIŽ JISTOU PŘEDSTAVU O POSMRTNÉM ŽIVOTĚ, a snažili se zajistit si ho náležitými obřady. Svědčí o tom nálezy posmrtné výbavy, především lidských a zvířecích figurek a nádob z pálené hlíny, jimž tehdejší lidé přisuzovali magickou moc.

Poháry a nádoby obsahovaly většinou zrní. Pro tuto kulturu, zvanou Nakádská, byla charakteristická malovaná keramika - vázy, poháry a skříňky - s barevnými vzory na světle okrovém podkladě.

(Částečný zdroj: Nesmrtelný odkaz Starého Egypta/Christiane Desroches Noblecourt)

-PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ-

Prvním nám více známějším obdobím staroegyptských dějin je Předdynastické období ZAČÍNAJÍCÍ KONCEM PRAVĚKÉHO EGYPTA - období mezi léty cca. 5 300 - 3 200 př. n. l. KONČÍ SJEDNOCENÍM EGYPTA V JEDNOTNOU ŘÍŠI MONARCHOU ZVANÝM NARMER, KTERÝ SE STAL JEJÍM VŮBEC PRVNÍM PANOVNÍKEM, TEDY FARAONEM. Tímto činem vznikla také první staroegyptská dynastie králů ZVANÁ NULTÁ, která však není staroegyptskou dynastií v pravém slova smyslu. V podstatě je to samostatné období mezi Předdynastickým a Archaickým obdobím, kterému se přisuzuje doba 200 - 250 let dlouhá.

Předdynastickou dobu lze rozčlenit na JEDNOTLIVÁ KULTURNÍ OBDOBÍ nazvaná po nalezištích, kde byly kultury poprvé objeveny. NEJZNÁMĚJŠÍMI JSOU TŘI NAKÁDSKÉ KULTURY VZNIKLÉ POBLÍŽ STEJNOJMENNÉHO MĚSTA (JSOU OZNAČOVÁNY ŘÍMSKÝMI ČÍSLICEMI). Tyto kultury však nemohou být interpretovány jako oddělené, ale jako subjektivní celky používané k usnadnění studia celého období.

Nejvíce nalezišť z této doby BYLO OBJEVENO V OBLASTECH HORNÍHO EGYPTA a to proto, že zde byly podnebně a oblastně příhodnější podmínky pro zachování artefaktů než-li v dolním Egyptě, kde byla sídla zde existující postupně zanesena nánosy bahna.

Předdynastické období  je díky svým rozmáhajícím a zesilujícím se kulturám označováno pojmem DYNASTICKÁ RASA, COŽ JE OZNAČENÍ PRO VYSPĚLOU CIVILIZACI.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

-ARCHAICKÉ OBDOBÍ (RANĚ DYNASTICKÁ DOBA NEBO CÍNEVSKÉ KRÁLOVSTVÍ)-

Tato raně dynastická doba je obdobím mezi léty cca. 3 200 a 2 700 př. n. l. a započala sjednocením egyptských království v jednu říši.

Nejdříve však v dobách kulturního období NAKÁDA II. došlo na území HORNÍHO EGYPTA ke vzniku společenských vrstev a jejich hierachizaci (seskupování a uspořádaní do určitých územních celků). Od této doby byl Horní Egypt o něco rozvinutější než jeho severní soused Dolní Egypt, který naopak společensky, politicky a kulturně rostl pomaleji, avšak jak v Horním tak v Dolním Egyptě stále existovali pouze jen městské státečky, kterým vládli městští stařešinové -> Horní a Dolní Egypt jako SAMOSTATNÉ STÁTY V TÉTO DOBĚ JEŠTĚ NEEXISTOVALY. Později po větším společenském seskupení teprve až ke konci Předdynastického období vzniklo cosi jako stát, tedy Horní Egypt. Dolní Egypt v podstatě před sjednocením v říši VŮBEC NEEXISTOVAL a to z důvodu slabší společenské organizace.

Na konci kultury NAKÁDA II. UPADAL VĚHLA MĚSTA NAKÁDY, kde vznikl Horní Egypt, a politický vliv odtud přesídlil do nově vznikajících a o pár let později mocných měst HIERAKONPOLIS a CENEJ, kde se brzy narodil slavný Narmer.

Po podrobení Dolního Egypta jím Narmerem a vzniku Egyptské říše BYLO NA HRANICI OBOU KRÁLOVSTVÍ NA ŠPICI NILSKÉ DELTY VYBUDOVÁNO POZDĚJI IMPOZANTNÍ MĚSTO, které se za třetí dynastie stalo PRVNÍM HLAVNÍM MĚSTEM SVĚTA A POSTUPNĚ TAKÉ NEJMOCNĚJŠÍM.

Toto období se stalo TAKZVANÝM MEZISTUPNĚM MEZI EGYPTSKÝM PRAVĚKEM A STAROVĚKEM, VE KTERÉM VELMI RYCHLE VZRŮSTAL STAV SPOLEČNOSTI, KULTURY, NÁBOŽENSTVÍ, EKONOMIKY, VĚDĚNÍ A VĚHLASU ZEMĚ A JEJÍCH OBYVATEL.

(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)

-STARÁ ŘÍŠE-

OBECNÉ INFORMACE: Stará říše vznikla cca. okolo roku 2 700 př. n. l. se založením první velké dynastie panovníků ZVANÁ TŘETÍ. TÍMTO POČINEM TAK BYLY POLOŽENY ZÁKLADY PRVNÍHO VELKÉHO OBDOBÍ STAROEGYPTSKÝCH DĚJIN. DO STARÉ ŘÍŠE NADÁLE SPADÁ I OBDOBÍ VLÁD 4. AŽ 6. DYNASTIE.

ZEM SE POSTUPNĚ STALA JEDNOU Z NEJVĚTŠÍCH STAROVĚKÝCH ŘÍŠÍ ve středomoří a předním východě.

ZAPOČAL VELKÝ ROZKVĚT KULTURY A USPOŘÁDÁVÁ SE JAZYK, PRVNÍ FORMA PÍSMA A LITERATURA (která se však plně stanoví až za dob 12. dynastie).

Lidé rychle stoupali po společenském žebříčku a ti nejvlivnější si postupně počali vyžadovat určitou moc a nakonec kolem roku 2 180 př. n. l. spolu s hladomorem, jež zapříčinilo náhlé krátkodobé ochlazení a sucho, rozvrátí první velké období staroegyptských dějin.

Bylo to období velmi VELKÉHO EKONOMICKÉHO RŮSTU, ÚSPĚŠNÝCH EXPANZÍ, PLNÝCH SÝPEK (na kterých závisela ekonomika více než na drahých kovech), STOPROCENTNÍHO MÍRU A V POSLEDNÍ ŘADĚ STAVITELSTVÍ, do kterého faraoné vkládali velké ekonomické úsilí - PYRAMIDY, SLUNEČNÍ CHRÁMY, STAVBY PRVNÍCH VELKÝCH MĚST A PALÁCŮ.

V náboženství celostátně převládal kult nejslavnějšího egyptského boha, BOHA SLUNCE REA, JEHOŽ KULT SÍDLIL V DRUHÉM NEJVĚTŠÍM MĚSTĚ SJEDNOCENÉHO EGYPTA ZVANÉM YUNU, DNES NAZÝVANÉM HELIOPOLIS.

STATISTIKY STARÉ ŘÍŠE:

-OBYVATELSTVO:

Stará říše čítala na vrcholu své slávy asi 900 000 obyvatel. (Zdroj: dokument egyptská říše 1. část)

-Rozložení obyvatelstva (na vrcholu Staré říše)-

Hlavní město Mennefer: cca. 0,7 % (6 300 obyvatel). (Zdroj: en.wikipedia.org)

Hlavní kultovní centrum země, město Heliopolis (město Reovo): cca. 0,5 % (4 500 obyvatel).

Ostatní města: cca. 16 % (144 000 obyvatel).

Venkov: cca. 82,8 % (745 200 obyvatel).

*Většina obyvatel Staré říše žila spíše mimo města, tedy na venkově a věnovala se zemědělství, řemeslům a lovu.

*Z toho: cca. 95 % obyvatel rodilí egypťané a zbytek přistěhovalci a otroci cca. 2,3 % obyvatel = 20 000 (Přistěhovalci násilně přivedeni za účelem nápomocné práce jež museli nejčastěji vykonávat bez nároku na mzdu.).

*(cca.) Dolní Egypt: 500 000 obyvatel a Horní Egypt: 400 000 obyvatel.

-ZEMĚDĚLSTVÍ:

-Rozložení zemědělství-

Orná půda: cca. 15 %.

Zeleň: cca. 14 %.

Pastviny (přirozené): cca. 3 %.

Ostatní půda (poušť a kamenný povrch): cca. 68 %.

-HOSPODÁŘSTVÍ:

-Rozložení hospodářství-

Službám jako je například obchod, správa země, řemesla atd. se věnovalo: cca. 40 % obyvatel (z toho cca. 35 % (126 000) řemeslníci, cca. 25 % (90 000) obchodníci, cca. 20 % (72 000) hoteliéři a restauratéři a cca. 15 % (54 000) správa země).

Sekundární průmysl (potravinářský, textilní atd.): cca. 54 % obyvatel.

Primární průmysl (těžba kamene, rud a drahokamů, získání dřeva atd.): cca. 6 % obyvatel (rolníci, dělníci a otroci).

PODROBNÉ INFORMACE: 3. DYNASTIE - (SENACHT, DŽOSER, SECHEMCHET A HUNEJ). Jednalo se o dobu, kdy se započalo s rozvíjením ekonomiky. A TO BYLO VELMI SNADNÉ NEBOŤ ŘÍŠE JEN A POUZE PROSPEROVALA A LID BOHATL, A TAK MOHLI BÝT PLÁNOVÁNY PRVNÍ OSLNIVÉ MONUMENTY A TO ZEJMÉNA STUPŇOVITÁ PYRAMIDA KRÁLE DŽOSERA V SAKKÁŘE, JEŽ SE STALA PRVNÍ KAMENOU STAVBOU NA SVĚTĚ.

4. DYNASTIE - (SNOFRU, CHUFU, RADŽEDEF, RACHEF, MENKAURE A ŠEPSESKAF). Dnes ji známe jako dynastii stavitelů nejdokonalejších pyramid, což je mimochodem jeden ze zásadních činů v lidské historii, a dynastii stability a míru. LIDÉ 4. DYNASTIE ZAMĚŘOVALI SVŮJ ZÁJEM PŘEDEVŠÍM NA UMĚNÍ, KTERÉ V TÉTO DOBĚ DOSÁHLO NEJDOKONALEJŠÍ MOŽNÉ PODOBY.

5. DYNASTIE - (VESERKAF, SAHURE, NEFERIRKARE, ŠEPSASKARE, NEFEREFRE, NIUSERRE, MENKAUHOR, DŽEDKARE A VENIS). Dynastie pocházela z Elefantiny, avšak první dva králové této dynastie byly synové paní Chentkaues, která pocházela ze 4. dynastie jež sídlila v Menneferu.

Tato dynastie se vyznačuje spíše svým zaměřením NA UPEVŇOVÁNÍ POLITICKÉHO SYSTÉMU, EKONOMIKY A DOKONALEJŠÍ CHOD STÁTU. Velmi vzrostl počet vládních úředníků neboť byli vybíráni i mimo královskou rodinu. 5. DYNASTIE SE MŮŽE PYŠNIT ÚČETNICTVÍM, JEŽ BYLO BĚHEM JEJÍHO TRVÁNÍ VYVINUTO.

Je až udivující, že pyramidy vybudované v tomto období jsou i mnohem menší ale hlavně méně odolné než jejich okázalé předchůdkyně ze 4. dynastie.

6. DYNASTIE - (TETI, VESERKARE, PEPI I., MERENRE, PEPI II., KRÁLOVNA NITOKRETOJE). 6. DYNASTIE SE ZAMĚŘILA NA EXPEDICE DO ZAHRANIČÍ A UPEVŇOVÁNÍ EGYPTSKÝCH PŘIDRUŽENÝCH ÚZEMÍ. Od poloviny vlády Pepi II. je znatelný pozvolný úpadek centrální moci, která se nakonec celkově rozpadla během 8. dynastie. Jeho pyramida v Sakkáře je nadále poslední větší stavbou Staré říše.

(Dynastie - částečný zdroj: Oživlý Egypt/Mark Millmore)

-PRVNÍ PŘECHODNÉ OBDOBÍ-

Období, které začalo přibližně okolo roku 2 180 př. n. l. bylo dobou OBČANSKÝCH NEPOKOJŮ, EKONOMICKÉ I KRÁLOVSKÉ KRIZE, SMUTNÉHO KULTURNÍHO A SPOLEČENSKÉHO POKLESU A TO VELKÉHO a co se týče prvního přechodného období, tak i dobou HLADOMORU, JEŽ ZAPŘÍČINILA NÁHLÁ ZMĚNA PODNEBÍ. Bylo to období končící 6. až poloviny 11. dynastie o kterých víme velice málo a co hůř většinu faraonů ani neznáme.

EGYPTSKÁ ZEMĚ SE ROZPADLA NA NĚKOLIK ČÁSTÍ -> někteří nomarchové určitých krajů se prohlásili za absolutní vládce (pod jejich moc nespadal pouze jeden nom) a založili vlastní dynastii a tak se NĚKTERÉ DYNASTIE PŘEKRÝVALY. Toto se opakovalo i v následujících přechodných dobách. Špatná hospodářská situace přímo vyzývala i k CIZÍM VPÁDŮM a to obzvláště Beduínů, od této doby SE STALI NEPŘÁTELSKÝM NÁRODEM, I KDYŽ ŽIL NA ÚZEMÍ EGYPTA ZA VLASTNÍ KREV JE EGYPŤANÉ ROZHODNĚ NEPOVAŽOVALI. Tuto postupně zanikající říši však její občané nenechali zaniknout vždyť vydržela neuvěřitelných 3 000 let! Samotní egypťané a rod Mentuhotepců z 11. dynastie z Thébského nomu ZNOVU V ZEMI NA VÍCE NEŽ 200 LET OKOLO ROKU 2 060 př. n. l. NASTOLILI ŘÁD A HARMONII.

-STŘEDNÍ ŘÍŠE-

OBECNÉ INFORMACE: Střední říše, která vznikla cca. okolo roku 2 060 př. n. l. byla dobou DRUHÉHO VELKÉHO OBDOBÍ STAROEGYPTSKÝCH DĚJIN, AVŠAK JEJÍ TRVÁNÍ V SOBĚ ZAHRNUJE POUZE DRUHOU POLOVINU 11. DYNASTIE, 12. DYNASTII A ZAČÁTEK 13. DYNASTIE.

Říše se podruhé stává JEDNOU Z NEJMOCNĚJŠÍCH ZEMÍ A JEJÍ VĚHLAS SAHÁ JIŽ DÁL NEŽ NA BLÍZKÝ VÝCHOD.

Toto téměř 300-leté období zanechalo Egyptu USTÁLENOU LITERATURU, NOVÝ KULTURNÍ A UMĚLECKÝ POHLED, NEJVĚTŠÍ VOJENSKÉ PEVNOSTI TEHDEJŠÍHO SVĚTA, NOVÁ POHŘEBIŠTĚ, MĚSTA, LOMY A PŘEDEVŠÍM ZTRACENÁ A NOVÁ ÚZEMÍ.

EXPANZE A VOJENSKÁ SÍLA STŘEDNÍ ŘÍŠE BYLA VELMI SILNÁ A TO ZEJMÉNA PROTO, ŽE EGYPTŠTÍ SOUSEDÉ NEBYLI JIŽ TAK MÍRUMILOVNÍ JAKO ZA DOB STARÉ ŘÍŠE. Velmi totiž dychtili po bohatství této země. Největší nepokoje přicházeli od LIBYJCŮ, BEDUÍNŮ a HYKSOSŮ z Malé Asie. TI NAKONEC ZAPŘÍČINILI ČÁSTEČNÝ ROZPAD EGYPTSKÉ ZEMĚ. OVŠEM VŠAK I RODILÝ EGYPŤANÉ, I PŘESTOŽE BYLY ZAVEDENY NOVÉ POLITICKÉ POSTOJE A OPATŘENÍ.

Střední říše se rozpadla během 13-té dynastie okolo roku 1 790 př. n. l.

Největší náboženský kult byl stále pěstován u BOHA REA, AVŠAK ZAČÍNÁ STOUPAT KULT BOHA AMONA.

STATISTIKY STŘEDNÍ ŘÍŠE:

-OBYVATELSTVO:

Střední říše čítala na vrcholu své slávy asi 1 250 000 obyvatel. (Odhad založený podle uvedených zdrojů. Zvýšení obyvatelstva zejména o přirozený přírůstek obyvatelstva.)

-Rozložení obyvatelstva (na vrcholu Střední říše)-

Mennefer: cca. 1,5 % (18 750 obyvatel).

Hlavní Město Iktovej (dnešní Lišt): cca. 0,8 % (10 000 obyvatel).

Hlavní kultovní centrum země, město Heliopolis (město Reovo): cca. 1,2 % (15 000 obyvatel).

Théby: cca. 0,8 % (10 000 obyvatel).

Ostatní města: cca. 30 % (375 000 obyvatel).

Venkov: cca. 65,7 % (821 250 obyvatel).

*Většina obyvatel se stále držela mimo města na venkově a věnovala se svým řemeslům a zemědělství.

*Z toho: cca. 88 % rodilí egypťané a zbytek přistěhovalci a otroci cca. 4 % obyvatel = 50 000 (Přistěhovalci násilně přivedeni za účelem nápomocné práce jež museli nejčastěji vykonávat bez nároku na mzdu.).

*(cca.) Dolní Egypt: 650 000 obyvatel a Horní Egypt: 600 000 obyvatel.

-ZEMĚDĚLSTVÍ:

-Rozložení zemědělství-

Orná půda: cca. 16 %.

Zeleň: cca. 6 %. (Do dob Střední říše ubylo zeleně zejména kvůli klimatickým změnám.)

Pastviny (přirozené): cca. 1 %.

Ostatní půda (poušť a kamenný povrch): cca. 77 %.

-HOSPODÁŘSTVÍ:

-Rozložení hospodářství-

Službám jako je například obchod, správa země, řemesla atd. se věnovalo: cca. 40 % obyvatel (z toho cca. 35 % (175 000) řemeslníci, cca. 30 % (150 000) obchodníci, cca. 23 % (115 000) hoteliéři a restauratéři a cca. 12 % (60 000) správa země).

Sekundární průmysl (potravinářský, textilní atd.): cca. 52 % obyvatel.

Primární průmysl (těžba kamene, rud a drahokamů, získání dřeva atd.): cca. 8 % obyvatel (rolníci, dělníci a otroci).

PODROBNÉ INFORMACE: 11. DYNASTIE - (MENTUHOTEP I. AŽ III. = DRUHÁ POLOVINA 11. DYNASTIE). MENTUHOTEPOVI I. POCHÁZEJÍCÍHO Z THÉB VDĚČILI EGYPŤANÉ ZA OBNOVU ŘÍŠE, která se dočasně stala Horním Egyptem, neboť panovník přijal do svého jména božstvo bílé koruny - Hora. 

12. DYNASTIE - (AMENEMHET I., SENVOSRET I., AMENEMHET II., SENVOSRET II., SENVOSRET III., AMENEMHET III., AMENEMHET IV. A KRÁLOVNA SEBEKNOFRU). Za této dynastie byl znovu obnoven staroříšský umělecký směr, který se rozvinul do podoby slavných realistických soch a nejvýznamnějších literárních děl. Avšak politické a hospodářské kroky již nenavázali na systém ze Staré říše. JIŽ ZA AMENEMHETA PRVNÍHO BYL ZAVEDEN TAKZVANÝ NÁSLEDOVNICKÝ SYSTÉM, KTERÝ MĚL ZARUČIT BEZPEČNÉ PŘEDÁNÍ VLÁDY ČI TITULU NEBO POZICE.

DYNASTIE SE VYZNAČUJE VELKOU A SILNOU VOJENSKOU POLITIKOU -> znovuzískány byly všechny egyptské provincie, na kterých byly posléze silně potlačovány případné výboje, rozšířena byla rovněž samotná říše a nejznámějšími počiny této politiky, BYLA VÝSTAVBA STRÁŽNÝCH PEVNOSTÍ V BLÍZKOSTI PRVNÍHO KATARAKTU A NA SEVEROVÝCHODĚ NILSKÉ DELTY.

Říše byla za Senvosreta čtvrtého pro lepší správu rozdělena do čtyř hlavních oblastí: severní a jižní polovinu nilského údolí a východní a západní část nilské delty.

13. DYNASTIE - (VEDŽEF = ZAČÁTEK 13. DYNASTIE). 

(Dynastie - částečný zdroj: Oživlý Egypt/Mark Millmore)

-DRUHÉ PŘECHODNÉ OBDOBÍ-

Toto období započalo okolo roku 1 780 př. n. l. Bylo dobou 13. - 17. dynastie. Znovu k této době došlo tentokrát ne ani tak kvůli pozvolnému úpadku centrální moci. Hlavním činitelem rozpadu Střední říše byly NÁJEZDY CIZÍCH NÁRODŮ, především asijských - Hyksosů, kteří zapříčinili rozpad Egypta -> VĚTŠÍ ČÁST DOLNÍHO EGYPTA NYNÍ PATŘILA JIM A SPOLU S NIMI ZAPŘÍČINILI ROZPAD ZEMĚ I NŮBIJCI NA JIHU, JEŽ NAROZDÍL OD HYKSOSŮ ZMENŠILI ROZLOHU HORNÍHO EGYPTA A TO AŽ PO OBLAST THÉB, JEŽ V TÉ DOBĚ JIŽ EXISTOVALI.

Rozpadla se centrální vláda a Horní Egypt ovládali pouze místní monarchové. Země znovu ztratila na prestiži a části bohatství. Sice měla neuspořádané politické pole, ale Horní Egypt zůstal celkem stabilní zemí, tedy to co z něj zbylo. V dobách Vesetské 17. dynastie byly pořádány první pokusy na svržení Hyksosů a Nůbijců-> ZDAŘILO SE AŽ PO TŘETÍM NÁJEZDU A TO AHMOSOVI, který po třetí sjednocuje Egypt a zakládá osmnáctou dynastii již s poměrně silnou politikou, jelikož předešlá sedmnáctá byla celkem silnou dynastií. Hyksosové v Dolním Egyptě nevládli krutě, ale ovládali egyptskou zemi, proto museli být svrženi. Egypťany ale naučili vyrábět a používat vozy a chovat koně. Založením osmnácté dynastie vzniká poslední velké období egyptských dějin - Nová říše.

-NOVÁ ŘÍŠE-

OBECNÉ INFORMACE: Nová říše byla založena okolo roku 1 555 př. n. l. A ZAHRNOVALA V SOBĚ OBDOBÍ VLÁD 18. AŽ 20. DYNASTIE. STALA SE TŘETÍM A ZÁROVEŇ POSLEDNÍM VELKÝM OBDOBÍM ZATO VŠAK TÍM NEJVĚTŠÍM VE STAROEGYPTSKÝCH DĚJINÁCH.

JAZYK, LITERATURA, PÍSMO, ARCHITEKTURA, ARMÁDA, EKONOMIKA A POLITIKA SE STALI DOKONALÝMI A DODNES NEJVÍCE CHARAKTERIZUJÍ EGYPT A SAMOTNÁ ŘÍŠE SE POPRVÉ STALA DOOPRAVDY SKUTEČNOU SUPERVELMOCÍ S KLIDNÝM A BOHATÝM VNITŘNÍM USPOŘÁDÁNÍM.

Egypt nyní působil na světové úrovni jako NEJMOCNĚJŠÍ ZEMĚ, KTERÁ NADÁLE VNIKALA DO KULTURY, POLITIKY, EKONOMIKY I VÍRY OKOLNÍCH NÁRODŮ. Počet obyvatel se začal tryskově zvyšovat a to především díky imigrantům i emigrantům, kteří viděli v Egyptě tu nejlepší zemi, kde by mohli začít nový život. Velmi se zvýšil samozřejmě i počet ras zde žijících.

Velký nárůst obyvatelstva znamenal ZVĚTŠUJÍCÍ SE ARMÁDU, JEŠTĚ VĚTŠÍ VÝNOSY Z POLÍ DÍKY OBŘÍMU POČTU FARMÁŘŮ A MĚSTA I VESNICE BYLY PŘEPLNĚNY OBCHODY A TRŽIŠTI NOVÝCH OBCHODNÍKŮ. VELKÝ NÁRŮST OBYVATELSTVA TAKÉ POSKYTOVAL VÍCE PRACOVNÍ SÍLY STÁTNÍM INSTITUCÍM A RŮZNÉ SLUŽEBNÍKY ŠLECHTĚ A ZÁMOŽNĚJŠÍM OBČANŮM.

EGYPTSKÉ ÚZEMÍ SE STALO OHROMNĚ ROZSÁHLÉ. To přineslo do Egypta nové KULTURNÍ PRVKY I NĚKTERÉ NOVÉ BOHY, protože i Egypt byl ovlivňován okolním světem.

V zemi se velmi rozšířil KULT BOHA AMONA, který se stal národním božstvem A SÍDLIL VE SVĚTOZNÁMÝCH THÉBÁCH a aby nezastínil slavného Rea byl s nim sloučen v AMON-REA.
Tato významná prvenství, především pak bohatství a věhlas říše BYL VELMI ZÁVIDĚN, AVŠAK VĚTŠINA OKOLNÍCH NÁRODŮ SE VŠAK BÁLA POSTAVIT PROTI SÍLE EGYPTA A SVÁDĚT S NÍM BOJE ALESPOŇ O KOUSEK JEHO BOHATSTVÍ, ale jedna říše, ŘÍŠE CHETITŮ, dá se říci se celkem rovnala Egyptu, a tak mezi sebou sváděly kruté boje a to v první polovině Nové říše do té doby než země mezi sebou uzavřely příměří. Předmětem bojů bylo však spíše území než Egyptské bohatství.

Nová říše se rozpadla podobně jako předešlá velká období -> POLITICKÉ NEPOKOJE, NEJVYŠŠÍ KORUPCE OD POČÁTKU STAROEGYPTSKÉ HISTORIE A NEJVYŠŠÍ DYCHTIVOST OKOLNÍCH NÁRODŮ PO EGYPTSKÉM BOHATSTVÍ, OPĚT JAKO NA KONCI STARÉ ŘÍŠE I MALÉ SKLIZNĚ A NOVĚ ATENTÁTY A SAMOZŘEJMĚ I RŮZNÉ INTRIKY. Nová říše se rozpadla nejspíše kolem roku 1 080 př. n. l.

STATISTIKY NOVÉ ŘÍŠE:

-OBYVATELSTVO:

Nová říše čítala na vrcholu své slávy asi 1 800 000 obyvatel. (Zdroj: dokument egyptská říše 4. část)

-Rozložení obyvatelstva (na vrcholu Nové říše)-

Mennefer: cca. 2 % (36 000 obyvatel).

Hlavní město a hlavní kultovní centrum Théby: cca. 3 % (54 000 obyvatel). (Zdroj: dokument egyptská říše 4. část)

Heliopolis: cca. 1,3 % (23 400 obyvatel).

Abydos: cca. 1,7 % (30 600 obyvatel).

Pi-Ramesse (za Ramesse II.): cca. 3 % (54 000 obyvatel).

Ostatní města: cca. 30 % (540 000 obyvatel).

Venkov: cca. 59 % (1 062 000 obyvatel).

*Větší část obyvatel stále žila a věnovala se svým řemeslům a polím na venkově.

*Z toho: 70 % rodilí egypťané a zbytek přistěhovalci a otroci cca. 5,5 % obyvatel = 100 000 (Přistěhovalci násilně přivedeni za účelem nápomocné práce jež museli nejčastěji vykonávat bez nároku na mzdu.).

*(cca.) Dolní Egypt: 920 000 obyvatel a Horní Egypt: 880 000 obyvatel.

-ZEMĚDĚLSTVÍ:

-Rozložení zemědělství-

Orná půda: cca. 16 %.

Zeleň: cca. 3 %.

Pastviny (přirozené): cca. 1 %.

Ostatní půda (poušť a kamenný povrch): cca. 80 %.

-HOSPODÁŘSTVÍ:

-Rozložení hospodářství-

Službám jako je například obchod, správa země, řemesla atd. se věnovalo: cca. 42 % obyvatel (z toho cca. 38 % (287 280) řemeslníci, cca. 35 % (264 600) obchodníci, cca. 20 % (151 200) hoteliéři a restauratéři a cca. 10 % (75 600) správa země).

Sekundární průmysl (potravinářský, textilní atd.): cca. 50 % obyvatel.

Primární průmysl (těžba kamene, rud a drahokamů, získání dřeva atd.): cca. 8 % obyvatel (rolníci, dělníci a otroci).

PODROBNÉ INFORMACE: 18. DYNASTIE - (AHMOSE, AMENHOTEP I., THUTMOSE I., THUTMOSE II., HATŠEPSOVET, THUTMOSE III., AMENHOTEP II., THUTMOSE IV., AMENHOTEP III., AMENHOTEP IV., SMENCHKARE, TUTANCHAMON, AJE A HAREMHEB). Stejně jako 11. tak i 18. dynastie pochází z Théb a učinila již třetí sjednocení říše a díky tomu STARÝ EGYPT V PRŮBĚHU NOVÉ ŘÍŠE DOSÁHL SVÉHO NEJVĚTŠÍHO VĚHLASU, BOHATSTVÍ, ROZSAHU A SÍLY. 

Za této dynastie se započalo s postupným odstupováním od předávání královské moci a titulů A POZDĚJŠÍ PANOVNÍCI JIŽ DLE SVÉHO UVÁŽENÍ JMENOVALI VŽDY URČITÉ FUNKCIONÁŘE Z NERODOVÉ LINIE, KTEŘÍ NASBÍRALI ZA SVŮJ ŽIVOT NEJVÍCE ZÁSLUH.

Dynastie se zaměřila výhradně na budování prosperujícího hospodářství, vybudování mocného státu a samozřejmě obrazu Egypta v zahraničí. PROTO SE EGYPT ZAMĚŘIL NA VELKÉ VÝBOJE i velmi daleko za svoje hranice a podařilo se mu nakonec uchvátit velkou část blízkého východu. 

Samozřejmě nesmím opomenout umění i náboženství. Nejvíce byl umělecky zaměřen Amenhotep III., který zahájil převrat v celém umění. ZATO VŠAK ACHNATON (Amenhotep IV.) A JEHO ŽENA NEFERTITI ZAPŘÍČINILI VELKOU REVOLUCI TÍM, KDYŽ PŘIJALI PŘEDSTAVU JEDINÉHO BOHA.

19. DYNASTIE - (RAMESSE I., SETI I., RAMESSE II., MERENPTAH, AMENMESSE, SETI II., SIPTAH A TVOSRET). 19. DYNASTIE ZDĚDILA PROSPERUJÍCÍ A NOVĚ USPOŘÁDANÝ STÁT PRO SPRÁVNÝ CHOD HOSPODÁŘSTVÍ a někteří z panovníků pohlíželi na předchozí dynastii jako na vzor a v jejich představách o správném vzkvétání státu pokračovali.

Dynastie se spíše než na dalším budování politického a hospodářského systému VĚNOVALA PŘEDEVŠÍM ARCHITEKTUŘE, KTERÁ V TÉTO DOBĚ DOSÁHLA NEVÍDANÝCH ROZMĚRŮ A POJETÍ A DÁLE UMĚNÍ, DO NĚHOŽ NYNÍ PRONIKALY PRVKY VŠECH PESTRÝCH ETNIK JEŽ ŽILI V TÉTO DOBĚ V EGYPTĚ, AVŠAK O VOJENSKOU POLITIKU MUSELI DBÁT PANOVNÍCI TÉTO DYNASTIE STEJNĚ (A POZDĚJI JEŠTĚ VÍCE) JAKO PANOVNÍCI PŘEDCHOZÍ, NEBOŤ BYLO ZÁSADNÍ, ABY CIZINCI NEROZVRÁTILI OPĚT CELÝ EGYPT.

20. DYNASTIE - (SETNACHTE, RAMESSE III. AŽ XI.). CELÁ 20. DYNASTIE SE NESLA V DUCHU POZVOLNÉHO ÚPADKU NOVÉ ŘÍŠE A OSTATNĚ FARAONSKÉHO EGYPTA, AVŠAK NELZE JI VŠAK JEŠTĚ ZAŘADIT DO TŘETÍHO PŘECHODNÉHO OBDOBÍ. Došlo ke stagnaci ekonomiky, nižším úrodám (ne však kritickým), země nebohatla a již nerozšířila své hranice, naopak bylo pro ni těžké udržet ty stávající a nadále se objevovala čím dál tím větší korupce a následné rozpadání struktury společnosti.

Ale i tato dynastie se může pochlubit posledními velkými okamžiky slávy, OBZVLÁŠTĚ ODRAŽENÍM OBÁVANÝCH MOŘSKÝCH NÁRODŮ RAMESSEM III., POSLEDNÍM VELKÝM PANOVNÍKEM STAROVĚKÉHO EGYPTA. Ty například zničili i mocnou Chetitskou říši. 

Během 20. dynastie se již nedokázalo ani využívat nových technologických revolucí, zejména té spojené s dobou železnou. 

Panovníci následující po Ramessovi III. se ze všech sil snažili navrátit upadající věhlas země, zejména tím, že se všichni pojmenovali Ramesse, neboť toto jméno je spojené s mocnými panovníky.

(Dynastie - částečný zdroj: Oživlý Egypt/Mark Millmore)

-TŘETÍ PŘECHODNÉ OBDOBÍ-

Poslední z temných dob Starého Egypta započala zřejmě kolem roku 1 080 př. n. l. Zahrnovala v sobě období vlád 21. až 25., KTERÉ Z VELKÉ ČÁSTI VLÁDLI SPOLEČNĚ NA RŮZNÝCH MÍSTECH ŘÍŠE A JEJICH VLÁDY BYLY TVOŘENY ZVLÁŠTĚ CIZÍMI OKUPANTY. I o tomto období mnoho nevíme, avšak víme zcela jasně, ŽE HO ZAPŘÍČINILA KORUPCE, NEDOSTAČUJÍCÍ ZÁPLAVY A NÁSLEDNÝ ROZPAD SYSTÉMU.

TŘETÍ PŘECHODNÉ OBDOBÍ JE ALE PŘEDEVŠÍM BODEM OD KTERÉHO SLAVNÝ STARÝ EGYPT JEN A JIŽ POUZE UPADÁ A O NÁSLEDUJÍCÍCH UDÁLOSTECH ROZHODOVALI PŘEVÁŽNĚ CIZINCI, KTEŘÍ ODTUD VLÁDLI BUĎ PŘÍMO ANEBO BYL EGYPT JEJICH PROVINCIÍ. Z TŘETÍHO PŘECHODNÉHO OBDOBÍ VŠAK UČINILI DOBOU STABILITY A DÁ SE ŘÍCI ŽE I OBDOBÍM MÍRU.

Období končí nejspíše kolem roku 665 př. n. l., AVŠAK TENTOKRÁT JIŽ NENASTÁVAJÍ JASNÉ ZÍTŘKY.

-POZDNÍ OBDOBÍ-

Začíná koncem 25. nubijské dynastie kolem roku 665 př. n. l.Zároveň s touto dynastií končí i období stability a míru, jež tato dynastie dovedla ve Třetím přechodném období k dokonalosti. DYNASTIE ZANIKLA Z DŮVODU DALŠÍHO VNĚJŠÍHO VLIVU - ASYŘANŮM. Ti byli v této době poměrně mocným národem a to dokázali i dobytím slavné kdysi bohaté egyptské říše, jež okupovali celkem krátkou dobu, ale i za tuto dobu však dokázali Egypt neskutečně zpustošit a nejvíce Théby.

Po odchodu Asyřanů zpět do Ašuru PŘEVZALA KONTROLU NAD CELOU ZEMÍ PO DLOUHÉ DOBĚ OPĚT EGYPTSKÁ DYNASTIE (26. dynastie) Z MĚSTA SAIS NACHÁZEJÍCÍHO SE V DELTĚ. Tímto krokem započalo na více než sto let nové období stability, míru a dokonce i prosperity. KONEC OBDOBÍ TÉTO DYNASTIE BYL VE ZNAMENÍ BOJŮ S AMBICIOZNÍMI A OBÁVANÝMI PERSKÝMI VLÁDCI, VE KTERÝCH EGYPŤANÉ NAKONEC NEOBSTÁLI.

Tato perská okupační nadvláda též známá jako 27. dynastie ČI SPÍŠE PRVNÍ PERSKÁ NADVLÁDA, vládla Egyptu také přes sto let. PO UPLYNUTÍ TÉTO DOBY ZNOVU NASTOLIL KONTROLU NAD CELOU ZEMÍ A VYPUDIL PERSKÉ OKUPANTY MUŽ ZVANÝ AMENARDIS, JEDINÝ PANOVNÍK 28. DYNASTIE. AVŠAK TATO NEZÁVISLOST VEDENÁ RODILÝMI EGYPŤANY POCHÁZEJÍCÍCH Z 29. A 30. DYNASTIE (poslední egyptské dynstie v historii) TRVALA ASI POUHÝCH ŠEDESÁT LET JELIKOŽ EGYPT OPĚT OVLÁDLI PERŠTÍ OKUPANTI. 

Jejich invaze trvala pouze deset let, ale je zřejmě nejtragičtějším a nejtemnějším obdobím ve staroegyptské historii, neboť peršané zacházeli se svými poddanými téměř jako s otroky, kteří navíc museli platit neúprosné daně. Byly také drancovány a znovu ničeny různé svatostánky i ostatní velkolepé monumenty stejně jako za asyrské okupace.

Rodilý egypťané nebyli již nijak schopni zachránit svoji rozpadající se říši A ABY TOHO NEBYLO MÁLO, EGYPT DOBIL MAKEDONSKÝ KRÁL ALEXANDR, KTERÝ KRUTÉ PERŠANY VYPUDIL, A TAK HO EGYPŤANÉ UVÍTALI JAKO OSVOBODITELE A NAKONEC PŘIJALI I ZA SVÉHO KRÁLE.

(Částečný zdroj: staroveky-egypt.wz.cz)

-PTOLEMAIOVSKÉ OBDOBÍ-

Řecká a následně Ptolemaiovská éra začíná v době, kdy Alexandr Veliký vstoupil do Egypta a byl tam uvítán jako osvoboditel od perské poroby. Snažil se co nejvíce si egyptský lid naklonit. NEJPRVE SE V PRASTARÉM MENNEFERU NECHAL KORUNOVAT NA EGYPTSKÉHO VLÁDCE. ROVNĚŽ VYKONAL DLOUHOU CESTU DO OÁZY SÍVY AŽ U LIBYJSKÉ HRANICE, KDE NAVŠTÍVIL PROSLULOU VĚŠTÍRNU A AMONOVU SVATYNI, V NÍŽ HO AMONŮV VELEKNĚZ PROHLÁSIL ZA ,,SYNA BOŽÍHO". JEŠTĚ PŘEDTÍM OVŠEM ZALOŽIL NA POBŘEŽÍ STŘEDOZEMNÍHO MOŘE NOVÉ HLAVNÍ MĚSTO, KTERÉ NECHAL POJMENOVAT PO SOBĚ: ALEXANDRIE.

PO SMRTI ALEXANDRA MAKEDONSKÉHO PŘEVZAL V ROCE 323 PŘ. N. L. SPRÁVU EGYPTA JEHO VOJEVŮDCE A PŘÍTEL PTOLEMAIOS, SYN LAGŮV. TENTO MUŽ JAKO PTOLEMAIOS I. SÓTÉR (TJ. SPASITEL) ZALOŽIL V EGYPTĚ VLÁDU PTOLEMAIOVSKÉ DYNASTIE, KTERÁ TRVALA AŽ DO ROKU 30 PŘ. N. L. Během těchto tří století se na egyptském trůnu vystřídalo celkem 13 Ptolemaiovců (I. - XIII.) a slavná Kleopatra VII. Bylo to skutečné řecké období v Egyptě, kdy se řekové postupně stali vládnoucí vrstvou v zemi. Egypt byl tehdy pevnou součástí helénistického světa. Silný řecký vliv se přitom projevil ve společenských poměrech, správě země, hospodářství, právu, náboženství i umění. Avšak to všechno se samozřejmě mísilo se zdejšími egyptskými zvyky.

O POLITICKÝCH, SPOLEČENSKÝCH, SPRÁVNÍCH, HOSPODÁŘSKÝCH I KULTURNÍCH POMĚRECH EGYPTA V ŘECKÉ DOBĚ NÁS BEZPROSTŘEDNĚ INFORMUJÍ NEJRŮZNĚJŠÍ DOCHOVANÉ DOKUMENTY PSANÉ NA PAPYRECH, PERGAMENECH I OSTRAKÁCH. Jejich jazykem byla především řečtina, která tehdy byla úřední řečí. Své výsadní postavení si řečtina ovšem udržela v Egyptě i v následující Římské době.

Řecké papyry se našly v sutinách některých vesnic a měst, zvláště v oblasti delty a Fajjůmu, neboť řekové necestovali moc často dále na jih. Pro poznání každodenního života helénistického Egypta jsou obzvláště cenné neliterární papyry, které obsahují úřední vyhlášky, zákony, žádosti, závěti, smlouvy, účty, různé soupisy, soudní protokoly, seznamy obyvatel, dopisy a také školní ,,sešity".

Řecké papyry z Egypta, které ještě nejsou zdaleka zpracovány a uveřejněny, jsou roztroušeny po mnoha světových muzeích v Evropě i Americe. Velkou sbírku těchto papyrů má přirozeně také Egyptské muzeum v Káhiře a Řeckořímské muzeum v Alexandrii. 

(Částečný zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala) 

-ŘÍMSKÉ OBDOBÍ-

Od roku 30 př. n. l. se Egypt jako provincie Římské říše stal osobní doménou římského císaře. Již Octavian stanovil pro Egypt místodržícího z jezdeckého stavu. Jezdci byli vedle senátorů nejdůležitější stav v římské společnosti. Ustanovený místodržící Egypta s titulem prefekta spravoval zemi pro římského císaře. Žádný senátor ani příslušník císařské rodiny přitom nesměl bez císařova výslovného povolení vstoupit do Egypta. 

Egypt měl mezi všemi římskými provinciemi klíčové postavení vzhledem ke své důležitosti. Byl totiž hlavním dodavatelem obilí - skutečnou obilnicí Říma. Kdo by se zmocnil Egypta, mohl by zastavením dodávek obilí vyhladovět obyvatelstvo Říma, a tak na sebe strhnout moc v římské říši. Navíc měl Egypt i výhodnou strategickou polohu. 

Římský císař se podobně jako řečtí Ptolemaiovci stal v Egyptě faraonem. V této úloze krále Horního a Dolního Egypta se také běžně nechal znázorňovat ve společenství domácích egyptských božstev na stěnách chrámu, které po celé zemi budoval právě jim. I jeho jméno je uvedeno v egyptských hieroglyfech.

Vedle zmíněného římského prefekta byl nejvýznamnějším úředníkem nejvyšší kněz Alexandrie a celého Egypta, který rozhodoval o veškerých náboženských otázkách. Kromě nich v Egyptě působili četní vyšší i nižší úředníci civilní a vojenští a přirozeně také kněžstvo. Vzhledem k důležitému postavení Egypta byly v zemi soustředěny celé tři legie římského vojska, které se uplatnily hned na počátku okupace, kdy musely potlačit vzpouru Horního Egypta proti krutému vymáhání daní.  

V prvních stoletích našeho letopočtu v Egyptě postupně narůstaly hospodářské potíže a vyhrocovaly se společenské poměry. Na konci 2. století n. l. bylo egyptské hospodářství již natolik rozvrácené, že Římané museli dovážet obilí odjinud. Egypt jako obilnice Říma přestal hrát svou výjimečnou úlohu. Na přelomu 2. a 3. století se začalo v Egyptě rychle šířit křesťanství,  na což římští císaři reagovali zpočátku zákazy a výhružkami, ale posléze i otevřeným pronásledováním věřících.  

Situace se zhoršila zvláště za panování císaře Diokletiana na přelomu 3. a 4. století. V Horním Egyptě totiž vypuklo velké povstání a rovněž v Alexandrii nastaly ostré boje. Navíc došlo ke krutému pronásledování křesťanů, kteří byli nuceni utíkat do pouště. 

Řím vystupoval proti křesťanům velice tvrdě, neboť je považoval za nebezpečné nepřátele, kteří nevzdávají poctu císaři a svým náboženstvím a postoji rozvracejí římskou říši. Ke změně došlo až za vlády známého císaře Konstantina (324 - 363), jenž mimo jiné přenesl hlavní město říše z Říma do Byzantia, které nazval Konstantinopolis (Cařihrad, dnešní Istanbul). A právě za Konstantina se křesťanství stalo náboženstvím uznávaným státem. Za Theodosia I., jímž v roce 395 - kdy byla rozdělena římská říše - končí více než čtyřsetletá římská doba v Egyptě, se křesťanství stalo dokonce státním náboženstvím, v jehož jménu začínají křesťané ničit ,,pohanské" staroegyptské památky. Téhož roku začíná v Egyptě doba nadvlády východořímské říše čili Byzance, kterou se otevírá nová kapitola dějin země na Nilu. 

(Částečný zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala)

-PAX AEGYPTICA-

Tímto pojmem se dá označit Období Nové říše, kdy Starověký Egypt jakožto říše dosáhl nejvyššího stupně svého vývinu. V této době proudily do Egypta tributy ze všech stran. Obchodní aktivita v míru nejvíce ožila, prosperita byla nevídaná. V zemi neřinčely žádné zbraně a králové se věnovali zhodnocování svých držav. 

Texty opěvovali zejména blahodárnou velikost Ramessovců. O Sethim II. se říkalo: ,,dokonalý bůh, ka Egypta, živitel celé země", je ,,tím, kdo učinil, aby byly Théby zaplaveny všemožnými krásnými a dobrými věcmi, potravinami a živobytím".

Ramesse II. byl panovníkem hojnosti, velkým monarchou živitelem, bohatě obdařeným bohem Ptahem.

Ramesse II. chtěl, aby pocty jeho velikosti byly přinášeny věčně. Na nádvoří v luxorském chrámě dal vytesat dlouhé procesí jednatřiceti osob. Toto defilé má v čele oboupohlavní božstvo - forma posvátného Nilu - představující dary řeky. Legenda je nazývá Nuy. Nuy je buď zúrodňující voda nebo forma prvopočátečního oceánu, z nějž prvního dne vytryskne život, každopádně jde o živitelskou sílu přírody.  Thovt, ,,pán božských slov, písař Enneády", pronáší projev, který je v důsledku četných poškození bohužel téměř nečitelný. Pokud jde o těch třicet postav, jež následují, jsou to personifikace ,,důlních oblastí" světa, všech ,,hor a kopců" skrývajících poklady. Každá říká velkému králi: ,,Přicházím a přináším ti..." a dary jsou četné a vzácné. Mnohé z těchto dárcovských oblastí leží na jihu v Núbii a v zemi Kuš nebo v arabské poušti. Do Egypta proudilo zlato, antimon, drahokami, tyrkysy, smaragdy, stříbro, měď...

Třebaže bylo množství darů povyšováno, zůstalo faktem, že Afrika a Asie ve svém celku přispívaly z různých důvodů k bohatství imperiálního Egypta.

Egypt se v této době široce otevíral obchodu. Obnovená vláda nad fénickými přístavy mu zajišťovala první místo v obchodní přepravě na Středozemním moři a zároveň kontrolu nejdůležitější ekonomické cesty ze Středozemí do babylonské říše.

Nový námořní přístav (Egypt měl až dosud hlavně přístavy říční - zejména Memfidu) se zároveň stal významnou zastávkou pro plachetnice na Středozemním moři: Faros, západně od nilské delty, oblíbená zastávka plavidel obchodujících s Egyptem. Lodě připlouvající od iónských a egejských ostrovů sem byly přirozeně směřovány etéziovými větry, vanoucími v létě od severu. Faros ležel také na trase lodí fénických, plavících se z Tyru nebo Sidonu do afrických přístavů. Bylo to rovněž místo, které sloužilo jako jedinečná pozorovatelna, umožňující sledovat zároveň širé moře, pobřeží nilské delty a libyjské pomezí. (Co se týče Alexandra Velikého, jen převzal místo užívané už tisíc let před ním Ramessovci.)

Značně se rozvinula také doprava na Nilu. Fénické a achájské lodi se plavily až do Théb, kde achájští obchodníci navazovali přátelské vztahy s egyptskými rodinami. Je možné, že lodě, které sem připluly z Egejského moře, pokračovaly v plavbě až do Súdánu. Egejští obchodníci se v Egyptě usazovali, aby tu zbohatli prodejem zlatnických výrobků, mastí, parfémů a přepychových předmětů. 

NIL SE STAL VELKOU PASÁŽÍ, VELKOU KOMUNIKAČNÍ SPOJNICÍ MEZI HELESPONTEM A SRDCEM AFRIKY. EGYPT JE NEJVĚTŠÍM OBCHODNICKÝM NÁRODEM TÉ DOBY. V MÍRU A HOJNOSTI NALEZLI LIDÉ OPĚT ,,V SRDCI KLID".

Zvláště intenzivní byla cirkulace zlata a Egypt byl jejím centrem. Sethi I. a Ramesse II. usilovali o to, aby využili zlatonosné oblasti v núbijské a arabské poušti. Problém spočíval v tom, že stezky, jež do těchto regionů vedly, naprosto postrádaly zdroje vody a že většina karavan ,,prádlařů zlata" se nemohla k cíli dostat, protože cestou zemřela žízní. Tyto stezky byly rovněž střeženy i zloději, a tak aby již Sethi vyloučil krádeže, dal doly a stezky pod ochranu bohů, kteří zloděje sami odsoudí.

A tak Egypt oplýval bohatstvím díky své rozsáhlé říši a také díky politické inteligenci a prozíravosti Ramessovců.

Tato prosperita umožnila egypťanům prožívat klidné dny, jaké měli tak rádi. V Per-Ramessu dvůr žil v přepychu, boží chrámy, zejména chrám patřící Amonovi, byly majiteli velských světských statků. Ramessovci dbali dále také na zlepšení životních podmínek lidu.

(Částečný zdroj: Ramessova říše/Claire Lalouettová)

-POZNÁMKY K HISTORICKÉ STUDII-

Znalost historie Egypta je poměrně mladá, sahá do 19. století. Četné monumenty, jakkoliv veliké a krásné, jež se od starověku tyčí nad pískem nebo nad řekou či se skrývají pod pahorky, jsou jistě velmi zajímavé, ale dlouho němé. Bez podpory textů vyvolávaly po devatenáct století jen mnoho dohadů a výmyslů. Čtení velmi četných psaných dokumentů, které nám starý Egypt zanechal, teprve teď umožňuje skutečně pochopit myšlení egyptského lidu, jeho život, zanícenost, historii, posloupnost událostí, jež poznamenaly jeho vývoj dlouhý tři tisíciletí. 

Champollionův objev umožnil vznik egyptologie. Všechny dokumenty však ještě neznáme. Každé období vykopávek přináší nové objevy a spousta poznatků, které jsme už získali, nebyla dosud publikována. Vědecké úsilí, trvající více než sto let, je obrovské. ,,Naše" egyptská historie je tvořena krajinami světla a stínů. Stíny se postupně rozplývají díky nadšené a neúnavné práci, nezměrné trpělivosti, jež upřesňuje a seřazuje jména, fakta a data do překvapivých souvislostí. Archeolog musí být zároveň filozof a historik - psaný text je zásadním svědectví, citlivým a logickým svědectvím nejhlubší myšlenky, jejíž umění je konkrétním a zcela přesným projevem. 

Pro označení historických období Egypta používáme od konce 19. století běžně terminologii, vytvořenou německým egyptologem Richardem Lepsiusem, jenž tuto historii rozdělil na tři Říše: Starou, Střední a Novou - vhodné dělení na epochy, určené k pochopení kolektivní historie faraonské společnosti. Tyto Říše odpovídají obdobím stability egyptské civilizace. Mezi nimi jsou úseky nepokojů, nazvaných ,,přechodná období". Na počátku egyptské historie nelze hovořit o ,,říši", jež ve svém politickém významu předpokládá značné rozšíření mimo své hranice, ale spíš o ,,království", jehož panovník je nazýván ,,králem Horního a Dolního Egypta". S dynastií Thutmosů se toto království bude od roku 1580 př. n. l. dále rozšiřovat od srdce Afriky až k řece Eufrat. Ramessovci dokáží ve 13. a 12. století tuto rozsáhlou říši udržet, jejich panovník bude ještě nosit titul král Horního a Dolního Egypta, ale též ,,Slunce devíti luků", to znamená cizích území. 

Několik pramenů nám umožňuje poznat chronologický sled jednotlivých vlád. Zejména nám jej poskytl Manethon, vzdělaný a moudrý kněz, který žil ve 3. století př. n. l., ovládal hieroglyfický jazyk i jazyk řecký a právě v řečtině napsal své mistrovské dílo Aegyptiaca neboli Historie Egypta, výsledek bádání v knihovnách chrámů a v královských archivech. Toto pojednání se nám bohužel nedochovalo celé, máme ale jeho fragmenty nebo pohledy, převzaté židovskými historiografy. Můžeme například důvěřovat seznamům královských jmen, seřazených podle dynastií a doplněných délkou trvání jednotlivých vlád, ostatně toto roztřídění potvrzují i egyptské prameny. 

O prvních dynastiích se dozvídáme z královských análů vytesaných v hieroglyfech na velkém dioritovém kameni: bylo nalezeno šest jeho fragmentů, uložených dnes v několika muzeích. Nejdůležitějšímu z nich se říká Palermský kámen (uložený jak jinak než v Palermu na Sicílii). Povrch kamene je rozdělen na políčka, z nichž každé odpovídá jednomu roku a jsou v něm zapsány nejdůležitější události. Pro poznání počátků egyptské historie představuje Palermský kámen velmi důležitý pramen přímých informací.

Manethovy seznamy v podstatě potvrzují i další egyptské dokumenty. Od 18. dynastie podává analogické informace Turínský královský papyrus. Je bohužel ve velmi špatném stavu. Ze stejného období jsou rovněž tři Královské tabulky, prosté nomenklatury faraonů sestavené pro náboženské potřeby: jde o seznamy zemřelých králů, majících právo na kult předků v chrámech, kde byly nalezeny: Sakkára, Abydos, Karnak.

Trpělivá práce egyptologů, opírající se o Manethonovo dílo, umožňuje ,,zaplňovat prázdná místa". Studium nespočetných dokumentů všeho druhu se jmény králů a daty, vztahujícími se vždy k určité vládě, umožňuje pomalé, ale plodné srovnávání.

(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)