-KRÁL ŠTÍR ČI ŠKORPION-
Přesto víme, a to pouze díky válečné palici na které je jasně uvedeno jeho jméno (byla nalezena v hlavním depozitu Hórova chrámu v Nechenu (Hierakonpolis) ), ŽE JEHO MOC DOSAHOVALA OD OBLASTI PRVNÍHO NILSKÉHO KATARAKTU AŽ PO OBLAST DNEŠNÍ KÁHIRY.
Na palici je panovník znázorněn s bílou korunou Horního Egypta U JEHOŽ HLAVY SE NACHÁZÍ OBRÁZEK ŠTÍRA. PO NĚM BYL PANOVNÍK TAKÉ POJMENOVÁN. Mimoto je král zobrazen také spolu s bohy (v podobě štíra) na tzv. Paletě měst, jak motykou symbolicky ničí opevněné město.
Tato palice nám dala alespoň krátké svědectví o dění krátce před sjednocením Egypta králem Horního Egypta Narmerem. JIŽ ALE KRÁL ŠTÍR SE POKUSIL OBĚ KRÁLOVSTVÍ SJEDNOTIT, AVŠAK TO SE MU NEPODAŘILO. PŘESTO VŠAK DOKÁZAL USPOŘÁDAT HEKTICKÝ HORNÍ EGYPT V ÚPLNÉ KRÁLOVSTVÍ. TÍM PŘIPRAVIL PEVNOU PŮDU NARMEROVI.
(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)
-MENI (ZTOTOŽŇOVANÝ S NARMEREM)-
Osoba, o které se musím zmínit, BYL MÝTICKÝ (pravděpodobně) FARAON MENI (řecky Menés), který měl vládnout okolo roku 3 200 př. n. l., tudíž ve stejnou dobu jako král Narmer, o kterém narozdíl od krále Meniho jsou hmotné důkazy. O Menim hovoří pouze nebtyjské symboly na Fivefoldské desce a pak kněz Manetho.
Naskýtá se také možnost, že oba panovníci vládli společně. Narmer mohl být Meniho otec či Meni mohl být Narmerovým. O této doměnce však nehovoří žádné historické prameny. Pravděpodobnější je, i když to také není dokázáno, že jméno Meni bylo druhým jménem krále Narmera zachované a předávané pouze v ústní podobě a teprve v Ptolemaiovské době zaznamenáno knězem Manethem.
Také se nabízí poslední možnost, ŽE PANOVNÍCI VLÁDLI SPOLEČNĚ, z nichž jeden připojil k Hornímu království to Dolní vojensky a druhý administrativně.
O smrti Meniho kolují však jasné informace. Panovník byl asi po 60-ti letech vlády prý rozsápán hrochem v bažinách.
(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)
-NARMER-
Tohoto Hornoegyptského monarchu lze považovat za PRAVÉHO ZAKLADATELE STAROEGYPTSKÉ ŘÍŠE. EXISTENCI NARMERA A TO ŽE ZALOŽIL STAROEGYPTSKOU ŘÍŠI TOTIŽ DOKLÁDÁ TAK VÝZNAMNÝ PŘEDMĚT, DOKONCE PRVNÍ PAMÁTKA STARÉHO EGYPTA, ŽE JE VYSTAVEN NA ČESTNÉM MÍSTĚ V KÁHIRSKÉM MUZEU. JE JÍM SLAVNÁ NARMEROVA PALETA.
Paleta je hliněná a oboustranně zdobená. Na jedné straně je Narmer vyobrazen s korunou Horního Egypta, také zde pobíjí dolnoegyptské nepřátele a v ruce svírá dolnoegyptský symbol - papyrusové květy. Na druhé straně je již vyobrazen s dolnoegyptskou korunou, aby tak vyjádřil vítěství nad Dolním Egyptem. Co je ale důležité je, ŽE JE JEHO JMÉNO VYOBRAZENO NA OBOU STRANÁCH PALETY.
Jako první král nosil, zřejmě osobně navrženou, dvojitou korunu Horního a Dolního Egypta A NADÁLE ZALOŽIL PRVNÍ EGYPTSKOU DYNASTII. Po usednutí na trůn podnikal vojenské a obchodní cesty za účelem ochrany své říše a rozšířením obchodní sítě. Kdy však usedl na trůn a jak dlouho na něm setrval však není vůbec jasné.
Jeho hrobka byla nalezena na ,,národním staroegyptském pohřebišti" v Abydosu. Co se týče jejího rozvržení je velmi prostá a poměrně malá (11×9, 4 metru). Sestává z hluboké jámy, která byla kdysi zastřešena, obložené nepálenými cihlami a její největší pozoruhodností jsou nepravé dveře, kterými panovník mohl jednoduše projít na onen svět. BYLO VŠAK ZJIŠTĚNO, ŽE JE TATO HROBKA POUZE SYMBOLICKÁ A TĚLO NARMERA SE ZDE TEDY NIKDY NENACHÁZELO. Je tedy zapotřebí naleznou pravou hrobku.
-DŽOSER-
Počátek jeho vlády není přesně znám, avšak na trůn usedl zřejmě kolem roku 2 670 př. n. l. a vládl přibližně dvacet pět let.
A jestli si někdo z vás právě nyní říká: ,,Vždyť Stará říše započala kolem roku 2 700 př. n. l., tak jaktože na trůn usedl tak pozdě?" JE TO TÍM, ŽE PŘED FARAONEM DŽOSEREM PANOVAL PŘIBLIŽNĚ STEJNOU DOBU ČASTO OPOMÍJENÝ NEVÝZNAMNÝ KRÁL SANACHT (NEBKA?), KTERÝ BYL PRAVÝM ZAKLADATELEM 3. DYNASTIE, což mnoho zdrojů neuvádí (včetně toho mého) a za pravého zakladatele této dynastie uvádí až slavného Džosera.
Faraona Sanachta by jsme neznali, nebylo by Turínského papyru. Ten však již neuvádí, jestli bylo mezi ním a Džoserem nějaké příbuzenské pouto.
VE STARÉ ŘÍŠI BYL NAZÝVÁN JAKO NECERICHET, JMÉNO DŽOSER POCHÁZÍ AŽ ZE STŘEDNÍ ŘÍŠE A TO JE DNES PŘEKLÁDÁNO JAKO ,,POSVÁTNÝ" ČI ,,NÁDHERNÝ".
PŘEMÍSTIL CELOU KRÁLOVSKOU REZIDENCI VČETNĚ VLÁDY Z CENEJE V HORNÍM EGYPTĚ DO MENNEFERU, ZE KTERÉHO UČINIL HLAVNÍ MĚSTO NEDÁVNO ZALOŽENÉ ŘÍŠE A PRVNÍ HLAVNÍ MĚSTO NA SVĚTĚ.
Odtud mohl lépe řídit celou zemi, ALE PŘEDEVŠÍM MOHL LÉPE KONTROLOVAT HRANICE DELTY, které překračovali útoční asijští a libyjští beduíni.
Zřejmě nechal vystavět k ochraně jižní hranice hradbu u prvního nilského kataraktu.
TAKÉ SE SAMOZŘEJMĚ ZAMĚŘIL NA ZÍSKÁVÁNÍ NOVÝCH ÚZEMÍ (především na Sinaji) A CENNÝCH NEROSTNÝCH SUROVIN.
Jelikožto nastartoval nový politický a ochranný systém země, je Stará říše někdy nazývána jako ,,Džoserovo století".
(Částečný zdroj: starovekyegypt.net a cs.wikipedia.org)
-SNOFRU-
Zřejmě jeden z nejzbožňovanějších panovníků Starověkého Egypta, který příliš nedbal na královský řád a rád se věnoval svým poddaným, BYL ZAKLADATELEM VÝZNAMNÉ DYNASTIE STAVITELŮ PYRAMID - 4. DYNASTIE. Jeho výsost zbožňovala jak veselí, tak i vzdělání. Byl velmi inteligentní a moudrý. Za manželku si vzal svou nevlastní sestru Hetepheres I.
Jeho vláda se vyznačovala významným rozšiřováním zemědělství, chovu a těžby v lomech a dolech především pak na Sinaji. Samozřejmě se zapojil i do rozšiřování obchodní sítě A UDRŽENÍ TÉ STÁVAJÍCÍ, obzvláště pak v Nůbii, KAM OSOBNĚ PODNIKL VOJENSKÉ TAŽENÍ, ABY ZDE POTLAČIL VZDOROVÁNÍ VŮČI EGYPTSKÉ ZEMI. Podobný útok podnikl i do Libye. Z obou oblastí přivedl ohromné množství zajatců i dobytka. Rozšířil zejména dovoz cedrového dřeva z Libanonu a to tak učinil pomocí 60-ti ohromných lodí.
Do historie se však nejvíce zapsal svou doslova stavitelskou posedlostí. Hledal co nejdokonalejší tvar své pyramidy a to takřka celý život. Měl ohromné štěstí, že mu byl dopřán celkem dlouhý život, ve kterém naštěstí svou pyramidu nalezl.
Do výstavbu svých pyramid zapojil všechny své otroky z vojenských tažení, PLACENÍ DĚLNÍCI, PŘEDÁCI, PÍSAŘI A VEDOUCÍ pak pouze doplnili zbytek potřebných pracovních síl. Tím že zapojil do těchto těžkých prací z většiny své otroky, ušetřil od této práce svůj milovaný lid, AVŠAK STÁTNÍ POKLADNU NIKOLIV. BYL VŠAK VELMI PROZÍRAVÝM POLITIKEM, A TAK BOHATSTVÍ, KTERÉ VOJENSKY V NŮBII ZACHOVAL A TÍM ŽE ROZŠÍŘIL TĚŽBU DRAHÝCH KOVŮ NA SINAJI I TO, ŽE SE ZA JEHO VLÁDY ZAČALO PĚSTOVAT VÍCE OBILOVIN, ZAJISTILO NEUSTÁLÝ PŘÍSUN ZISKŮ DO STÁTNÍ POKLADNY.
PODLE NEDÁVNÝCH ZJIŠTĚNÍ SI NA MÍSTO TŘÍ NECHAL POSTAVIT DOKONCE ČTYŘI PYRAMIDY (viz. Snofruovi pyramidy na stránce Zajímavá města a místa).
(Částečný zdroj: starovekyegypt.net)
-CHUFU-
SLAVNÝ STAVITEL VELKÉ PYRAMIDY V GÍZE Chufu či Chnemchufui je nám znám velmi málo. Nějakou zmínku o něm nám dodává alespoň jeho JEDNO JEDINÉ VYOBRAZENÍ A TO POUZE 5 CM VYSOKÁ SLONOVINOVÁ SOŠKA, které navíc při nalezení chyběla hlava. Ta se naštěstí později po dlouhém přesívání písku nalezla.
Mimo stavby této pyramidy se také zasloužil o výstavbu vůbec první přehrady na světě nedaleko Menneferu. Stavbu však později narozdíl od pyramidy potkal krutý osud a to PROTRŽENÍ. To se stalo výzvou pro tehdejší architekty, aby se stavby z kamene i cihel staly odolnějšími.
Doba jeho panování je poměrně nejistá. Spadá asi do doby 2 580 - 2 530 př. n. l., TEDY DO DOBY VÝZNAMNÉ DYNASTIE STAVITELŮ PYRAMID, 4. DYNASTIE. BYL SYNEM ZAKLADATELE TÉTO DYNASTIE, SNOFRUA, KTERÝ BYL PROTIKLADEM SVÉHO SYNA, MILOVANÝM VLADAŘEM.
Chufu měl asi devět synů, z nichž dva Radžedef a Rachef se rovněž stali významnými staviteli pyramid na gízské plošině.
(Částečný zdroj: panovnici.cz)
-VENIS-
Byl posledním panovníkem 5. dynastie a nástupcem faraona Džedkarea Isesiho. Vládl na vrcholu Staré říše, kdy staroegyptská říše začala rovněž zaznamenávat pozvolný hospodářský úpadek. ZAPŘÍČINILA TO ZEJMÉNA ZNÁMÁ ZMĚNA KLIMATU, KTERÁ OVLIVŇOVALA I ZÁPLAVY NA NILU.Hospodářský úpadek znamenal i politický úpadek. Momentální politická situace v Egyptě měla za následek nekontrolovatelný nárůst počtu bohatých a po jisté moci toužících kněží a úředníků.
Faraon vládl přibližně v letech 2 370 až 2 340 př. n. l. a již od počátku své vlády přemýšlel nad svým posmrtným životem. Nechal si postavit pyramidu jež jako první obsahovala texty pyramid.
(Částečný zdroj: stránky z Google)
-TETI-
Jeho vláda začíná přibližně kolem roku 2 340 př. n. l. a končí asi o čtyřicet let později. ZALOŽIL NOVOU 6. DYNASTII. NEVÍ SE VŠAK ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ DOSEDL NA TRŮN. VÍ SE VŠAK, ŽE NEBYL POKREVNÍM NÁSLEDOVNÍKEM FARAONA VENISE.Dá se označit za průměrného vládce, který se snaží udržovat stav Egypta dle skutků posledních faraonů. Podílel se na rozvoji národních kultů a plně rozvíjel ekonomiku a obchod zejména pomocí importu.
Za jeho vlády nadále pokračovaly neutěšené hospodářské poměry. Spíše se situace ještě o něco prohloubila. Tím se dostáváme k tomu, že byl faraon násilně svržen z trůnu, a to pomocí vraždy (říká se, že to byla jeho vlastní stráž).
Protože Teti patrně nepocházel z hlavní královské linie jak již bylo řečeno, opíral se tedy o úzkou skupinu věrných hodnostářů.
(Částečný zdroj: stránky z Google)
-PEPI II.-
Snad nejznámější faraon 6. dynastie, a to díky své dlouhověkosti (dožil se přinejmenším sta let), dosedl na trůn v útlém věku šesti let, kdy vystřídal na trůně ne svého otce Pepiho I., ale svého bratra Merenrea, který náhle zemřel.
I vláda Pepiho II. jakožto panovníka z konce Staré říše se vyznačovala neklidem a nebyla ani příliš šťastná. V počátku jeho vlády proběhly války mezi Egyptem a Nůbií a Libyí. Král neměl v podstatě žádnou autoritu a jeho podřízení si dělali, co jim přišlo na mysli, zejména na počátku jeho vlády, kdy byl faraon malým dítětem.
Starověký Egypt se pomalu rozpadal. Dokazují to různí nomarchové, kteří se svými kraji vystupovali čím dál tím více samostatněji. Dokonce se za Pepiho vlády objevili přímo dva vzdorokrálové. Dochovaly se také zprávy o spiknutích, jež měli krále zbavit trůnu.
NA KONCI JEHO VLÁDY DOŠLO K TOTÁLNÍMU ROZPADU CENTRÁLNÍ VLÁDY A KDYŽ PEPI II. ZEMŘEL, JEHO NÁSTUPCI NEBYLI SCHOPNI JIŽ ŘÍŠI UDRŽET POHROMADĚ. Skončilo tak tedy první velké období staroegyptských dějin nazývané Stará říše.
(Částečný zdroj: stránky z Google)
-KRÁLOVNA NEITOKRET-
Jedná se nejspíše o následovnici trůnu po zesnulém nástupci Pepiho II. Merenreovi II. JEJÍ EXISTENCE VŠAK NENÍ STOPROCENTNĚ DOLOŽENA. ZMIŇUJE SE O NÍ POUZE TURÍNSKÝ PAPYRUS A KNĚZ MANETHO. Avšak i v případě, že byla skutečně vládnoucí královnou, není jisté, zda vládla skutečně nad celým Egyptem, neboť vlády jejích předchůdců nakonec zapříčinily celkový rozpad státní moci a následně celé staroegyptské říše na nomy (kraje) s nezávislými vládci.Královna Neitokret byla prý podle uvedených zdrojů ,,nejvznešenější a nejkrásnější ženou své doby a ztělesněnou dokonalostí".
Byla jí prý dokonce vystavěna pyramida, jenže to nebylo dodnes prokázáno, ale kdo ví, třeba se jednou objeví alespoň její pozůstatky.
Někteří egyptologové se domnívají, že uvedená panovnice na Turínském papyru je pouhou zkomoleninou mužského jména a mohl to tak nakonec být mužský panovník.
(Částečný zdroj: stránky z Google)
-MENTUHOTEP II.-
Panovník Mentuhotep II. Nebhepetre patří mezi nejvýznamnější vládce egyptské historie. Během své dlouhé vlády opětovně sjednotil Egypt, jehož státní celistvost se během Prvního přechodného období rozpadla. Jedním z projevů postupného upěvňování moci se stal i jeho zádušní chrám, který si nechal postavit v Dér el-Bahrí, na západním břehu Nilu. Jeho hrobka tvoří jeden z přelomových bodů ve vývoji egyptské královské zádušní architektury.
Stavitelé, kteří na podobě hrobky spolupracovali, se nechali inspirovat architekturou tzv. saff-hrobů, které si budovali předchůdci Mentuhotepa II. z 11. dynastie na blízké lokalitě el-Tárif. Pojmenování tohoto typu je odvozeno od arabského názvu nejnápadnějšího architektonického prvku - řady sloupů, která zdobila vchod do vlastní pohřební kaple. Mentuhotep II. si však pro svou hrobku vybral nové místo, skalní amfiteátr v Dér el-Bahrí, a vnější stavební podobu hrobky upravil do pozvolna se zvedajících teras, které vhodně doplňovaly celé okolí.
Po nástupu na trůn vládl z thébské 11. dynastie území sahajícímu od 1. kataraktu k ASjútu. Jediná rozhodující bitva zajistila pád herakleopolské 10. dynastie a Mentuhotep byl prohlášen faraonem sjednoceného Egypta. Trvalo však ještě několik let než byl v zemi zcela obnoven mír.
Král rozdrtil své protivníky a odměnil své spojence. Hlavní město přesunul z Memfidy do Théb a vytvořil politické funkce pro mnoho místních thébských úředníků, aby dohlíželi na dobytá území, zejména na herakleopolský a heliopolský kraj. Vytvořil také novou funkci správce severu a obnovil úřady kancléře a vezíra.
Plně uskutečnit změny trvalo 30 let, o devět let později přijal Mentuhotep II. nové Horovo jméno ,,Ten, jenž usmiřuje Obě země". Faraon aktivně uplatňoval politiku obnovy památek a uskutečnil velké stavební projekty včetně vybudování neobvyklého terasovitého zádušního komplexu postaveného ve stylu Staré v již zmíněném přírodním skalním amfiteátru v Dér el-Bahrí. Zvláště činný byl v Horním Egyptě, jak ukazují památky v Dendeře, Abydu, el-Kábu a na Elefantině. Chrámy zasvěcené válečnému bohu Moncuovi, který byl v té době hlavním božstvem Théb, byly postaveny v Medamúdu, Armantu a Tódu.
Když Mentuhotep II. zemřel, zanechal svému synovi Mentuhotepovi III. prosperující a stabilní zemi. Z théb se stalo hlavní politické středisko a jejich málo známý místní bůh Amon byl povýšen na státní božstvo.
(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie - Starověký Egypt)
-AMENEMHET I.-
Tento panovník, zakladatel 12. dynbastue, pocházel z jihu a původem byl prostý člověk - syn jistého muže jménem Senvosret a núbijské ženy. Neměl žádný právní nárok na královský trůn, ale byl vezírem krále Mentuhotepa IV. Zastával tudíž nejvyšší úřad, jakého mohla ve Starověkém Egyptě osoba nekrálovské krve dosáhnout.
Poprvé se vyznamenal během druhého roku vlády Mentuhotepa IV., když vedl výpravu od oblasti poblíž Rudého moře, která měla přivézt kámen na králův sarkofág.
Vláda faraona Mentuhotepa IV. skončila ve zmatcích a občanské válce. Byl totiž slabý panovník, takže vládl pouhách šest let. Jeho jméno se dokonce neobjevuje ani v mnoha dobových záznamech. Není jasné, jak vlastně Amenemhet nastoupil na jeho místo. Jelikož Mentuhotep neměl syna, jmenoval možná Amenemheta svým nástupcem. Vzhledem k tomu, co se dělo poté, je ale pravděpodobnější, že se Amenemhet zmocnil trůnu silou.
Amenemhet byl energetický muž, zkušený úředník a dokonale se vyznal v politice. Pravděpodobně si získla spojence v řadách místních vládců a velitelů armády, kteří jej při převzetí moci podpořili. Země se tehdy nacházela v zoufalém stavu a mnoho vlivných osobností se snad domnívalo, že právě on dovede Egypt k nové prosperitě a moci.
S pomocí místních vládců obnovil Amenemhet jednotu Egypta. Jeho prvním činem bylo přesunutí metropole z Vesetu (Théb) do místa, které se nacházelo více ve středu země. Založil nové hlavní město Iktovej, ležící jižně od Mennoferu (Memfisu), odkud mohl snadněji dohlížet na celou zemi. Současně posílil svou pozici v nilské deltě, když nechal vybudovat pevnosti podél východní i západní hranice. Poté se společně se svými stoupenci vydal po Nilu a rozdrtil opozici stavějící se proti jeho vládě.
V oné době si pravděpodobně nadělal řadu nepřátel mezi příslušníky šlechty, kteří na něj mohli pohlížet jako na povýšence, jenž nemá na královský trůn žádný legitimní nárok. Amenemhet však byl dostatečně prozíravý, aby předešel možným spiknutím. Provedl řadu změn, jež posílily vládu, a přinesl Egyptu dlouhodobou stabilitu. Aby udělal konec jakýmkoli přetrvávajícím pochybnostem a nejistotám o nástupnictví, učinil spoluvladařem svého syna Senvosreta, jemuž bylo teprve dvanáct let. Senvosret si vzal za úkol rozšířit egyptskou moc až na jih do Nůbie. Pronikl ke druhému nilskému kataraktu a na strategických místech vybudoval pevnosti. Amenemhet zatím otevřel na Sinaji doly na měď a tyrkys. Současně se pustil do rozsáhlého budování nových staveb, mezi nimi i vlastní pyramidy v Lištu.
Amenemhet vládl třicet let, ale nakonec se některému z mnoha nepřátel podařilo tohoto faraona zavraždit. Stalo se to ve chvíli, kdy se jeho syn Senvosret vracel z vojenského tažení proti libyjcům v Západní poušti. Když se syn dověděl o otcově vraždě, pospíšil si do metropole a bleskurychle rozdrtil opozici vystupující proti jeho nástupnictví.
Amenemhet byl pohřben ve své pyramidě v Lištu. V současnosti z ní zbyla jen hromada sutin. Do pohřební komory se v moderní době nepodařilo vstoupit kvůli zvýšené hladině podzemní vody.
Amenemhet byl významný král, jenž navzdory mnoha politickým protivníkům energicky reorganizoval způsob vlády. Byl to svým původem obyčejný člověk, kterému se přes všechny problémy podařilo položit základy prosperujícího Egypta. Jeho nástupci pokračovali ve stejné politice. Výsledkem se stal sjednocený stát, jenž přetrval po celé období Střední říše.
(Částečný zdroj: Oživlý Egypt/Mark Millmore)
-SENUSRET I.-
Vládl Egyptu asi 40 let, zprvu jako spoluvládce svého otce. Zajistil politickou stabilitu, obchodem i válkou rozšířil egyptské území, vybudoval okázalé stavby a podporoval umění a literaturu.
Mladý princ Senusret se vrátil z vojenského tažení do Libye a shledal, že se jeho otec Amenemhet I. stal obětí palácového spiknutí a byl zavražděn. Senusret, který vládl s otcem jako koregent již od svých deseti let, převzal trůn.
Tyto události byly inspirací pro Povídku o Sinuhetovi, jeden z nejoblíbenějších příběhů egyptské literatury. Dílo líčí život pracovníka paláce, jenž přes různé zkoušky a soužení zůstal věrný svému králi. Byl to dozajista propagační spis, měl podpořit legitimitu nové 12. dynastie založené Senusretovým otcem.
Senusret pokračoval ve výbojích, které zahájil Amenemhet I. V Núbii rozšířil svou moc až ke 3. kataraktu v dnešním Súdánu, zatímco na západě zesílil egyptské posádky až k libyjskému pobřeží. Navázal plodné obchodní vztahy se Syropalestinou a na svém území využíval zlaté doly a lomy na kámen.
Hlavním městem země zůstal za Senusreta Ictauvej. Ležel při vstupu do Fajjúmské oázy nedaleko dnešního Lištu, kde si faraon postavil pyramidový komplex. Vybudoval také mnoho nových staveb a vylepšíl staré. Kámen z lomů použil na zhotovení mnohých soch a dalších památek, jimiž ozdobil chrámy.
Po Senusretovi coby staviteli nezůstalo mnoho dokladů, třebaže se podílel na rozšíření Amenreova chrámu v Karnaku. Také restauroval chrám slunečního boha Rea v Heliopoli. 20 metrů vysoký obelisk je vše, co z něj zůstalo. Senusret rovněž podporoval spisovatele, kteří vytvořili slavná klasická díla, jako je povídka o Sinuhetovi, Naučení Amenemheta svému synovi Senusretovi a Loajalistické naučení. Svého syna - budoucího Amenemheta II. - učinil čtyři roky před svou smrtí spoluvládcem.
Po kompletním rozebrání třetího pylonu Amonova chrámu v Karnaku 1922 (kvůli restaurování) objevil francouzský architekt Maurice Pillet v jeho základech zdobené bloky z Bílé kaple. Bloky kaple, postavené za vlády Senusreta I. z jemného bílého vápence, byly mimořádně dochované, a tak ji bylo možné rekonstruovat. Kaple původně sloužila jako přístřešek na cestě procesí a poskytovala dočasný oltář pro bárku boha Amona.
(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie - Starověký Egypt)
-AMENEMHET II.-
Amenemhet II. Nebkaure byl třetím panovníkem 12. dynastie. První tři roky své vlády byl koregentem svého otce Senusreta I.
Významným pramenem k době jeho vlády jsou anály, nalezené na deskách z červené žuly v Ptahově chrámu v Menneferu, kde je popsán počátek jeho vlády, donace pro různé chrámy, ale také panovníkova výprava do Asie.
Amenemhet měl přestavět poničený chrám v Hermopoli, dále stavěl ve Východní deltě a různé nápisy dokládají jeho aktivitu v Heliopoli, odkud také zřejmě pochází faraonova socha v podobě sfingy, nalezená v Tanidě, kam byla přemístěna v pozdějších obdobích.
V análech z Mit Rahiny (Mennefer) je popsána Amenemhetova výprava do Sýrie, kde byly zničeny pevnosti Ivai a Iasi a do Egypta přivedeno na 1500 zajatců. Z doby tohoto panovníka jsou také známy výpravy do Libanonu pro cedrové dřevo a oleje nebo na Sinaj pro tyrkys. Zachyceny jsou také scény, kdy potomci asijských knížat přinášejí panovníkovi tribut, podobná scéna zahrnuje i tributy z Kuše. Ve 28. roce své vládl zorganizoval panovník také výpravu do tajemné země Punt.
Amenemhet udržoval s asijskou oblastí i čilé obchodní styky - například v Ugaritu byly nalezeny sochy členů královské rodiny a významného hodnostáře Senusretancha. Častým nálezem ze Syropalestiny jsou také skaraby se jménem tohoto panovníka.
Nejznámějším objevem z doby Amenemheta II. je tzv. poklad z Moncuova chrámu v Todu. Poklad objevený v roce 1938 v sobě zahrnuje čtyři bedny, plné šperků, pohárů, pečetidel a amuletů ze stříbra, zlata, lapisu lazuli apod. O původu předmětů se badatelé přou - je zde patrný vliv krétského umění a nachází se také zde babylónské pečeti, není ani jasné, zdali všechny předměty pocházejí ze Střední říše.
Stejně jako ostatní králové 12. dynastie sídlil v Ictauveji a dle Manetha zemřel jako jeho děd Amenemhet I. Měli jej dle návodu jedné z královských manželek zavraždit eunuchové z jeho harému.
Jeho pyramida se nachází u Dahšúru, kde se v té době nacházeli již dvě pyramidy krále Snofrua ze 4. dynastie. Je postavena z malých kamenných kvádrů, čímž ji odlišil od ostatních královských pyramid 12. dynastie, které jsou postaveny z cihel a dosahovala výšky téměř 65 metrů. Za pyramidou na západní straně, která je dnes dobře zachovalá, se nachází trosky zádušního chrámu, ohradní zdi a také několik hrobek, jež patří královým manželkám, dcerám a synovi. Ve dvou hrobkách královských dcer byla objevena bohatá pohřební výbava, avšak v pyramidě samotného faraona nikoli. Ta byla vyloupena již během starověku.
(Částečný zdroj: wikisofia a wikiwand)
-SENUSRET II.-
V období jeho vlády prožívala země nadále relativní klid a prosperitu, zřejmě i v důsledku příznivých klimatických podmínek, jež panovaly i v oázách.
Skrze výpravy upevnil faraon egyptskou pozici v Nůbii, ze které byla další egyptská provincie. Bezpečnou lodní dopravu na Nilu zabezpečil výstavbou pevností a ochrannou zdí jižně od Luxoru a další v Nůbii. Do jisté míry jsou počátky těchto staveb datovány do období vlády jeho otce Amenemheta II. s nímž ke konci jeho života vládl Senusret II. společně.
V Sýrii vybíral daně a udržoval vojenské posádky v místech těžby rud a kamene pro rozsáhlé stavební činnosti. Senusret II. také založil první známou vesnici řemeslníků v blízkosti vesnice El-Láhúnu v oáze Fajjům.
Tím se dostáváme k panovníkově pyramidě v této oblasti. Pyramida byla postavena z masivních hliněných bloků kolem kamenného jádra s podporou stěny z vápencových desek. V původním stavu byla obložena pláštěm z vápencových bloků. Osm mastab, satelitních pyramid a čtyři šachtové hroby nacházející se podél severní stěny pyramidy byly určeny pro nejbližší královy příbuzné a další příslušníky královy rodiny.
Restaurované předměty z objevu jsou nyní uloženy v Metropolitním muzeu umění v New Yorku a také v Egyptském muzeu v Káhiře. Mezi významné objevy v El-Láhůnu patří i zlomky hieraticky psaných papyrusů z období Střední říše, které obsahují specifické oblasti tehdejšího vědění, zvěrolékařství, gynekologie, účty, administrace stavebních prací aj.
V blízkosti jeho nekropole bylo vystavěno město Hetep Senusret, které možná panovníkovi sloužilo jako sídlo. V pozdějších dobách bylo město obýváno zádušním kněžstvem.
Toto město je jedním z mála dokladů sídelní architektury starověkého Egypta. Městečko se dělilo na tři hlavní oblasti - akropoli, větší západní část s velkými domy pro bohatší obyvatelstvo a menší a chudší východní část. Celé město obklopovala 3m silná ochranná zeď. Celkem se zde nacházelo zhruba 2000 domů.
Pochází odtud mnoho zajímavých nálezů, např. lékařské nástroje, keramika, dokládající obchod s egejskými oblastmi nebo písemné dokumenty.
(Částečný zdroj: wikipedia a wikisofia)
-SENUSRET III.-
Velký vojevůdce, chytrý administrátor a čilý stavitel Senusret III. byl jedním z nejúspěšnějších králů Střední říše. Za jeho devatenáctileté vlády se Egypt těšil nebývalé prosperitě, hranice byly zajištěny a státní správa reformována.
Při čtyřech vojenských taženích, která za své vlády podnikl, dobyl Senusret III. Dolní Núbii až ke 2. nilskému kataraktu. Tato oblast, Egypťany částečně ovládaná od Staré říše, se stala nedílnou součástí Egypta. Aby uchránil obsazené území před vpády z Núbie, postavil faraon silný obranný systém tvořený osmi pevnostmi, vybudovanými po obou březích Nilu. K nim patřily Buhén i Semna blízko 2. kataraktu.
Na stéle v Semně Senusret prohlašoval, že zajistil jižní hranici země u 2. kataraktu a že ji napříště bude dovoleno překročit jen Núbijcům s mírumilovnými úmysly.
Doma čelil Senusret vážnému problému, jak omezit moc nomarchů - správců nomů neboli krajů. Jejich úřady byly od konce Staré říše dědičné a bohatstvím a mocí se mohli měřit s faraonem. Král přistoupil k radikálnímu kroku a provedl rozsáhlou reformu regionální administrativy.
Na severu Egypta byly královy vojenské aktivity méně okázalé a omezovaly se na kontrolu hranic a výpravu do Palestiny, kterou osobně vedl. Senusret III. obsadil palestinské město Sekem, ale dál v dobývání nepokračoval.
Egypt zatím neměl s Předním východem imperiální záměry a Senusret III. si užíval rozvíjející se vztahy se svými sousedy ve východním Středomoří. Egypt obchodoval se syropalestinou, která ho oddělovala od Mezopotámie a Anatólie. Rovněž obchodoval s Krétou, jak ukazuje zde objevená keramika.
Faraon rozdělil zemi na tři regiony: Dolní Egypt, Horní Egypt a Elefantinu (nyní Asuán) a severní Núbii. Každému z nich vládl vezír, jakýsi ministerský předseda, jemuž byli podřízeni početní ministři a úředníci. Bezprostředním důsledkem této radikální reformy bylo významné omezení moci šlechty a vzestup střední třídy pracující ve státní správě.
Jako většina faraonů byl i Senusret III. velkým stavitelem. Válečnému bohu Moncuovi zasvětil chrám v Medamúdu a pečoval o Amonův chrám v Karnaku a Usirův chrám v Abydu. Pro sebe si postavil pyramidu v Dahšúru, jižně od Sakkáry. Rovněž si vybudoval kenotaf (symbolický, prázdný královský hrob) v Abydu, středisku kultu boha mrtvých Usira.
(částečný zdroj: Ottova encyklopedie - Starověký Egypt)
-HAREMHEB-
Jeho panování, i přes to že je to nejisté, spadá do období mezi léty 1 335 - 1 310 př. n. l., TEDY NA KONEC 18. DYNASTIE.
JENŽE JEHO PŮVOD NEPOCHÁZÍ Z KRÁLOVSKÉ KRVE. Na trůn usedl díky tomu, že jeho nenáviděný předchůdce faraon (dřívější hodnostář) Aj, SE KTERÝM SOUPEŘIL O PŘÍZEŇ KRÁLŮ, neměl žádného potomka, ALE PODAŘILO SE MU TO PŘEDEVŠÍM DÍKY PŘÍZNI AMONOVÝCH KNĚŽÍ.
JEHO KARIÉRA ZAČALA PROSTOU VOJENSKOU SLUŽBOU, později za krále Achnatona povýšil však na generála a za krále Aje mu byl díky jeho neústupnosti udělen titul ,,zástupce krále Obou zemí ve všech zemích".
Na trůn usedl po dlouhé vojenské službě u královského dvora A JELIKOŽ SE OZNAČIL ZA PŘÍMÉHO NÁSTUPCE FARAONA AMENHOTEPA III., A TO JAK VÍME SE MU NEPODAŘILO, TAK VYMAZAL Z HISTORIE VŠECHNA JMÉNA KRÁLŮ, KTEŘÍ VLÁDLI MEZI NIMI.
Během slavnostní korunovace přijal trůnní jméno Džeser Cheprure.
Při své vládě využíval své zkušenosti a znalosti z vojenských výprav, PROTO JEDNAL VELMI CHYTŘE. BYL NAVÍC VELMI INTELIGENTNÍ a jako voják upřednostňoval ve své říši řád a pořádek a nadevše miloval mír.
DOKÁZAL ODRAZIT VPÁD OBÁVANÝCH A NEKLIDNÝCH CHETITŮ a zajistil si spojenectví s v té době mocnou říší Mitanni, aby měl egypt případného společníka, kdyby Chetité opět zaútočili.
ROVNĚŽ TVRDĚ BOJOVAL NA POLI DUCHOVNÍM A TO S ODPŮRCI BOHA AMONA, které nechával vybíjet a samozřejmě to samé podnikal proti korupci, avšak zde byli tresty o něco ,,mírnější" -> zmrskání, uřezání nosů a uší, poslání na nucené a neplacené práce do dolů, atd.
(Částečný zdroj: egyptologie.cz)
-AJE (AJE II.)-
VELMI VYSOCE POSTAVENÝ BYL JIŽ PO SMRTI FARAONA SMENCHKAREA, KDY SE SPOLU S HAREMHEBEM, GENERÁLEM A VELITELEM VOJSK, STAL NEJMOCNĚJŠÍM MUŽEM V ZEMI.
Je poněkud podivné, že výše uvedení panovníci při Ajeho přítomnosti panovali poměrně krátce a zemřeli za nám nejasných okolností. Těla některých z nich ještě nebyla dokonce ani nalezena. Je nám již nadmíru jasné, ŽE AJE BYL PODLÝM, PROZÍRAVÝM A PŘEDEVŠÍM PAK VYTRVALÝM A PŘIZPŮSOBIVÝM ČLOVĚKEM. Konal vše proto, aby dosáhl svého vysněného cíle - stát se faraonem, COŽ SE MU NA KONCI 18-TÉ DYNASTIE KOLEM ROKU 1338 NEBO 1328 PŘ. N. L. PO JIŽ VELMI DLOUHÉM ŽIVOTĚ NAKONEC PODAŘILO.
Dnes je znám jako Aje II. Tehdy ale přijal trůnní jméno Chepercheprure. Trůnu si ale dlouho neužil, neboť na něm setrval 4 až 5 let.
Veškeré ceremonie s pohřbem Tutanchamona vykonal rovněž Aje. Dokonce ho pohřbil i do hrobky jím vybrané. V očích lidu tak Aje stoupl na ochotného a milého krále.
Jeho plány kazila pouze jediná věc, KTERÁ VŠAK NEBYLA MALIČKOSTÍ A TO, ŽE ANCHESENAMON ODMÍTLA JEHO ŽÁDOST O RUKU A MÍSTO TOHO NAPSALA DOPIS DO ZNEPŘÁTELENÉ ZEMĚ. ŽÁDALA V NĚM O RUKU JEDNOHO Z SYNŮ CHETITSKÉHO KRÁLE ŠUPPILULIUMAŠE I. Jeden z jeho synů na cestu skutečně vyrazil, avšak Aje s ním zařídil krátký proces. Ihned při překročení egyptských hranic byl zavražděn Ajeho vojáky. To samozřejmě zapříčinilo prohloubení nepřátelského vztahy mezi oběma velmocemi.
Poté již Aje konal pouze svou vysněnou vládu nad zemí a lidem byl považován za úspěšného a chytrého člověka, KTERÝ BĚHEM SVÉ KARIÉRY ZÍSKAL NESPOČET TITULŮ a bylo na něj rovněž pohlíženo jako na člověka, jež se vlastní pílí dostal až k faraonské moci, avšak lid doopravdy neznal jeho stinné stránky. Nemůžeme však potvrdit, že faraoné, kterým sloužil skutečně zahynuli jeho přičiněním. Nemůžeme to však rovněž ani vyvrátit.
(Částečný zdroj: starovekyegypt.net)
-KNĚZ MANETHO-
Snad nejvýznamnější egyptský kněz a historik Ptolemaiovské doby, který žil mezi léty 305 a 241 př. n. l.
Pocházel z dolnoegyptského města Cebneceret v nilské deltě a působil zejména ve starobylém náboženském centru v Iunu (Heliopolis).
Pro Ptolemaia I. nebo Ptolemaia II. SEPSAL ŘECKY TŘÍSVAZKOVÉ EGYPTSKÉ PAMĚTIHODNOSTI, JENŽ OBSAHUJÍ I JMENNÝ SEZNAM TAKŘKA VŠECH STAROEGYPTSKÝCH PANOVNÍKŮ VČETNĚ ZMÍNKY O MENIM.
Byl také autorem přinejmenším jednoho náboženského spisu a spolupodílel se na vytvoření kultu řecko-egyptského boha Serapida.
(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)
-AMENHOTEP-
-IMHOTEP-
Více než jako vezír PROSLUL IMHOTEP JAKO LÉKAŘ a to i za hranicemi říše. PO SVÉ SMRTI BYL ZBOŽŠTĚN na boha s léčitelskými schopnostmi a byl uznáván ještě několik století po své smrti i v dobách Nové říše sestával stále na vysoké úrovni mezi bohy.
Tomuto nadpozemskému postu pomohlo ovšem také jeho z dalších pracovních zaměření - STAVITELSTVÍ. Imhotep byl navíc prvním architektem, KTERÝ JAKO PRVNÍ POUŽIL KÁMEN JAKO STAVEBNÍ MATERIÁL.
Byl to právě tento architekt, JEŽ DŽOSEROVY POSTAVIL ZNÁMOU STUPŇOVITOU PYRAMIDU, první pyramidu a vůbec první kamennou stavbu na světě.
Stal se také prvním autorem literárního díla nazvaného dnešními egyptology jako knihy moudrých rad do života.
To že Imhotep skutečně žil a nejde jen o mýtickou postavu, DOKAZUJE PODSTAVEC DŽOSEROVY SOCHY, na němž je zapsáno jeho jméno spolu s tituly: Strážce pečeti krále Dolního Egypta, první po králi Dolního Egypta, správce velikého paláce, dědičný pán, největší z velekněží v Iunu, Imhotep, stavitel, sochař a zhotovitel kamenných váz.
(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)
-SENENMUT-
OPĚT POCHÁZEL Z PROSTÉHO PŮVODU V HORNÍM EGYPTĚ. Někteří badatelé začátek jeho kariéry spojují s vojenským prostředím. Jeho osoba se objevuje v souvislosti se záležitostmi egyptské královské rodiny brzy po začátku společné vlády Hatšepsut a Thutmose III. JE SPOJOVÁN SPÍŠE S PROSTŘEDÍM KRÁLOVNY NEŽ S JEJÍM SPOLUVLÁDCEM.
Senenmutův přesný vztah ke královně a její dceři princezně Nefrure s níž je zobrazován ve velmi blízké, do té doby pro společné zobrazení dospělého a dítěte nepoužívané pozici, JE NEJASNÝ. Domněnka o mileneckém vztahu Senenmuta s Hatšepsut, kterou nalezneme např. v knižním cyklu egyptských příběhů od Paula Dohertyho, zatím odborníky není obecně uznávána.
Zemřel někdy kolem 18. nebo 19. roku vlády Hatšepsut.
(Částečný zdroj: cs.wikipedia.org)
-NEFERTITI-
Nejslavnější staroegyptská královna, MANŽELKA KACÍŘSKÉHO FARAONA ACHNATONA Z 18. DYNASTIE, vládce z Achetatonu a nevlastní Tutanchamonova matka, žila přibližně v letech 1 370 až 1 330 př. n. l. Ze záznamů mizí v tomto roce možná proto, že zemřela, ale vysoce pravděpodobné je, že poté co přivedla na svět šest dcer a žádného mužského následníka trůnu, UPADLA V NEMILOST A ZAPOMNĚNÍ.Ve své době měla nehoráznou moc ale nejenom to, NEBOŤ BYLA POVAŽOVÁNA ZA DOKONALÝ IDEÁL ŽENY. Její ideál krásy byl navždy zvěčněn na slavné bustě zhotovené sochařem Thutmosem z Achetatonu. Modelem seděla kolem roku 1 360 př. n. l. Dnes je tato busta vystavena v muzeu v Berlíně.
Její původ na královském dvoře je nejasný. NEJPRAVDĚPODOBNĚJŠÍ TEORIÍ JE, ŽE BYLA DCEROU POZDĚJŠÍHO FARAONA AJE A JEHO MANŽELKY TI. DRUHOU TEORIÍ JE, ŽE BYLA DCEROU FARAONA AMENHOTEPA III. A TŘETÍ TEORIE, JEŽ SE NÁM DOSTÁVÁ JE, ŽE POTÉ CO SE PŘESTĚHOVALA ZE SVÉHO RODIŠTĚ, KRÁLOVSTVÍ MITTANI, SE MĚLA PŮVODNĚ OŽENIT S TÍMTO JMENOVANÝM FARAONEM, AVŠAK POSLÉZE SE PROVDALA AŽ ZA JEHO SYNA ACHNATONA.
(Částečný zdroj: egyptologie.cz)
-NEFERTARI-
Nefertari, Merej-en-Mut, jméno, které znamená ,,nejkrásnější žena ze všech, milovaná Mut". Z hlubin času Z hlubin času a dálky sluncem zalitého Egypta k nám dodnes promlouvá nezapomenutelná královna, matka a kněžka Nefertari.Ve skutečnosti se o ní mnoho neví. Nejspíše byla hlavní manželkou Ramesse Velikého, ale jaký byl skutečný vztah mezi královnou a králem se již pravděpodobně nedovíme. Na všech vyobrazeních jsou jejich pohledy vždy vážné a důstojné, avšak alespoň jeden důkaz lásky mezi nimi vyjadřují dva chrámové komplexy v Abů Simbel.
NEJSOU ZNÁMI JEJÍ RODIČE ANI JEJICH POSTAVENÍ. POCHÁZELA ALE Z THÉB A NEJSPÍŠE BYLA PROSTÉHO PŮVODU. OBYČEJNÁ, A PŘESTO VYJÍMEČNÁ DÍVKA, KTERÁ SE ROZHODLA ZASVĚTIT SVŮJ ŽIVOT SLUŽBĚ BOHYNI HATHOR. Její cesta vedla do chrámové školy v Memfidě. A odtud jako hvězda zamířila rovnou na nebe mezi nesmrtelné bohy, hodna svého jména: ,,všemi bohy milovaná".
STALA SE DŮVĚRNOU PŘÍTELKYNÍ TUJI, VELKÉ KRÁLOVSKÉ MANŽELKY FARAONA SETHIHO I., ABY PAK NÁSLEDOVALA JEJÍHO PŘÍKLADU A SPOJILA SVŮJ ŽIVOT S BUDOUCÍM PANOVNÍKEM RAMESSEM II. Vzdálena tichu chrámových zdí, zasvětila přesto svůj život službě Egyptu a jeho lidu, službě bohům, jejichž vůli ztělesňuje faraon, syn Slunce. ,,Ta, jež je bohům libá" spojila svůj osud s Osudem Horního a Dolního Egypta po boku milovaného manžela.
(Částečný zdroj: www.akropolis.cz)
-ANCHESENAMON-
Známá též jako Anchesenaton, byla významnou postavou starého Egypta. Proslavila se jako manželka faraona Tutanchamona. Byla dcerou faraona Achnatona, který byl také jejím prvním manželem a královny Nefertiti. Žila v období 18. dynastie.
Nejpozoruhodnějším momentem jejího života byl jednoznačně sňatek s Tutanchamonem. Oba byli v době sňatku ještě dětmi. Anchesenamon bylo asi 13 let a Tutanchamonovi přibližně 8 let.
Uzavřením sňatku získala jako manželka faraona významný vliv na dvoře a královské rodině zajistil tento krok pokračování dynastie.
Tutanchamon spolu se svou ženou vládli Egyptu po dobu deseti let, během kterých se jim narodily dvě dcery. Obě bohužel na následky předčasného porodu nakonec zemřely.
Po Tutanchamonově smrti se Anchesenamon provdala za Aje. Ačkoliv neexistují žádné památky, kde by Anchesenamon byla vyobrazena jako Ajova manželka, svědectvím tohoto sňatku je skleněný prsten.
Anchesenamon byla krásná mladá žena, jež je právoplatně považována za nejkrásnější teenagerku Starověkého Egypta.
Krátce po Tutanchamonově smrti, v době svého manželství s Ajem, však Anchesenamon záhadně zmizela. Historické záznamy jsou nejasné. I proto je dodnes označována jako Tutova manželka a ztracená egyptská princezna.
Anchesenamon žila v jednom z nejspornějších období Starověkého Egypta. Její otec Achnaton byl prohlášen za kacíře. Tento fakt vedl k tomu, že nová vládnoucí dynastie Anchesenamon záměrně vyškrtla ze všech historických záznamů.
Její hrobka nebyla dosud objevena. Je však možné, že jde o hrobku s označením KV63 v Údolí Králů. Důkazem jsou hliněné otisky pečetí, obsahující část jejího původního jména ,,pa-aten"
Ačkoliv velká část jejího života zůstává zahalena tajemstvím, její odkaz mocné královny a vlivné osobnosti tamního dvora žije dál.
(zdroj: dotyk.cz)
-HEMIUNU-
Byl vezírem za dob 4. dynastie s tituly: správce královské pečeti, představený královských písařů, zhotovitel Chufuovy pyramidy.
Za života svého otce Nefermaata (syn faraona Snofrua) si osvojil zkušenosti z dynamického období vývoje stavebních praktik a systému budování ,,experimentálních" pravých pyramid za vlády faraona Snofrua, které zúročil jako projektant a supervizor stavby Velké pyramidy faraona Chufua, jehož byl synovcem. Jeho další tituly většinou zdědil po svém otci.
O jeho životě či rodině nejsou známé další podrobnosti. Je však známa jeho hrobka, mastaba zvaná G4000 na západní straně Velké pyramidy, kde se rozkládá starověká nekropole. Hemiunova mastaba je od paty pyramidy vzdálena asi 200 metrů a blíže k pyramidě jsou patrné plánovitě rozmístěné menší mastaby v sedmi řadách, velikostně shodných, oddělených ,,třídami".
Hemiunuova hrobka, která na této zástavbě vévodí, je monumentem jeho výsostného postavení vedoucího projektanta a inspektora faraonových staveb, jak odpovídalo jeho pozici Chufuova synovce a syna Nefermaata, Chufuova staršího bratra. Byla postavena za Chufuovy vlády a datovaná do roků 15 - 19 jeho vlády.
Hrobka G4000 zaujímá obestavěnou plochu 1420 metrů čtverečních, je lemovaná zdmi a dlažbou, má dvě šachty hluboké 20 metrů vedoucí do hrobových komor s rozměrem 4,5x5,3 m a výšce 3,8 m, to vše obezděné kvalitními bloky z turského vápence. Z vnitřní výzdoby se zachovaly jen fragmenty s reliéfem Hemiunuovy postavy a dva tituly, vyobrazení obětin na severní lícnici falešných dveří a architráv s nápisem titulu.
(zdroj: cs.m.wikipedia.org)