Mohlo by vás zajímat

KAPITOLY

(1). Život v královském paláci:
*královská rodina
*manželky
*harém a konkubíny
*početné potomstvo
(2). Tutanchamonova zlatá maska
(3). Výzkum mumií
(4). Plenitelé hrobek
(5). Kletba faraonů
(6). Otroci
(7). Psací materiály a výroba papyru
(8). Sto deset let života
(9). Nejstarší zaznamenaná stávka
(10). Nejstarší mírová smlouva
(11). Koptové
(12). Islám a muslimové v Egyptě

(13). Vinná réva a víno

(14). Plody země

DOPLŇUJÍCÍ KAPITOLY

(1). Seznamy o Starověkém Egyptě:

*seznam charakteristik Staré, Střední a Nové říše
*seznam nejvýznamnějších staroegyptských grafických výrazů
*seznam nejvýznamnějších soch
*seznam nejvýznamnějších staveb
*seznam nejvýznamnějších obelisků
*seznam nejvýznamnějších bitev
*seznam objevených a pozorovaných hvězd a souhvězdí
*seznam slov přejatých z egyptštiny
*seznam staroegyptských jmen

(2). Slovník staroegyptského jazyka

(3). Slovník neznámých slov

(4). Vynálezy a objevy, jež náleží Egyptu

(5). Zajímavosti

-ŽIVOT V KRÁLOVSKÉM PALÁCI-

*KRÁLOVSKÁ RODINA:

Nejvíce informací se nám dostává z doby vlády Ramesse II. Na jeho dvoře v Per-Ramessu nechybí ženy. Okolo Ramesse II. tvoří všechny příbuzné nebo společnice celou plejádu mladých krásek, jež sem přivedla láska, politika nebo pokrevní svazky. Je pravda, že Ramesse byl zasvěcen do milostných radovánek už jako velmi mladý, protože jeho otec Sethi I. pro něj zřídil harém, když mu bylo deset let!

ŽENA, KTEROU MĚL RAMESSE VE VELKÉ ÚCTĚ, BYLA JEHO MATKA KRÁLOVNA TUJA, JEŽ ŽILA JEŠTĚ VE DVACÁTÉM PRVÉM ROCE JEHO VLÁDY, PROTOŽE BYL NALEZEN JEJÍ DOPIS ADRESOVANÝ CHETITSKÉMU DVORU A DATOVANÝ V UVEDENÉM ROCE. Zemřela nepochybně následující rok jeho vlády ve věku přibližně šedesáti let. Král pro ni připravil velkou a krásnou hrobku v Údolí královen. Takto byla předtím pochována v západních thébských horách jen Satre, manželka Ramesse I. a matka Sethiho I. Sarkofág z růžové žuly přijal obě vzácné rakve, ukrývající mumifikované tělo matky velkého krále.

Ramesse měl dvě sestry. Starší Tiia byla ,,chrámovou zpěvačkou" a byla spojena s kultem boha v Per-Ramessu. Když se provdala, byl její manžel panovníkem jmenován ,,správcem pokladu a stád Ramessea". S mladší sestrou Hentmire se Ramesse oženil a učinil ji ,,velkou královskou manželkou".

*MANŽELKY: 

Poprvé měl faraon několik (čtyři, možná pět) oficiálních manželek, takzvaných ,,velkých královských manželek": milovanou Nefertari, Eset-nefret, matku Ramessova následníka Merenptaha, Hentmire, svou sestru, Maathorneferure, dceru krále Chatti, a nepochybně i Bent-Anat, svou vlastní dceru, kterou mu porodila Eset-nefret. Skandální svoboda mravů, řekli bychom. Nikoliv. Ramesse byl bůh a co vypadalo jako přirozené u božského monarchy nebylo by tolerováno v rodinném životě prostých lidí, pro něž byla ,,morálka" velice přísná. Pokud jde o harémové krasavice, obyčejné konkubíny, bylo jich velmi mnoho a pocházely z Egypta i ze všech zemí říše.

Nefertari, k níž choval Ramesse největší city a jež zůstala až do své smrti hlavní manželkou, byla už královnou v roce 1 vlády. Nepocházela z královského rodu, ale byla to ,,vysoce urozená dáma", pravděpodobně thébského původu. Často je nazývána ,,milovaná bohyní Mut". Vyplývá to ze vztahu s Thébami, kde byla Mut Amonovou družkou, možná však tento přívlastek znamená jen paralelu s titulem ,,milovaný Amonem", jenž je jejím manželem...
Podoba přívlastků, určitých oficiálních aktů a věčných zjevení Ramesse a jeho oblíbené maželky je možná proto, aby lépe zvěčnila spojení, jež usilovalo o to, aby bylo úplné. Nefertari byla velice milovanou královnou a její královský manžel zamýšlel poskytnout jí během jejího života i po smrti veškerá privilegia, až dosud vyhrazená jen monarchům.
Ramesse se zřejmě oženil s jednou z dcer, které mu porodila Nefertari, s princeznou Meryt-Amon. Je také pravda, že se Ramesse oženil nejméně se třemi dalšími vlastními dcerami, s nimiž měl děti. Byl tedy pro ně zároveň otcem i dědečkem. Jen bůh se mohl takto chovat.
Po Nefertariině smrti se stala hlavní královskou manželkou Eset-nefret spolu s Hentmire, královou sestrou, která pravděpodobně hrála podružnější roli.
Zajímavá je postava Bent-Anat, dcera Ramesse a Eset-nefer, s níž se rovněž oženil. Její jméno znamená v kanaánštině ,,služebnice bohyně Anat" (neboli Astarté) - je to další svědectví o kosmopolitismu egyptského náboženství, o nějž Ramesse usiloval. Její místo u dvora je dosti významné, protože byla pravděpodobně ,,velkou královskou manželkou" zároveň se svou matkou.
Asi v roce 34 vlády Eset-nefret pravděpodobně zemřela a odešla do svého ,,věčného příbytku" v Údolí královen. Hlavní role pak přešla na další dvě dcery-manželky: Meryt-Amon a Bent-Anat - pro Ramesse možná způsob, jak zůstat věrný citu, který ho pojil k jejich matkám.
*HARÉM A KONKUBÍNY: 
KRÁL MĚL ROVNĚŽ K DISPOZICI VELMI ROZSÁHLÝ HARÉM S KONKUBÍNAMI - EGYPŤANKAMI NEBO DCERAMI CIZÍCH PRINCŮ. Jestliže oficiální manželky sídlily v Per-Ramessu, stejně jako možná několik významných nebo privilegovaných konkubín, byl v Miuru u vstupu do Fajjúmu postaven jiný velký harém. Byla to jakási pohodlná ,,rezerva" kousek dál od hlavního města. Tam se rovněž posílaly ženy, které byly například poněkud starší nebo se přestaly líbit z nějakého jiného důvodu. Toto místo bylo zřejmě vybráno proto, že v této úrodné oáze se daly provozovat oblíbené sporty jako lov a rybaření. Byla tu prostě shromážděna veškerá potěšení k panovníkově osvěžení. Osada Miur byla ,,odpočinkem válečníka".
Tento harém byl spravován ,,harémovým intendantem", na nějž ještě občas dohlížel faraonův pověřenec. Tato opravdová královská instituce vlastnila pozemky, stáda dobytka a vyžadovala služby četných písařů, úředníků a dělníků.
ŽENY, KTERÉ SE TU SHROMÁŽDILY, NEVEDLY ZAHÁLČIVÝ ŽIVOT A NEČEKALY NA NÁVŠTĚVY SVÉHO KRÁLOVSKÉHO PÁNA. PŘEDLY, TKALY A DOHLÍŽELY TAKÉ NA DOMÁCÍ PRACE. Jejich počet nelze určit, ale zřejmě byl vysoký. Říše byla rozlehlá a králové a princové se chtěli zavděčit mocnému faraonovi. Hezká dívka představovala cenný dárek. Můžeme si snadno představit atmosféru,, jaká v Miuru vládla: kosmopolitní uštěbetaná, plná intrik a žárlivosti. O intimním životě královského harému se nám však uchovalo málo svědectví.
*POČETNÉ POTOMSTVO:
RAMESSE MĚL PŘIROZENĚ VELMI MNOHO DĚTÍ, avšak jediné ,,registry narození", které jsou známy, jsou basreliéfy v chrámech a stély nebo malby v hrobkách. Seznamy královských princů byly nejčastěji vytesány v egyptských a nůbijských chrámech a poskytují alespoň určité pořadí narozených, ale nikdy nejsou úplné: třicet princů je vyjmenováno v Vádí es Sebúa, dvacet devět v Abydu, dvacet tři v Ramesseu, osmnáct v Luxoru, osm v Abú Simbelu a Derru, pět v Tanidě. Moderní egyptologie se činí. Nikoliv bez problémů se sestavují přehledy tohoto hojného potomstva, diskutuje se a výsledkem je oficiální výčet padesáti synů a třiapadesáti dcer - to znamená výhradně těch, kteří jsou uvedeni na monumentech. Ti ostatní zůstávají v říši představivosti.

(Částečný zdroj: Ramessova říše/Claire Lalouettová)

-TUTANCHAMONOVA ZLATÁ MASKA-

Z okázalých pokladů objevených v proslulé Tutanchamonově hrobce v Údolí králů náleží k nejpozoruhodnějším jeho pohřební maska, nyní vystavená v pokladnici Egyptského muzea v Káhiře.

Objev Tutanchamonovy hrobky, který v roce 1 922 učinil Howard Carter, byl jedním z největších v dějinách egyptologie. Mezi bohatou pohřební výbavou odkryl Carter velkolepou mumiovou masku z ryzího zlata, zdobenou karneolem, obsidiánem, lapisem lazuli a barevnými smalty.

Po otevření Tutanchamonovy zlaté rakve a odhalení masky pohlédl Carter do tváře boha. Starověcí egypťané považovali drahé kovy a kameny za božské materiály a jejich použití v zádušní výbavě udělovalo králi atributy božstva. Zlato ho například ztotožňovalo se slunečním bohem Reem.

Navzdory svému spojení s kacířskou vládou jeho otce Achnatona je Tutanchamon na masce zobrazen s tradičními odznaky moci faraonů. Na hlavě má královskou pokrývku hlavy nemes s pruhy z lapisu lazuli, splývající po obou stranách tváře. Ureus neboli kobra Vadžet a supí bohyně Nechbet, symboly Dolního a Horního Egypta a královské svrchovanosti, sedí bok po boku na králově čele a poskytují mu ochranu. Rituální vous, jenž ho ztotožňuje s bohy, je ze zlata a vykládaný modrou smaltovou pastou vytvářející splétaný vzor.

Pohled zezadu na královu masku odhaluje hieroglyfy napsané na králových zádech. Ty vyjmenovávají údy zesnulého, ztotožňují je s různými božstvy, a tím je dávají pod jejich ochranu. Za Nové říše bylo toto zaříkání zahrnuto do Knihy mrtvých.

Tutanchamonovy nápadné mandlové oči jsou zvýrazněny a protaženy očními linkami provedenými v lapisu lazuli. Oční bělmo je z křemene a zorničky jsou vykládané obsidiánem. Do koutků očí bylo přidáno několik tahů červené barvy, aby vypadaly jako živé.

Tutanchamonův původ je nejistý - jeho otcem mohl být Amenhotep III. nebo podle některých egyptologů Achnaton. Ačkoli Tutanchamon je zobrazen tradičním, idealizovaným způsobem staroegyptských faraonů, vliv uměleckého stylu, oblíbeného za Achnatonovy vlády, je zřejmý. Obličejové rysy - zejména protáhlá oválná tvář, mandlové oči, štíhlý nos a měkké plné rty - jsou typické pro důvěrný, expresivní portrét z amarnské doby. Tutanchamonova sympatická mladistvá tvář má pokojný, trochu smutný výraz.

(Částečný zdroj: Starověký Egypt/Ottova encyklopedie)

-VÝZKUM MUMIÍ-

Tento výzkum, i když ne až tak úplně, započal dá se říci již ve středověku, kdy naši předci měli možnost se setkat s mumiemi v lékárnách. Dle různých výzkumů a domněnek prý měly léčivé schopnosti. K DOSTÁNÍ BYL JAKÝSI PRÁŠEK ZVANÝ MUMIA VERA, JEŽ SE ZÍSKÁVAL VELMI DRASTICKÝM ZPŮSOBEM, A TO ROZDRCENÍM NĚKTERÝCH ČÁSTÍ MUMIFIKOVANÉHO TĚLA. 

Po celý středověk až na počátek novověku byl tento prášek považován za velmi účinný a dle slov jednoho našeho krajana Kryštofa Haranta, který navštívil Egypt v roce 1 598, měl velmi dobré účinky na ,,vnitřní krve srážení, vředy a zlé povětří". V 16. století však tyto vlastnosti již byli vylučovány znalejšími lékaři.

OPĚTOVNÝ ZÁJEM O MUMIE ZAPOČAL ZNOVU AŽ V 19. STOLETÍ, TEDY S PŘÍCHODEM EGYPTOLOGIE. ROVNĚŽ BYL O MUMIE ZÁJEM I ZE STRANY BOHATÝCH SBĚRATELŮ, KTEŘÍ NEVÁHALI NEJENOM MUMIE, ALE JAKÉKOLIV EGYPTSKÉ PŘEDMĚT UKRÁST.

Toto téma je velmi známou minulostí moderního Egypta, neboť na krádežích a následném prodeji se podílela i velká řada rodilých egypťanů. Byl to výhodný zdroj příjmů. Odhaduje se, že ze země byly odvezeny až tisíce mumií. Dokonce se prodávali i padělky mumií a to proto, že poptávka často vysoce převyšovala nabídky mumií na černém trhu. O záchranu památek i mumií se egyptský národ začal na národní úrovni zajímat celkem pozdě, a tak značné množství egyptské minulosti skončilo v soukromých sbírkách různě po světě.

Počátkem 20. století započal opravdový zájem o lékařský výzkum mumií. JAKO PRVNÍ NA SVĚTĚ ZKOUMAL MUMIE PROSTŘEDNICTVÍM MIKROSKOPICKÉHO STUDIA NÁŠ VĚDEC JAN NEPOMUK ČERMÁK A SVÉ VÝSLEDKY UVEŘEJNIL JIŽ V ROCE 1 852. 

Veškeré mumie uložené v Českých státních sbírkách, tedy státních muzeích a zámcích, byly v letech 1 971 až 1 973 převáženy do Pražského Náprstkova muzea, kde byly konzervovány a podrobeny zevním vyšetřením i rentgenologickému výzkumu.

MUMIE Z CELÉHO SVĚTA VŠAK NESLOUŽÍ POUZE K POZNÁNÍ PŘESNÝCH MUMIFIKAČNÍCH POSTUPŮ, ALE JSOU I DOKLADEM K FYZICKÉMU VÝVOJI STAROEGYPTSKÉHO OBYVATELSTVA A TAKÉ JSOU DŮLEŽITÝM PODKLADEM KE STUDIU RŮZNÝCH CHOROB A ROVNĚŽ KE STUDIU TOHO, JAK BYLY OHLEDNĚ LIDSKÉHO TĚLA ÚSPĚŠNÍ TEHDEJŠÍ LÉKAŘI A CHIRURGOVÉ.

(Částečný zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala)

-PLENITELÉ HROBEK-

Monumentální hrobky staroegyptských vládců, ať už šlo o mastaby, pyramidy či skalní hrobky, lákaly zloděje odedávna. Vábení pokladů a drahocenné pohřební výbavy bylo mnohem silnější než jakýkoli odstrašující prostředek, silnější než nejtěžší trest v případě dopadení. Starověkým plenitelům hrobů přitom značně nahrávala období nepokojů a vnitřních zmatků, která vždy znamenala oslabení bdělosti lidí střežících pohřebiště. A pokud se do vylupování hrobek zapletla také policie pohřebiště či dokonce kněží, jak to dokazují záznamy z konce Nové říše, měli plenitelé hrobů snadnou práci.

Nejhorší situace potom nastala za vlády posledních Ramessovců ve 12. a 11. století př. n. l. V době krize se životní podmínky královských řemeslníků z Dér el-Medíny natolik zhoršily, že nejen stávkovali, ale nakonec sami řemeslníci začali z hladu loupit v Údolí králů v hrobkách, které vybudovali. Státní úředníci, kněžstvo i policie byli tehdy již zkorumpovaní a někteří jejich příslušníci byli ochotni za podíl z kořisti loupeže zamlčovat. Když ke konci doby Ramessovců vylupování z hrobek bylo očividné, musela se učinit jistá opatření. Podrobnosti se dovídáme z jedinečného souboru papyrů, který obsahuje jednak výsledky inspekcí v hrobkách egyptských panovníků, jednak záznamy soudních procesů s lidmi, kteří hroby vykrádali. 

Aby zamezil pověstem o krádežích na vesetském pohřebišti, zahájil roku 1 126 př. n. l. starosta východního Vesetu Paser vyšetřování, během něhož mělo vyjít najevo, které královské hroby byly znesvěceny. Takové rozhodnutí však měl učinit starosta západního Vesetu Pavera, neboť pohřebiště se nacházelo na jeho území na západním břehu Nilu. Paser ale podezíral Paveru, že je zapleten do loupení, a ve svém vyšetřování viděl příležitost, jak usvědčit svého soupeře Paveru a jak zamezit krádežím. Během vyšetřování se Paserovi skutečně podařilo zjistit porušené hrobky i získat přiznání několika obžalovaných.

S takovými přiznáními se Paser vydal k vezírovi Chamuasetovi a požádal ho o zahájení úředního vyšetřování. Camuaset poté skutečně jmenoval zvláštní komisi úředníků, která měla provést inspekci královských hrobek a zaznamenat výsledek. Ovšem zdá se, že starosta Pavera měl vlivné známé, kteří mu pomáhali. Komise totiž prošla pečlivě vybrané, neporušené hrobky a snažila se dokázat, že Paser nemá pravdu. Zmínila jen jednu vyloupenou královskou hrobku a několik úřednických. Z vyšetřování tedy vyšel Pavera vítězně, neboť prokázal, že bylo vyloupeno mnohem méně hrobek než tvrdil Paser, a že střežení hrobek je v pořádku. Paser se sice ještě snažil získat další důkazy, ale bez úspěchu. Naopak, zloději, kteří se mu předtím přiznali, nyní před vezírem prohlašovali svou nevinu a posléze byli také propuštěni. 

Paser značně podcenil Paveru i jeho lsti a vlivné známosti. Ve své činnosti však neustával - dále vedl vyšetřování na vlastní pěst a záhy byl schopen dodat seznam dalších vyloupených hrobek. Tentokrát se ale rozhodl podat zprávu o krádežích nikoli vezírovi, ale přímo faraonovi. Vezír Chamuaset se o tomto úmyslu dověděl a rozhodl se předejít ho tím, že svolal soud, který přešetřil Paserova tvrzení, ověřil svědecké výpovědi a prohlédl některé hrobky. Paserova obvinění však byla opět prohlášena za nepravdivá a bylo mu přikázáno, aby zanechal této své činnosti a nadále nevyvolával potíže. Po této Paserově porážce vylupování hrobek nerušeně pokračovalo. 

Během následujících let Paser přesto předkládal vezírovi Chamuasetovi další obvinění. Jednou ho dokonce přiměl, aby se s ním sám šel podívat na vyloupenou hrobku. Skutečností zůstává, že právě tehdy mizí ze záznamů vezírovo jméno. Zřejmě v důsledku Chamuasetovy nepoctivosti byl jmenován do úřadu nový vezír Nebmaatrenacht, který dal podle Paserova seznamu okamžitě zatknout 45 plenitelů hrobů a zahájil rozsáhlé procesy. Po dobu čtyř let soud pečlivě vyšetřoval všechna Paserova obvinění, která se ukázala jako opodstatněná. Záznamy o udělených trestech se však bohužel nedochovaly. 

Plenitelé hrobů se tedy soudu podařilo odhalit a usvědčit, ale co se státním úředníkům, kněžím ani tehdejším vládcům nepodařilo, bylo zlepšit životní podmínky hladovějících řemeslníků, kteří se někdy ze zoufalství odhodlávali i k vykrádání královských hrobek.

(Částečný zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala)

-KLETBA FARAONŮ-

Koncem minulého století začal v Egyptě a zvláště v oblasti Vesetu působit anglický kreslič H. Carter, jenž postupně získal značné archeologické zkušenosti a v roce 1 899 byl jmenován inspektorem památkové správy. Od roku 1 907 Carter vedl v Údolí králů - které tehdy bylo považováno za již prozkoumané - archeologické výkopy financované lordem Carnarvonem. Carter si přitom vytkl jediný cíl: najít hrobku mladičkého panovníka Tutanchamona. Jeho přesvědčení o tom, že se někde nablízku musí tato hrobka nacházet, pramenilo jednak z objevu zlatých fólií se znázorněním a jmény Tutanchamona a jeho ženy Anchesenamon. Kromě toho tu Carter nalezl popsané hliněné džbány, o nichž se teprve později ukázalo, že obsahovaly látky použité při balzamování Tutanchamona. Carter se tedy domníval, že pokud odstraní obrovské množství písku a suti v daném místě Údolí králů, podaří se mu najít Tutanchamonovu hrobku. To ovšem předpokládalo dostatek peněz a času.

Kvůli nucené přestávce zaviněné I. světovou válkou byly výkopové práce naplno zahájeny teprve v roce 1 917. Celá léta však při nich byly odklízeny tuny a tuny písku naprosto bezvýsledné. KONEČNĚ SE V ROCE 1 922 BYL CARTER DONUCEN DOHODNOUT S LORDEM CARNARVONEM, ŽE UČINÍ UŽ POSLEDNÍ POKUS A SOUSTŘEDÍ SE NA OKOLÍ ČASTO NAVŠTĚVOVANÉ HROBKY RAMESSE VI. BYLA TO ŠŤASTNÁ VOLBA. HNED 4. LISTOPADU 1 922 EGYPTŠTÍ KOPÁČI TOTIŽ NARAZILI NA SCHODIŠTĚ VYTESANÉ DO SKÁLY A VEDOUCÍ KE VCHODU DO NEZNÁMÉ HROBKY. TO BYLO VELICE NADĚJNÉ, I KDYŽ ZÁROVEŇ HROZILO NEBEZPEČÍ, ŽE HROBKA NEMUSELA BÝT NIKDY DOKONČENA NEBO ALESPOŇ POUŽITA, POPŘÍPADĚ ŽE BYLA ÚPLNĚ NEBO JEN ČÁSTEČNĚ VYLOUPENA.

NICMÉNĚ 12 SCHODŮ DOVEDLO CARTERA PŘED ZAZDĚNÝ VCHOD DO HROBKY, JENŽ BYL NEPORUŠEN A JEŠTĚ OPATŘEN PEČETÍ VESETSKÉHO MĚSTA MRTVÝCH A TUTANCHAMONOVÝM JMÉNEM. ZA ZAZDĚNÝM VCHODEM NÁSLEDOVALA 9 METRŮ DLOUHÁ CHODBA ZAKONČENÁ ZAPEČETĚNÝMI DVEŘMI, KTERÉ VEDLY DO PŘEDSÍNĚ, DOSLOVA ZAROVNANÉ DŘEVĚNÝM VYKLÁDANÝM NÁBYTKEM, ALABASTROVÝMI VÁZAMI, VOZY A JINÝMI PŘEDMĚTY. Z PŘEDSÍNĚ VEDLY DALŠÍ DVOJE ZAPEČETĚNÉ DVEŘE JEDNAK DO MALÉ POSTRANNÍ MÍSTNOSTI, JEDNAK DO POHŘEBNÍ KOMORY. PO OBOU STRANÁCH ZAPEČETĚNÝCH DVEŘÍ DO POHŘEBNÍ KOMORY STÁLY DVĚ POZLACENÉ SOCHY PANOVNÍKA V ŽIVOTNÍ VELIKOSTI.
Již v této chvíli si Carter mohl být jist, že se mu podařil archeologický objev století. Než byla dokončena kompletní dlouhá dokumentace a došlo k vrcholnému okamžiku otevření pozlacené skříně v Tutanchamonově pohřební místnosti uběhlo mnoho času. DO TÉ DOBY LORD CARNARVON 6. 4. 1 923 ZEMŘEL. JEHO SMRT IHNED DALA PODNĚT K DOHADŮM A DOMNĚNKÁM O KLETBĚ FARAONA, KTERÝ SE ÚDAJNĚ MSTÍ ZA ZNESVĚCENÍ MÍSTA SVÉHO POSLEDNÍHO ODPOČINKU. Noviny ve světě se začaly předhánět v hrůzném líčení ,,Tutanchamonovy kletby" a vypočítávaly její ,,oběti", když od té chvíle přičítaly kletbě vinu za přirozenou i tragickou smrt kohokoli, kdo byl při objevu hrobky přítomen. Samozřejmě že se hned našlo dost čtenářů vděčných za takové výmysly a někteří ,,publicisté" na spekulacích o kletbě vydělávají dodnes...

(Zdroj: Staří egypťané/Břetislav Vachala)

-OTROCI-

Touto kapitolou bych chtěl upozornit zejména na osoby, jež vystavěli slavné symboly Egypta-pyramidy. V DNEŠNÍ DOBĚ TO JIŽ NENÍ ŽÁDNÁ NOVINKA, PŘESTO JE STÁLE VE SPOLEČNOSTI ZAŽITÉ, ŽE TYTO STAVBY VYSTAVĚLI PROSTĚ OTROCI. Obzvláště za to může Hollywood. PROTO ZNOVU UPOZORNÍM, ŽE PODLE POSLEDNÍCH POZNATKŮ Z OBLASTI GÍZA JIŽ VÍME, ŽE PYRAMIDY VYSTAVĚLI SVOBODNÍ DĚLNÍCI, KTEŘÍ MOHLI MÍT SVÉ HROBY NA KRÁLOVSKÉM POHŘEBIŠTI. ROVNĚŽ SE JIM DOSTÁVALO ZDRAVOTNÍ PÉČE. TO JEST POZNAT ZEJMÉNA Z JEJICH KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ A TAKÉ BYLY ODMĚNĚNI PLATEM.

Opravdových otroků bylo obzvláště v dobách stavitelů pyramid jako šafránu. Postupně se však jejich počet v Egyptě znásoboval. Do Egypta byli dopraveni jako válečná kořist-zajatci. Někteří z nich však mohli časem získat svobodu. Kruté zacházení s otroky (krom válečného pole) egypťané ve své zemi nevyznávali. Je známé, že staří egypťané byli mírumilovní lidé, kteří se časem stali profesionálními vojáky, aby ubránili svou zemi před cizími nájezdníky.

Samozřejmě byli využíváni jako prospěšní služebníci, kteří nejsou žádným finančním nákladem pro nikoho, kdo si najme jejich služby, jež však nemuseli být nikterak kvalitní. 

Ve Starověkém Egyptě byli rozlišováni egyptští dělníci, kteří byli za svou práci placeni a mohli požadovat cokoliv přiměřeného jejich postavení (například žádost o osobní volno), jelikož byli Egypťané a dále otroci, ti neměli jakýkoliv nárok na nic. Bylo na osobní povaze jejich majitele, jak bude se svým otrokem zacházet a jestli vůbec mu bude poskytovat nějaký plat. V TOMTO ROZLIŠENÍ VŠAK NEHLEDEJTE JAKÝKOLIV RASISTICKÝ PODTEXT. EGYPŤANÉ VÝRAZ RASISMUS NEZNALI A ANI HO NIJAK NEPROJEVOVALI. OTROCI PROSTĚ BYLI VÁLEČNOU KOŘISTÍ ZE SVÉ VLASTI, JEŽ SE ROZHODLA ODPOROVAT EGYPTU ČI HO JAKKOLIV OHROŽOVALA.

-PSACÍ MATERIÁLY A VÝROBA PAPYRU-

Písaři ve starém Egyptě zaznamenávali úrodu, daně a mzdy a opisovali posvátné i světské texty. Bylo možné je rozpoznat podle náčiní jejich řemesla, jež je provázelo též do hrobek a je znázorněné na reliéfech a nástěnných malbách. 

Kamkoli písaři šli, nosili náčiní svého řemesla všude sebou - na venkov, do sýpek, a dokonce na bitevní pole, kde po skončení boje počítali ztráty na životech na straně nepřítele. Štětečky, paletka, barvy, papyry a další psací potřeby písaře se uchovávaly v proutěné nebo dřevěné schránce, která se mohla používat i jako podložka při psaní, nebo v koženém pouzdru usnadňujícím přepravu. Písařskou paletu tvořil obdélný kousek dřeva (někdy kamene) o velikosti asi 30 x 6 cm se žlábkem nebo drážkou uprostřed k uložení rákosového pera či štětečku a dvojici kulatých jamek na jednom konci. Jedna jamka byla určena pro červenou barvu z rozdrceného červeného okru, která se používala pro nadpisy a zvýraznění důležitých slov. Druhá jamka byla pro černé barvivo, jehož základ tvořily uhlíky nebo saze a jímž se psal hlavní text. Malíři, kteří vytvářeli viněty zdobící papyry, například viněty v Knize mrtvých, používali širší škálu barev a měli palety s dalšími důlky pro modré, žluté, bílé nebo zelené barvivo. Před započetím práce si písař musel barvy nejprve připravit. Barviva se dodávala v podobě tyčinek nebo kulatých ,,koláčů", z nichž se kousek odlomil a pomocí kamenné paličky hmoždíře rozmělnil na prášek. Písař na navlhčený štěteček nabral trochu barviva a na paletě je smíchal s vodou na požadovanou konzistenci

Egypťané, kteří uměli číst a psát vedli bohatou korespondenci. Pro stručné poznámky a úřední dopisy se často používaly hliněné destičky nebo ostraka, ale důležitější sdělení se psala na listy papyru svinuté nebo složené do formy dopisy s nadepsaným jménem odesílatele a adresáta.

Dopisy se opatřovaly osobní pečetí vytlačenou do hrudky čerstvé hlíny. Pečeti se připojovaly též k právním listinám jako prostředek k prokázání jejich hodnověrnosti. Hieroglyfy identifikující majitele osobní pečeti se vyřezávaly do povrchu pečetítek a v hlíně zanechávaly vzor v reliéfu.

Pečetítka měla různé podoby. Často se nacházela na spodní straně skaraba nebo byla zasazena do prstenu jako drahý kámen. Jiná měla na objednávku vytvořený trojúhelníkový tvar s otvorem pro prst. Pečetní válečky, jež byly v té době rozšířeny v Mezopotámii, se v Egyptě objevovaly méně často. Královská pečetidla se často zhotovovala z drahých kovů, zlata nebo stříbra, ale nejobvyklejším a nejfunkčnějším materiálem byla glazovaná hlína.

VÝROBA PAPYRU: Papír je egyptský vynález. Zatímco většina moderního papíru se zhotovuje z dřevní hmoty, egyptské psací materiály se zhotovovaly z šáchorovité rostliny, rostoucí v pobřežních bažinách nilského údolí. Výrobek se vyvážel na Přední východ a do Řecka.

Od pravěku po celou faraonskou dobu se v bažinách a mokřinách nilského údolí a zejména nilské delty rozkládaly rozsáhlé papyrové houštiny. Papyrus byl heraldickou rostlinou Dolního Egypta, často je zobrazován s lotosem, heraldickou rostlinou Horního Egypta, jako symbol sjednocení země. Šáchorem hustě porostlé oblasti skýtaly přirozené prostředí pro četné druhy ptáků a zvířat. Několik nástěnných maleb a reliéfů v hrobkách zachycuje bujný život v papyrové houštině jako součást scén znázorňujících lov a rybolov. 

Staří Egypťané považovali šáchor, jenž v tak hojném množství vyrůstal z životodárného nilského bahna, za symbol mládí a radosti, ale dokázali jej využít též k četným praktickým účelům. Spodní část rostliny se mohla jíst jako zelenina, zatímco z vláknitých stonků, respektive lýka, se pletly provazy, koše a zhotovovaly sandály nebo se z nich splétalo hrubé plátno, z něhož se dělaly plachty či bederní zástěrky nemajetných.

Svazky stonků se mohly svázat dohromady do podoby lehkých člunů nebo vorů. Ty se hodily pro lov v mělkých vodách, ale dlouho nevydržely, neboť stvoly nasákly vodu.

Schopnost papyru vstřebávat vodu byla výhodou při nejdůležitějším využití rostliny. Dužina stonků se přetvářela v jemný, bledý a poddajný psací materiál, jenž se v Egyptě používal nejméně od 1. dynastie až do konečného převládnutí papíru o 4000 let později. Nejstarší dochovaný kus papyru pochází z hrobky datované přibližně do doby kolem 3000 př. n. l. Název rostliny je dokladem jejího významu. Slovo ,,papyrus" pochází z egyptského pa-en-per-aa, ,,to, co patří králi". Panovník měl monopol na výrobu a prodej papyru jako psacího materiálu. Egypt, kde se šáchor vyskytoval přirozeně, zůstal hlavním zdrojem kvalitního psacího materiálu pro celou oblast kolem Středozemního moře, třebaže se ve starověku rostlina ze semínek pěstovala na Kypru, v Palestině a na Sicílii. O pěstování papyrových rostlin toho bezpečně víme kupodivu málo, ale můžeme důvodně předpokládat, že papyrus se sklízel jako nyní, hlavně na jaře nebo v létě. Nástěnné malby a reliéfy ze starého Egypta znázorňují vytahování stonků z vody, jejich nařezávání a převoz ve svazcích do dílen. 

Ke zhotovení jemného, jakostního psacího materiálu byl nutný řerstvý papyrus v dobrém stavu. Proužky z dužiny stonků se stlačovaly do podoby listů, obvykle nepřesahujících 45 cm délky. Listy se pak slepovaly dohromady a vytvářely se z nich svitky rozličných délek. Obvyklý svitek papyru měl délku asi 20 listů, ale mohly být i rozsáhlejší, nejdelší známý svitek je dlouhý přes 40 metrů. Nejprve se psalo na vnitřní stranu papyrového svitku, druhá strana se často ponechala prázdná.

(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie/Starověký Egypt)

-STO DESET LET ŽIVOTA-

Obyvatelé nilského údolí měli již od nejstarších dob v nesmírné úctě život, a to nejen lidský. Považovali ho za nejvyšší boží dar a obdivovali se mu. Za další velké dary boha stvořitele považovali kromě života také zemi, světlo, vzduch, vodu a potravu.

Ideální lidský život měl podle Egypťanů trvat 110 let, popřípadě 100 let. To byl ale skutečně vysněný věk, jehož se dožili pouze vyjimeční jedinci. Průměrný věk byl v Egyptě mnohem nižší, pouze něco přes 30 let. O tom jaký názor měli Egypťané na určitý věk člověka, se pak dovídáme z textu démotického naučení z Insingerova papyru, který onen ,,ideální věk" sto deseti let uvádí realisticky na pravou míru:

Člověk stráví deset let jako dítě, než pozná, co je smrt a život.

Dalších deset let mu trvá, než se naučí práci, která ho uživí.

Dalších deset let vydělává a získává  majetek, z něhož bude žít.

Dalších deset let stárne a nabývá zkušenosti.

Potom zbývá ještě šedesát let života, které Thovt vymezil člověku.

Avšak jen jeden z milionu je s božím požehnáním prožije spokojeně.

Starých lidí - kterých ostatně žilo velice málo - si Egypťané vážili, měli je v úctě a poslouchali jejich moudré rady. Povinností nejstaršího syna, který byl běžně označován jako ,,opora stáří svého otce", bylo obětavě se starat o svého starého otce i matky.

Velký strach měli Egypťané ze smrti. Smrt pro ně byla nejbolestnější událostí v lidském životě, neboť člověka vytrhla z prostředí a odloučila ho navždy od nejbližších. Nijak v tomto ohledu nepomohla ani pevně zakořeněná víra v ,,bezstarostný a věčný" život na onom světě.

(Částečný zdroj: Staří Egypťané/Břetislav Vachala)

-NEJSTARŠÍ ZAZNAMENANÁ STÁVKA-

Řemeslníkům a jejich rodinám se dařilo poměrně velmi dobře za dob 18. a 19. dynastie, tedy v období největšího rozmachu staroegyptského státu. V tehdejším společenském zřízení byli svobodni a dá se říci, že neměli jiného pána než faraona, jemuž stavěli skalní hrobku. Pracovní nástroje jim zdarma dodávala správa pohřebiště, pracovali v určenou dobu, pravidelně dostávali pevně stanovenou mzdu a měli svůj vlastní majetek, s nímž mohli volně nakládat. Ze své mzdy živili manželku a děti, s nimiž bydleli v rodinných domcích v Dér el-Medině. Mimo jiné měli stálou lékařskou péči. Nemuseli se také obávat, že by je nějaký pán mohl prodat, koupit či zabít. Součástí zabezpečení byly i pravidelné příděly potravin. 

Královští řemeslníci dostávali mzdu 28. dne každého měsíce, a to vždy na příští měsíc. Šlo vlastně o příděly potravin, zvláště pšenice a ječmene. Králem vyčleněné otrokyně mlely z této pšenice mouku, z níž manželky řemeslníků potom pekly chléb. Ostatní obilí sloužilo především jako surovina k přípravě piva. Tak tedy byl řemeslníkům zajištěn hlavní pokrm a nápoj starých Egypťanů - chléb a pivo. Veškerá pšenice a ječmen přitom pocházely z královských sýpek, kam je jako daň odváděli zemědělci z vesetského okolí. Řemeslník dostával měsíčně průměrně 300 litrů pšenice a 110 litrů ječmene, předák o čtvrtinu více a písař - který nevykonával fyzicky namáhavou práci - o čtvrtinu méně. 

Kromě obilnin řemeslníci pravidelně dostávali také ryby, zeleninu a dřevo. Dřevo sloužilo jako palivo do kuchyňských pecí. Jedna pracovní četa dostávala na 10 dnů celkem 18 kg ryb a 500 ,,kusů" dřeva. Občas řemeslníci také dostávali sádlo, olej a oděvy. Ve zvláštních případech jim faraon přikázal dát víno, pivo dovezené z Asie, maso, sůl a také natrop, který sloužil jako mýdlo. Pokud jde o vodu, u severní městské brány byla velká nádrž o průměru 2 m, kam pravidelně přiváželi na oslech pitnou vodu určení nosiči. Odtud si ji braly jednotlivé rodiny. 

Situace se však začala zhoršovat kolem roku 1200 př. n. l., zvláště pak na sklonku vlády Ramesse III.. Tomuto slavnému panovníkovi se během jeho 32 let trvající vlády sice podařilo odrazit útok tzv. mořských národů ze severu, východu i západu, a tak zachránit Egypt před vnějším nepřítelem. Na jeho popud také vznikly velké a krásné stavby v oblasti Vesetu, zvláště velkolepý soubor v Medínet Habu, který byl chrámem, palácem i pevností zároveň. Z četných vítězných bitev dovezl obrovskou válečnou kořist a přivedl tisíce válečných zajatců, kteří potom v Egyptě vykonávali v otrockých podmínkách nejtěžší práce v zemědělství a stavitelství. Třebaže ho nápisy z doby jeho vlády líčí jako odvážného, mocného, dobrého a velice úspěšného faraona, zdá se, že oslavovaná doba vítězných válek a blahobytu země byla takovou jen zdánlivě. Ramessovi III., zaměstnanému především nákladnou obranou země, se totiž nepodařilo zamezit značnému růstu politického i hospodářského vlivu kněžstva státního boha Amona. A kněžstvo se začalo vzmáhat právě na úkor faraona a jeho moci. V posledních letech jeho vlády se situace vyhrotila mimo jiné také ve státní správě, kde se úřednictvo dopouštělo velkých podvodů a krádeží. Příznačnou tečkou za jeho vládou pak bylo spiknutí přímo v královském paláci, při němž byl Ramesse III. zavražděn. 

Během vlády Ramesse III. přirozeně pracovali královští řemeslníci z Dér el-Mediny v Údolí králů, kde připravovali svému faraonovi skalní hrobku. Ve 29. roce jeho panování je však postihly pletichy vysokých úředníků. Tehdy jim totiž přestala být vyplácena pravidelná mzda v podobě obilnin, ryb a zeleniny, takže se dostavil hlad. Proto se řemeslníci ze zoufalství odhodlali ke stávkám, které jsou prvními podrobně zaznamenanými stávkami v lidských dějinách. Zaznamenal je Amennacht, jeden z písařů pohřebiště, do svého deníku, který je dnes uložen v Egyptském muzeu v Turíně. 

Řemeslníci několikrát přerušili práci a odešli i se svými rodinami do královských zádušních chrámů, kde měli dobrou možnost upozornit na bezpráví a setkat se s úředníky, kteří o zadržené mzdě měli podat zprávu vysokým hodnostářům. Zpočátku se jim však dostávalo jen planých slibů nižších úředníků a výmluv na prázdnou královskou pokladnu. 

Den po dni, týden po týdnu a měsíc po měsíci můžeme díky dochovaným záznamům sledovat průběh dramatické stávky, při níž řemeslníci vystupovali zcela jednotně, měli obratné vedení a dovedli obhájit i prosadit své spravedlivé požadavky před kněžími a státními i policejními úředníky. Jejich stávka, která celkem trvala víc než jeden rok, byla nakonec úspěšná. Tehdy řemeslníci z Dér el-Mediny dosáhli významného vítězství, ale nejhorší doba za vlády posledních Ramessovců je teprve čekala...

(Částečný zdroj: Staří Egypťané/Břetislav Vachala)

-NEJSTARŠÍ MÍROVÁ SMLOUVA-

Celkem 66 let vládl zemi na Nilu snad nejslavnější egyptský panovník Ramesse II., plným jménem Vesermaatre Setepenre Ramesse Meriamon. Když se Ramessovi II., ještě jako docela mladému králi, podařilo při jeho prvním válečném tažení do Asie opět získat pro Egypt území starověké Palestiny sahající až k Ugaritu, rozhodl se vojensky zakročit také maloasijských Chetitů Muvatalliš. A tak došlo k jedné z nejslavnějších bitev starověku, v níž se střetly největší mocnosti tehdejšího světa - egyptská a chetitská říše. 

 K památné bitvě došlo asi v roce 1279 př. n. l. u města Kadeše na řece Orontu (v dnešní Sýrii). Pokud jde o výsledek měření sil obou mocností, řekli bychom dnes, že bitva skončila nerozhodně. Ramessovi II. se podařilo odvrátit hrozící porážku a následkem neukázněnosti byl chetitský vládce nucen zachránit se útěkem do kadešské pevnosti a uzavřít se v ní. Nicméně Ramesse vzápětí musel ukončit tažení a území Amurru, o které mu šlo, přenechat Chetitům. To, že dochované egyptské chrámové nápisy a znázornění líčí bitvu u Kadeše jako velkolepé vítězství Ramesse II. a drtivou porážku Chetitů, je ovšem záležitostí jednostranné propagandy a úmyslného zveličování. 

Egyptská pěchota a jízda čítající asi 20000 mužů byla rozdělena do čtyř armád (Amonova, Reova, Ptahova, Sutechova) a jednoho pohotovostního oddílu. Na základě podvržených nepravdivých informací se Egypťané domnívali, že chetité před nimi ustupují. A tak se egyptské armády vydaly na sever podél Orontu, aniž by věděly, že Chetité se ukryli za Kadeší, kde je chtějí překvapit. Chetitské vojsko přitom tvořila jízda, jež představovala 10500 mužů na 3500 bojových vozech, a pěchota mající 8000 mužů.

Když egyptský přední voj tvořený Amonovou armádou a vedený samotným panovníkem dorazil do oblasti severozápadně od Kadeše, vybudoval si tábor. Mezitím rovněž nic netušící Reova armáda byla cestou napadena chetitskou jízdou a zničena.

Někteří příslušníci rozdrcené Reovy armády prchali na sever směrem k ležení Amonovy armády. Ptahova armáda se mezitím nacházela jižněji a plavila se na západní břeh Orontu, takže o žádných bojích zatím ani nevěděla.

Chetitští vojáci na válečných vozech potom zaútočili na tábor Amonovy armády a způsobili jí těžké ztráty. Ramesse II. se se svou družinou snažil probít z obklíčení a dostat se k Ptahově armádě, která se blížila od jihu. Tehdy chetitský panovník Muvatalliš rozkázal své jízdě, aby co nejrychleji rozhodla bitvu.

V tu chvíli však dorazil egyptský pohotovostní oddíl i Ptahova armáda a napadly chetitské vojáky, kteří již pustošili tábor Amonovy armády a předčasně oslavovali vítězství nad Egypťany. V nastalém zmatku se Chetité bezhlavě vrhali do řeky, aby se dostali na východní břeh Orontu, kde bezmocně přihlížela celá chetitská pěchota, jež se hned začala stahovat do kadešské pevnosti. 

Spory a válečná utkání s Chetity však pokračovaly i nadále. K obratu došlo až o několik let později po smrti chetitského vládce Muvatalliše. Na chetitský trůn nastoupil jeho bratr Chattušiliš III., který poslal k Ramessovi do Egypta poselství s nabídkou na smlouvu o trvalém míru a spojenectví. Důvodem tohoto prozíravého politického činu bylo vědomí, že je pro chetitskou říši mnohem lepší nesoupeřit s mocným Egyptem, když zároveň na druhé straně nebezpečně roste moc sousedících asyrských králů. 

Ramesse II. v roce 1264 př. n. l. přijal Chattušilišovu nabídku a uzavřel s chetitským králem mírovou a spojeneckou smlouvu. Jedná se přitom o nejstarší dosud známou mírovou smlouvu. Obě mocnosti se v ní zřekly použití zbraní vůči sobě, slíbily si pomoc v případě vnějšího napadení i vnitřních nepokojů, a dokonce se dohodly na vydávání zběhů a politických uprchlíků. Egyptská a chetitská strana se rovněž dohodla na uspořádání hranic, které předtím bylo předmětem sporů a bojů. Část sporného území Amurru zůstala egyptská a město Kadeš chetitské. 

Obě strany ještě stvrdily tuto mírovou smlouvu úzkými osobními svazky. Chattušiliš III. vykonal státní návštěvu v novém egyptském královském sídelním městě, které se nazývalo Ramessovo Město. Je rovněž zajímavé, že chetitský král si vyžádal proslulé egyptské lékaře, aby léčili jeho oční chorobu, a dokonce i neplodnost jeho sestry. Navíc faraon Ramesse II. uzavřel politický sňatek s chetitskou princeznou, čímž se spříznil egyptský a chetitský královský rod. Pozoruhodné je i to, že mírová smlouva uzavřená mezi Egypťany a Chetity nebyla nikdy žádnou stranou porušena. 

Téměř úplně dochovaná egyptská verze smlouvy je nejen jedinečným historickým pramenem k pochopení mezinárodních vztahů na starověkém Předním východě, ale rovněž důležitou památkou literární. Současně je smlouva nejstarším upřímným vyjádřením odvěké touhy lidstva po míru a přátelství.

(Zdroj: Staří Egypťané/Břetislav Vachala)

-KOPTOVÉ-

Obyvatele, s nimiž se Arabové setkali při dobývání egyptského území v 7. sdtoletí n. l., označili slovem kopt (arabsky kibt). Tito obyvatelé byli křesťanského vyznání a mluvili koptštinou, závěrečným vývojovým stupněm egyptštiny. Koptštinou se v Egyptě hovořilo v posledních stoletích př. n. l., přičemž první pokusy o její písemný záznam pocházejí až ze 2. století m. l. Teprve od 3. století n. l. se píše takzvaným koptským písmem. 

Za Diokletianova pronásledování křesťané prchali do pouště a usadili se v Itorských pustinách při Rudém moři, kde žili jako poustevníci v jeskyních, nebo v jednoduchých přístřešcích. Poustevnictví má svůj původ právě v Egyptě stejně tak jako kláštery. Ostatně první klášter pro koptské mnichy založil v Achmímu již v roce 320 Pachomios. Ve 4. století vznikly další kláštery, které byly středisky křesťanské víry. Její vyznavači přitom byli nesmiřitelnými odpůrci římské moci, ,,pohanské" kultury i vzdělanosti.

Již na počátku byzantské nadvlády, která trvala od roku 395 do roku 640, byla v zemi založena egyptská koptská církev. Tehdy ovšem už křesťanství bylo v celé římské říši státním náboženstvím. Během poměrně krátké doby přitom koptská církev získala rozhodující hospodářskou i výkonnou státní moc. Opevněné koptské kláštery po celé zemi tehdy vlastnily rozsáhlé polnosti a ovládaly široké okolí. Na druhé straně ovšem kláštery chránily karavanní cesty a sloužily jako pevnosti proti nájezdům kočovných kmenů z pouště. 

Byzantské panství v Egyptě skončilo arabským vpádem a dobytím země v roce 640. Přestože se země postupně islamizovala a arabizovala, křesťanství tu nikdy nezaniklo. A nejen to, například ještě v 15. století se v Horním Egyptě mluvilo převážně koptsky. 

Středisky Koptů jsou nyní kláštery ve Vádí Natrúnu a ve středním Egyptě, kostely a různé instituce v Káhiře a Alexandrii. V Káhiře se nachází přibližně 150 koptských škol, kolejí, klinik, nemocnic, útulků pro přestárlé a pro slepce a sirotčinců. Velký význam přikládají Kopti výuce náboženství a koptštiny, která ovšem dnes slouží jen jako liturgický jazyk.

V čele koptské církve stojí patriarcha a pět biskupů. Každý koptský mužsky a ženský kostel má zvláštní radu, která rozhoduje o věcech duchovních i světských. Jelikož se v Egyptě z politických a náboženských důvodů zásadně nezveřejňují údaje o počtu Koptů, existují jen odhady, které se velice různí (3 - 10 milionů).

Dnes se hmotným a duchovním odkazem křesťanského koptského Egypta zabývá samostatný vědní obor koptologie, který se vyčlenil z egyptologie. Předmětem koptologického studia jsou nejen četné dochované stavební památky, plastiky, nástěnné malby, látky a předměty běžné denní potřeby, ale také díla náboženské i zábavné literatury. Největší sbírku koptských památek má koptské muzeum v Káhiře založené v roce 1908. 

(Zdroj: Staří Egypťané/Břetislav Vachala)

DOPLŇUJÍCÍ KAPITOLY

-SEZNAMY O STAROVĚKÉM EGYPTĚ-

*SEZNAM CHARAKTERISTIK STARÉ, STŘEDNÍ A NOVÉ ŘÍŠE:
Stará říše - *Poklidná doba bez válečných konfliktů. *Rozvoj architektury, grafického výrazu a jazyka. *První využití kamene na stavbu. *Doba stavitelů pyramid. *Rozsáhlé budování zavlažovacích kanálů a získávání nové půdy pro pěstování plodin. *Rozšiřování kultu slunečního boha Rea, *Rozsáhlá výstavba slunečních chrámů, *Panovník má absolutní moc, avšak stoupá počet přidělených úředníků nad správou země. *Bylo považováno za zcela běžné, že panovník jako živoucí bůh se skrývá ve svém paláci a nebylo vhodné, aby se ukazoval na veřejnosti.
Střední říše - *Kvůli stále častějším výbojům pro získání egyptského bohatství jsou na hranicích říše budovány pevnosti, z nichž některé se vyrovnaly těm středověkým. *Je vycvičena jedna z nejprofesionálnějších armád tehdejšího světa. *Faraoné Střední říše ve velkém množství zásobovali státní pokladnici zlatem a drahými kovy ze svých provincií. *Během 12. dynastie se ustálil vývoj hieroglyfického písma. *Nové pojetí sochařského umění vyobrazuje panovníky s emocemi a jejich aktuálními náladami ve tváři. *Stavěny byly cihlové pyramidy, které se ale již v žádném případě nevyrovnaly svým předchůdkyním ze Staré říše. 
Nová říše - *V centru uctívaných kultů byl nyní bůh Amon. *Novou říši symbolizují slavné Théby, jež se staly rovněž v dnešní době nejznámějším staroegyptským městem. *Všichni faraoné jsou pohřbíváni ve stále nejslavnější nekropoli světa, v Údolí králů na západním břehu Théb. *V této době vládl největší faraon všech dob, Ramesse II., jež nám zanechal nejvíce památek, obzvláště Abů Simbel. *Dobu charakterizují také knihy mrtvých. *Říše dosáhla největší rozlohy, největšího bohatství a největšího věhlasu v celé své historii.
*SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH STAROEGYPTSKÝCH GRAFICKÝCH VÝRAZŮ:
Texty pyramid - První takovéto texty se poprvé objevily teprve až ve Venisově pyramidě, který byl panovníkem Egypta v 5. dynastii. Jedná se o jedno z nejlepších grafických vyobrazení Staré říše. Měli být panovníkovi nápomocny při putování podsvětím. Rovněž obsahovaly hymny na panovníkovo jméno. 

Abydoský královský seznam - Je nejvýznamnějším zdrojem se jmény panovníků Starého Egypta. Je vytesán uvnitř chrámu Sethiho I. v Abydu. Seznam obsahuje jména 76 králů a to dokonce v nepřetržitém sledu od Narmera/Meniho až po Sethiho. Tento seznam však neměl chronologický podtext, nýbrž kultovní.

Výjev bitvy u Kadeše vedené Ramessem II. - Lze ho považovat za jedno z největších propagandistických děl staroegyptského umění, neboť Ramesse v této bitvě neuspěl tak jak si přál, a tak lidem na zdech všech jeho chrámů po celé zemi vyobrazil, ze strachu že by ho snad lid považoval za slabého vládce, svou verzi příběhu, kde doslova hlásá ,,dal sem chetitům co proto".

Centrální část hrobky Sethiho I. - Někteří egyptologové tuto část hrobky považují za jeden velký staroegyptský počítač, který má ten úkol, aby plně splnil to, že se Sethi I dostane co nejbezpečněji na onen svět. Tuto hrobku dnes považujeme za mistrovské dílo staroegyptské pohřební architektury. 

Staroegyptský kalendář vyobrazený v Senenmutově hrobce - V této hrobce architekta a zřejmě i milence královny Hatšepsut je vyobrazen zřejmě nejstarší astronomický strop. Vyobrazuje především dvanáct ročních měsíců a také hvězdy i souhvězdí severní polokoule.

*SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH SOCH:
Gízská sfinga - Je největší sochou na světě a její poloha je východně od slavných pyramid. Vytesána byla z pouhého jednoho kusu skály. Její vybudování a podoba je nejčastěji přisuzována faraonovi Rachefovi, to však není jisté.

Alabastrová sfinga v Menneferu - Původně střežila vchod do Ptahova velechrámu. Je jedním z mála pozůstatků slavného Menneferu. 

Kolosální socha Ramesse II. v Ramesseu - Nacházela se před druhým chrámmovým pylonem až do té doby než se zřítila během zemětřesení. Když byla vztyčena stala se jednou z největších soch ve Starém Egyptě, ne-li nejvyšší. 

Memnonovy kolosy - Jsou kamennými dvojčaty, zpodobňujícími Amenhotepa III. Stojí na západním břehu Nilu naproti Karnaku a Luxoru. Jsou jediným pozůstatkem faraonova chrámu.

Socha faraona Džosera - Je jediným jeho vyobrazením. Nalezena byla v malé komoře s výklenkem ve výši jeho očí. Měl tak výhled na celé okolí.

Čtyři kolosální sochy Ramesse II. v Abú Simbel - Čtyři kolosální sochy o výšce více než 20 metrů střeží vchod do Ramessova nejimpozantnějšího chrámu umístěného ve skále. Vytesat je do průčelí skály trvalo několik let a vyžádalo si těžké technické navržení.

Socha faraona Mentuhotepa - Je impozantní svým rozvržením i uměleckým pojetím. Charakteristikou sochy je nádherná červená koruna a poměrně tlusté nohy.

*SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH STAVEB:
Hrobka krále Džera (přisuzována i Usirovi) - První významná a větší staroegyptská hrobka pocházející z 1. dynastie. Její nadzemní část měřila 22x20 metrů. Okolo této hrobky se nachází celkem 338 hrobů jeho úředníků a služebníků, kteří museli být zabiti, aby mohli svému králi sloužit i na onom světě. Naštěstí faraon Džer byl zjevně posledním faraonem, který tyto oběti praktikoval.

Přehrada Sadd el-Kafara - Tento projekt vzniklý již kolem roku 2 650 př. n. l. opět potvrzuje, že egypťané byli sečtělým a geniálním národem. Byla 12 metrů vysoká a 108 metrů dlouhá. Skládala se ze dvou kamenných hrází. Mezi hrázemi se nacházela těsnící zemina. Byl to skvělý inženýrský počin, avšak celá přehrada nakonec neustála tlak vody a protrhla se. Dodnes se nedochovaly téměř žádné pozůstatky.

,,Bílé zdi" - Tyto zdi ve Starověkém Egyptě obklopovaly a chránily před nilskými vodami nejstarší část (Inebuhedž, v níž bylo královské sídlo) prvního opravdového hlavního města Menneferu. Byla to opět geniální stavba vzniklá již zřejmě na počátku 3. dynastie a narozdíl od přehrady Sadd el-Kafara vydržela až k vládě Kleopatry. To nejspíše proto, že u téměř 2 tisíciletí nesloužila svému hlavnímu záměru, uchovat první část města v suchu, neboť Nil byl již zřejmě ve 3. dynastii díky mnohým vodním dílům a pracem posléze odkloněn a z vnější strany bílých zdí tak začalo vyrůstat úžasné město Mennefer.

Džoserova stupňovitá pyramida - Je to vůbec první pyramida v Egyptě a rovněž první kamenná stavba na světě. Pochází již z počátku 3. dynastie a stále perfektně odolává zubu času. Pro faraona ji postavil později zbožštělí jeho osobní architekt a lékař, slavný Imhotep. Stavba byla vybudována na nejslavnějším pohřebišti ze Staré říše v Sakkáře.

Serapeum - Je to velmi velká hrobka, jež lze ale považovat za pohřebiště v pohřebišti. Nachází se severozápadně od pyramidy krále Džosera v Sakkáře. Určeno bylo pro božská zvířata, býky Ápisy, které se po smrti stali nesmrtelnými. Od dob Amenhotepa III., kdy zřejmě hrobka vznikla, zde byly pohřbeny desítky býků.

Chufuova pyramida v Gíze - Je to vůbec největší pyramida na světě (dnes 137 metrů, ve starověku 146 metrů). Do dnešní doby je to jediný klasický div světa ze starověku dochovaný. Vybudována byla již za 4. dynastie za dob Staré říše panovníkem Chufuem, syna faraona Snofrua, a to nejspíše podle projektu architekta Hemiuna. Ve starověku byla tato stavba a celý přilehlý komplex pro zachování kultu nazýván Achtej Chufu neboli ,,Chufu je na obzoru". To má vyjadřovat představu králova posmrtného života ve spojení s kosmickým cyklem hvězd.

Sluneční chrám faraona Niuserrea v Abu Ghurabu - Stavba pochází z 5. dynastie a svou konstrukcí je podobná pyramidovým komplexům včetně pyramidy. Tento chrám je proslavený především svým obřím zděným obeliskem (symbolem boha Rea), ale také velkým otevřeným nádvořím s oltářem. Je to zatím jediný sluneční chrám z 5. dynastie co byl objeven. Prý byly vybudovány ještě další 4, ale jestli budou objeveny, budou rovněž v dezolátním stavu jako tento.

Karnak - Toto jméno dostal tento největší chrámový komplex na světě podle zdejší vesnice. Budován byl již od dob Senvosreta I. kolem roku 1950 př. n. l. po téměř 2 tisíciletí. Bylo to sídlo boha Amona, který se v dobách Nové říše stál králem bohů a národním božstvem, a to společně s jeho rodinou manželkou Mut a synem Chonsuem, kteří měli rovněž své vlastní kultovní stavby. Na výstavbě Karnaku se od dob Nové říše podílel snad každý faraon. 

Deir el-Bahrí - Tento nádherný chrám vymykající se pravidlům stavby chrámu patřil velkému ženskému faraonu jménem Hatšepsovet vládnoucí v první polovině 18. dynastie. Navrhl a vystavěl jej její osobní architekt Senenmut, jež byl pro ni možná více než pouze architekt a učitel její dcery. Vystavěn byl přesně v místech, kde si na konci 11. dynastie nechal vybudovat chrám Mentuhotep II. Chrám dnes nádherně zapadá do rázu zdejší skalní krajiny, ovšem veškeré barvy na něm a zdejší zahrady již dávno zmizely. Nalézá se přímo pod strmým srázem. 

Palác Amenhotepa III. v Malkatě - Tato budova impozantních rozměrů byla vystavěna velkým faraonem Amenhotepem III. za dob 18. dynastie. Ruiny se nalézají jížně od Medinet Habů, tedy na západním břehu Nilu v Thébách/Luxoru. V podstatě to byla soběstačná vesnice, které dominoval ohromný palác a svatostánek pro boha Sobeka.

Abú Simbel - Chrám Ramesse II. z 19. dynastie Abú Simbel a přilehlý chrám jeho hlavní manželky Nefertari se nachází na území historické Nůbie. Neuvěřitelné na těchto chrámech je to, že jsou oba vytesány do skalního masivu a oběma, zejména pak chrámu Ramesse II. dominují ohromné 20 metrové sochy jeho samého, které mají hlásat jeho božskost, ale také sou podpěrnými body chrámové stěny za nimi. 

Ramesseum - Rovněž stavba Ramesse II. Byla vystavěna na západním břehu Théb a s Nilem ho spojoval kanál. Je zasvěcen samozřejmě jemu samému a jeho božství a posmrti zde měl být jeho kult udržován, ale rovněž byl zasvěcen královi bohů - Amonovi. Je to nejlépe dochovaný chrám na západním břehu Théb. Již za Ramessova života zde slaven i svátek sed. 

Medinet Habú - Je to jeden z posledních velkých chrámů k pěstování faraonova kultu. Opět se tato stavba nacházela na západním břehu Nilu a její součástí byl také faraonův palác. Stavba náleží poslednímu velkému faraonovi Ramessemu III. z 20. dynastie. Tento chrám je nejcennějším zdrojem ke studování mořských národy, ale především tyto texty hlásají slavnou bitvu Ramesse s mořskými národy, které udatně udolal a ochránil tak Egypt zatímco spousta okolních národů padla pod jejich vlivem a silou.

Alexandrijská knihovna - Byla vystavěna v průběhu života Ptolemaia I., tedy přesněji mezi léty 330 až 280 př. n. l. Posléze se stala největší a nejvěhlasnější knihovnou ve starověku. Stala se tedy centrem starověkých vědomostí až do roku 48 př. n. l. do války s Caesarem a Pompeiem, kdy z bohužel z části vyhořela, avšak dále fungovala, a to i po dobytí Egypta římany, i když její věhlas značně poklesl. V době Julia Caesara obsahovala až 700 tisíc svazků dějin a vědění. V dobách, kdy se Egyptem prohnala vlna křesťanství a posléze islámu, byla knihovna zcela zničena a zdá se, že všechny svazky spolu s ní.

Maják na ostrově Faru - Byl vystavěn u Alexandrijského přístavu kolem roku 280 př. n. l. a stal se ve své době nejvyšší stavbou světa. Tuto stavbu nelze nikdy přesně rekonstruovat, jelikož se z ní do dnešních dob nedochovalo nic a nelze věřit žádnému z různých popisů a nákresů, jelikož nejsou důvěryhodné. Jeho osud je ale znám. Postihly ho minimálně dvě zemětřesení, přesto se ale dochoval, i když snížený a poškozený až do 13 století, kdy byl ale zavát pískem původní přístav a maják ztratil veškerý význam a posléze byl rozebrán lidmi jako snadný zdroj stavebního materiálu.

*SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH OBELISKŮ: 
Období do 20. století bylo dobou, kdy chtěl každý vlastnit něco egyptského bez jakéhokoli většího zásahu samotného Egypta. Z Egypta byly dokonce vyvezeny i opravdu velké kusy egyptské historie. Míním tím zejména věhlasné staroegyptské obelisky. A já vám je nyní představím, včetně těch které zůstali v Egyptě.
Obelisky v Římě - Poté co se stal Egypt římskou provincií bylo do Říma převezeno na speciálně zkonstruovaných lodích převezeno neuvěřitelných 50 obelisků, a to pouze na ozdobu města. Tyto opravdu nepřehlédnutelné monumenty byly jedněmi z nejoblíbenějších trofejí antických římských vůdců a jakousi nejcennější kořistí, která představovala jejich nadřazenost nad dávnými faraony.
Nejznámějšími obelisky v Římě jsou: OBELISK NA NÁMĚSTÍ PIAZZA DEL POPOLO, OBELISK VE VATIKÁNU, OBELISK ZA BAZILIKOU SANTA MARIA MAGGIORE, OBELISK NA NÁMĚSTÍ PIAZZA NAVONA A OBELISK U LATERÁNSKÉ BAZILIKY.

Obelisk v Paříži - Obelisk pochází z Luxoru, kde stál před pylonem zdejšího slavného chrámu spolu se svým dvojčetem, které zde v Luxoru stojí dodnes. Ten přemístěný v Paříží stojí v centru města na slavném náměstí Place de la Concorde. Do Francie byl převezen v 19. století jako dar egyptského místokrále Muhammada Alího francouzskému králi Ludvíku Filipovi. Obelisk je nejstarší stavbou v Paříži.

Obelisk v New Yorku a Londýně - Kleopatřiny obelisky doslovně Kleopatřiny jehly jsou dva stejné obelisky pocházející ze starověké Heliopole. Oba jsou vysoké z červené žuly a jsou vysoké 21 metrů. I když byly vytesány ve starověku, nemají žádnou souvislost s Kleopatrou. Vytesány byly za dob Thutmose III. a o několik století později byly přemístěny před nový Kleopatřin chrám. Odtud pochází tedy jejich konečný název. Oba obelisky byly do obou zemí rovněž darovány. V Londýně se obelisk nachází na Viktoriině nábřeží v londýnském obvodu Westminster a v New Yorku jej naleznete v Central parku. 

Obelisky v Thébách - Zde nejslavnější obelisk je druhý z dvojice obelisků před Luxorským chrámem jež nechal vztyčit Ramesse II. Nachází se před levou částí pylonu chrámu a je vysoký 25 metrů, vyroben byl z růžové žuly. Dalšími slavnými obelisky jsou dva obelisky v Amonově chrámu v Karnaku. Tyto obelisky byly zhotoveny z jediného kusu kamene a byly zvednuty pouze pomocí lan. Výškou i vahou převyšovaly všechny dosud vybudované. 

Obelisk v Heliopoli - Vystavil jej Senusret I. a je považován za nejstarší dochovaný staroegyptský obelisk. Nacházel se před vchodem do zdejšího chrámu slunečního boha. Jedná se také o nejvýznamnější památku již dávno zaniklého slavného města, které bylo již ve Staré říši nejdůležitějším kultovním centrem v zemi díky sídlu boha Re.

*SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH BITEV: 
Staří egypťané byli mírumilovní lidé, avšak postupem času byli donuceni ovládat vojenskou sílu. Posléze tento um ovládli natolik, že postavení jejich armády obsadilo první příčku. Stala se tedy nejsilnějším a nejobávanějším vojskem v tehdy známém světě.
Bitva s Dolním Egyptem (Narmer) - První historicky zaznamenaná bitva v dějinách Egypta zapříčinila nakonec sjednocení obou království na Nilu. Podmětem ke sjednocení bylo zřejmě rozšíření zemědělské půdy. Záznamy o této bitvě máme k dostání na Narmerově paletě. Bitvě velel stejnojmenný faraon.

Odrážení nepokojných libyjců a nůbijců (Senusret I.) - Na počátku Střední říše v dobách, kdy Starý Egypt opět upevňoval své postavení, byli východní sousedé libyjci a egyptská kolonie Nůbie odhodláni dobít něco z egyptského bohatství. Avšak hlavním politickým cílem Senvosreta I. bylo tyto nepokoje odrazit, což se posléze celkem rychle podařilo a obzvláště na jihu byla posléze vytvořena soustava pevností, z nichž nejznámnější jsou Buhen, Semna a Kumma.

Vyhnání Hyksosů z egyptského území (Ahmose I.) - Tento král kolem roku 1 550 př. n. l. dobil zpět ke své říši Dolní Egypt ovládaný Hyksosy, jež se ho zmocnili již před více jak sto lety. Posléze znovuobnovil Staroegyptskou říši a založil novou 18. dynastii.

Bitva u Megidda (Thutmose III.) - Nejslavnější bitva, jež byla vykonána kvůli novým obchodním cestám proběhla proti pevnosti Megiddo (na území dnešního Izraele), která seskupovala vojska království Mitanni, Kadeše, Kananejce a Syřany. Thutmose zde nakonec po několika měsíčním obléhání města zvítězil. O tomto mladém faraonovi nyní již nikdo nepochyboval. (Bližší a širší informace poskytnu v brzké době na stránce prezentace a dokumenty ke stažení.)

Bitva u Kadeše (Ramesse II.) - Zásadním bodem této bitvy se opět stali obchodní cesty, ale samozřejmě to byl také letitý spor mezi Chetitským a Egyptským královstvím. Tato bitva byla vrcholem těchto sporů. Ramesse vytáhl proti království panovníka Muvatalliše s 20 000 vojáky. Po těžkých bojích zde nakonec nikdo nezvítězil, jelikož obě armády byly obě silné, a tak proběhlo mezi oběma královstvími sepsání první mírové smlouvy na světě. Po návratu domů ovšem Ramesse hlásal, že v bitvě zvítězil, byl totiž prozíravým politikem a toto byla více než dobrá propaganda pro mladého panovníka. (Bližší a širší informace poskytnu v brzké době na stránce prezentace a dokumenty ke stažení.)

Bitva s mořskými národy (Ramesse III.) - Mořské národy (seskupení krutých kočovných národů), jež zničili i mocnou chetitskou říši dokázal se svou mocnou říší odrazit teprve faraon Ramesse III., který ještě předtím zdokonalil výcvik svých vojsk. To zachránilo Egypt před zkázou, jelikož mořské národy měli v jiných oblastech za následek kompletní přeskládání národů a především vznik nových zemí.

Bitva u Aktia (Kleopatra VII.) - Tato bitva, jež má za následek přičlenění Egypta k Římské říši a zánik staroegyptského státu se odehrála roku 31 př. n. l. Co je zajímavé, že se jednalo o první bitvu egypťanů vedenou na moři. (Bližší a širší informace poskytnu v brzké době na stránce prezentace a dokumenty ke stažení.)

*SEZNAM STAROEGYPTSKÝCH JMEN:

Ve Starověkém Egyptě neexistovala jména rodová, takže lidé byli oslovováni pouze svým jménem jako například pan Hakor a paní Sanura anebo můj příteli/má přítelkyně.

MUŽSKÁ JMÉNA: Amunhirknopšef, Chenpercha, Amenhotep, Hotepsechamuej, Vadžetkare, Chendžer, Neferhotep, Sobekemsaf, Nesbanebdžet, Pasbachaenniut, Amenemnesut, Nefaarudž, Nachtnebef, Paremhotep, Hardžedef, Neb, Džedhor, Nachthaheb, Hakor, Men, Thutej, Snofru, Verkaufer, Atumu, Ramses, Chepru, Menes, Anchšešonk, Hapu, Nacht, Amennachte, Seti, Rahotep, Itej, Vedžef, Sethos, Hapi, Anat, Baj, Ptahhotep, Amenemop,Merikare, Petosirid, Thutmose, Hor, Siamon, Pasbach, Nesbaneb, Bakenrenef, Amenardis.

ŽENSKÁ JMÉNA: Eset,  Nebthet, Sanura, Keket, Hehet, Naunet, Sechet,  Chuma, Nabirye, Halima, Bastet, Merit, Vermute, Nefthys, Petubaste, Sut, Tanut, Nut, Tefnachtež,Chafra, Sanura, Anat, Mut, Tabia, Chuit.

-SLOVNÍK STAROEGYPTSKÉHO JAZYKA-

Abed-měsíc (v roce),

Ain-předloktí,

Anch-život,

Ašer-hotový pokrm,

Ba- čáp,

Bed-Měsíc na obloze,

Bejej j-žasnu,

Bek-sluha,

Beket-služka,

Ben ben-obelisk,

Beru k-moc tvou,

Binuer-Špatné,

Biti-včela,

Buten-neposlušné,

Ccc-položený stanový kolík,

Cuy-obě paže,

Deb-kravský roh,

Dej j-kladu,

Der-svazek konopí, léčiv,

Deru-hranice,

Djat jat-úředník, hodnostář,

Dua-uctívání,

Dut-zlo,

Dža-údolí,

Džabet-dřevěné uhlí,

Džed-stabilita, síla,

Džeser-posvátný,

Er-ústa, k,

Fened-nos,

Gem-černý ibis,

Gereh-noc,

Hat-první, hradby,

Hcsut-cizí země,

Hehu a hehet-věčnost,

Hekcu-kouzla,

Heke-vládce,

Hemen-královská osoba,

Henem-chránit,

Henket-pivo,

Heper-skarab,

Hepu-zákon/y,

Her-tvář, na, být krásný,

Herejejet k-bázeň z tebe,

Heru-den,

Hery-správce,

Hes-vrátit se, zpívat,

Het-v čele, v popředí, dřevo, chrám,

Heter-poplatek, daň, spřežení,

Hey-pozdravy,

Hnah-s,

Hnyt-posádka lodi,

Hotep-spokojený, usmířený,

Hu k-údy tvé,

Hut-chrám,

Chaset-poušť, cizí země,

Chen-vláda,

Chenmet-spojení s,

Chenti-předsedat, zastupovat,

Chentiu-před,

Chepru-projev(ovat se),

Cher-u,

Chnums-přítel,

Chufet-nepřítel,

Ib-srdce,

Imen a imenet-skrytý,

Ineru-kameny,

Iod-rákos,

Ipet-objemové jednotky, měřice,

Ir-oko,

Irty-obě oči,

Ituf-otec,

J-můj, moje, mé,

Jeremet k-(je) tvoje laskavost,

Junen j-svátost svou,

K-tvé, tobě, tebou, tvoje, tebe,

Ka-Duše,

Keku a keket-temnota,

Kem-hořící dřevěné uhlí, krokodýlí kůže,

M-za, do,

Ma-srp,

Maat-pravda, spravedlnost,

Medu-slovo/a,

Menat-plodnost,

Men-věčný,

Men menet-dobytek,

Mer-dláto,

Meri-milovat(ný/á), být krásný,

Meru-pyramida,

Mess-podoba(t se),

Mšc-vojsko,

Mut-sup, matka, a,

N k-nad tebou,

N mer(u)t k-láskou k tobě,

Nai-ne,

Nar-ryba,

Neb-košík, pán,

Nebu-všech,

Necerichet-posvátnost,

Nedem ujej-jak sladká (jsi),

Nedetejej j-mstiteli můj,

Nefer-krásný, nádherný,

Neh-za života,

Neh det-žij věčně,

Neheh-nekonečno,

Nemes-pokrývka, přikrývka,

Nennefer-krasavice,

Neper-kukuřice,

Nesut-král,

Net pet-nebeských,

Neteret-bohyně,

Netdžer-bůh,

Nius-síla náleží,

Niut-město,

Num-jíst,

Numet-jídlo,

Nun a nunet-praoceán,

Ouia-bárka slunečního boha,

Pcc-letící kachna,

Pef-to, tamto,

Per aa-palác,

Per-dům, příbytek,

Per nesu(t)-vila,

Per uy-oba domy,

Pesej-právě vařené, vařit,

R-po, k,

Redit iaou-jásat,

Reh-touha,

Ren-jméno,

Rene(et)-vládkyně,

Renu-jména,

Renpet-rok,

Remet-muž/i,

Remyt-slzy,

Ru-lev,

Sah-ochrana,

Sedjauty-kancléř,

Sehenut-stavidla,

Sehet-pole,

Sechemty-mocné/ý/á,

Sema-spojení,

Semen j-přijímám,

Semer-jediný/á,

Sen-přičichnout,

Seneb-zdraví,

Senedu k-strach z tebe,

Senen-polibek,

Senty-dvě sestry,

Serech-vědomost,

Sesch-ni-medu-netdžer:písmo bohů (hieroglyfi),

Sešetau-tajemník,

Set-ochrana,

Setep-vyvolený,

Shen-obklopit, obkroužit,

Snu-bratři,

Snubi-loučení,

Su-sítina,

Suerri-pít,

Sút-dcera,

sú-syn, husa,

Ša-nádrž,

Šat-psát,

Šema-Horní Egypt (jížní),

Šen-nekonečnost, věčnost,

Šenuty-sýpka,

Šepsut-urozená paní,

Šerebet j-(na) mé hrudi,

Šeret-nozdra,

Ta-chléb, zem pod nohama,

Tamiu-kočka,

Taui-země,

Tcuy-obě země,

Tem-sáně,

Teru-zemí,

Tep-hlava,

Tepy-první,

Tha-kachna,

Thut-zrození, narození,

Tu-ty, tě,

Tut-obraz, zjevení, socha,

Tzem-pes,

Tzen-patřit,

U-já,

Uaut-cesta/y,

Uben j-skvím se,

Ubu-zářit,

Udj-nařízení,

Udjeb-dobytek,

Uer-vlašťovka,

Ujej j-ruce moje,

Ura-velké,

Vedža-materiální (finanční) zabezpečení,

Veser-mocný,

-SLOVNÍK NEZNÁMÝCH SLOV-

Administrativa: Správa úřadu, kraje, země atd., Agrární: Zemědělský, rolnický, Alternativa: Možnost volby mezi dvěma i více možnostmi,

Amon-Re: Spojení dvou nejmocnějších bohů v jednoho v době Nové říše,

Anál: Historický pramen s informacemi,

Antropolog: Je věda zabývající se člověkem, lidskými společnostmi, kulturami a lidstvem vůbec,

Aristokracie: Vysoká společenská vrstva,

Astrologie: Věda zabývající se hledáním vztahů mezi kosmickými tělesy,

Astronomie: Věda zabývající se studiem kosmických těles,

Audience: slyšení, oficiální přijetí u vysoce postavené osobnosti,

Bárka: Posvátná loď,

Deben: Jednotka měny používaná během Střední a Nové říše. Získávaná ve Střední říši převážně ze zlata a mědi, v Nové říši získávaná převážně ze stříbra a mědi. Kovy byly vyráběny na plíšky s různou váhou (větší váha = větší hodnota, menší váha = menší hodnota -> váha byla takto různá u všech uvedených kovů). Nejběžněji používaným kovem byla měď o lehčí váze jako dnes například u nás v české republice používáme 20-ti, 50-ti či 100 korunu.,

Defenzivní: Obranářské,

Delta: Ústí řeky v trojúhelníkovém tvaru,

Domestifikace: zdomácnění, ochočování,

Epagomenální dny: Pět doplňkových dnů (náboženských svátků -> státních svátků) do roku o 365 dnech,
Epikureismus: Dvě příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat - strach z bohů a strach ze smrti.

Feláh(ové): Je označení pro příslušníka usedlého zemědělského obyvatelstva na Blízkém východě, především v Egyptě,

Fetální: Vývojová část něčeho či někoho,

Geomorfologie: Je věda zabývající se studiem tvarů, vzniku a stáří zemského povrchu,

Guvernér: Zástupce faraona v určitých částech země,

Hermetismus: Duchovně-nauková tradice,

Hieroglyf: Obrázkové (posvátné) písmo,

Humanismus: Lidskost (přirozené lidské chování),

Individuální: Zvláštní, osobitý,

Invence: Vynalézavost, představivost,

Kadeš: Sporné území na hranicích Egypta a Chetitské říše,

Kancléř: Vysoký úředník,

Katarakt: Rozvodněná část řeky = peřeje,

Kenotaf: Náhrobek,

Kolonizace: Přivlastnění území k určité říši (státu),

Konfigurace: Seskupení, uspořádáni,

Konstelace: Postavení (hvězd), souběh okolností, stav věcí,

Lingvistika: Věda zkoumající přirozený jazyk,

Máry: Pohřební nosítka,

Mastaba: Stavba z cihel v obdélníkovém tvaru většinou o výšce 2,5 metru. Stavba sloužila jako hrobka,

Migrace: Je stěhování členů skupiny nějakých živých tvorů (lidí nebo živočichů) z jednoho místa do druhého,

Monarcha: Správce monarchie - faraon,

Naos: Posvátná schrána (kultovní prostor), do níž byly umísťovány kultovní sochy bohů,

Natron: Krystalická vysušovací látka (sůl),

Naturálie: Spotřební suroviny nebo zboží nahrazující (dnešní) měnu,

Nomarcha: Hejtman určitého kraje,

Nom: Kraj,

Nůbie: Území na jihu Egypta (i dněšního),

Okr: Nerostné nebo umělé barvivo žluté až hnědé barvy,

Paleta: Kamenná či dřevěná deska,

Patos: Vzrušený, nadnesený či hlasitý způsob projevu,

Periodický: Opakující se v pravidelných intervalech,

Poetický: Básnický, snivý, půvabný,

Pompa: Okázalost, přehnaná nádhera,

Prám: Nákladní loď,

Předdynastické období: Méně slavné období před prvními dynastiemi,

Pylon: Brána staroegyptského chrámu,

Retence (retenční): Zadržení, podržení,

Robota: Věřejně prospěšná práce bez mzdy,

Serdab: Je označení užívané v egyptologii pro malou trvale uzavřenou místnost (,,dům sochy"),

Sféra: Seskupení (činností),

Sinaj: Poloostrov v severovýchodní části Egypta,

Stylistika: Nauka o slohu,

Synkretismus: Mechanické spojování, míšení různých názorů, prvků, směrů,

Syntaxe (syntax): skladba jazyka,

Špalda: Druh pšenice,

Teologie: Věda zabývající se náboženskou vírou, jejími zdroji a předměty,

Velmožové: Šlechtici a nejvyšší úředníci,

Vezír: ,,někdo jako" Premiér, víceprezident či předseda vlády,

-VYNÁLEZY A OBJEVY, JEŽ NÁLEŽÍ EGYPTU-

V této kapitole vám v jednoduchých bodech představím nejznámější staroegyptské vynálezy a objevy. Věděli jste, že staří egypťané vynalezli a objevili:

• Pracovní neschopenky,
• Zlomky,
• Geometrické útvary jako je například jehlan a kužel,
• Stolní hry,
• Kalendář o 365 dnech a 12-ti měsících,
• Sluneční hodiny,
• Objevili souhvězdí a hvězdy jako je Orion, Sírius, Polárka a Velký vůz,
• Nástroje jako jsou rovnováhy (dnešní vodováhy), srpy, motyky, kladiva, dláta a váhy,
• Vynalezli léky proti bolestem hlavy a břicha, léky proti rýmě, malárii, migrénám (utišující látky), masti na různé odřeniny a proti nedokonalestem kůže (modřiny, exémi...), léky proti psychickým problémům, horečce, očnímu zákalu, porodním bolestem atd.,
• Slavný vynález: dlaha na zlomeniny,
• Denní rozdělení pracovní doby,
• Živnostenství,
• Státní a náboženské svátky, večírky,
• Cihly, papyrus, těhotenský test, abecedu, paruky, hrnčířský kruh, archivy, sklo, chirurgii, podhlavničky, lékárny, astronomii a dokonce i křesťanství, které se ze staroegyptského náboženství vyvinulo (křesťanství a staroegyptské náboženství mají společné například že lidé co uctívají tyto víry věří v posmrtný život, ctí své rodiče, jsou čestní a spravedlivý, mluví pravdu atd.)
• >>>>!Mumifikaci!<<<<,

-ZAJÍMAVOSTI-

Věděli jste, že:

• Nejdražší proces mumifikace trval dohromady 70 dní.
• Z celého historického období staroegyptských dějin je zatím doloženo neuvěřitelných 6 000 hieroglyfických znaků.
• V údolí králů bylo (zatím) nalezeno 63 hrobek z čehož 38 je nekrálovských.
• Díky Nilu se tato civilizace nemusela zabývat každodenním bojem o přežití a zaměřila se na rozvoj svého intelektu (ZDROJ, CITOVÁNO Z: DOKUMENT ZÁHADY EGYPTA).
• Staří egypťané velmi dobře ovládali vědy jako je astronomie a astrologie, přírodní vědy jako je matematika a biologie, dále literaturu a v neposlední řadě svou historii, avšak nějak se jim vymykala geografie.
• Faraon byl považován za živoucího boha ve světě lidí, který měl podle nich nadpřirozené schopnosti, v rukou měl lidské životy a dokázal prý ,,ovládat i životodárné záplavy".
• Ve Starověkém Egyptě byla velmi rozšířena homosexualita, pedofílie, zoofílie aj.
• Děti tvořili základ rodiny a až do věku asi 10-ti let chodily nahé a chlapci i s oholenými hlavami krom jednoho postranního symbolického copu. Egypťané nosili na hlavě místo svých vlasů často paruky, které měnili anebo své původní vlasy omývali, jelikož egypťané byli velmi čistotným národem. Za nezletilé byly považovány asi do věku 10 let.
• Abydos se stal tzv. národním hřbitovem starých egypťanů.
• Egypťané věřili v život po smrti (posmrtný život) a přece jen se smrti báli a samotná smrt stejně jako dnes znamenala smutek.
• Ve starém Egyptě bylo vystavěno více než 100 pyramid z čehož 80 se dochovalo až dodnes.
• Největší chrámový komplex na území Egypta i na světě se nachází v Karnaku na území dávných Théb.
• Průměrný věk starých egypťanů byl 35 let. Ti bohatší měli však průměrný věk 50 let a to z toho důvodu, že se za života prací zatěžovali minimálně. Lidé co se dožili dnešního stařeckého věku byli velmi vážení a to hlavně díky svým zkušenostem.
• Staří egypťané byli nejlepšími lékaři ve starověkém světě.
• Egypt bývá přirovnáván ke květině lotos (což je národní květina), jehož těžký kalich tvoří delta, údolí Nilu je dlouhým a tenkým stonkem, ke kterému se jako poupě choulí oáza Fajjům (ZDROJ, CITOVÁNO Z: KNIHA SVĚT STARÉHO EGYPTA - J. BAINES A J. MÁLEK).
• Lidé v údolí Nilu žili v tomto úrodném pásu širokém pouze cca 16 km, jinak byli ,,obklíčeni" z obou stran Nilu pouští.
• Egypťané brali svou lidskost (humanismus) zcela přirozeně. Bez zábran a otevřeně se spolu například bavili o sexu.
• Kamenem úrazu staroegyptských obydlí byli odpadky a výkali a to nejenom člověčí. Hospodyňka se odpadky z domu snažila vynášet co nejčastěji. Jestliže se její dům nacházel blízko Nilu vhazovala je tam anebo do blízké přírody (ty však neznečišťovali přírodu tolik jako odpadky dnešní). Výjímečně byly ve městech a vesnicích zřizovány veřejné skládky. S výkaly byl u vysoké a střední vrstvy udělán rychlý proces, skončili totiž v toaletě, která se po naplnění vynášela (výjímečně byla zřízena kanalizace vedoucí z domu často do zahrady) a výkali se poté používali jako nejlevnější hnojivo nebo palivo. Chudší, ti vykonávali svou potřebu v přírodě a stejně tak zvířata (když je lidé stihly vypustit ven).
• Kdyby jsme žili v roce 2 014 př. n. l. ve Starověkém Egyptě, naším vládcem by byl Mentuhotep II. (začátek Střední říše).
• Staroegyptský týden sestával z deseti dnů (tři měsíční dekády) a desátý den byl ,,víkend", tedy obvykle pro vládní pracovníky (dělníci, vojáci, úředníci...). Živnostníci o svém volnu rozhodovali sami.
• Ramesse II. byl prvním člověkem, který stvořil mírovou smlouvu (první zmínky o podobných smlouvách pocházejí až z 19. století našeho letopočtu).
• Jakmile Atum, bůh stvořitel, stvořil první život, Fénixe, ten ihned svým křikem spustil čas a stálý koloběh života (který se nesměl nikdy změnit). Atum stvořil život z prehistorického pahorku ve tvaru pyramidy - proto byly nejznámější egyptské hrobky vystavěny do tohoto tvaru.
• Hvězdu Sírius považovali lidé za boha Hora.
• Na prvotním pahorku, ze kterého Atum stvořil svět bylo vystavěno (podle egypťanů) město Iunu.
• Rozdělení staroegyptské společnosti:

• Staroegyptská nej:

-První kamenné a cihelné monolity světa:

*První nejvyšší budova světa,

*Největší starověké město,

*Nejstarší hráz (přehrada),

*Největší a nejsilnější pevnost,

*Největší chrámový komplex,

*Největší pohřebiště,

-Lidé:

*První zboštělí vládce tehdejšího světa - Džoser,

*Největší stavitel tehdejšího světa - Snofru,

*Nejmocnější panovníci tehdejšího světa - Ramesse 2 a Thutmose 3,

*Nejznámější královny Starověku - Hatšepsut a Kleopatra,

*,,Nejlepší" architekt starověku - Imhotep,

• Jak být správným staroegypťanem:

Jednoduše a stručně jsem vám vybral několik zásadních bodů -> dodržovat morálku, slušné chování (etiketu), prostotu, pokoru, úctu, konat dobro a dobré skutky, vyhýbat se pýše, milovat vše živé, říkat pouze pravdu a být spravedlivý.

• Ve starověkém Egyptě byla uznávána atletická postava.
• Lidé byli o něco menšího vzrůstu než dnes. Muži měřili v průměru cca. 170 cm a ženy 160 cm.
• Teprve až kolem desátého roku života chlapce mu byla provedena obřízka, což byl přerod z chlapce na muže. Od chlapce se očekávala odolnost vůči bolesti. Byl mu také odstřižen symbolický kadeř vlasů, který nosil po jedné straně hlavy.
• O přechod děvčete v ženu se postarala první menstruace.
• Z Egypta pochází kočka domácí, kde ji také domestikovali.
• Psi byli velmi oblíbenými domácími mazlíčky a pomocníky, avšak neoblíbili si je sochaři a to proto, že nebyli posvátnými zvířaty jako kočky.
• I egypťané své pejsánky velebili za věrnost a poslušnost, avšak kočky byli považovány za nadřazenější druh a tak se jim dostávalo ještě více péče.
• HÉRODOTŮV VÝŘEK: ,,EGYPT JE DAR NILU".
• Nil ztělesňuje plodnost a blahobyt země.
• Nil nedává pouze plodiny či ryby nebo vodu, ale také světlo neboť přísady do lamp se zhotovují z loje dobytka, který se neobejde bez Nilu, dále oděvy neboť len roste díky Nilu, také oleje, masti a léky, řemeslnická a umělecká díla, a dokonce i literatura neboť právě Nil poskytuje hlavní písařský materiál - papyrus a sítinu. Na druhé straně může Nil znamenat i hlad, bídu a smrt, pokud se jeho úrodná záplava nedostaví. Předcházející uvedené je výňatek z jednoho nejvýznamnějšího básnického díla - chvalozpěv na Nil, který obsahuje 140 veršů. Jeho autorem je zřejmě mudrc Cheti, který žil okolo roku 1 970 př. n. l. (Zdroj: Staří egypťané / Břetislav Vachala)
• Jen jediná věc byla mocnější než Nil a to slunce.
• Zdi staroegyptských domů byly široké až 50 cm.
• Jídlo bylo ukládáno do výklenků ve zdech, výklenků v podlaze nebo do sklepa, kde je chladněji a to především potraviny podléhající rychlé zkáze: vajíčka, mléko, sýry, maso... . S menší pečlivostí se skladovaly sušené ryby, obilné výrobky (chleba, rohlíky, koláče a pivo), ovoce a zelenina... .
• K počítání používali staří egypťané desítkový systém.
• V obřadu otevírání úst sloužil speciální nástroj zvaný ADZE, který s pomocí kněžských formulí navrací mumii všechny smysly, tím že se kněz dotýká úst a uší zemřelého.
• Jako staroegyptská klimatizace sloužily v obydlích mokré rohože pokládané na zem.
• Vyjímkou v bohatých domech nebylo ani třeba 70 místností (převážně v jejich domech na venkově).
• Egyptská země byla dlouhá od severu k jihu přibližně 1 000 km.
• Staroegyptská monarchie byla vždy sjednotitelská a pospojovitelská.
• Vína se nechávala stárnout až dvě století.
• Jeden z odrazů Egypta: monarchie je božskou podstatou.
• Egyptský zázrak: Vše se na počátku historie ustálilo a přetrvalo 3 tisíciletí.
• Tři pravidla archeologie: 1) HISTORICKÉ PRAMENY MOHOU LHÁT, 2) ARCHEOLOGICKÉ OBJEVY OBVYKLE BÝVAJÍ NÁHODA, 3) ARCHEOLOGII MUSÍTE CÍTIT ČI VCÍTIT SE.