Náboženství

KAPITOLY

(1). O náboženství a jeho vlivu na egyptskou společnost
(2). Původ náboženské víry
(3). Staroegyptský panteon:

*nižší božstva 

*cizí bohové na Nilu

(4). Víra prostého lidu
(5). Nebe a duše

(6). Ka, Ba a Ach
(7). Knihy mrtvých
(8). Posvátná místa - chrámy
(9). Kněží, kněžky a ostatní osazenstvo chrámů

-O NÁBOŽENSTVÍ A JEHO VLIVU NA EGYPTSKOU SPOLEČNOST-

Jestli chceme pochopit staroegyptské náboženství, musíme nejdříve pochopit staroegyptské myšlení, není ale důležitý zběžný náboženský exkurz do Egypta a podrobná ,,mapa" jednotlivých přesvědčení, ale to, co je spojené s individuálním vědomím člověka!

JEJICH MYŠLENÍ BYLO JEDNOZNAČNĚ OVLIVNĚNO NÁBOŽENSTVÍM, které bylo potřebou osobního vztahu k určitému bohu, jenž je sám jedinečným vyzařováním velké náboženské síly roztroušené ve vesmíru. Toto náboženství bylo velkým plodem HLUBOKÉ VNÍMAVOSTI, což je tvůrkyně poetické magie, jež přetváří a oživuje svět posvátnými postavami.

Staroegyptské náboženství bylo ovlivňováno VŠEMOŽNÝM OKOLNÍM SVĚTEM, tedy přírodou stejně jako kultura, kterou náboženství neodmyslitelně tvořilo.

Lidé v údolí Nilu stejnak jako lidé kdekoliv jinde na světě viděli božství kamkoliv se podívali -> samozřejmě NA NEBI, dále VE VODĚ, POUŠTI, ZVÍŘATECH či dokonce VE VEGETACI.

(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)

-PŮVOD NÁBOŽENSKÉ VÍRY-

PŮVOD VÍRY PŘIŠEL DO ÚDOLÍ NILU S PRVNÍMI OSADNÍKY, JEŽ SE ZDE USADILI V PODOBĚ KMENŮ. KAŽDÝ UCTÍVAL SVŮJ VLASTNÍ BOŽSKÝ SYMBOL, který s kmenem případně putoval z místa na místo.

Ještě před faraonem Narmerem proběhlo jedno větší soustředění těchto povětšinou kočovných kmenů kolem roku 4 000 př. n. l. Ty se tehdy usazovali na územích zvaných Sepet, každý stále se svým kultem, KTERÝ BYL SPJATÝ S PŘÍRODOU. Lidé je již v této době milovali a skládali jim úctu. Vyjadřovali jejich reakce v přítomnosti věcí nebo bytostí. Bohové jim pak pomáhají, ovládají je, útočí na ně nebo jim nahánějí strach. LIDÉ JIM PROTO SKLÁDAJÍ POCTY A OBĚTUJÍ, ABY JE MĚLI VŽDY CO NEJVÍCE NAKLONĚNÉ.

Tito první obyvatelé začali uctívat sílu životní energie samců ve stádech dobytka a spojovali zvíře/boha s jeho místem v přírodě/pantheonu (poušť, obloha, atd.). BYL STVOŘEN OBŠÍRNÝ PANTHEON, SPOJUJÍCÍ JEDINÝM POSVÁTNÝM GESTEM VŠECHNY PRVKY VESMÍRU a jehož existence plyne z vypozorovatelných skutečností, prostých faktů jako i imaginárních a kosmických myšlenek.

Po sjednocení obou království v jednotnou říši kolem roku 3 200 př. n. l. místní kulty stále prosperovaly, BYLA VŠAK NASTOLENA JISTÁ HIERARCHIE VÍRY. Při budování zavlažovacích kanálů byla říše pro lepší koordinaci rozdělena na nomy, každý s vlastním správním městem, ve kterém vždy sídlil určitý kult, JEŽ SE DÍKY NOVÉMU POSTAVENÍ MĚSTA ROZŠÍŘIL MINIMÁLNĚ PO CELÉM NOMU, avšak víra druhořadých božstev nebyla nikdy opuštěna. Maximálně bylo pozměněno jméno a několik vlastností.

Jelikož egypťan miloval rovnováhu a harmonii, VZNIKLA NOVÁ SPOJENÍ BOŽSTEV V BOŽSKÉ RODINY. Takováto spojení různých božských prvků převažovala i mezi egyptskými rodinami, jež každá měla své rodinné božstvo. BOHOVÉ TEDY ŽILI MEZI LIDMI a měli mezi sebou dokonce i lidské vztahy. O něco později vznikly teologické systémy (synkretismy), v nichž se díky předpokládanému úsilí četných božstev, sdružených takto za účelem kolektivního díla, hovořilo o tvoření a vysvětlovalo vznik světa.

Historické události pak vysloužily těmto božstvům (Re, Amon, atd.) národní primát.

(Částečný zdroj: Egypt/Claire Lalouettová)

-STAROEGYPTSKÝ PANTHEON-

STAROEGYPTSKÁ VÍRA NEBYLA POUZE MYSTIKOU, ALE PODLE STARÝCH EGYPŤANŮ  BYLA FYZICKÁ. VEŠKERÉ SLOŽITÉ PŘÍRODNÍ JEVY VYVOLÁVANÉ A ŘÍZENÉ PŘÍRODOU BYLY PŘIŘAZOVÁNY K BOŽSKÝM ČINŮM.

Veškeré božské síly, které řídily svět i vesmír byly výrazně hieraticky uspořádané tak, aby neustále obnovovaly energii u nejvyššího zdroje, demiurga, ideálního tvůrčího principu, pro nějž se dodržované posvátné rituály staly pojistkou, garantující mu věčnou ochranu před neustále hrozícím zánikem. 

Je již překonané považovat božské osobnosti nadále za bohy. PŘEDSTAVUJÍ POUZE ZTVÁRNĚNÍ DUCHOVNÍHO SVĚTA - SÍLY A PODLE JEJICH ZNÁZORNĚNÝCH ATRIBUTŮ LZE ROZEZNAT, JAKÉ FUNKCE V PANTHEONU JIM BYLY PŘIDĚLENY. 

Někteří moudří učenci ve svých spisech měli v úmyslu vyjádřit pomocí úryvků z Knihy mrtvých, existenci jediné, nejvyšší a dokonalé posvátné síly zvané Va vatej.

Starověcí Egypťané věřili, že NA ÚSVITU HISTORIE ŽILI BOHOVÉ A BOHYNĚ NA ZEMI A VLÁDLI EGYPTU STEJNĚ, JAKO TO DĚLALI POZDĚJŠÍ FARAONI. Bohové si všímali lidí, zajímali se o jejich záležitosti, spravedlivě jim vládli a starali se o ně.

Jednotlivý bohové MĚLI ODLIŠNÉ POVAHY I PODOBY, STEJNĚ JAKO SMRTELNÍCI. STEJNĚ JAKO LIDÉ PROŽÍVALI CITY I VÁŠNĚ A STÁVALI SE JIM STEJNÉ NEHODY, JAKÉ POTKÁVALY LIDSKÉ BYTOSTI. KROMĚ TOHO STÁRLI A UMÍRALI! Nejvýznamnějším ze všech bohů byl RE, jenž vládl Egyptu po cca. 992 let. Jeho vláda se vyznačovala spravedlností. V době Starověkého Egypta byl považován za vzor všech vlastností, jaké by měl mít dobrý král.

EEGYPTŠTÍ BOHOVÉ NEJSOU ZÁŠTIPLNÝ, NEBAŽÍ PO LIDSKÝCH OBĚTINÁCH ANI NEPOŽADUJÍ VYHLAZENÍ TĚCH, KTEŘÍ V OTÁZKÁCH VÍRY ZASTÁVAJÍ JINÝ NÁZOR. Až na jediné krátké období (za vlády Achnatona) je egyptské náboženství NEJSNÁŠENLIVĚJŠÍ ZE VŠECH ZNÁMÝCH NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ. Pokud se cizinci žijícímu v Egyptě nezamlouval žádný z egyptských bohů, kterého by mohl uctívat, Egypťané mu umožnili klanět se jeho vlastní modle, ANEBO JI SAMI PŘIJALI ZA VLASTNÍ.

EGYPŤANÉ PATŘILI K NEJPOLYTEISTIČTĚJŠÍM LIDEM, KTEŘÍ KDY ŽILI. Nikdo přesně neví, kolik bohů měli ve svém pantheonu. Na jistém seznamu je jich VÍCE NEŽ OSMDESÁT A SPOUSTA ZDROJŮ UVÁDÍ I DVA TISÍCE BOHŮ, což ale podle mě není stále konečné číslo.

O egyptském náboženství se vedou mnohé debaty. Na vině není ani tak značný počet bohů jako skutečnosti, ŽE ODMÍTAJÍ ZAUJÍMAT TO MÍSTO V HIERARCHII, kterou jim stanovili egyptologové. Prostřednictvím procesu zvaného synkretismus může bůh převzít jméno i atributy dvou nebo tří jiných, takže například Amon z Théb se stal Amenreem Harachtejem. Namísto sdílení jmen SI MOHL USURPOVAT TITULY, INSIGNIE NEBO POLE PŮSOBNOSTI JINÉHO BOHA. A tak si Osiris nejprve přivlastnil insignii starobylého deltského boha Andžteje, a potom titul a pozici boha mrtvých v Abydu.

BOHOVÉ SE ZVÍŘECÍ HLAVOU MOHOU MÍT VÍCERO VÝZNAMŮ - sokol může reprezentovat Hora, Moncua, Rea a spoustu dalších. Nicméně všechny tyto faktory jsou relativně nedůležité. NEJVĚTŠÍ PROBLÉM PŘEDSTAVUJE VZÁJEMNÉ PŘEKRÝVÁNÍ, které popuzuje většinu studentů egyptologie.

Nejlépe to uvidíme na příkladu. A tak se vraťme na úplný začátek a podívejme se, jak podle Egypťanů proběhlo stvoření světa:

NA ZAČÁTKU BYL CHAOS (věc, která staré Egypťany děsila ze všeho nejvíce). POSTUPNĚ SE Z OPADAJÍCÍCH VOD SVĚTOVÉHO OCEÁNU VYNOŘILA PRVNÍ ZEMĚ, PŘESNĚJI KOPEC ČI HORA VE TVARU PYRAMIDY.  NA TOMTO PRADÁVNÉM VRŠKU SE OBJEVIL ATUM, PRVNÍ STVOŘITEL.

ATUM BYL BOHEM RODU MUŽSKÉHO. NAVZDORY TOMUTO HANDICAPU PŘIVEDL NA SVĚT PRVNÍ POTOMSTVO - BOHA ŠUA (bůh vzduchu) A BOHYNI TEFNUTU (bohyně vlhkosti). PRÝ JE JEDNODUŠE VYPLIVL. PRAGMATIČTĚJŠÍ VERZE PŘÍBĚHU HLÁSÁ, ŽE SE NA STVOŘENÍ PODÍLELA BOHOVA RUKA A POHLAVNÍ ÚD. AŤ UŽ SI POČÍNAL JAKKOLIV, JISTÉ JE, ŽE PO STVOŘENÍ PRVNÍHO BOŽÍHO PÁRU ŽENSKÉHO A MUŽSKÉHO POHLAVÍ POKRAČOVALA REPRODUKCE BĚŽNÝM ZPŮSOBEM. ŠU A TEFNUT PŘIVEDLI NA SVĚT GEBA (boha země) A NUTU (bohyni oblohy), KTERÁ POTÉ PORODILA ESETU A OSIRIDA A TAKÉ SÉTHA A NEFTHYDU. TATO SKUPINA DEVÍTI BOHŮ ZALOŽILA POSVÁTNÉ DEVATERO Z MĚSTA HELIOPOLIS. ATUM PŘIJAL REA, SLUNEČNÍHO BOHA TOHOTO MĚSTA A ZAČAL SI ŘÍKAT RE-ATUM.

Dokonce i tato historka o stvoření světa má svoji alternativu - ve třetí verzi příběhu SI ATUM POŘÍDÍ MANŽELKU. Avšak Atum není jediným stvořitelem. Dalším je CHNUM, HRNČÍŘ, KTERÝ VYMODELOVAL LIDSTVO Z HLÍNY. Z bájí o stvoření nejvíc provokuje ta, jež je nazvaná „teologie z Memfidy". Podle tohoto textu byl skutečným stvořitelem PTAH, nejvyšší bůh Memfidy.

Odstavec pro zajímavost: Všechna posvátná filosofie dneška i dob minulých obrací mimoděk svoje zraky k Egyptu jako ke kolébce svojí kultury. – Mluvíme o něm, žijeme z něho, ale málo, bohužel tak málo, jej známe. – Není mrtvolou dějin; dále žije v nás, neboť jinak naplnila by se slova Hermova, že konec Egypta ZNAMENAL BY KONEC SVĚTA. Studujíce egyptský pantheon, sestupujeme ke kulturním prazákladům nejenom této země, ale i světa dneška. Dávno ještě před rokem 4190 př. n. l., který se pokládá za mezník egyptské historie, dávno před králem Narmerem, mluví legendy o zlatém věku lidské civilizace za dlouholeté vlády Služebníků Horových*), tajemných, snad polobožských bytostí, které ustavily stát tak, jak se nám jeví již za dob prvních faraonů a jimž se připisují stavby gízské sfingy, granitového templu a původního Hathořina chrámu v Dendeře, zrenovovaného Pepim, a znovu vybudovaného Ptolemaiem. To jsou ale pozůstatky kamenných pomníků, jejichž žulu čas přece jenom rozhlodává.

*Nejvýznamnější božstva*

-BOHOVÉ-

Amon - jeden z osmi bohů chaosu; bůh větru nebo vzduchu. V období Nové říše se stejně jako Amenre stal Nejvyšším bohem. Manželka: Mut. Syn: Chonsu. Město: Théby. Posvátné zvíře: beran a husa. Vždycky se zjevuje v lidské podobě.

Anubis - bůh pohřebišť a balzamovač. Syn Osirida a Nefthydy. Zvíře: šakal nebo jiná psovitá šelma.

Aton - bůh slunce, Achnatonem zvolen jako jediný předmět uctívání. Zprvu zobrazován jako člověk se sokolí hlavou. Za Acnatonovy vlády je vždy zpodobněn jako sluneční kotouč obklopený paprsky zakončenými lidskými dlaněmi.

Atum - bůh stvořitel, později ztotožňován s Reem. Zapadající slunce. Dává život Šuovi a Tefnutě.

Bes - trpasličí křivonohý bůžek ložnice a toaletního stolku. Nosí leopardí kůži a pštrosí čelenku.

Geb - bůh země. Syn Šua a Tefnuty, manžel Nuty a otec Osirida, Esety, Nefthydy a Sétha. Zvíře: husa.

Hapi - ztělesňuje Nil, lépe řečeno záplavy. Bývá zobrazován jako tělnatý muž s povislými prsy.

Hor - původně bůh nebes s hlavou sokola, jehož oči představovaly slunce a měsíc. Identifikovali se sním králové. Forma Harachtej (Hor na horizontu) se sloučila s Reem a vznikl Reharachtej. Býval považován za syna Osirida a Esety a velkého protivníka Sétha.

Cheprer -  ranní slunce, bůh stvořitel, ztotožňován s Reem. Zvíře: skarabeus (vruboun posvátný).

Chnum - ,,hrnčíř", bůh stvořitel, který z hlíny vymodeloval lidstvo. Město: Elefantina. Zvíře: beran.

Chonsu - bůh měsíce. Syn Amona a Muty. Zobrazován jako pohledný chlapec s postranním pramenem vlasů. Město: Théby.

Min - bůh plodnosti zobrazovaný se ztopořeným penisem. Město: Koptos.

Moncu - bůh války. Město: Hermothis (Théby). Zvířata: býk a sokol.

Nefertem - syn Ptaha a Sachmety. Lidská podoba. Insignie: lotos.

Ptah - bůh umělců a řemeslníků. Zobrazován výhradně v lidské podobě v přiléhavém rouchu. Manžel Sachmety a otec Nefertema. Zvíře: býk Apis. Město: Mennefer.

Re - bůh slunce. Město: Heliopolis. Zvířata: sokol a býk Mnevis.

Sobek - krokodýlí bůh. Centra uctívání: Fajjům a Kom Ombo.

Séth (Sutech): bůh oáz, pouště, cizinců a bouří. Bratr a vrah Usira. Zvíře: kříženec podobný psu (stvůra). Město: Ombos, později Tanis.

Šu - bůh vzduchu, jenž odděluje zemi - Geba od Nuty, bohyně nebes. Syn Atuma, manžel Tefnuty.

Thovt - božský písař a vynálezce čísel. Spojován s měsícem. Zvířata: ibis a pavián. Město: Hermopolis.

Osiris - bůh mrtvých a soudce duší. Zobrazován v těsně přiléhavém rouchu, takže vypadal jako mumie. Města: Búsiris a Abydos. Manželka: Eset.

Vepuauet - bůh smrti. Město: Asjút. Zvíře: vlk anebo pes.

-BOHYNĚ-

Bastet - bohyně radosti, tance a hudby. Zvíře: kočka. Město: Búbastis.

Eset - symbol oddané ženy (Usirovy) a matky (Horovy). Zvíře: kráva. Insignie: trůn.

Hathor - bohyně lásky, krásy a veselí. Matka bohyně. Zvíře: kráva. Město: Dendera.

Heket - žabí bohyně. Porodní bába, která pomáhala při zrození slunce.

Maat - bohyně pravdy, zákona a pořádku. Dcera boha Rea. Symbol: pírko. Zobrazovaná s lidskou hlavou s pírkem ve vlasech.

Meschenet - bohyně porodu. Bývá zobrazována v podobě ženy se dvěma dlouhými zakroucenými šlahouny na hlavě.

Mut - matka bohyně. Manželka Amona a matka Chonsua. Zvíře: sup. Město: Théby.

Nefthys - sestra Esety a Usira a manželka Sétha, avšak sympatizovala s Usirem. Z toho důvodu je jednou z bohyní, které střeží mrtvé.

Nechbet - jedna z Obou paní, které chránily krále. Patronka Horního Egypta. Zvíře: supice. Město: Necheb (dnešní Káb).

Neit - bohyně lovu a války. Symbol: zkřížené šípy. Město: Sais.

Nut - bohyně nebe. Manželka Geba. Zvíře: kráva.

Sachmet - bohyně bitvy. Manželka Ptaha. Spojována s léčitelstvím. Zvíře: lvice. Město: Mennefer.

Selket - dcera Rea. Střežila nádoby s vnitřnostmi zesnulého. Ochránkyně mrtvých. Zvíře: štír.

Sešat - bohyně vzdělání. Symbol: hvězda na tyči.

Tueret - hroší bohyně porodu.

Tefnut - bohyně vlhkosti. Matka Geba a Nuty a manželka Šua.

Vadžet - druhá z Obou paní. Patronka Dolního Egypta. Zvíře: kobra. Město: Búto.

(Částečné zdroje: Barbara Mertz/Lid obou zemí, Mark Millmore/Oživlý Egypt,  Nesmrtelný odkaz Starého Egypta/Ch. D. Noblecourt a www.pannacz.com)

-VÍRA PROSTÉHO LIDU-

Tuto kapitolu jsem zařadil do mého blogu, jelikož je důležité se zmínit JAK PROSTÍ EGYPŤANÉ UCTÍVALI BOHY, NEBOŤ NEMĚLI POVOLEN PŘÍSTUP DO IMPOZANTNÍCH CHRÁMŮ. Do samotných útrob chrámu měli přístup pouze nejvyšší kněžští představitelé a faraon. Ti směli až do hlavní chrámové svatyně. Běžnému lidu byl povolen vstup pouze na hlavní chrámové nádvoří a u některých nejvýznamnějších chrámů byla tato možnost pouze při slavnostních ceremoniálech.

PROTO BĚŽNÍ LIDÉ, A TO VČETNĚ ŠLECHTY NAVŠTĚVOVALI MENŠÍ PŘÍSTUPNÉ SVATYNĚ ZEJMÉNA MÉNĚ VÝZNAMNÝCH BOŽSTEV. OBČANÉ SI VŠAK PŘEDEVŠÍM ZAKLÁDALI SVÉ VLASTNÍ SVATOSTÁNKY VE SVÝCH DOMÁCNOSTECH. Chudí vymezovali bohu, kterého si zvolili za svého patrona (to podle pracovního zaměření rodiny či si zvolili boha, který se do domácnosti náramně hodil - Bastet bohyně domácnosti, Bes bůh zábavy, her a sexu, Tueret bohyně porodu, atd.), i větší část svých prostých příbytků, a to především v hlavní společenské místnosti. Bohatí si ve svých sídlech BUDOVALI VLASTNÍ VELKOLEPÉ SVATYNĚ s poměrně impozantní sochou boha.

V chudých domácnostech byla místa, ve kterých byly umístěny sochy, tedy spíše sošky bohů (z levnějších materiálů - například kámen), patřičně vyzdobena, a to pestrými květinami, plápolajícími olejovými svícemi, zdobeným podstavcem či stolkem A SAMOZŘEJMĚ OBĚTINAMI Z POKRMŮ V DOMÁCNOSTI.

MODLITBY SE VYKONÁVALY DENNĚ, zejména ráno ještě před snídaní. Spočívaly v prosbě, aby jim bůh poskytl klidný průběh dne či aby jim pomohl se starostmi v zaměstnání atd. Zkrátka se modlitby týkaly různých denních, ale i nevšedních záležitostí A PŘEDSTAVOVALY PODSTATU STAROEGYPTSKÉHO NÁBOŽENSTVÍ.

BOHOVÉ ZDE BYLI OD TOHO, ABY JAKO MOCNÉ SÍLY MOHLY OVLIVŇOVAT OSUD TEHDEJŠÍCH LIDÍ.

(Částečný zdroj: Lid obou zemí/Barbara Mertz)

-NEBE A DUŠE-

SMRT NEZAJISTILA MRTVÉMU VĚČNÝ ŽIVOT V RÁJI. Tam mohl vstoupit po vykonání bezpočtu rituálů, avšak předtím ještě překonával cestu podsvětním peklem plnou nebezpečí.

TEPRVE AŽ SMRTÍ SE RODILA NEBOŽTÍKOVA DUŠE, TEDY JEJÍ POSMRTNÁ FORMA, jež ve Starověkém Egyptě striktně vzato NEEXISTOVALA, avšak v souvislosti s posmrtným životem se uplatňují TŘI NEHMOTNÉ STRÁNKY ČLOVĚKA POPISOVANÉ VE STAROEGYPTSKÝCH TEXTECH A MALBÁCH, KTERÉ JE JEŠTĚ DNES PO DESETILETÍCH VÝZKUMU EGYPTA TĚŽKÉ CHARAKTERIZOVAT A JEŠTĚ TĚŽŠÍ POPISOVAT.

NEJLÉPE LZE POPSAT PRVEK ZVANÝ BA, JEŽ SE RODIL PO PROVEDENÍ NÁLEŽITÉHO RITUÁLU, JEHOŽ ÚČEL BYL ,,PŘEMĚNIT ČLOVĚKA V BA", které nadcházelo teprve v uzavřené hrobce a zde nebo v jejím blízkém okolí se poté nacházelo A STAROSTLIVĚ TAK CHRÁNILO SVÉHO MRTVÉHO A NEJČASTĚJI PŘÍMO NA JEHO PRSOU. BA JE TA ČÁST BYTOSTI, JEŽ JE VOLNÁ, POHYBLIVÁ A ZCELA INDIVIDUÁLNÍ.

Na stěnách hrobek je tak Ba díky těmto vlastnostem znázorňován V PODOBĚ PTÁKA S LIDSKOU HLAVOU, občas mu předchází malá zapálená lampa.

Další prvek, již více známý, zato ale složitější, JE NAZÝVÁN KA A CHARAKTERIZUJÍ HO ZDVIŽENÉ PAŽE NA HLAVĚ OSOBY. ASI NEJVÍCE ODPOVÍDÁ DNEŠNÍ DUŠI A TO DÍKY TOMU, ŽE BYL POVAŽOVÁN ZA DOSLOVA VNITŘNÍ DVOJČE ČLOVĚKA (DÁLE JE VYJADŘOVÁNO JAKO ,,PODSTATA ŽIVOTA" ČI ,,SÍLA VŮLE"), JEŽ OBA PŘED NAROZENÍM MODELOVAL JEDEN Z BOHŮ STVOŘITELŮ ZVANÝ CHNUM. PŘESTO VŠAK KA NENÍ PŘESNĚ TOTÉŽ CO DUŠE, protože nemusí vždy nutně dlít v lidském těle.

ČLOVĚK SE SE SVÝM KA SETKÁVAL NA ONOM SVĚTĚ , kde mu bylo, jak se zdá NÁPOMOCNO (při práci, nákupech, úklidu atd.), A TAK MUSELO BÝT (po smrti člověka) ŽIVENO V PODOBĚ PŘINÁŠENÝCH OBĚTIN. 

ZA ŽIVOTA KA SLOUŽILO JAKO PROSPĚŠNÝ A OCHRANITELSKÝ VLIV. BYLO TEDY SOUČÁSTÍ ČLOVĚKA JAK ZA ŽIVOTA, TAK I PO SMRTI.

Nejabstraktnějším z trojice je ACH, KTERÝ NEMÁ ŽÁDNOU OBRAZNOU PODOBU. VYSKYTUJE SE POUZE V TEXTU V PODOBĚ IBISE S CHOCHOLKOU. NEJČASTĚJI JE PŘEKLÁDÁN JAKO ,,DUCH" ČI ,,PŘETVOŘENÝ DUCH". Je zřejmě nejvágnějším i nejoduševnělejším výrazem, jaký egypťané používali pro mrtvé.

V TĚCHTO TŘECH POJMECH NEMÁ SMYSL HLEDAT NĚJAKOU LOGIKU, JELIKOŽ SE ZHUSTA PŘEKRÝVAJÍ. 

OSTATNĚ STEJNÝ CHAOS PANUJE I KOLEM POSMRTNÉHO ŽIVOTA, KDE SE NÁM DOSTÁVÁ ŠIROKÁ ŠKÁLA ONOHO SVĚTA, OD PEKLA PO NEBESKÝ RÁJ, A BOHOVÉ MRTVÝCH MOHOU POCHÁZET Z NEBE ČI PODSVĚTÍ. Ti sehrávali svou úlohu v pohřebních rituálech a ostatní byli přímo napojeni na svět mrtvých: Anubis (průvodce mrtvých podsvětím), Vepuaut z Asijůtu a Chentiamenti z Abydu. Nad nimi stál OSIRIS, BŮH PODSVĚTÍ.

AVŠAK EXISTOVALI DVA NEJVYŠŠÍ BOHOVÉ MRTVÝCH A DVĚ PODSVĚTÍ, KTERÝM VLÁDNOU: KULT MRTVÝCH JE SPOJEN S OSIRISEM A SOUČASNĚ S VÍROU V BOHA SLUNCE REA, JEŽ PUTOVAL OD VÝCHODU K ZÁPADU, COŽ BYLO ZCELA BĚŽNÉ, ZÁROVEŇ MEZI NIMI ALE NEEXISTOVALO ŽÁDNÉ VNITŘNÍ SPOJENÍ.

OSIRIS A RE BYLI OCHRÁNCI KRÁLE A JEHO LIDU, Z NICHŽ JEDEN NEBO OBA SE STALI ZÁRUKOU VĚČNÉHO ŽIVOTA NA ZÁPADĚ, NA VÝCHODĚ NEBO V PODSVĚTÍ.

Egypťané si velmi rádi užívali života stejně jako my a tuto radost chtěli mít i po smrti, proto si představovali nebe plné zábavy, jídla, útulných domků se zahradou a všeho je dostatek. TOMUTO EGYPTSKÉMU RÁJI SE ŘÍKALO POLE, MOKŘINA NEBO RÁKOSÍ. Byl to zřejmě bažinatý region odpovídající starověké deltě.
Další oblast onoho světa je zvaná DUAT. JEDNÁ SE O TYPICKÝ EGYPTSKÝ RÁJ LEŽÍCÍ POD ZEMÍ, JEŽ JE PLNÝ ŘEK A JEZER. JEDNO TAKOVÉ, ZVANÉ JEZERO LILIÍ, MUSEL MRTVÝ PŘEPLAVAT (z podsvětí na východní oblohu) BYL-LI PŘEDURČEN K TOMU, ABY SE PŘIPOJIL KE DVORU BOHA REA.

ONEN SVĚT BYL VŠEMOŽNĚ NAZÝVÁN A TO PŘÍMO POETICKÝMI JMÉNY: ,,ZEMĚ OBYVATEL ZÁPADU", ,,KRÁSNÉ CESTY ZÁPADU", ,,POLE OBĚTIN" A ,,ZEMĚ VĚČNOSTI". EGYPŤAN SE VŠAK VÍCE NEŽ NA TO, KDE ŽIJE, SOUSTŘEDIL NA ŽIVOT SAMOTNÝ. OCHOTNĚ BY SE SMÍŘIL S JAKÝMKOLIV MÍSTEM A POZICÍ, JEN KDYŽ BUDE ŽÍT.

VŠICHNI EGYPŤANÉ SE SCHODOVALI NA JEDNÉ VĚCI: V ZEMI VĚČNOSTI VLÁDNE SPRAVEDLNOST A ČLOVĚK TAM NEČELÍ ŽÁDNÝM POTÍŽÍM! ZESNULÍ JSOU ZDE ,,PŘETVOŘENI V DUŠE", O NICHŽ SE TRUCHLÍCÍ DOMNÍVAJÍ, ŽE SI UŽÍVAJÍ VĚČNÉ BLAŽENOSTI.

(Částečný zdroj: Barbara Mertz/Lid obou zemí)

-KA, BA A ACH-

Pro Egypťany se člověk skládal z pěti částí, z nichž dvě byly tělesnými charakteristikami (jeho jméno a stín) a tři představovaly neviditelné složky - ka (životní síla), ba (tvůrčí síla osobnosti) a ach (duch).

Ka vznikalo přesně v okamžiku zrození člověka a jako jeho ,,dvojník" existovalo po celý jeho život i po jeho smrti. Bůh-stvořitel Chnum byl často zobrazován, jak na svém hrnčířském kruhu vytváří fyzické tělo a zároveň ka. Po smrti žilo ka dál a muselo jíst a pít stejně jako zemřelý, dokud byl naživu. Obětiny jídla nebo jejich vyobrazení na stěnách hrobky udržovaly ka, které je fyzicky nejedlo, ale pouze vstřebávalo jejich životodárné síly. Zádušní sochy byly zobrazením ka zemřelého, někdy měly na hlavě jako ozdobu hieroglyfický znak ka sestávající z páru vztyčených paží. 

Ba se podobalo osobnosti, která činí člověka jedinečným. Zároveň však ztělesňovalo sílu a mohlo se vztahovat i na bohy a neživé předměty. Ba tak bývalo fyzickou podobou některých bohů: býk Apis byl ba (duší) boha Usira. Pro přežití těla zemřelého v posmrtném životě bylo nezbytné, aby se každou noc znovu spojilo se svým ka. Protože fyzické tělo to nedokázalo, tuto cestu jako svou povinnost podnikalo ba. 

Ach bylo formou posmrtné existence zemřelého v říši mrtvých a spojením jeho ka a ba. Jakmile jednou ach tímto spojením vzniklo, přežívalo jako ,,zářící duch", trvající a nezměněný po celou věčnost. 

Pro Egypťany bylo tělo složkou nezbytnou pro přežití jednotlivce v posmrtném životě. Z tohoto důvodu bylo tělo mumifikováno a ukládáno do podzemní hrobky, aby bylo chráněno před vykradači hrobů. Navzdory těmto opatřením však nebylo jisté, že se tělo zachová navěky. Proto Egypťané zhotovovali sochy zemřelého, které byly připravené nahradit tělo v případě, že by zmizelo. 

Socha tak mohla podporovat neviditelné složky zemřelého, např. ka. Ka mohlo vstoupit do sochy a dál žít z obětin jídla předkládaných v hrobce a udržovat zemřelého v posmrtné existenci. V hrobkách ze Staré říše byla soše zemřelého vyhrazena místnost bez oken, tzv. serdab (arabský výraz pro sklep).   

-KNIHY MRTVÝCH-

KNIHA MRTVÝCH: Egyptská kniha mrtvých psaná na stěny hrobek (!výjevy z knihy!) a svitky papyrů (!texty, výjevy a zaříkávadla!) je dnes pro nás tím nejcennějším zdrojem týkající se smýšlení starých Egypťanů o smrti a cestě na onen svět, ale také poskytuje cenné informace ze sféry běžného života.

JEDNÁ SE O ROZSÁHLÝ SOUBOR TEXTŮ, který nebyl nikdy celkově sepsán do podoby dnešní knihy, JEŽ POMÁHAL MRTVÉMU JAKO PRŮVODCE DO ŘÍŠE MRTVÝCH. Texty byly sepisované na svitky papyrů A TY SE VŽDY V HROBCE UKLÁDALY PŘÍMO DO RAKVE K ZEMŘELÉMU A TO VE DŘEVĚNÉ SCHRÁNĚ POBLÍŽ KTERÉ BYLA UMÍSTĚNA SOŠKA USIRA, JELIKOŽ SE S NÍM MRTVÝ PO SMRTI ZTOTOŽŇOVAL.

OBSAHEM TEXTŮ BYLY NÁVODY K OBSTÁNÍ U PODSVĚTNÍHO SOUDU, NÁVODY JAK ZDOLAT RŮZNÁ NEBEZPEČÍ V PODSVĚTÍ A ŠIROKÁ ŠKÁLA ZAKLÍNADEL SLOUŽÍCÍCH K TOMU, ABY MRTVÉMU NA ONOM SVĚTĚ NIC NESCHÁZELO A MOHL SE PODLE POTŘEBY NAVRACET DO SVĚTA ŽIVÝCH, OVŠEM VŠAK JAKO NEHMOTNÝ PRVEK. Kniha nadále obsahuje spoustu symbolů zvířat a rostlin, které představovaly v ně proměněné osoby. To napomáhalo otevírat síň Obou pravd (soudní síň v podsvětí) a dostat se skrze ní do světa mrtvých.

SAMOTNÉ KNIHA MRTVÝCH POCHÁZÍ TEPRVE AŽ Z OBDOBÍ NOVÉ ŘÍŠE, kdy se představy o posmrtném životě staly dokonalými a pro nás těmi nejznámějšími. Samozřejmě knize mrtvých předcházel dlouhý vývin trvající celé jedno tisíciletí.

VŠE ZAPOČALO JIŽ V TEXTECH PYRAMID ZA 5. DYNASTIE odkud máme první jasné představy o posmrtném životě. Takto to pokračovalo až DO DOB STŘEDNÍ ŘÍŠE, KDY VZNIKLY TAKZVANÉ TEXTY RAKVÍ. AVŠAK VÝVIN KNIHY POKRAČOVAL AŽ DO DOBY 26. DYNASTIE. Tedy prakticky celý faraonský Egypt.

Co se týče Knihy mrtvých, jedná se o nejprobádanější staroegyptský informační zdroj, JEŽ EGYPTOLOGOVÉ POSTUPEM ČASU SESTAVILI DO CELKEM 189 KAPITOL Z NICHŽ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ A PRO MRTVÉHO DO SVITKŮ NAJATÝMI PÍSAŘI NEJVYBÍRANĚJŠÍ JE 125. KAPITOLA POJEDNÁVAJÍCÍ O POSMRTNÉM SOUDĚ.

Je zřejmé, ŽE TUTO KNIHU SI MOHLI DOVOLIT JEN ZÁMOŽNÍ OBČANÉ. Toto tvrzení dokonce podporuje i 6. kapitola knihy, která tvrdí, že je ideální se práci vyhnout. EGYPŤANÉ SI PŘEDSTAVOVALI TOTIŽ MRTVÉHO JAKO ŠŤASTNÉHO ZEMĚDĚLCE V ZEMI HOJNOSTI A VŠEHO DOSTATKU A TEN ABY NEMUSEL TOLIK ČASTO ČI DOKONCE VŮBEC PRACOVAT, BYL POHŘBEN SE SOŠKAMI SLUŽEBNÍKŮ - VEŠEBTŮ, kterých někdy bylo i 360 (na každý den jeden).

EGYPTOLOGOVÉ KNIHU ROZDĚLILI DÁLE DO TAKZVANÝCH DVOU SVAZKŮ Z NICHŽ PRVNÍ ZACHYCUJE PUTOVÁNÍ DUŠE ZÁHROBÍM A DRUHÝ OBSAHUJE MODLITBY POUŽÍVANÉ ZA ŽIVOTA I PO OPUŠTĚNÍ TĚLA.

KNIHA AMDUAT: Vznikla nejspíše v Nové říši. Lze ji nazývat i knihou tajných komor. POJEDNÁVÁ O SLUNEČNÍM BOHU RE A JEHO CESTĚ PODSVĚTÍM ZATÍMCO VE SVĚTĚ ŽIVÝCH JE NOC. ZDE V PODSVĚTÍ PUTOVAL NA SVÉ BÁRCE NA PODSVĚTNÍ OBDOBĚ NILU SKRZE DVANÁCT JESKYNÍ V NICHŽ PROŽÍVALY DUŠE MRTVÝCH, KTERÉ NEDOKÁZALY PROJÍT CESTOU NOCI, TRÝZEŇ. JESKYNĚ ODPOVÍDALY DVANÁCTI NOČNÍM HODINÁM. KAŽDOU JESKYNI PROPLOUVAL JEDNU HODINU A PŘED KAŽDOU NOVOU JESKYNÍ - HODINOU SE NACHÁZELA BRÁNA JEŽ HLÍDAL STRÁŽCE A ABY MOHL BEZPEČNĚ PROPLOUT, MUSEL VYSLOVIT JMÉNO STRÁŽCE.

RE VŠAK VŽDY BEZPEČNĚ PROPLUL A ZVÍTĚZIL I NAD OSTATNÍMI SLUŽEBNÍKY CHASOU ZDE SE POTULUJÍCÍCH.

NA KRÁTKOU DOBU V JEDNOTLIVÝCH JESKYNÍCH RE OŽIVIL ZATRACENÉ DUŠE A DUŠE JEŽ PUTOVALY DO SÍNĚ OBOU PRAVD PŘEDČASNĚ ZKOUŠEL.

KNIHA JESKYNÍ: Vznikla nejspíše v Nové říši. VYPLÝVÁ Z KNIHY AMDUAT A DOKONCE PODSVĚTÍ I REOVU CESTU POPISUJE NAPROSTO STEJNĚ. AVŠAK ZDE JSOU HLAVNÍM TÉMATEM ODMĚNY A TRESTY PRO MRTVÉ NA ONOM SVĚTĚ A NIČENÍ REOVÝCH NEPŘÁTEL.

KNIHA ZEMĚ: Vznikla za 20. dynastie. ZŘEJMĚ MÁ OPĚT ZÁKLAD V KNIZE AMDUAT. ZDE SE VŠAK PODROBNĚ POPISUJE VE ČTYŘECH ČÁSTECH NOČNÍ POUŤ SLUNCE - REA PODSVĚTÍM.

KNIHA BRAN: Vznikla nejspíše v Nové říši. ZÁKLADEM JE ZNOVU KNIHA AMDUAT. POPISOVÁNY JSOU ZDE BRÁNY DO JEDNOTLIVÝCH JESKYNÍ, DÉMONI ZEJMÉNA PAK OBÁVANÝ HAD APOP A SPRAVEDLNOST A ČAS.

KNIHA NEBES: Vznikla na konci Nové říše a jejími dalšími názvy jsou Kniha dne, Kniha noci či Kniha božské krávy. TATO KNIHA JIŽ S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ NEVYCHÁZÍ Z KNIHY AMDUAT NEBOŤ POPISUJE POUŤ SLUNCE PO OBLOZE. Je tedy samostatným celkem.

(Částečný zdroj: egyptologie.cz a Oživlý Egypt/Mark Millmore)

-POSVÁTNÁ MÍSTA - CHRÁMY-

EGYPTSKÝ CHRÁM VYCHÁZEL ZE ZVLÁŠTNÍ FILOZOFIE. Nebylo to místo modliteb a meditací, kde se mohl kdokoliv zúčastnit kultu, jak je tomu u dnešních kostelů, mešit nebo synagog. 

CHRÁM BYL UZAVŘENÝM PROSTŘEDÍM S PRIVILEGOVANÝM, PŘÍSNĚ VYBRANÝM PERSONÁLEM, POVINNÝM BDÍT NAD BOŽSTVEM A TÍM POMÁHAT K UDRŽENÍ SOUDRŽNOSTI SVĚTA. Dílo nařízené stvořitelem bylo totiž od prvního dne neustále ohrožováno silami chaosu. Tyto síly byly zavrhovány, ale nadále zůstávali nebezpečné. Jedině bohové mohli zachovat řád a pořádek. Proto tito bohové, projevující se v různých vnímatelných formách měli na zemi své ,,zámky". Zde vtělení do svých soch museli být ochraňováni před každým nepřátelským útokem nebo jakýmkoliv pošpiněním, jež by ohrozily jejich moc. Proto sídlila božstva v nejhlubších prostorách chrámů, chráněných několika sály. Do jejich sídel, ponořených do šera, byl lidem vstup zakázán. Služba bohům vyžadovala nejen uctívání, ale též bdělou stráž. 

Jednotlivé prvky samotné stavby byly symbolické. Pylon připomíná horu na horizontu se dvěma kopci, mezi nimiž vychází každého jitra slunce, tj. okamžik věčně obnovovaného stvoření. Vstup do chrámu byl připodobněn začátku dne, vyzývajícímu denně k novému životu: je to vstup na cestu, jež sleduje hvězdu života.

Egypťané ,,stoupali" do chrámu. Půda svatého místa se totiž pravidelně zvedá od vchodu až po Nejsvětější svatyni, zatímco strop se naopak snižuje. Takto byl svět před stvořením převýšen prvopočátečním pahorkem, který se vynořil z vod a na němž započal své dílo Stvořitel: naos s božským obrazem, k němuž směřují podlaha a strop chrámu, je připomínka tohoto pahorku - stejně jako vody posvátného jezírka zase připomínají svět sice dosud nestvořený, avšak už obsahující sílu světla a života.

Sloupový sál připomíná egyptský svět: strop namalovaný modře je nebe, poseté žlutými hvězdami. Někdy je vyzdoben hvězdnými mapami nebo zvěrokruhy. Z podlahy vyrůstají bahenní rostliny, jejichž obraz zdobí základy zdí, zatímco les rostlinných sloupů s korunami připomínajícími lotosy, papyry nebo palmy představuje plodnost země.

Prvním garantem této ochrany a soudržnosti byl král: stavěl bohům zámky, zahrnoval je bohatstvím a staral se o řádný chod. Bohové a král, svázaní vzájemnými službami, přispívali k vyváženosti světa a míru mezi lidmi. 

(Částečný zdroj: Ramessova říše/Claire Lalouettová)

-KNĚŽÍ, KNĚŽKY A OSTATNÍ OSAZENSTVO CHRÁMŮ-

Faraon jako velekněz každého kultu byl teoreticky jedinou osobou, která směla uctívat bohy. Ale ani král nemohl být ve stejném okamžiku ve více než jedné svatyni, a pro každodenní obřady v chrámech tak bylo zapotřebí kněží. 

Každé město v Egyptě uctívalo svého vlastního boha, ale význam božstva - a tedy duchovenstva, jež mu sloužilo - závisel na postavení města. Amon byl po dlouhou dobu méně významným bohem uctívaným v téměř neznámém městečku v Horním Egyptě. Když však Théby povýšily na hlavní město, Amon postoupil v hierarchii vzhůru a stal se králem bohů. Amonovi původně sloužilo jen několik kněží a skromná kaple. Když se stal bohem egyptského impéria, měl k dispozici nejpočetnější duchovenstvo v Egyptě.

Ve velkých chrámech bylo duchovenstvo uspořádáno v přísné hierarchii, ačkoli detaily se s místem a dobou značně lišily. Na samém vrcholu stál velekněz neboli první kněz, ve skutečnosti faraonův osobní zástupce, a několik vysoce postavených kněží, kteří mu asistovali. Tito kněží byli jedinými hodnostáři, již směli přistupovat k soše boha uzavřené ve svatyni, a jako takovým jim příslušela značná náboženská i světská moc a správa majetku v chrámové pokladnici a pozemků chrámových statků. Dohlíželi jak na kněze-předčitatele, kteří sepisovali náboženská pojednání a opisovali posvátné texty v Domech života v chrámových komplexech, tak na tzv. čisté (kněze zvané wab), vykonávající úkony od úklidu chrámu až po nošení posvátné bárky boha. 

Většina kněží nezastávala kněžskou funkci trvale. Dělili se do čtyř nebo pěti skupin označovaných jako fýla (egyptsky hlídka) a ve službě svému místnímu bohu se střídali vždy jednou za čtyři měsíce. Po skončení služby se vraceli do civilního života, v němž kněží-předčitatelé byli pravděpodobně mladými úředníky a tzv. čiští pak řemeslníky. Nešlo o žádné neplacené funkce. Tyto úřady mohly být výnosné, neboť kněží dostávali pevný podíl z chrámových příjmů. Mnohé z těchto funkcí přecházely z otce na syna, jiné se daly koupit.

Vedle těchto základních skupin existovaly i specializované kněžské funkce. Mezi ně patřili kněží zvaní sem, kteří vykonávali poslední obřady na zemřelém, a ,,hodinoví kněží", astronomové, již stanovovali šťastné a nešťastné dny a rozhodovali o nejvhodnějších termínech pro konání svátků. Existovalo též množství kultovních zpěvaček a chrámových hudebnic, z nichž mnohé pocházeli z elity.

Kněží, kteří se zdržovali uvnitř ohradních zdí chrámu, bydleli v malých domcích, speciálně jim vyhrazených. Dodržovali velmi přísná pravidla tělesné čistoty, holili si hlavu a tělo, umývali se čtyřikrát denně a odívali se jen do jemného plátna. Vlna a kůže byly zakázány a sandály se vyráběly z papyru. Kněží jedli lehká jídla a dodržovali všechna stravovací tabu. Účastnili se denního chrámového rituálu, základního obřadu vykonávaného v chrámech. Každý den za svítání byla socha chrámového božstva ,,probuzena" vysoko postaveným knězem, který sám vstoupil do svatyně, aby božstvo nakrmil, umyl, navoněl a oblékl. Mimo nejvnitřnější svatyni kněží předkládali obětiny, zpívali chvalozpěvy a očišťovali chrámové prostory. Spokojený bůh tak nadále pomáhal faraonovi udržovat řád světa.

(Částečný zdroj: Ottova encyklopedie/Starověký Egypt)